25 CS-101 – Křídlo

2014.12.06 – Křídlo CS-101 – Testovací destička 1

Mám v plánu na křídle použít jednu netradiční povrchovou úpravu. Je to takový kočkopes mezi RiMrovým způsobem, kdy vytiskl na potahový papír motiv v tiskárně (laserové) a po vystřižení to Polyurexem namatlal na Rookyho z HK (ZDE). A jedním podobným postupem výroby laminátového křídla celoplošným paintbrushem (ZDE) – cca půlka videa.

Já to chci nějak zkombinovat se stříkaným povrchem a tak potřebuju udělat nějaký test. Vím totiž ze svého „papírového období“, že laserový tisk „žerou“ acetonky a tisk na „bublině“, zase nesnáší cokoliv s vodou (jak se říká – vadí tomu i vlhký pohled). Je ale zajímavé, že opačně je vše v pořádku – bublinovému tisku nevadí rozpouštědla a laserovému voda.

Připravil jsem si tedy test, kde vzájemně otestuji laserový a bublinový tisk ve vztahu k epoxidu a laku (stejně, jako u VOP – akrylový Motip). Navíc mám k dispozici dvojí podklad – jednak je to kancelářský papír a druhak je to potahový papír.

O co mi jde:

  1. Zjistit, které kombinace tisku a podkladu se nemají rády (ono totiž není pravda, že akrylový sprej=vodou ředitelný sprej)
  2. Zjistit, jak bude prosvítat podkladový papír po nalaminování
  3. Naučit se technologii tisku na potahový papír
  4. Zjistit kýbl dalších zádrhelů, o kterých teď nemám ani šajnu

A teď k věci. Zakoupil jsem 2 archy potahového papíru. Nevím, co je to za typ (asi Japan), velikost 500×750. Jeden je silnější (0,08mm), druhý slabší (0,05mm). Ceny (naprosto masakroidní – je to snad dražší, než potahová fólie) jsou na fotkách.

Ustřihl jsem A4-ku toho tenčího, Koresem namazal po obvodě kancelářský papír (asi 3mm pruhy) a přilepil. Přišel mi tenhle způsob lepší, než to lepit maskovací páskou – uvidí se, jestli se to v tiskárně nezežvejká.

Ten podkladový kancelářský papír je naprosto nezbytný – funguje, jako „nosič“. Bez něj by se to sežvejkalo zcela určitě.

Jedna technologická nedobrost se však přihodila. Je naprosto šílená práce usadit ten potahový papír na podkladový kancelářský. Než se to povede, tak je vysoké riziko, že zaschne to lepidlo. Příště namažu okraje lepidlem a plácnu to na celý arch potahového papíru. Teprve potom se to obstřihne.

2014.12.06 – Křídlo CS-101 – Testovací destička 2

K motivu:

Jelikož plánuji na křídlo grafiku ve stylu fotky, tak i test musí být něco, na podobném principu. A tyhle „kebule“ mi pro tenhle účel přišly naprosto dostačující – jsou dost barevné, dost složité a hlavně mají jednu vlastnost – mají ve své ploše bílou barvu (vysvětlím později).

Vytisknout na kancelářský papír tyhle krasavice v lejzrovce a v bublině nebyl žádný problém. Vytisknout to na potahový papír bylo sice trochu složitější, ale i tak to bylo „s prstem v nose“. Opět jsem se nechal poučit a použil způsob, kdy jede papír tak, že je potištěná strana v podavači dolů, papír jede přes jeden buben a tiskne se pak na horní stranu. Tak je zajištěno, že je potahový papír při průchodu „natahován“ a nekrčí se.

Druhou dobrou radou je kvalita tisku – je lepší použít nastavení, kdy se použije méně inkoustu, než je standard (ale zase více, než je konceptová kvalita). I tak se inkoust „přeflusne“ na podkladový papír – viz foto. Jak je vidět, tak je po vytištění kvalita na potahovém papíru trochu horší – s tím se ale nedá nic dělat – papír je porézní.

