2014.07.09 – Návody – Vakuování křídla

2014.07.09 – Vakuování křídla – první test

V železářství jsem zakoupil 1,2m igelitového rukávu (24CZK) a rozdělil jej na půl. Tím mi vznikly 2ks polorukávu 600x1200mm. Mám v plánu otestovat funkci jednosměrného ventilu, obyčejného kulového ventilu a ventilu s odvětráním.

Do spodu jsem dal jednu vrstvu kuchyňských papírových utěrek a na ně dva menší igelity, které simulují Durofol – na to křídlo z Guppy V2. Opět menší igelity a na ně další vrstva papírových utěrek. Ty přesahují napravo přes igelity. V tomto přesahu jsem v horním díle polorukávu prostřihl otvor pro sací koleno. Koleno je s gumičkou – zespodu je na to přišroubovaná redukce ¼” – ½”.

Jediný způsob, jak pytel utěsnit, který mám po ruce je silikon. Objel jsem tedy housenkou obvod v cca 20mm vzdálenosti od krajů a přiklopil.

A výsledek?

1. Což o to – kompresor odsaje vzduch docela solidně. Rychlost je přesně taková, jaká je potřeba pro postupné přihlazování varhánků, které vznikají při odsávání (jeden z důvodů, proč se používá ledničkový kompresor)
2. Bohužel je někde v soustavě díra(y) – už po cca 5-ti minutách je vakuum pryč.
3. Jednak není úplně dobře samotné utěsnění silikonem. Při vakuování se posunuje horní část igelitu a odchlípne se od spodní a zvedne se – předposlední fotka. To jsem pro tentokrát vyřešil přilepením obou stran k sobě maskovací páskou. Stejně to ale není ono.
4. Zřejmě není silikon úplně vhodný. Je moc tekutý a na igelitu moc nedrží – lepší je těsnící tmel v kartuši. Navíc mám takový neblahý pocit, že ten můj silikon „žere“ igelit. V místě styku je to takové zvlněné. Je ale možné, že je to deformací při vakuování – zkusím nanést silikon jen tak.
5. Celkově asi nejsou moc vhodné ty Festo fitinky. Jsou určené pro tlakovové namáhání (při tlaku se uvnitř deformují těsnící elementy a těsní ještě víc – při vakuu obráceně). Když byl pytel odvakuován, tak jsem foukl do zablokované strany jednosměrného ventilu a vzduch prošel.

Další postup?

Zkusím sací trubičku vložit z boku, tak abych eliminoval případnou netěsnost v otvoru. Odstraním tím i to sací koleno. Tím budu mít jednu přívodní hadici, kterou jednoduše utěsním tak, že ji přehnu přes sebe a stáhnu svěrkou. Tak budu mít jistotu, že tudy neleze vzduch dovnitř – problém tedy může být jen na obvodu.

No – já věděl, že to nebude žádná legrace.

2014.08.01 – Vakuování křídla – Konečně funkční způsob

Prvotní nezdar mě nemůže zastavit….

Zkusil jsem další věc – tentokrát skutečný pytel (z recyklátu – šedý plast s „cucky“). Tedy rukáv na jednom konci uzavřený a na druhém otevřený. A výsledek? No, naprosto stejný, jako s tím předchozím polorukávem – takže tragédie.

Přišel čas na jeden z Murphyho zákonů – konkrétně „Když selžou všechny pokusy, je na čase si přečíst návod“. Zasedl jsem tedy k internetu a lovil další střípky informací. Řeknu to asi tak…. návodů na stavbu atomovky je na internetu dost, návodů na pálení hruškovice z pokosené trávy jakbysmet. Ale konkrétních rad, jak… ale hlavně čím… vakuovat, je tam poskrovnu. Jediná kloudná informace byla ta, že na to jeden maník používá tzv.: „pytle na hnojivo“. Při hledání tohoto tajemného zboží jsem narazil na to, že jsou to tužší pytle se stěnou 0.2mm. Že by…?