Tahle technologie má jedu principiální vadu. Technologie tisku na bílý papír (CMYK) počítá s tím, že se tiskne na bílý papír – v kartridžích je tedy jen barva C (Cyan – modrozelená), M (Magenta – purpurová), Y (Yelow – žlutá) a K (blacK – černá). A W (White – bílá) nikde. Žádná bílá – bílý je ten papír …..jak objevné…..

Proto chci otestovat to, jak se bude chovat kancelářský papír po nacucání lakem, nebo epoxidem (asi ztratí svou bílou barvu).
Proto chci otestovat potahový papír po nacucání lakem, nebo epoxidem (asi trochu zprůhlední – jak moc, to se uvidí).
Proto půlku hlav podstříknu bílou barvou (uvidím rozdíl nacucání).
Proto to celé přestříkám bílou barvou – jednak ji tam musím nějak „dostat“ a druhak tím otestuji, jak se to bude chovat na relativně uschlém laku a relativně tekutém epoxidu

Nachystal jsem si igelit a jednu půlku stříknul lakem. Trabl nastal hned vzápětí – lak začal sesychat a smršťovat se. Tím se začal kroutit igelit a tak jsem ho musel podložit kartonem s oboustrankou…. nic nejde bez závad.
Po zaschnutí první vrstvy laku jsem stříkl druhou. Okamžitě jsem stříkl jednotlivé dílky hlav a lícem položil na místo – do ještě tekutého laku. Ty s kancelářským papírem nechtěly držet, ty z potahového papíry byly na první dobrou.

Při laminování VOP CDS 101 jsem naválečkoval druhou půlku igelitu testovací destičky, položil hlavy a znova zaválečkoval epoxidem (tedy žádné čekání na zavadnutí epoxidu – nebyl čas).

Počkal jsem na zaschnutí laku (epoxid byl pochopitelně tekutý) a stříknul bílou. Půlka s lakem je naprosto OK – půlka s epoxidem „vločkovala“ (ale to se dalo čekat). Zase nějaké čekání na zaschnutí barvy a zase stříknout bílou.

Následovalo pokrytí dvěma vrstvami 48g/m2 skla a naválečkování epoxidu. Vakuování spolu s VOP a hotovo – zítra se uvidí.

Co vím už teď:

  1. Hlavy z kancelářského papíru jsou nacucané nerovnoměrně. A je jedno, jestli lakem, nebo epoxidem. Co s tím udělá vakuum, se uvidí zítra
  2. Laserový tisk se nesnáší s akrylovým lakem/barvami – potvrdilo se moje podezření, že se to „požere“. Bublinový tisk naopak drží, jako pověstné Helvíti. Epoxid nežere nic – i to se taky dalo čekat.
  3. Technologie s tekutým epoxidem asi nebude to nejlepší – epoxid leze při válečkování do barvy a obráceně. Bylo to poznat při vymývání válečku – v Acetonu z toho vyplavaly bílé cucky.

Zatím tedy „na body“ vítězí ta varianta lakovo-barvová. Kupodivu mi to ani moc nevadí – spíš naopak.

2014.12.07 – Křídlo CS-101 – Testovací destička 3

Už při sundání desky se závažím bylo jasné, že je něco špatně – nezaschlý lak s nezaschlou barvou žere igelit.

Další poznatky už podrobně:

Řada „A“ – Jsou vidět mapy, jak se při válečkování epoxidu do skla promísil podkladový epoxid s bílou barvou. Proto jsou taky ty dva obrázky na potahovém papíru tak neostré – zapila se do nich bílá barva. Je ale zajímavé to, že jsou obě tyhle hlavy rozpité. Obě hlavy na kancelářském papíru (A1 je laserový tisk, A3 je bublinový) jsou nerozpité, ale je velmi výrazný rozdíl v barvě papíru a okolní bílé barvy.

Řada „B“ – Že se rozpije laserový tisk v akrylovém laku, jsem tak nějak tušil. Zbylé tři hlavy jsou nerozpité, ale i tak je vidět rozhraní papíru a stříkané barvy. Nejlíp ale vypadá B4 – tam to rozhraní skoro mizí.

Řada „A“ je samozřejmě technogicky špatně – měl bych ji udělat znovu a tak, jak se to má – první vrstva epoxidu musí být vytvrzelá tak, že lehce lepí. Jenže to jsou 3 hodiny čekání na první vrstvu, položení motivů, naválečkování epoxidu. Čekání 3 hodiny na druhou vrstvu, stříkání barvy, zase čekání…… Vůbec se mi do toho nechce.

Ať se na ty hlavy koukám, jak chci, tak nevidím žádný rozdíl mezi polovičně podstříknutými motivy – ukazuje se, že je to naprosto zbytečný krok.

Zřejmě se asi nikdy nepodaří, aby „zmizel“ ten podkladní papír. Nevadí – když má být vidět, tak se to udělá tak, aby to moc nevadilo.

Tak – vítězem testu je laková technologie. Ve své podstatě je to dobře – aspoň se nebudou vzájemně míchat vrstvy epoxidu a barev.

2014.12.07 – Křídlo CS-101 – Lepení desek

Je třeba postupovat neustále vpřed – musím slepit balsové desky na jádro křídla.

Pro jádro jsem zakoupil 3 desky 100×1070, balsy 4mm. V obchodě jsem si hezky zvážil jednotlivá prkénka a z hromady „standard“ jsem vybral 3 kusy s hmotností „lehká“ – 53g, 54g, 57g.

Nejtěžší prkno jsem podélně napůlil a slepil odřízlou půlku hranou k prknu celému – hustým vteřiňákem. Obě desky jsem nastříkal kontaktním lepidlem ve spreji, nechal zaschnout, přiložil k sobě a zatížil.

2014.12.08 – Křídlo CS-101 – Jádro

Desky měly před slepením 164g. Po slepení kontaktním lepidlem ve spreji 170g. Lepidlem to tedy „napuchlo“ jen o 6g – tohle byl výborný nápad.

Desku jsem podle šablony ořízl do tvaru (něco odlamovákem, konce křídel lupénkovou pilkou) – 119g. Tak schválně – sundám z toho teď  tu polovinu?

Nejdříve jsem spodní stranu křídla shobloval a sbrousil do klínu – vzniklo tak cca 4mm vzepětí. Spodní strana je (po směru hloubky profilu) skoro až k náběžce rovná – bez klenutí (záměrně). Pak jsem stejně shobloval odtokovku z horní strany (i ta je do cca 1/3 hloubky křídla rovná) – to snad bylo nejhorší. Náběžka už byla „s prstem v nose“.

Zatím je vše jen od oka a „citovka“. Mám sice nějaké šablonky profilu, ale víc věřím přiloženému pravítku a měření tloušťky šuplerou. Odtokovku mám po celém rozpětí cca 0.5mm – tenčí už to asi dělat nebudu, mohlo by se to kroutit.

Ale jako na rovinu…..borde.u z toho bylo, jako na dva vory Kon-Tiki (http://cs.wikipedia.org/wiki/Kon-Tiki)

Finál má 67g – no, je to necelá polovina dole.

2014.12.13 – Křídlo CS-101 – maskovací deska + folie

Na křídle plánuji, mimo jiné, i dvoubarevnou horní stranu. Konce budou reflexní oranžovou do rozstřiku. Na to potřebuji zakrývací masku.

Kdybych to stříkal nějakou modelářskou stříkací pistolkou, tak by se to asi dalo udělat „z ruky“. Jenže já na to mám jen spreje v pixle a ty mají jednu necnost – vyrobí příšernou mlhu – všechno bych si zacákal. Kdysi jsem něco podobného vyráběl fixírkou, na trupu německé bitevní lodi Tirpitz – je to jednoduché. Vezme se příslušná šablona a odsadí se o něco od povrchu – tím se vyrobí mezi stříkanou plochou a zakrývací plochou „štěrbina“, do které může jen omezené množství barvy.

V tomto případě jsem použil desky pětivrstvého kartonu (3 vrstvy placaté, spojené dvěma vrstvami vlnek). To mi udělá distanc cca 7mm. Odsazení jsem zvolil „citovkou“ 30mm.

Ustřihnutí fólie už byla rutina – systém naprosto shodný s VOP. Na náběžce na přesno, na odtokovce přesah (tentokrát jsem jej zmenšil na 10mm).