Změřil jsem šuplérou tloušťku toho mého rukávu i toho pytle a oboje má shodně 0.1 – to by mohlo být to „čertovo kopýtko“.

Už jsem měl v košíku na jednom e-shopu ty pytle na hnojivo a prst kroužil nad Entrem, ale pak jsem si vzpomněl, že mám ve sklepě dva typy igelitů pod plovoucí podlahy. Seběhl jsem s tou šuplérou do sklepa a oba změřil – tloušťka stěny měly oba shodně 0.2mm – dám tomu poslední šanci.

Oba igelity jsou polorukávy. Ten čirý mi byl v danou chvíli „sympatičtější“ (u žlutého mi šupléra ukazovala něco mezi 0.15 a 0.2mm – chtěl jsem mít jistotu). Odřízl jsem konec, který byl evidentně protržený a pak odřízl potřebný metr.

Na fotce je vidět sestava. Vnitřek je moje testovací klasika: papírové utěrky, malé igelitové pytle simulující Durofol a křídlo z Guppy V2. Okraje jsem namázl housenkou karosářského tmelu. Ten je pod i nad Festo hadičkou. Ta je fixnutá izolepou, aby se uvnitř nehnula.

Sestavu jsem zaklopil, lehce přihladil horní část k housence a odsál vzduch. A výsledek?

1. Přesah igelitu přes křídlo je malý – chce to tak minimálně 200mm na každou stranu. Takhle se mi u kořenového žebra udělaly varhánky a sálo to tam falešný luft. Pro tentokrát jsem to vyřešil posunutím křídla víc vpravo.
2. Housenku jsem musel dát co nejvíc do kraje, ale kupodivu to problémy nezpůsobovalo – igelit se nezvedal.
3. Pocitově šel 2x tlustší igelit v ostrých přechodech křídla přitlačit takřka stejně, jako ten 0.1mm.
4. Ale to nejdůležitější: VAKUUM DRŽELO! A to tak, že křídlo bylo i po noci strávené bez přídavného odsávání ve stejném stavu přicucnutí, jako večer.
5. To ale znamená jednu věc – není potřeba kupovat nějaké časové zásuvky pro cyklické spínání kompresoru
6. Kdo se dobře dívá na fotku, tak na ní najde na konci Festo hadičky další komponent – jednosměrný ventil. A ten držel celou noc. To tedy znamená, že se tyhle Festo fitinky dají použít i pro naše účely. Jsou sice pekelně drahé, ale mě fungují (alespoň tyhle dvě mám odzkoušené – hadici a jednosměrný ventil – ono toho ve finále ani víc nepotřebuju). Tenhle bod tedy naprosto popřel moje předchozí tvrzení, že ty Festo fitinky neudrží vakuum – naštěstí.
7. Takže od stavu „nejde nic“ do stavu „všechno funguje“ mě dělilo jen 0.1mm igelitu. Vysvětluju si to tím, že tuhost toho desetinového je malá na to, aby se někde mikroskopicky nenatrhnul a ten dvoudesetinový už je proti tomuto odolný.
8. Mám jeden neméně důležitý poznatek. Je lepší použít polorukáv, na třech stranách to nahousenkovat a celé to přiklopit – se sestavou utěrky, Durofol+křídlo se totiž nepohne. Když jsem tuto sestavu strkal do pytle otvorem, tak to bylo jako u gynekologa.

….tak a teď celou planetu zahltím svejma křídlama….

2016.01.01 – Vakuování křídla – poznámky po delším čase

Postupem času jsem tuto sestavu použil (krom nějakých drobností) i na vakuování při laminování trupu CS-101 Terminátora (ZDE), na výrobu jeho VOP (ZDE) i křídla (ZDE). Cucnul jsem také druhý uhlíkový trup na e-Hawk 1500 (ZDE), o který mě požádal jeden kolega.

Z těchto akcí mám jediný poznatek – krom výměny kompresoru V2 (ZDE) za V3 (ZDE)  jsem v podstatě nic nezměnil – jasný důkaz toho, že to funguje.