Teď budu muset čekat na tu správnou konsletaci, kdy se sejde bezvětří, relativní teplo (cca 6°C bude stačit) a rodina zmizí někam daleko (hlavně dlouho – bude to tak půlden trvat, než na to zase nastříkám těch 10 vrstev).

2014.12.15 – Křídlo CS-101 – Vytisknutí motivu

Na křídle bude krom dvoubarevného nástřiku i jedna novinka. Chci zkusit na křídlo nějak rozumně dostat poměrně složitý barevný motiv.

Na internetu jsem bedlivě prostudoval RiMrovo video o potisknutí Modelspanu v laserové tiskárně a následném lepení vystřihnutých motivů Polyurexem na Elaporové křídlo a trup – ZDE.

Dalším videem je klasické vakuované křídlo, kde se na naválečkovanou vrstvu epoxidu vloží nabarvená vrstva potahového papíru video ZDE – konkrétní pasáž je v cca půlce videa.

Já jsem v mezičase provedl nějaké testy kombinací materiálů a z nich mi vyplynulo, že nejvhodnější technologie (v tomto mém konkrétním případě), jak dostat fotografický motiv na křídlo je ten, kdy se motiv vytiskne na bublinové tiskárně na potahový papír (Japan) a na fólii se fixne pomocí lakové vrstvy.
Veledůležité: tisk na tiskárně má jednu vlastnost – bílá barva se netiskne – je „součástí“ podkladového papíru. Vytištěný motiv tedy nemá v sobě žádnou bílou – ta se musí „dodat“ tak, že se motiv po přilepení lakem navíc přestříkne bílou barvou.

Vytisknutí motivu je velejednoduché. Okraje kancelářského papíru se objedou tyčkovým Koresem (šířka lepidla cca 5-10mm). Na toto se položí potahový papír tak, aby byla lesklejší (hladší) strana nahoru a celek se přihladí.
Podkladový kancelářský papír je nutný – bez něj by se potahový Japan v tiskárně zmuchlal. Je lepší použít tiskárnu, kde se potiskovaná strana položí v zásobníku dolů a při tisku jede papír jen přes jeden válec – tiskne se kartridgemi shora. Tak je při průchodu přes (jeden) válec japan na podkladovém papíru „natahován“ a nekrčí se – vše je zdůrazněno v RiMrově videu.

Veledůležitá věc – je nutné použít menší množství inkoustu! Já mám ve svém ovladači k tiskárně HP DJ 930CI jako volby standardní množství inkoustu, menší množství inkoustu a konceptová kvalita – použil jsem prostřední volbu. Ale i tak se část inkoustu „přeflusne“ na podkladový kancelářský papír – není to na závadu.

Na vytištěný motiv pozor, aby se nenamočil! Jak je známo, tak tisk z bublinové tiskárny nesnese ani „vlhký pohled“. Takže – na tisk z bubliny jen acetonkami a na tisk z laserovky acetonky nikdy!

Na poslední fotce jsou jen ukázkové „kebule“, které byly jenom pro test. Na křídle bude něco jiného – co to je, si ještě nechám chvíli pro sebe.

2014.12.20 – Křídlo CS-101 – Podlepení fólie

Při stříkání fólií na VOP jsem měl docela problémy s manipulací. Proto jsem se u fólií křídla rozhodl, že je na rubové straně podlepím malířskou maskovací páskou. Původně jsem to chtěl nalepit jen po okraji – tak, aby maskovací páska přesahovala cca 10mm přes okraj fólie, ale nakonec jsem to podlepil celé. Zdálo se mi, že takto to bude (v celku) lépe držet.

Mám vše připraveno – podlepené fólie, Diavu, 4 spreje od Motipu a vytištěný motiv na křídlo. Před stříkáním mají fólie 145g – podle plochy VOP bych měl na křídlo nanést cca 20g barvy – uvidíme…..

2014.12.26 – Křídlo CS-101 – Stříkání fólií

Stříkání mi tentokrát trvalo přesně tři dny – jednou moc foukalo, pak mi došla modrá a nakonec i bílá.

Vrstev jsem nastříkal prakticky stejně, jako na VOP – tedy 3 vrstvy laku, 8 vrstev barev a 4 vrstvy bílé. Barevný motiv jsem z A4-ky vystřihl podél okrajové linie – tím se jasně definuje okraj obrázku a nebude vadit, že by měl Japan jiný odstín bílé, než okolní stříkaný povrch. Uvnitř obrázku samozřejmě jiný odstín bílé bude, ale tam to nevadí.

Motiv jsem položil do „lůžka“ z laku a ještě jednou přestříkal. Sice se mi udělaly nějaké varhánky, ale šly docela slušně odstranit – vždy jsem Japan trochu nadzdvihl a narovnal. Nebyl to problém, protože spodní tři vrstvy laku už byly z předešlého stříkání zaschlé. Po zaschnutí laku je obrázek krásně vypnutý a vyhlazený.

Ve finále jsem na VOP a křídlo spotřeboval jednu 150ml plechovku laku, dvě plechovky barev a jednu 200ml bílé. Kdo dobře počítá, zjistí, že by měl nástřik na fólie VOP a křídla dělat dohromady 650ml – to je cca 470g (vážil jsem plnou a prázdnou plechovku). No, ale nastříkal jsem jen 3g na VOP a na křídlo 19g (kupodivu mají obě fólie skoro stejně – liší se jen o jeden gram).

To tedy znamená, že jsem do vzduchu zbůhdarma rozstříkal 448g barvy (Ok…OK.. 448g barvy + ředidla a vím prd, jaký je jejich vzájemný poměr).

Co je však naprosto jisté, je to že barvení VOP a křídla mě stálo 2x119CZK (lak a modrá),  1x 179CZK (reflexní oranžová) a 1x159CZK (bílá). To je celkem 576CZK.

Použitím všeobjímající matematické operace zvané trojčlenka mi vychází, že na křídle je barev za cca 23CZK a odpad (barva+ředidlo+tlakový plyn) je za cca 553CZK – tak to je masakr.

2014.12.26 2 – Křídlo CS-101 – Šachty pro serva

Než se bude laminovat, je nutné připravit jádro.

Jednak se musí proříznout šachty pro serva – naprosto stejně, jako do PS jádra pro křídlo Guppy V2.

Prořízl jsem také šachtu pro kabely serv. Odřízlou lištu jsem pochopitelně nevyhodil – tu jsem rozdělil na tři části a opět vložil na místo. Prostředek je klínově záměrně – půjde to dobře vysunout (to jsem si i vyzkoušel). Spodní a vrchní části jsou nabodované hustým vteřiňákem – ale stejně si to spolu sedne až při laminování.

Horní a spodní plochu vnitřků šachet jsem polepil hnědou izolepou – má jen 0.03mm – nepřilepí se to pak k laminátu a půjde to dobře vydloubat – opět vyzkoušeno na Guppy V2 – ZDE (http://inc.wz.cz/2014/04/2014-04-05-Guppy-V2-kridlo-orezano–sachty.html).

Jde se laminovat….

2014.12.26 3 – Křídlo CS-101 – Laminování

Tak a je to tady…

Nejdřív jsem si udělal trochu sofistikovanější rozvod vakua – asi by to nebylo nutné, ale mě se nechtělo riskovat. Vše je z Festofitinek a k igelitu je sestava fixována izolepou.

Krom standardních potřeb pro laminování jsem sestavu doplnil o skelnou pásku od Pelikána, lepidlo ve spreji a grafitový prášek – vyrobím si rádobyuhlíkovou náběžku.

Tentokrát jsem fotil trochu víc – 4x sklo 49g/m2 (2x 0/90° a 2x 45/45°) – 33g. Epoxid (celkem 26g) jsem naválečkoval na fólie, pak přiložil křížovou tkaninu, prosytil, vložil panty a překryl další tkaninou. Epoxid mi vyšel naprosto ťip-ťop – je vidět, že už to dostávám do ruky.

Okraje přesahujícího skla jsem tentokrát obstřihl přesně podél fólie – opravdu je to lepší. Je na všechno líp vidět.

Náběžku a skelnou pásku jsem stříkl kontaktním lepidlem a přihladil k náběžce – nemá ani cenu zkoušet nějaký jiný způsob. Tohle funguje suprově. Ani při nanášení epoxidu s grafitem se to neodchlipovalo.