Takže ještě jednou pro pořádek:

1. Igelit – jakýkoli o tloušťce stěny 0.2mm. Mě osobně se lépe pracuje s igelitem ohnutým v jednom místě – „jako kniha“. Stačí tedy koupit rukáv a na jedné straně rozstřihnout. Jde o to, že igelit dám do pracovní polohy a „odklopím víko“. V klidu položím to, co vakuuji, zafixuji odsávací hadičky, položím odsávací papírové utěrky (případně přiklopím ochrannou fólií) a objedu obvod karosářským tmelem – pak to celé přiklopím. Nikde se mi nic neposouvá a nemůže se stát, že si vše poblemtám tmelem. Přesah igelitu minimálně 100mm na všechny strany – ale pozor!! 100mm od poslední vrstvy utěrek!! Ano – já to občas měl jen 50mm, ale to už je na hranici. Někde se to posune o 30mm a už je jen 20mm místa. A od housenky tmelu ke konci igelitu musí být také místo. Takže pokud bude od konce utěrku 150mm, tak je to naprosto OK.
2. Festo fitinky – uvnitř pytle používám jen T-čka, kolínka a spojky. Vně pytle pak jen jednosměrný ventil, který udrží vakuum několik dnů.
3. Festo hadice – k tomu snad není co dodat. Jen ta cena. Ale zase se to koupí jednou a je pokoj (platí i pro fitinky)
4. Festo jednosměrný ventil – toto je ta tajemná součástka, která mi drží vakuum několik dní. Nic jiného netřeba (paranoici mohou do druhého konce zasunout Festo záslepku).
5. Izolepa – slouží k fixaci Festo hadic – bez ní by v pytli cestovaly
6. Papírové utěrky – slouží pro rozvod vakua – odsaje se přes ně vzduch. Je jedno jaké – prostě kuchyňské utěrky (hodně kuchyňských utěrek). Samozřejmě by fungoval i toaletní papír (pochopitelně nepoužitý 🙂 ) – ale ten je úzký, tak proto ty utěrky. Někdo používá i nastříhané hadry. Lze použít všechno porézní a „placaté“. Na netu jsem občas četl o odsávání pomocí špagátu po obvodu. Asi to funguje, ale ty papírové utěrky jsou podle mě lepší – nemusí se tak hlídat jejich poloha a po vytvrzení se to jen otrhá a vyhodí (do utěrek se přecucne přebytečný epoxid).
7. Karosářský tmel – už to píšu po několikáté, pořád dokola a znova a znova – nelze ale jinak. Zkoušel jsem klasický silikon, ale ten mi nefungoval. Jak vytvrdnul, tak se odchlípl od igelitu a dovolil proniknutí vzduchu dovnitř pytle. Karosářský tmel sice taky ztvrdne (vyschne?), ale jen na té straně, kde je ve styku s vnějším prostředím. Strana uvnitř pytle je stále živá a těsní. To s sebou nese paradoxně jednu nepříjemnost – při rozebírání pytle se musí dávat majzla, aby se to někde nerozmázlo (třeba na kravatu). A pak se musí nechat pytel někde den ležet, aby to ztvrdlo v celém objemu a šlo sundat.
8. Vývěva – vyrobená z ledničkového kompresoru (ZDE). Nemá smysl kupovat klasickou vývěvu – spíš je to kontraproduktivní. Ledničkáč má vyšší podtlak a odsává pomaleji – a to je oboje dobře, protože je čas na uhlazování varhánků na igelitu a cuc je dostatečný.

Řídící elektronika a kvantový procesor s umělou inteligencí – NIC takového. Žádné časové relé na cyklické spouštění ledničkáče, žádné podtlakové čidlo. Stačí jediná věc – jednosměrný ventil Festo. Jediné, o čem bych byl ochoten diskutovat je manometr (vakuový). Zatím jsem ale vakuoval jen „tvrdé“ věci a nestalo se mi, že by se to mohlo bortit vlivem vysokého podtlaku – třeba někdy v budoucnu.