Jádro jsem položil na spodní fólii, překryl horní fólií a slepil pásky izolepy – stane se z toho jeden celek a líp se s tím manipuluje. Celek má 278g – finální křídlo bude mít cca 114g – to není úplně špatné.

Přišlo mi, že byl tentokrát „cuc“ lepší, než u VOP – no dneska nervozitou asi ani neusnu…

Mám další poznatek – to podlepení maskovací páskou byl opravdu dobrý nápad – za přesah se s fóliemi výborně manipulovalo a nikde jsem si tak fólii neumatlal.

2014.12.30 – Křídlo CS-101 – Odformování

Tak a je to tady #2…

Křídlo muselo zůstat v pytli pět dnů – aspoň jsem si ověřil to, že vakuum ten můj systém udrží celou dobu – vivat FESTO!

Otrhání papírových utěrek a sloupnutí fólií byla naprostá rutina – vivat DIAVA!

Náběžka je tentokrát o řád lepší, než u VOP. Jednak zapracoval větší cuc kompresoru (zapájel jsem drobnou dírku na konci plnící trubičky, kterou si to přisávalo falešný luft). Ale největší přínos bylo to obstřižení prosyceného skla přesně podle fólie a finální slepení obou fólií k sobě izolepou.

Koncový přechod do rozstřiku je naprosto v pořádku – a kolega Terminátor taky.

Tak a tím se konečně vysvětluje ten idiotský název celého projektu – CS-101 není nic jiného, než „Cyberdyne systems model 101“ – 101 je rozpětí … to je jasné a Termouše jsem zvolil proto, že toho máme mnoho společného. Taky si jde za svým cílem a neuhne hned při prvním nezdaru – navíc je to takový milý chlapík a dobrák od kosti. No a jeho charizma je neoddiskutovatelné – na křídle se vyjímá přímo luxusně.

2015.01.24 – Křídlo CS-101 – Tmelení náběžné hrany

Technologicky jsem byl nucen spojit dokončení křídla a VOP, takže to udělám tak i ve vláknech na webu.

Křídlo i VOP jsem v náběžné části olepil izolepou. Má to několik důvodů. Jednak si nepoškrábu povrch při broušení a druhak mám v plánu tu izolepu využít při pozdějším vytmelení náběžky, abych si neumatlal zbytek povrchu. Proto jsem taky přesahy potahů na náběžce brousil jen „po srsti“. Tím jsem jednak brousil ty přečnívající potahy, ale taky zároveň tu izolepu – takhle je to krásně zároveň.

Podle šablony jsem odlamovákem zařízl odtokovku. Následně jsem ji lehce zabrousil do kulata. Důležité je lehké zakulacení rohů křídla a VOP. Ty ostré rohy by se stejně časem odlomily – takhle je to lepší.

Jde se zatmelit náběžka. VOP je jen balsová, křídlo má na náběžce skelnou pásku. Tam jsem zkusil prosycení epoxidem s uhlíkovým prachem – měl jsem v plánu očůrat přírodu a vyrobit si tak rádobyuhlík. No, ale příroda se ubránila – vakuum mi to všechno vycuclo do krycích papírových utěrek.

Takže se to musí „začernit“ dodatečně – L285+aerosil+grafit. Namíchal jsem to dost hustě (záměrně) a namáznul na náběžky s bohatýrskými přídavky – zase se bude muset brousit….ach jo…

2015.01.25 – Křídlo CS-101 – Zabroušení náběžky

Tak a teď se ukáže, jaká jsem hlava…

No – úspěch je tak poloviční. Ta izolepa šla dolů dost špatně. Skoro celé lepidlo zůstalo na křídle (i na VOP). Naštěstí si s tím umím poradit – izopropylem (Servisol). To je tototiž jediná věc, která umí zatočit s lepidlem z izolepy. Chvíli sice ve mně byla malá dušička, jestli ten izopropyl nesežere i barvu, ale zbytečně.

Takže – izolepa je dole, lepidlo taky. Náběžku jsem zabrousil do tvaru (od oka) – výsledek je na fotce. Izolepa udělala suprovou hranu – přesně, jak jsem předpokládal. Příště ji použiju znova. Jen ji vyměním za maskovací pásku, která má to lepidlo trochu míň lepivé.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *