Deník 2013

2013.01.01 – Lítání – Jak na Nový rok, tak po celý rok

Plánovaně jsme se sešli i na Nový rok. Sice to díky větru opět vypadalo na levačku, ale vše se v dobré obrátilo.

Nakonec jsme se sešli jen já, Zdenda a Martin. Ostatní asi měli lehkou gastroenteritidu. Zdenda to se žluťákem válel naprosto stejně, jako včera. Martina jsem s oranžovou bestií už nestihl.

Já jsem se do vzduchu nakonec dostal, až po odjezdu všech ostatních. Variante bylo ve vzduchu slušných 5 minut – Mustanga jsem protáhl asi 3x. Jak ukazuje fotka, tak jsem si i hezky zahoubařil. Podle atlasu by mohlo jít o Penízovku máslovou, nebo Penízovku kuželovou. O kterou konkrétně jde, se nikdo nedozví – smaženice by z toho nebyla.

Rok 2013 jsme tedy začali v poklidném tempu – tak tedy:

Vše nejlepší v novém roce 2013, mnoho úspěchů a žádné strhané převody!

2013.02.16 – Lítání

Letošní zima je taková podivná. Nasněží a hned přijde obleva – pak do toho začne přituhovat. To má za následek to, že je buď břečka, nebo zmrazky – Polaris by mohl vyprávět. Dnes se to ovšem vyvedlo – čerstvě napadal prašánek, teplota kolem nuly – ani nebyla potřeba čepice a rukavice.

Bylo takové bezvětří, že jsem zabalil i Mini Kanju. Do pytle k ní jsem hodil i samobrko – ikdyž jsem moc nedoufal, že se proletí. Není vidět v létě – natož v zimě.

Kluci nezklamali a každý přivezl dva nové projekty, na kterých celou zimu pilně pracovali. Honza se vytasil s Mini Sumem V3 a Arlinem. David Se Zerem a Speedym.

Ze začátku jsme začali velmi zvolna – Mustangy. Měsíční absenci a kloubní strnulost je přeci třeba trochu rozpohybovat. Následovalo Zero. Jeho let byl velmi rychlý, neuklidněný a konec neslavný.

Na řadu přišla Mini Kanja. Letěla naprosto úžasně – vůbec se jí nechtělo dolů – že by termika? No něco tam určitě bylo. Při druhém podletu drátů jsem letěl přesně na polovinu výšky, mezi zem a dráty – kde jsem nakonec vyplaval je jasně vidět na videu. Třešničkou na dortu bylo přistání – důkazem je jen jedna stopa ve sněhu – jen od trupu.

Honza zaletěl třetí verzi Mini Suma. S tímhle poletovadlem se moc pěkně lítají nožáky – místo trupu má totiž další křídlo. Arlin je takový kočkopes. Koupené výřezy – elektronika a kolečka z FunCubu – opět naprosto bezchybné lety.

Bohužel jsem musel narychlo odjet a tak už jsem nebyl u prvního letu Davidova Speedyho. Je to letadlo koupené na HC – a nevypadá špatně. Naštěstí jsem nechal Honzovi kameru a tak pro příští generace zanecháme pár obrázků ze startu a ze sbírání trosek. Dle Honzy šel David na přistání a v zatáčce se mu to sesypalo po křídle. Podle mě svoji roli (v obou Davidových pádech) sehrála barva letadel – obě jsou bílá a na bílo-modrošedém pozadí mají horší viditelnost.

2013.03.17 – Lítání

Jsou nápady chytré, hloupé a blbé. Jít lítat dnes, byl ze skupiny nápadů extra blbých.

Na internetu psali, že vítr bude „čerstvý“. O čerstvosti moc polemizovat nebudu, neb neznám datum spotřeby – fučelo ovšem monstrózně. Ono tedy nefučelo pořád a pořád hodně – byly to takové ty poryvy, co nás provázely celý minulý rok.

Na poli jsem byl samozřejmě sám – Honza nedorazil – je to srab! Chvíli jsem jen nevěřícně kroutil hlavou nad tím nápadem – vypil jsem kafe z termosky a rozhodoval se, jestli to zabalím hned nebo počkám.

Vítr se trochu uklidnil a tak jsem se rozhodl, že to risknu. Vytáhl jsem Mustanga, počkal na klid před startem a hodil. Letadlo se vzneslo a celkem v klidu nastoupalo. Já ho zahnul po větru, přeletěl dráty a chtěl ho poslat k sobě. No a teď to začalo.

Ten vítr co na chvíli přestal, se asi někde nakumuloval a teď to celé dorazilo sem. Ať jsem dělal, co jsem dělal, Mustang se ode mě vzdaloval. Každý pokus o návrat byl odměněn tím, že bylo letadlo zase jenom dál. V místě hrany a remízku mi došlo, že je konec – letadlo si to namířilo kolmo do hroudy a za chvíli mělo zmizet pod kopcem. Stáhl jsem plyn a tisícinu vteřiny před tím než mi zmizelo úplně, jsem mírně přitáhl – snad se to srovná a nebudu to muset tahat jako řepu.

Tak a jde se hledat. Původně jsem myslel, že bude letadlo jen těsně za hranou, nebo na rohu remízku. Nakonec jsem ho našel až u silnice na Dub – chyběly k ní tak 2m. Vzdušnou čarou byl tento let dlouhý 500m. Hrana kopce je přesně v polovině – Mustang tedy letěl neřízeně 250m!
Čekal jsem kráter a trosky v okruhu 50-ti metrů – nic – letadlo bylo na zádech a poslušně odpovídalo na povely z vysílače. Nebylo ani od bláta – prostě nic.

Po návratu z výletu jsem dopil zbytek kafe, a že toho už vážně nechám….ale osud byl proti. Na pole nakonec dorazil ještě jeden odvážlivec. V kufru auta měl dvě samokřídla z HK – fotku jsem si nemohl odpustit. Letadla jsou na první pohled docela slušná – Číňani se učí rychle.

Já jen doufám, že nám letos počasí nastaví vlídnější tvář a nebude to jako loni (to nám počasí spíš ukazovalo jinou část těla)

Po dnešku to však moc pozitivně nevidím….

2013.03.23 – Lítání

Já nevím, co si to počasí o sobě myslí…. Venku svítilo sluníčko, jak o závod a nepohnul se ani lísteček.

Na první pohled ideální podmínky. To že v poledne svítí slunce může taky znamenat, že mrzne až praští. A že se nepohne lísteček, může znamenat, že taky ještě žádný nenarostl. Dnes ráno bylo -11°C a na zítra hlásí ještě míň – to je březen…

Ale ani tohle nás s Honzou nemohlo odradit od sobotního poletu. Tak letadla, rukavice, kulicha a šup-šup na pole. Doma jsem zabalil EGEho, Mini Kanju, Variante a vyrazil.

Na poli mě bylo hned jasné, že Variante zůstane v autě. Mini Kanja měla ještě chvíli šanci, ale než jsem se s Honzou vykecal a natočil zálet Bety, tak se zase zvedl severák a Mini Kanja musela zůstat ve futrálech.

Ještě k záletu Bety: Je to letadlo jednoho Honzova známého. Prožilo si nepěkné chvíle v rukou začátečníka a tak putovalo do „nemocnice“. Tam se zjistilo, že křidélka byla obráceně a výškovka byla tak tuhá, že nemohla fungovat v žádném případě. Honza to opravil a připravil na zálet. Ten proběhl vcelku bez problémů – legrace začala až na zemi. Tam mi Honza začal ukazovat, jak srandovně se chová novinka – souprava Cadet 2,4GHz.

Na pohyby ovladače reaguje stylem „jak kdy a jak kam“. Při plynulém pohybu páky se serva pohybují půlku dráhy rovnoměrně a pak „hopkají“. Při dojetí do neutrálu serva zůstanou viset těsně před ním a teprve po vteřině (!!!) sebou škubnou do středu. Na vině je skutečně Tx-Rx Cadet a ne serva a náhony. Honza to zkoušel se svou DX7 a vše bylo OK. Už jsem viděl dost, ale tohle je jednoznačný vítěz v soutěži o Czech Šmejd (protože Pelikán na svých stránkách tvrdí, že je výrobce).

Zbytek odpoledne proběhl v „běžném režimu“. Honza proháněl Mustanga a Arlina, já plachtil s EGEm a oba jsme se svorně snažili bojovat se severákem. To nám však ani v nejmenší, nevadilo si trochu „zablbnout“. Honza prolítával pod dráty na zádech, zkoušel se Mustangem trefit do průrvy mezi stromy a já jsem s EGEm přistával ala Harrier.

Vydařené odpoledne – jen to počasí mě pěkně leze na nervy….

P.S. Honza dodal vypečené video s testem RC soupravy Cadet 2,4GHZ. Původně jsem ho chtěl umístit sem, ale nesluší se „prznit“ článek o takovémto hezkém lítacím odpoledni – bude na to samostatný článek.

2013.04.08 – Lítání – Zákluz Sally

Včera jsem to zbaběle skrečoval – dneska to musí vyjít. Pod dráty jsem dorazil v pět a Martin už s Oranžádou lovil termiku – no něco tam bylo.

Já jsem rychle sestavil všechny letadla – aspoň na fotku. Foukalo tak, že Mini Kanja měla smůlu rovnou, Variante asi taky a u Sally se ještě uvidí. EGE půjde nahoru určitě – dokud je světlo.

Nasadil jsem na EGE kameru a podnikl 2 dlouhé lety za účelem pořízení videa. To se podařilo, ale bohužel bude asi nepoužitelné – kameru jsem dal tak, že z jedné poloviny zabírala křídlo. Ve finále toho není moc vidět.

Nakonec se stalo něco neočekávaného a vítr se uklidnil natolik, že jsem mohl Sally alespoň zaklouznout. Zahodil jsem ji 3x. První hod byl takový oťukávací – tak 5m, ale ukázalo se, že to poletí. Druhý byl trochu delší, zamával jsem křidélky a výškovkou a zjistil, že i 50% na DR je moc. Přecvakal jsem vysílač na 25% – třetí hod (je na videu).

Já myslím, že dobré…. Zkusil jsem i otočku, ale bez odhození. Vypadá to strašně jednoduše, bude to však chtít potrénovat. Letadlo je v otočce stabilní a kupodivu i docela „lehké“. Díky velké ploše křídla vychází plošné zatížení lépe, než u klasického vakuovaného F3K (porovnáváno s ISIS). Vyšší hmotnost způsobí vyšší odhoz, ale zase to bude víc padat. Lehké F3K je spíše do klidu, tomuhle by mohl slušet svah – což bylo cílem.

Na první jarní polet to bylo slušné.

2013.04.14 – Lítání – Zálet Guppy

Dnešní den bude mimořádný – to jsem už věděl. Jednak hlásili výjimečně dobré počasí a druhak jsem dnes naplánoval lítání dvě – jedno dopoledne a jedno odpoledne.

První část se odehrála v 9:30. To jsme se pod dráty sešli jen tři. Já Honza a David – sice málo lidí, ale o to víc letadel a zážitků.

V podstatě každý z nás měl s sebou nějakou novinku. Honza vzal Extru a fungl nové rádio Spectrum DSX11. David měl po druhém přistání a druhé opravě speedyho a RedJeta. Já měl valnou hromadu, ale po sestavení se z toho vyklubalo 5 (!) strojů.

Speedy tentokrát nezlobil a i po přistání byl v jednom kuse, na RedJeta bohužel nakonec nedošlo – uzemnil ho uklepaný kablík k regulátoru. To „uzemění“ bylo naštěstí ještě před letem, takže ještě OK…

Já se nejdříve rozcvičil se samobrkem. Variante se mi za zimu zase trochu zkroutilo, musel jsem to přetrimovat – ale to už je takový folklór. Po jedné baterce na Variante přišla na řadu Mini Kanja. Lítala božsky – zkusil jsem si trochu zasvahovat a i nějaká termika tam byla.

Na řadu přišla Sally. Posledně jsem při zákluzu zjistil, že to poletí – teď bylo načase, to začít házet pořádně. Začal jsem však velmi zvolna, ale každý další hod byl o trochu víc razantnější. Asi po hodině jsem přišel na mnohé. Za prvé budou potřeba letové režimy – minimálně dva. Jeden na odhoz a druhý na kroužení – když jsem totiž vyladil výchylky tak, aby letadlo stabilně kroužilo, tak je při odhodu natažené a na vrcholku dráhy je ve svislé poloze se snahou o přemet.

Během toho, co jsem švihal Sally, Honza lítal s Extrou – jak dopadla je vidět na fotkách – příčiny rány neznám. Zřejmě mě chtěl Honza napodobit s přistáním „na čumáček“ – no jo, jenže já Sally vytáhnu a lítám dál – to Extra neumí.

Už bylo po poledni a byl čas na nějaký gáblík. David už měl sbaleno a zmizel domů – před odjezdem ještě nezapomněl prohodit vtipnou poznámku (asi na téma „proč toho s sebou tahám tolik, když s tím pak nelítám“).

Asi měl na mysli Guppy – letadlo jsem dokončil už před rokem, ale nějak na ně nebyl čas. A když byl čas, tak fučelo tak, že i ptáci chodili pěšky – což bylo loni vlastně pořád. Dnes ovšem ne – dnes se to povedlo. Foukal mírný západ a tak to krásně nosilo. Nasadil jsem do Guppy baterku, zkontroloval výchylky, pomodlil se a hodil.

Kdo by čekal ekvilibristiku, jako při prvním letu Mini Kanji, nebo něco na způsob „hvězdných“ přistání AXN v mých začátcích, tak ten by se ukousal nudou. Letadlo jsem vypustil a ono letělo. Ve vzduchu bylo, jako přibité, krásně poslouchalo na motor i na kormidla. Výchylky OK – vyosení taky. Jednu chybku to však mělo – při vypnutí motoru jsem zjistil, že na regulátoru nemám napípanou brzdu – takže přistání bude zábava. Musel jsem vytratit rychlost a sednout s tím z půl metru. Jak jsem chtěl, tak se mi to povedlo – luxus.

Dopoledne dopadlo naprosto výtečně – co nám asi přinese odpoledne….

2013.04.14 – Lítání – Termika

Kdybych nemusel na gáblík, tak bych snad ani domů nejezdil…

Zdenda si vzal zimní překvápko – novou dvoumetrovku Orion V3. Zakoupeno u Kostky za bratru 3 a půl. Trup je laminát, křídlo polystyren+balza. Za tu cenu je to metodou „home made“ takřka nepostavitelné.

Zdenda se neprovinil proti své pověsti a místo tříčlánku tam nacpal čtyřčlánek – správnost rozhodnutí naplno potvrdil let pod motorem – obloha mu byla malá. Letadlo lítá výtečně a díky klapkám i výtečně přistává. Pro model nebyl problém lovit termiku – ikdyž ta byla dnes taková, že i já poznal že „je“.

Naplno jsem si to ověřil s Mini Kanjou. V místě remízku – kde před chvílí točil stoupák Zdenda s Orionem – už nic nebylo, ale směrem od nás ke hraně bylo něco jako megavysavač. Začal jsem s letadlem kroužit a během 5-ti minut už nebylo poznat, v jaké je letadlo poloze – nejvyšší čas z toho vypadnout a pokusit se o sestup. Na časovači mi to po přistání ukazovalo 25 minut letu na jedno vytáhnutí motorem – paráda.

Guppy jsem doma napípal brzdu a teprve teď to byly ty pravé lety. Vylítal jsem 2 baterky, vytrimoval a zjistil, že to opravdu chce křidélka.

Ve finále jsem si ještě párkrát hodil Sally a čas zbyl i na pár luxusních nízkých podletů pod dráty s Variante.

Dneska to snad ani lepší být nemohlo.

2013.04.24 – Lítání – Speedy KO, e-Hawk KO

Na poli jsme se sešli jen ve třech, ale zato s novým vybavením. Honza nám ukázal svého e-Hawka. Aby skryl drobné chybky, tak potáhl křídlo černou fólií. Já jsem se mu před tím sice smál, že všichni na křídlo používají nažehlovačku a jen on gumoasfalt – teď však musím uznat, že černo-bílá kombinace vůbec nevypadá špatně. Na viditelnost to taky nemá vliv – ve 50-ti metrech jsou stejně všechny barvy červé.

Model lítá velice hezky. Umí rychlost i let krokem – to se ukázalo při přistáních. Honza je musel opakovat 3x, než si nakonec sedl – a stejně se potom hezky prošel. Nic však není úplně růžové. Při posledním letu a poslední otočce směrem k sobě na přistání Honza ztratil signál a letadlo zbuchlo asi z 5-ti metrů. Nebyla to úplně smrtelná rána, ale odnesl to trup za motorem a ve spoji s kuželovou trubkou. Křídlu a ocaskám není nic.

Já dnes provětral jen Guppynu. Potřeboval jsem ji začít trimovat – posledně jsem měl pocit, že je hrozně potlačená. Tak jsem nasadil TGY 1000mAh a začal. Letadlo moc nechtělo stoupat pod plynem, tak jsem tam ládoval trim, jako o závod. Už jsem byl docela spokojený a tak jsem vyzkoušel Dive test – ten ukázal, že je letadlo lehce těžší na čumák – OK.

Baterka došla a tak jsem tam dal Power HD 1000mAh. Ta je podstatně tvrdší – vyzkoušeno na Mustangu. Zkontroloval jsem výchylky, protočil motor – vyšší výkon byl patrný na první poslech. Dal jsem plný plyn a hodil pod úhlem 30° – jako vždy.
Jo – jenže s vyšším výkonem začala mít daleko větší vliv ta natažená VOP. Letadlo z úhlu 30° po třech metrech přešlo do vertikály a začalo přepadávat na záda – reakce na výškovku mizivá. Jak tohle dopadne jsem tušil – v 10-ti metrech přemet kolem drátů neudělám. Stáhl jsem plyn, aby letadlo přestalo přepadávat a modlil se, aby to vyšlo. Guppyna se na vrcholu vertikály zastavila, přepadla po křídle a já ji směrovkou přivedl do kolmého klesání. Letadlo nabralo rychlost a já ve dvou metrech přitáhl a podletěl dráty.

Motor nevyosím – bude chtít nějaký mix Motor->VOP, nebo si s sebou budu muset nosit plínky.

Davidovi se taky „dařilo“. Zlína při jednom nácviku vývrtky málem uzemnil – naštěstí se letadlo „chytlo“ a on to ve dvou metrech vybral. Se Speedym už takové štěstí neměl. Při poslední otočce na přistíní ztratil signál a letadlo šlo pod plným plynem kolmo do země. Výsledek je na fotkách a ty mluví za všechno – budiž Speedymu popelnice lehká.

Tristní odpoledne……

2013.04.28 – Lítání

Dnešní polet jsem málem zaspal – přepadla mě poobědová lenóra. Když jsem dorazil pod dráty, tak jsem tak akorát stihl nafotit Honzovu jitrnici a udělat video. Pak to Honza sbalil a zmizel.

Začínám intenzivně ladit Guppynu. Chtěl jsem do rádia nacvakat mix MOT->VOP, což se mi podařilo – ale bez vlivu na výsledek. Někde jsem udělal chybu v nastavení – nedá se nic dělat na poli to nevyřeším.

Tak jsem letadlo sestavil, prokvedlal kormidla, protůroval motor a hodil. Bylo to nějaké moc natažené – v podstatě v poslední chvíli jsem přehmátl na kniply a dal plnou potlačenou. Letadlo se zklidnilo, srovnalo a pod mírným úhlem nastoupalo. V kluzu to bylo příčně nějaké moc nestabilní – i David si toho všiml. Dive test ukázal, že je letadlo podélně přestabilizované – posunu baterii dozadu. Tak jsem se rozhodl, že s tím sednu.

Jenže ono to nešlo – Guppyna si prostě plachtila a já udělal 10 koleček, než si sedla. Na zemi jsem zjistil, že jsem špatně připevnil VOP. Přední šroub byl OK – v místě zadního byla VOP zvedlá o cca 0.5mm. Takže já ji tím jednak natáhl a druhak jsem si zkrátil pohyb táhla do potlačena.

VOP jsem přitáhl tak, jak má být. Už jsem odcházel na start, když jsem si všiml, že se v trávě něco leskne – hele podložka a taková jiná…. že by hliníková? Hodil jsem ji na kufr, třeba se bude hodit.

Na startovišti jsem opět prokvedlal kormidla – OK. Teď je na řadě motor. Než však ruka stačila pohnout s kniplem, tak se stalo něco neočekávaného – upadl mi jeden list od vrtule…..že by podzim? Ne – vysvětlení je velmi jednoduché.

Při posledním letu se uklepala matička, ale šroubek zůstal na místě. U kufru se sesmekla podložka a na startu vypadl šroubek a za ním i list. Celá situace v podstatě nemohla dopadnout lépe – taky jsem mohl jako Zdenada s Orionem a rozsekat si celý čumák.

Apropos – ta matička byla obyčejná – ne pojistná – moje chyba. Má to ale jeden pozitivní efekt. Potvrdilo se tím, že Guppyna potřebuje být v kluzu dost natažená.

2013.05.09 – Lítání – Smrt Spirita

Je čtvrtek, sedím doma a koukám z okna a vidím Míru, jak nakládá Mustanga. Vítr mírný a od zítra slibují, že budou padat trakaře….že bych to šel zkusit? Snad tam nebudem sami.

Nebyli – na poli už stepoval Zdenda v družné debatě s nováčkem – Pavlem. Ten normálně jezdil lítat do LBC, ale asi emigruje k nám. Dnes si připravil 4 letadla – dvouplocha Smith na čmouda a elektriky CAP 232, Zero a 2m Spirit.

Ze začátku jsme se rozjížděli celkem pomalu – Míra válel s Mustangem. Je vidět, že už to má pěkně v ruce. Zdenda proháněl Oriona, David Zlína a jí tam postupně naházel Guppy, Mini Kanju a nakonec i Variante. Nakonec dorazil i Mireček a předváděl přemety s koptérou.

Největší rozruch pochopitelně budil Pavel – aby taky ne, 4 stroje a každý jiný. Nejdřív lítal se Zerem. Po počáteční jankovitosti to poladil a Zero se začalo chovat tak, jak má. Druhý v pořadí přišel na řadu dvoumetr Spirit. Je to něco, jako má Zdenda Oriona, ale nic není úplně stejné. To, že je letadlo míň živé je jen otázkou jiné motorizace. Profily je RG15 modifikovaný, tím ale veškerá podobnost s Orionem končí. Všichni jsme se shodli, že je Spirit ve vzduchu podstatně méně čitelný, než Zdendův Orion. Ale i tak lítal moc pěkně.

Já jsem udělal s Variante poslední podlet pod dráty, poslední nízká kolečka a přistál. Mám za sebou všechny baterky – budu zevlovat. Neodpustil jsem si přechytralou poznámku, jak nám to dneska jde a že ještě nikdo nic nerozmlátil. Není dobré popichovat modelářského boha…..

První „kill“ zažilo Zero. Pavel odstartoval souběžně s dráty a než se nadál byl na zemi. Zero zbuchlo po 10-ti metrech letu asi ze dvou metrů. Rána v podstatě žádná, ale je to polystyren – ne EPP. Trup nadvakrát zlomený, vrtule pryč, pravý koncový oblouk vytržený a výškovka dostala taky co proto. Vypadá to hrozivě, ale Purex vše hravě napraví.

Nevadí – je na čase si spravit chuť se Spiritem. Při posledních letech s ním Pavel lítal naprosto jistě. Nebyl problém, aby 3x za sebou podletěl dráty. Tak jsem si řekl, že je na čase taky něco natočit. Míra Spirita odstartoval, Pavel udělal jednu otočku a začal klesat tak aby podletěl dráty. Zatím vždy šel na podlet kolmo k drátům a hezky v polovině mezi sloupy. Teď však na to šel šikmo a dost daleko od sebe. Jenže ono to strašně klame – byl dál, než myslel a sloup trefil koncem křídla. Jak ta vzdálenost klame, vím z vlastní zkušenosti – loni jsem ten sloup trefil s EGEm naprosto stejně – jen z opačné strany.

Jenže u EGEho to spravilo pár kapek vteřiňáku – chudák Spirit šel do popelnice.

2013.05.14 – Lítání – Zápich Guppy

Dnešek byl víceméně neplánovaný. Potřeboval jsem jen pokračovat v testech na Guppyně.

Jednak jsem trojkou frézou protáhl otvory ve VOP tak, aby mi už při utahování nezůstala viset v poloze nataženo, nebo přitaženo. Zapamatoval jsem si natrimovanou polohu z posledního leteckého dne – byla tak maximálně 1mm nad neutrál a zrušil jsem ten mix MOT->VOP. Pak jsem taky místo sklopky 9×5 nasadil 7×6 a změřil parametry. Potvrdilo se, že se 7×6 má motor víc otáček a díky vyššímu stoupání menší vrtule i vyšší otáčky – proud klesl z cca 20-ti na 15A – taky dobrá zpráva. Tah je samozřejmě menší, ale tohle je větroň a u něj se na to tak nehraje.
S sebou jsem vzal i Mini Kanju a Variante – vítr vypadal „lahodně“ – to půjde.

Moje idea, že budu na poli sám a v klidu si budu ladit letadla, vzala za své hned po překonání posledního kopce – aby taky ne – tohle počasí chtěl využít kde kdo. Tak třeba Zdeněk a David. Za chvíli se přiřítil Martin a bylo nás tam, jako psů.

David je opět „nový kus“ – tedy samozřejmě pro mě. Podle debaty se Zdeňkem se znají už od školky. Modely měl jen dva. Dřevěnku Fokkera z WW1 – podle jeho slov „zimní samostavba“. Model je na spalovák a bylo poznat, že je ještě v záběhu. Motor měl evidentně nerovnoměrný chod, tak to jen vodil po ploše, aby to zahřál – smradu jak u krematoria. A vodil ho tak dlouho, až ho to přestalo bavit a vzlétl. Už to vypadalo, že se motor umoudřil, ale ne-e. Chcípl, a David přivedl model do kluzu na přistání – viz video.

Druhý model je větroň podle plánu Leopolda Waleka. Lítal slušně a kdyby byla termika, tak by lítal ještě líp. Jenže termika nebyla, ale jak řekl Martin – nejlepší termika je plně nabitá Li-Polka.

Já jsem do Guppyny dal baterku, zkusil výchylky a protočil motor. Tah nic moc, ale ono to půjde – a taky, že jo. Letadlo se rozjíždělo zvolna  – koneckonců je tam skoro čtvercová vrtule a jedna z mých dvou „líných“ baterek. Po přistání jsem zjistil, že motorový let trval 3 minuty a na baterce zbylo 3,8V/čl – tedy přesně půlka. Jak je zvykem těchhle TGY 1000mAh vypadalo to, že v nich už není ani jeden miliampér – sotva se to vleklo.

Vyměnil jsem jednu TGY za druhou a šel na to. Prokvedlat kormidla, protočit motor – je to nějaké líné…
Letadlo jsem vypustil s běžícím motorem a už jsem tušil, že je zle. Jakoby začaly klesat otáčky. Tak jsem dal plný. Otáčky klesly ještě víc, letadlo se zakomíhalo, ztratilo vztlak. Já těsně před dopadem stáhl plyn a Guppyna se sesypala asi ze tří metrů na čumák a udělala hvězdu.

Na místě nehody jsem zjistil, že je jen povysunutá pravá půlka křídla – střihl se polyamidový šroub – jinak nic. Zkusmo jsem protočil motor a to co jsem slyšel bylo jasné – vybitá baterka. Jasná ztráta výkonu ihned po přidání plynu.
Že bych byl takový idiot a tu baterku nenabil? Ne – měřák ukázal 4,05V/čl. Tak ta jde do popelnice, holka…
Proč se to sesypalo je jasné – čtvercová vrtule potřebuje čas a hlavně rychlost. Jenže s malými otáčkami začala spíš brzdit a na problém bylo zaděláno.

Zbytek odpoledne se nesl v podobném duchu – Mini Kanja pod motorem vydávala prapodivný zvuk – vibrace. Tak jsem ji moc netrápil a přistál. Nakonec se ukázalo, že se mi odlepila ta kovová destička od kabiny a zůstala „přilepená“ na magnetech. No a potom kabina držela jen na kolících křídla a vepředu klapala, jak zubní protéza vetché stařeny – ještěže jsem to neztratil.

Tak jsem vyndal baterku a dal ji do Variante. Tady už se naštěstí žádná nehoda nepřihodila a já si lítal, až mi bylo nebe a dráty malé. S ubývajícím světlem se z letadla stal černý trojúhelník a bylo na čase to vzdát.

2013.05.19 – Lítání – Zálet Blizzarda

Sice to dnes moc dobře nevypadalo, ale večer se vítr uklidnil tak, že jsem vyrazil. Potřeboval jsem otestovat vrtule, které mi půjčil David – dle testů by 8×6 a 8×7 měly být na Guppyně použitelné.

Vítězem se nakonec stala 8×7. S ní to nahoru táhne, jako Honzův e-Hawk. Apropos…Honza ho zase rozstřelil. V podstatě zase stejná situace, jako posledně – jen na opačné straně. Škody v podstatě totožné – křídlo nic, trup KO. Na stejném místě a v podstatě ve stejné situaci rozstřelil Arlina. Já nevím – na ruce se padá, ale ne tak často.

David provětrával Tryskomyš – Radjeta z HC. Čínani se opět vyznamenali a okopírovali Funjeta. Letadlo je super – je malé obratné, rychlé a ječí jako babka, když se jí šáhne na důchod.

Z fotky je vidět, že jsem si na pole přivezl dalšího „mazlika“. Ze začátku to tak nevypadalo, ale nakonec jsem Blizzarda do vzduchu poslal. První let byl hodně neklidný – jednak díky vzduchu, který byl samá díra, ale především díky tomu, že byl Blizzard moc těžký na předek. Zkusil jsem i butterfly – fungoval suprově – Blizzard se v podstatě zastavil, bylo ale třeba zapnout mix kterým se kompenzuje vyplavání. Na zemi jsem natáhl výškovku a zapnul kompenzaci pro butterfly. Třetí let a je v podstatě vytrimováno.

Z Blizzarda mám docela dobrý pocit – krásně „drží stopu“. Práce na něm však bude ještě dost. Díky tomu, že jsem neměl vrtule – 11×8 byla moc, tak jsem musel použít 10×5 z e-Hawka. Ta je proudově tak akorát, ale málo táhne – chtělo by to nějakou čtvercovou.

2013.06.12 – Lítání

Takřka po měsíci se zadařilo a já se opět vydal na pole pod hranu. Zdržení bylo jednak zapříčiněno údržbou mé tělesné schránky, ale především počasím. Počítal jsem to a slunečných dní bylo od začátku roku asi 5. Z toho dva v tomhle týdnu. Slunce jsem viděl, jen když jsem si ho namaloval a v podstatě celý měsíc chcalo.

Konečně jsem tedy mohl Honzovi odevzdat Sally. Nacpal jsem mu ji se slzou v oku do kufru – aspoň ji nezapomene, jako posledně – ať slouží!

Honza slíbil, že udělá nějaké testy dosahu – po třech pádech (2x e-Hawk a 1x Arlin) začal zjišťovat, proč padá. Nachodil asi 5km a výsledek je tzv. „indiferentní“ – česky „naprd“.
Po svém pochodovém cvičení zjistil, že větší vliv na ztrátu signálu má poloha přijímače (natočení vůči vysílači, výška nad terénem), než směr antény na vysílači.
Zjistil také, že při plném výkonu je ve vzdálenosti cca 200m „hluchá oblast“, kde v jedné poloze přijímač ztratí signál úplně a v druhém normálně funguje – přesně ta vzdálenost, kde padli e-Hawk a Arlin. Ve větší vzdálenosti je vše OK – dostal se až na vzdálenost 900m, kde ztratil signál z důvodu zastínění stromy – větší vzdálenost nemělo cenu zkoušet.
V tomto případě má Futaba jasnou výhodu dvou antén. Ty je doporučeno v modelu umístit tak, aby svíraly úhel 90° (nejlépe v jiné rovině, než vodorovné).

Já jsem začal zvolna – nejdříve Mini Kanjou. Na jednu baterku (2,5minuty motorového letu) jsem nalítal 25 minut – a pak, že mi ta termika nejde.
S Guppynou jsem si zkusil trochu zařádit – ta rychlost jí vyloženě slušela – musím dodělat ty křídla. Doma jsem do nich už potichu říznul – mám připravené jádro jedné půlky, druhá je před dokončením. Bude následovat potažení. Navíc to má jednu výhodu – je to vlastně i technologický test na zimní stavbu. Co to bude, neřeknu – alespoň ne teď.

Na pole dorazil i Pavel a nakonec i Martin. Oba měli nějaké novinky. Pavel polystyrenového dvouplocha Pits Python, opravené Zero, 1,6m hotlinera Rytmuse a Martin akrobata (asi Extra) – opět z kuliček. Nějaká vtipná přistání jsou zachycena na videu.

Zaplať pánbůh za tu metrovou trávu. Zachránila Extru, Zero a nakonec i mého Blizzarda. Zero padlo zajímavým způsobem. Pavel s ním lítal naprosto luxusně. Já šel na plochu a oznamuju kam to pošlu, aby z toho někdo nechytil psotník. V ten okamžik za mnou Zdendou a Pavel začali diskutovat o Blizzardu…a co že to je… a jak to lítá….a …. a Zero bylo kopřivách.

Na Blizzarda jsem dal čtvercovější vrtuli – 9,5×7. Protočil motor, dal asi tak půlku plynu a hodil – naprosto stejně, jako posledně s vrtulí 10×5. No jo – jenže čtvercovější vrtule chce trochu víc hodit pod trochu větším plynem. Blizzard se začal kolébat na pádovce a ve vzdálenosti 10m se mi z metru sesypal. Naštěstí jsem tam v poslední nanosekundě vrazil butterfly a tak si to jen pěkně sedlo břichem do trávy.

Poučen vlastní tupostí, jsem druhý start provedl o 100% lépe – Blizzard luxusně nastoupal. Ta vrtule byla poznat okamžitě – z líného autobusu se stala dravá mrcha. Není to sice tak jedovaté, jako u Honzy, ale to se dalo čekat. Ty průlety jsem si vyloženě užíval. Provedl jsem Div test, který ukázal, že je model trochu přestabilizovaný – zatím budu polehoučku posouvat baterku – ještě je prostor.

První „startopád“ měl paradoxně i pozitivní efekt. Přiměl mě k tomu, abych při přistání vyzkoušel butterfly na pádovce. Letadlo jsem přivedl do klesání na přistání, vysunul brzdy a klapky a sedal souběžně s přistávací dráhou, ale metr od ní – do trávy. Asi metr nad zemí se letadlo takřka zastavilo a bez náznaku jakéhokoli padnutí po křídle si sedlo do trávy.
Opět se tedy potvrdilo, že i na malém větroni mají klapky smysl.

Po přistání byl trochu teplejší motor (ale méně, než posledně s 10×5) – zřejmě budu muset zainvestovat do vrtule 9×7.

Vydařené odpoledne.

2013.06.13 – Lítání

Dnes to byla taková rychlovka. Sbalil jsem jen Blizzarda, Variante, jedno dítě a vyrazil. Dítě jsem jako správný rodič vzal s sebou, aby se nadýchalo čerstvého vzduchu, trochu se proběhlo a pohrálo si s ostatními dětmi, které je jejich stejně uvědomělí otcové po příjezdu odložili na deku tak, jako teď já.

Pepa posledně obdivoval Mini Kanju a Guppynu. Nadchly ho moje stavby – není se čemu divit – je to starý ájedničkář. Kategorie A1 a A2 jsou takové zvláštní. Stavěly se za dob hlubokého míru. Protože nebyla balza, tak se stavělo z bambusu. Jelikož nebyla serva, tak se tam nedávala a jelikož se nikdo normální nedostal k metylu, tak to bylo bez motoru – tristní doba.
Letadlo se za zimu postavilo, přišlo se na kopec, letadlo se hodilo, nabralo výšku, chytilo termiku a už ho nikdy nikdo neviděl.

Tak tenhle pán mi slíbil publikaci o stavbě konstrukčních větroňů. Vydal Leopold Walek v době „porevolučního kvasu“ (1990). Je to tedy staré něco přes 20 let a už je hezky vidět, jak se některé oblasti modelařiny změnily. Používají se třeba naprosto záhadné názvy, jako „přijímač Modela“, NiCd…. Zbytek – konstrukce a stavba modelu – je samozřejmě naprosto v pořádku – na to čas zatím takový vliv neměl.
Co je ale naprosto zásadní, tak jsou zde základní výpočty pro stanovení těžiště, ale zejména mohutnosti ocasních ploch i s tabulkou, kde se uvádí hodnoty, které by měl mít daný typ modelu – výborně! A díky!

Co se týče lítání, tak to bylo ve znamení ladění Blizzarda. No moc jsem to nepoladil – trochu jsem posunul baterku dozadu a při Dive testu zjistil, že je teď těžiště naprosto luxusně – Blizzard měl po potlačení snahu se lehce srovnávat – tedy už žádné rychlé vyplavání. Logicky jsem musel změnit natrimování VOP. Nastavil jsem trimem velikost kompenzace butterfly->VOP a bylo hotovo.
Lítal jsem stylem „plný knedlík nahoru“, vypnout a dolů. 3 minuty motorového letu se pak hezky vlečou. Přistání na klapkách a brzdách pro letadlo dopadlo dobře – pro mě už hůř. Nějak jsem neodhadl ten správný poměr rychlost/vzdálenost a musel se projít.

Na druhou baterku bohužel nedošlo. Motor docela topí (nemám tam chlazení) – není to nic tragického – tipuju tak cca 60-70°C. Nic co by mu ublížilo, ale spolehlivě to povolilo kabely, které jsem pojistil tavným lepidlem.

Takže Variante. Co dodat – nebýt jednoho nepovedeného podletu bočních drátů, kdy jsem letadlo nenavedl úplně kolmo a ocitl jsem se přímo před stromem, by ani nebylo o čem mluvit. Naštěstí jsem to zalomil velmi zkušeně – letadlo skončilo ve vzrostlé řepce a ta má naprosto luxusní brzdící koeficient.
Ony nám ty přistání tak nějak nešly všem. David při jednom pochroumal dvouplocha. Zlín dostal za uši drátem, takže přistál ve dvou kusech (no dobře – David při podletu brzo přitáhl a drát mu oddělil ocas od letadla). A Pavel v podstatě praštil se vším, co si dnes přivezl.

Ale vše se v dobré obrátí – já doma umravním kabely, z Variane setřu řepkový pyl, David Zlína slepil ještě na poli a Pavel to do kupy dá určitě taky.

2013.06.15 – Lítání

Během návratu z LBC nám děti usnuly tak, že nemělo cenu je tahat z auta – stavil jsem se proto doma pro rádio a Blizzarda a šel si zalítat. Po zaparkování se ratolesti pochopitelně okamžitě probudily – klasika.

Na poli jsem byl sám, což mi vyhovovalo – nemusel jsem se s nikým dělit o vzduch. Po první baterce jsem konečně exaktně změřil teplotu motoru – 45°C. Na to, aby to povolilo tavné lepidlo na kabelech je to dost, na to abych strouhal chladící otvory málo – přestávám to řešit.

Bylo třeba počkat, až motor trochu vychladne a tak jsem odložil vybavení. Menší ratolest okamžitě vycítila příležitost a „zalítala“ si. Vůbec jí nevadilo, že je to celé obráceně a vypnuté….

Při druhém letu jsem provedl luxusní podlet drátů na klapkách, ženě se ho povedlo luxusně natočit.

Příště musím zjistit, jak dlouho celkově lítám. Motorově to mám nastaveno na 3 minuty (baterka je pak přesně na 3.8V/čl.) – chybí údaj z celkové doby letu.

2013.06.16 – Lítání

Dnes bylo vyloženě svahařské počasí – pod hranou se tísnil houf větrochtivých modelářů. Podle debaty s jedním z nich jsem zjistil, že je to jejich třetí výlet za loňský a letošní rok. Jindy nebylo počasí (západní vítr).

Na ploše bylo dost husto – celem 15 aut – máme další rekord. Ve vzduchu to nebylo o moc lepší.

Díky větru to na modely typu Mini Kanja rozhodně nebylo, ale naopak to bylo naprosto luxusní pro takové „motyky“, jako jsou Blizzardi. Množné číslo je v pořádku – ukecal jsem Honzu a ten vzal toho svého. Podnikli jsme jeden synchronizovaný start (spolu se Zdendovým Orionem). A to bylo naposled, co jsem Honzova Blizzarda viděl – vážně je o dost rychlejší.

Rychlejší sice je, ale také víc žere (60A). Honza už musel dolů, ale já ještě nějaký čas mohl brousit oblohu. Ve finále jsem mu ukázal přistání na klapkách. Uznale uznal, že musí uznat, že ty klapky tam nejsou k ničemu.

Několikrát jsem přistával tak, že jsem točil zatáčku s velkým poloměrem a přistával na klapkách pod mírným úhlem klesání. Pak se mi stávalo, že jsem se dost prošel – model nedoletěl. Teď jsem to naopak vzal podle Zdeňka – tedy celkem blízko dráhy ve větší výšce se zapne butterfy a když se letadlo zpomalí, tak se potlačí. Tímto způsobem je přistávací manévr podstatně kratší a v menší vzdálenosti od pilota – je lepší odhad vzdáleností.

2013.06.22 – Lítání

Po poslední katastrofální situaci, kdy jsme se na poli mačkali, jako sardinky jsme se dohodli, že to uděláme naprosto jinak – lítat půjdeme už v 13:00.
Bohužel David nakonec nedostal opušťák a tak jsme přijeli jen já a Honza – třetího do mariáše po chvíli doplnil Míra.

Počasí bylo docela slušné – tedy ze začátku. Foukal mírný JZ a bylo pod mrakem. Než jsem však stačil sestavit Mini Kanju, tak se vítr zvedl a bylo to takřka jako posledně – „na Blizzarda“. Tak jsem ho tam hodil. Konečně se mi podařilo změřit dobu letu – na jednu baterku je to 3 minuty motorového letu a 15 minut celkově – to není špatné.

Honza podruhé zalétával LazyBee – první let byl s tříčlánkem a bylo toho na něj moc. Tentokrát použil dvoučlánek a i tak lítal jen na půl plynu – musel také stáhnout výchylky na směrovce – jinak to bylo strašně ostré.

Když mohl Honza do vzduchu s tímhle mrňousem – můžu já s Mini Kanjou. Kupodivu si s tím větrem poradila bez ztráty kytičky. Naštěstí vál vítr podél kopce, nebo šikmo na něj a tak to nebylo „rozbité“, jako když vane východ přes hranu letiště.

Při druhém letu Blizzarda jsem šel na přistání a nějak jsem neodhadl vyklopení motýla – byl na plno. Blizzard už neměl výšku na dokončení zatáčky a já musel sednout kolmo na směr přistávací dráhy – bohužel v nulové rychlosti. Alespoň jsem otestoval pádovou rychlost a chování na minimálce. Díky klapkám si Blizzard v podstatě sednul jako Harrier – žádné padání po křídle.
Blizzard si sedl asi 50m od drátů a tak jsem při sbírání modelu mohl pozorovat toho Honzova přemotorovaného. Pustil to z výšky pod plným asi v úhlu 45° dolů. Asi v 50-ti metrech dostal Blizzard flutter. Nebylo to tak, že křídla začnou mávat – křídla se zkroutila do vrtule a udělal asi 5 kmitů. Do letadla jakoby kopla kobyla. Naštěstí Honza nezazmatkoval a stáhl plyn. Flutter skončil a letadlo způsobně letělo dál. Po přistání se ukázalo, že škody jsou nula – zlaté kuličky.

Večer jsme se od Davida dověděli, že nakonec dorazil – v 20:30. Zalétával Speedyho #2 a zase s ním praštil. škody jsou sice nemalé, avšak ne zásadní.

2013.07.01 – Lítání

Doma jsem zavětroval křidélka a klapky. Je to z izolepy široké 25mm, na kterou se na lepivou stranu nalepí izolepa šířky 12mm. Tím se stane, že je jedna půlka lepivá a druhá ne.
Tento systém se používá na F3K a tam funguje (jen se místo nalepení druhé izolepy ta širší přilepí na místo a přesahující část se posype dětským pudrem, aby nelepila). Sliboval jsem si od toho to, že v kluzu bude mít Blizzard menší odpor.

První let je na videu – pod motorem je to líné proto, že jsem nasadil baterku, která byla 3,8V/čl v domnění, že je nabitá – nebyla. Už z tohoto letu jsem měl pocit, že je letadlo naopak v kluzu daleko línější, než bez zavětrování.
Druhá baterka to naprosto potvrdila. Navíc se úplně rozhodilo trimování kolem podélné osy. V jednom okruhu jsem natrimoval doleva, po otočení do stejného směru byl Blizzard stále křidélky doprava. Navíc se úplně vytratil ten blizzardí svist křídel.

Bylo jasné, že nalepení izolepy nebyl krok správným směrem. Rozhodl jsem se, že přistanu a strhám to. Přistával jsem na motýlu – rychlost byla malá. Už jsem byl těsně nad zemí, když jsem dostal letadlo přímo do směru zapadajícího slunce a nevyrovnal levý náklon. Blizzard si škrtl křídlem o zem a vyrobil hvězdu.

Výsledkem je odlepená páka pravé půlky ocasu – nutno podotknout že doma jsem zjistil, že to bylo přilepené „na dvě kuličky“ – mohlo to samo upadnout v daleko horší chvíli.

Páska je stržená, páka přilepená, baterky nabité.

2013.07.02 – Lítání

Z důvodu strachu z namočení jsme dnes startovací okno posunuli už na 15:30. Honza na to měl dovolenou – já na lítání takové pitomosti nepotřebuju.

Z důvodu megamraku jsem si vzal jenom Blizzarda a dobře jsem udělal. Megamrak se sice dostavil, ale zalekl se našich eroplánů a tak nespadla ani kapka. Mělo to však několik pozitiv – mrak báječně zakryl slunce a ztišil vítr.

Honza proháněl Mustanga na pozadí černočerného pekla. Pak vytáhl další zvěrstvo – sněžné sáně. No – on vlastně ze sněžných sání zase udělal bugynu.
Z důvodu vykuchání vnitřností to osadil tlačnou vrtulí (pozornému čtenáři je ta vrtule nějaká divná – ano je to ta se zlomeným jedním koncem z pokusů rozhýbat tento stroj na sněhu – zlomený konec se zapiloval, druhý podle něj – a je to). Podle mě to jezdilo asi o 1000% lépe, než na sněhu.

Pak přišli na řadu oba naši Blizzardi. Potvrdila se moje včerejší domněnka, že je zavětrování zhoršovák (tedy alespoň v případě Blizzardu). Asi se tam ta izolepa při rychlejším letu třepotá a tím to brzdí. Koneckonců – kdyby to fungovalo, tak mají tu izolepu všechny F3F i F3B (pylony a svaháci).

Testoval jsem zvětšování diferenciace a vliv na sudovitost výkrutů. V posledním nastavení ji mám cca z 1:2 asi na 1:3 a už to vypadá rozumě.

Vydařené odpoledne.

2013.07.05 – Lítání – Fojtovice

Tento víkend jsem měl jet na chalupu a tam už jsem dlouho nelítal. Je tam moc pěkná louka, kterou jsem našel na RC mapách.
Posledně jsem tam zalítnul EGEho. Je to louka s mírným svahem na jednu stranu a na druhou je příkrá stráň směrem na Ústí n/L s výhledem na vysílač Buková hora – moc pěkný výhled.

Původně jsem si ani nechtěl nic vzít – zase mělo foukat a pršet, jenže já si řekl, že ty jejich předpovědi jsou naprd a dobře jsem udělal. Foukalo sice dost, ale Blizzard to dá. Největším problémem tedy byla louka samotná – rolníci se na to tentokrát vyprdli a neposekali – tráva do výšky jednoho metru. To se sice hodí při přistávání, ale kdo to v tom má hledat. Navíc se mi nechtělo stát v trávě a tak jsem si stoupl na kraj silnice – takže jediná potíž nastávala, jen když mi za zády projíždělo auto.

Byla to taková rychlovka. 2 baterky, 2x nahoru a 2x dolů.

2013.07.13 – Lítání – LBC u golfového hřiště

V rámci objevitelských výprav jsme se tentokrát sešli v LBC, na louce vedle golfového hřiště.

Během vybalovacích aktivit jsem musel otestovat důvod našich včerejších dohadů. Honza tvrdil, že do Fiesty nenacpu Arlina – já jsem naopak tvrdil, že naprosto v pohodě. Ani nebudu muset sklápět a posouvat sedačky. Důkaz je na fotce – Honza mi dluží korunu. Vešel by se tam ještě jeden.

Po příjezdu na stanoviště jsme hned svoje modely vystavili „na stojánku“ – Honza vtipně poznamenal, že to je jak na Modelbazaru. Taky se u nás hned stavil Přemysl oráč – tedy vlastně sekáč. Na traktůrku přijel kosič greenu. A hned co to stojí a jestli to prodáváme – měl smůlu, nepřijeli jsme kšeftovat.

Dle předpovědi mělo docela foukat a taky, že jo. Honza tam nejdřív hodil svého nového S-Bacha. No mávalo mu to s tím solidně. Já se nejdřív odvážil s Variante. Asi 4 okruhy to ještě šlo, ale pak do toho začalo funět a byl konec. Všechny pokusy o návrat končily nezdarem a tak jsem to poslal k zemi. Naštěstí byla na louce metrová tráva – letadlu tedy nebylo nic. Místo dopadu bylo však docela daleko, takže jsem se dost prošel.

Plánovaně dorazil Pavel a nový člen party – Kuba. Pavel sfoukl prach z AXN a Mustanga. Přesně, jak Honza předvídal – bez kamufláže.

Následovaly další modely v rychlém sledu. Pavlův AXN a Mustang, Kubova Beta, Honzův i můj Blizzard. V monstrózním vichru si docela slušně vedly Blizzardi, AXN a kupodivu i Beta. Ta měla chuděrka smůlu – nepřežila jedno pozdní přitáhnutí a vyrobila čumákovku. Tady ji ani vzrostlá tráva nezachránila. Pomačkaný čumák snad ani nebyl poznat (on toho má za sebou už dost z minula), bohužel se odlepila páka VOP. A to bez lepidla moc dobře nejde.

Ve finále jsem zbaběle skrečoval let s Mustangem i plackoletem (na ten to nebylo už od začátku) – 12m/sec je už fakt hodně.

2013.07.17 – Lítání

Poslední dobou mám pořád nějaký program a na lítání nějak není čas. Tak třeba předešlé 3 dny – celý den funí a k večeru, kolem 19:00 „to vypnou“. I dneska to vypadalo podobně, tak jsem vyrazil. Vzal jsem pytel s Mini Kanjou, Variante a Blizzarda.

Podle informací byli na poli včera „všichni“ a bylo bezvětří. Dnes to bylo naopak – nebyl tam nikdo a dul severák – nevadí, žádný problém pro Blizzarda.

S ním jsem vylítal jednu baterku v celkem pohodovém stylu. V druhé půli letu jsem začal mít pocit, že místo aby „to vypínali“, tak zapli forsáž. Nevadí – přistál jsem a dal chladit motor.

Mezitím se vítr trochu uklidnil a tak jsem připravil Mini Kanju – zase tak moc nefoukalo. No jo, jenže nahoře funělo dost. Ono to s Blizardem nějak moc nejde poznat, ale s M.K. je to něco jiného – mě už to začalo docházet, když nechtěla stoupat proti větru. Byla to docela legrace – severák foukal naprosto stabilně a tak jsem letadlo jen tak „zavěsil“ proti větru. Bylo to, jako kdybych pouštěl draka. Půl baterky jsem visel čelem k větru a cvičil let „vis od sebe“ a druhou půlku obráceně.

Po přistání v nulové rychlosti jsem vylítal druhou baterku s Blizzardem a bylo. Tady si příště budu muset dávat větší pozor – jak z něj postupně ztrácím respekt, tak jsem ho při startu málo hodil. Po větru a vodorovně – než stačil nabrat rychlost, tak začal klonit a já to horko těžko zachraňoval kontra křidélky.

Příště si musím dát větší pozor – byla by ho škoda.

2013.07.18 – Lítání

V podstatě na chlup stejné počasí, jako včera. Jediná změna byla v tom, že na poli byl krom větru navíc i David. David odlítal 8 baterek, já 2 – ten rozdíl jsem úspěšně prokecal.

S Blizzardem jsem při startu dával bedlivý pozor na to, jak to hážu a hned bylo vše podstatně lepší. Zbytek letu už byl takový standard – lehké „nůďo“. Dozrává ve mně rozhodnutí, že je třeba se někam posunout – kuličky jsou sice OK, ale už z principu to na nějaké lepší poletování nebude.

S Mini Kanjou to bylo skoro jako včera. Ale aby to nebylo jako přes kopírák, musel jsem párkrát podlétnout dráty.

Sice taková večerní rychlovka, ale celkem vydařená.

2013.07.22 – Lítání – Plackolet

Dnes jsem si vzal, co to šlo – Blizzarda, Variante 100, Mustanga a mimořádně plackolet. To je konkrétně Extra 330. Jednou už letěla – bylo to 2011.10.30 – první let trval přesně minutu a půl a dopadlo neslavně.

Krom letadel jsem si přibalil i rodinu – je zajímavé, že ty malé holky tíhnou k technice. U starších už je to o něco horší.

Na poli jsme byli jen ve třech – já David a Zdenda. Ten nacvičoval výkruty po odlepení od země. Udělal jeden i na kameru.

Já si zalítal se vším. Blizzard už je taková klasika – po přistání jsem zjistil, že se mi uštíplo cca 3mm z jednoho vrtulového listu. Pro dnešek tedy Blizzard skončil. Doma ušmiknu i kousek toho druhého a začistím to. Přece nebudu kupovat nové listí, že?

Na řadu přišlo Variante a Mustang se stuhou. S oběma letadly jsem zkoušel nízké průlety a podlety drátů, co však bylo nejdůležitější – s přibývající hodinou se uklidňoval vzduch a tak přišel čas na plackolet.

Jeho první let před cca rokem a půl dopadl bídně. Tentokrát to však bylo naprosto v pohodě. 2 starty ze země a dvě luxusní přistání, nějaké výkruty a visení. Druhý let David zaznamenal pro příští pokolení.

Dneska se mi povedlo, na co jsem šáhnul – kdybych stihl jít na zahrádku a kopnout do hlíny, tak určitě narazím na ropu.

2013.07.24 – Lítání

Dnes to trochu pofukovalo, ale opět ze severu – hezky podél hrany.

Po obligátním jednom letu s Blizzadem jsem provětral Guppynu. A jelikož je to termický větroň, tak jsem lovil termiku.
No, abych se přiznal, tak jsem ji moc lovit nemusel – na 40sec motorového času jsem nakroužil 25 minut a dolů jsem šel jenom proto, abych před setměním stihl protáhnout i plackolet a Mini Kanju.

S plackoletem to ještě celkem šlo, ale Mini Kanja šla nahoru už moc pozdě a nebyla skoro vidět.

2013.07.27 – Lítání – První ranní lítání – zálet Kondora

To je počasí – nazval bych to „ode zdi, ke zdi“. Není to tak dávno, co v květnu bylo maximálně 10°C a teď je tu druhý extrém – hic, jako blázen. Normálně chodíme lítat večer, ale teď je to vážně o zdraví. I po sedmé je kolem třicítky. Tak jsme se s Honzou dohodli, že si přivstaneme a využijeme chládku.

Sešli jsme se plánovaně v osm ráno, ale chládek nikde. Naštěstí je vedle dráhy ten strom, co nám tam furt tak vadí a ten házel monstrózní stín na startovací plochu.

U Guppyny jsem si připravil mix VOP do motoru – posledně se mi nepěkně vzpínala. Mix jsem testoval a finální nastavení je cca 10% potlačení.

S Mini Kanjou jsem na jednu baterku natočil pár stoupáků. Ty stoupáky jsem poznal velice snadno – točilo je se mnou káně.

Konečně jsem taky mohl i Honzovi předvést plackolet v letu. Jedovatě komentoval jeho let tak, že je to první letadlo s plynulou regulací vzepětí během letu. No dobře…. trochu ty křídla při letu mávají – OK.

Nejdůležitější však pro tento den byl zálet Kondora (Condor Magic Evo4). První let letadla jsem natočil na video. Po startu je vidět, jak se letadlo vzepne – Honza prý měl z toho pěkně zpocená záda. Ale vše zvládl a tak mohl nádherně kroužit oblohou a podlétat dráty všemi směry. Přistání na brzdách si asi žádnou cenu za techniku provedení nezaslouží, ale bylo beze škod – a to je to hlavní.

Škody se ale bohužel nevyhnuly mě. Blizzard byl ve vzduchu nějaký líný a tak jsem s ním chtěl přistát a podívat se na baterku. Jenže, jak jsem nastavoval mix na Guppyně, tak jsem jej dal na stejný čudlík, jako kompenzaci brzd na Blizzardu a tím si ji v podstatě vyřadil. Přistával jsem tedy bez butterfly a docela rychle. Křídlo si škrtlo o zem, Blizard udělal hvězdu a bylo. Na místě jsem zjistil, že se kompletně utrhla levá klapka na ocase. Oprava zase tak složitá nebude – dám tam CA panty. Ani to nepůjde poznat.

Ale ani Honzovi se nedařilo na 100% Večer mi po mejlu prozradil, že uzemnil Arlina. Odnesl to podvozek a ještě nějaké drobnosti.

A to jsem si tak liboval, jak nám to jde – že s tím poslední dobou vůbec nemlátíme.

Mlčeti zlato!

2013.08.01 – Lítání

Doma jsem opravil Blizzarda přesně tak, jak jsem si předsevzal – nikdo to nepozná.

Tentokrát mi dali naprosto všichni košem. David je mimo (mimo LBC), Honza je mimo (mimo sebe) a Zdenda má moc práce. Na poli jsem byl sám a to bylo moc dobře.

Znovu jsem musel vytrimovat Mini Kanju, což se podařilo. Horší to bohužel bylo s motorem. Než se roztočil, tak si párkrát nepěkně zakmital, ale nakonec se chytil – asi zase bude kraťas pod jedním ze šroubků. Toto se nakonec potvrdilo – zase se mi vyskočila segerovka z drážky. Pak to má vakl a takhle to zlobí.

Na řadu přišla Guppy. Protočil jsem motor a zdálo se mi, že to nějak nemá tah a že zvuk motoru je jakýsi podivný. Po protočení vrtule rukou je to jasné – někde něco drhne. Teď jde o to co – posledně jsem s tím při přistání sedl trochu tvrději, než normálně. Nic tragického – jen se to nesklouzlo po trávě – musel jsem z 30cm potlačit a poslat letadlo na břicho, abych neskončil v té naší ceduli. Takže to klidně může být i odlepený magnetek – Guppyna si dneska nezalítá.

Na čase je Blizzard. Tomu jsem nejenom spravil utrženou klapku, ale taky jsem přehodil ladění mixů z otočných ovladačů na volné trimy, abych si to zase příště nerozšteloval.

Jak je vidět na poslední fotce – měl jsem společnost, takže jsem buďto musel lítat před dráty, nebo čekat až pánové s motorogaly nastoupají v kruzích, do dostatečné výšky a někam odletí. Jeden tak učinil, ale druhý se k ničemu neměl – nevadí, začnu štelovat Blizzarda.

No jo – jenže po opravě kormidla jsem natažení VOP dal na pákách do nuly. Úplně jsem zapomněl, že jsem to měl mechanicky natažené a teď už mi to trim nebral – byl nadoraz. Tím v podstatě skončilo veškeré nastavování. Bez tohoto prostě nejde štelovat mix VOP do Butterfly. Vylítal jsem jednu baterku a přistál.

Co jsem si předsevzal, to jsem nesplnil a na každém letadle mám v podstatě co ladit.

2013.08.02 – Lítání – ráno 2

Guppyně jsem povysunul kužel, aby nedřel o šroubky, Plackoletu jsem přilepil odpadlé tyčky, Mini Kanje jsem usadil segerovku do drážky, aby se nedotýkal šroubek vinutí a Blizzardovi jsem na pákách natáhl VOP, aby nebyl trim nadoraz.
Všechno je v cajku – může se vyrazit.

Než se Honza přikodrcal, tak jsem stihl provětrat Guppynu a nastavit jí mix VOP do motoru. Pak jsem poslal do vzduchu Plackolet – ten mě nějak přestává bavit. Při každém přistání se utrhne nějaká tyčka, nebo se utrhne něco na podvozku. Asi půjde do popelnice – zkusil jsem to a zjistil, že mě ti akrobati moc netáhnou.

Mini Kanja se správnou polohou hřídele ani necukla a na 2,5 minuty motorového času jsem nalítal 25 minut termického času.

Po Honzově Blizzardu jsem tam šoupl i toho svého. Natažená výškovka zapracovala a konečně jsem mohl poladit i kompenzaci k Butterfly – už to konečně lítá tak, jak má.

Honza provětral Extru a já si podruhé skočil s Blizzardem. Tomu jsem posunul baterku cca 5mm víc dozadu, což zapříčinilo to, že jsem mohl zmenšit natažení a i kompenzaci motýlu. Dive test ukázal, že bych mohl ještě cca 5mm dozadu (tak, jak to má vyvážené Honza) – uvidíme příště.

Dnes to tedy bylo oproti včerejšku o 180° – dařilo se všechno, na co jsme sáhli.

2013.08.06 – Lítání – ráno 3

Dnes ráno se chtělo vstávat asi jenom mě a tak mi všichni dali košem – no, možná udělali dobře.

Na Mini Kanje a Blizzardovi jsem chtěl vyzkoušet posunutí těžiště trochu víc dozadu. Na Mini Kanje to bylo bez nějakého pozitivního efektu, na Blizzardovi naopak. Teď je baterie naprosto stejně, jako ta na Honzově Blizzardu – na hraně otvoru kabiny a zdá se, že je to nastavení naprosto OK. Dive test je přesně na hraně – ani vyplavávání a ani potlačování.

Zbytek lítání byl ovšem totálně na pytel – foukal mírný východ, ale to bohatě stačilo k tomu, že byl pod hranou megaklesák – těm letadlům tohle prostě nesvědčí.

Naopak se mi povedlo zachytit symbiózu techniky s přírodou. Fotka by se dala nazvat „14 jednou ranou“.

2013.08.12 – Lítání

Já dnes dorazil poslední – v 19:00. A jak už doba pokročila, tak je to pozdě – už to chce tak o hoďku dřív.

Dnes sice jen ve čtyřech, ale o to výživněji. Zdenda proháněl Oriona a já jsem mu vyrobil jednu náladovou fotku. David klasicky se Zlínem a plackoletem – je vidět, že na chalupě pilně trénuje. Jeho obraty jsou tak 2x rychlejší, níž nad zemí a blíž kolem hlavy.

Díky rychlé tmě jsem dostal do vzduchu jenom Blizzarda a Guppynu.

David si posteskl, že už s tím ani moc nemlátíme – pryč jsou doby, kdy jsem s tím řezal o sto šest a i Pavel se uklidnil – chce to nějaké nové masíčko…..

Ikdyž – ty nácviky Pavlových přistání by ještě nějakou crashmedaili dostaly. Pár obzvláště vypečených jsem jich zachytil na video.

2013.08.15 – Lítání

Z minula jsem se poučil a vyrazil už v pět.

Tenhle nápad jsem neměl sám – Zdenda už byl na stanovišti a hrdě mi hlásil, že má za sebou hoďku v luftě s ASW 28.

Ale ani tahle pětimetrová bestie mu dnes nepomohla – vzduch stál za houby. Termika nula a vítr z východu – takže klesák pod hranou.

Do vzduchu jsem dostal jen Guppynu a Blizzarda. Na Guppyně jsem asi finálně nastavil poměr trimů a mixu VOP do motoru tak, aby v kluzu model nehoupal a zároveň neklesal příliš rychle a pod motorem šel hezky svižně nahoru. Důkazem je dvojnásobný čas letu než obyčejně.

Blizzard už je taková ohraná písnička. Nebýt toho, že se kromě mě ve vzduchu motal Zdenada s ASW, 2 rogalisti, padáčkář a David s Kineticem, tak by ani nebyla žádná zábava. Ve finále jsme si museli vzájemně hlásit situaci v luftě, aby nedošlo k nějaké mimořádné události.

2013.8.18 – Lítání – ráno 4 – Zálet Sbacha

Dnes opět ráno – začíná se z toho stávat hezká tradice.
Ráno je to vždy loterie – bude termika…..nebude termika…. Nebyla. Mini Kanja a Guppyna to nějak přetrpěly a tak přišly na řadu Mustang (2x), Blizzard a Variante.

Vcelku by to mé lítání nestálo ani za řeč, ale díky tomu, že jsem hned po startu sedl s Variante trochu dál od plochy a musel si pro to dojít, tak jsem udělal jednu věc, co mi dlouho ležela v hlavě – jít si zalítat na svah. V tomto případě ani tak nejde o svahové proudění, ale o ten tvar kopce. Stoupl jsem si vedle remízku a začal to tam prohánět. Naprostý luxus. Je úplně super sledovat shora letadlo, které si letí těsně nad povrchem kopce. Tady nízké průlety dostaly úplně nový rozměr.

Ani Honza nezůstal pozadu, po počáteční klasice s Mustangem, vytáhl nového Sbacha z Hobby Kingu. Ze záletu jsem pořídil video. Na můj vkus je to ještě pomalé – chce to větší vrtuli. Výchylky křidélek jsou OK, ale SOP je příliš ostrá. Ale jinak je to moc povedené letadlo.

2013.8.24 – Lítání – Ráno 5

Dnešní ranní polet by v podstatě nebyl ničím výjimečným, až na to že Honza přitáhl reinkarnovaného e-Hawka. Na jeho znovuzrození mám lví podíl i já – obdaroval jsem jej totiž mým trupem.
Honza provedl ještě jednu změnu – křidélko místo na jedno servo, udělal na dvě a aby zachoval počet serv, tak zrušil SOP – proto ten táhlomechanizmus na ocase.

Video ze třetího (-;]) záletu jasně ukazuje, že ta motorizace není nic moc – ono to ani tak nebude motorem, jako vrtulí – krásně je to vidět ve chvíli, kdy Honza nadlétal dráty a letadlo se ve vertikále zastavilo a padlo po křídle.

2013.08.31 – Lítání – Destroyer day

Tohoto poletu jsem se bohužel nemohl zúčastnit osobně – hřál jsem si kosti v jižních krajích a testoval Archimédův zákon v kapalině se zvýšenou hustotou. Vzal jsem si sice s sebou samobrko, ale zbytečně – Itálie je pro letecké modeláře naprosto nevhodná – teplo, dobré jídlo, Italky, ale hlavně absence jakéhokoli prostoru pro lítání. Všude jen moře, riviéra a Alpy. Marně jsem přemýšlel, co tam ti Italové po večerech dělají, když nemůžou modelařit. Asi se cpou chobotnicema a laškujou s Italkama.

Poletu jsem se nezúčastnil, leč Honza mě přesvědčil, že byl natolik zásadní a nabitý pozitivní energií, že by bylo škoda jej nezanechat pro příští generace. Tak tady tedy je přepis našich mejlů v lehce upravené podobě:

————————————————————————————————————————

Honza:

Zdarec,

Dnes bylo velmi plodné odpoledne.

Dorazil jsem v 14:30. Byl tam Zdenál, nějakej borec s větroněm (šel nahoru na hranu) a další borec. Pak přijel další borec, Dejv, nějakej dědula a Martin (jak tam seká trávu).

To ale moc předbíhám.

Každopádně, Zdeněk se nějak necejtil. Nejdřív mu stávkovalo rádio. Ošacoval to na přebitý baterky – nechal to chvíli běžet a cajk.

Já jsem si hodil malýho Sbacha a utrhl jsem si půl podvozku. To bylo znamení.

Šel jsem pak hodit Zdenálovi toho pětimetra. Start suprovej, půl minuty stoupání a pak Zdenál řve, že to neovládá. V táhlý pravý spirále to šlo z padesáti metrů k zemi. Po dopadu se to rozletělo, z kabiny čmoud. Trosky jsme sbírali v okruhu deseti metrů. Ve finále škody nejsou až tak hrozný. Oprava na dva večery.
Chyba byla v tom, že mu shořel regulátor. Video nemám. Viděli jsme to jen tři lidi, z toho já a Zdenál docela z blízka.

Opálenou DPS jsem pro tebe zachránil jako corpus delicti – leží u cedule označující letiště.

Pak borec lítal s Twisterem od Multiplexu. Docela hezky. Při jednom přistání ale utrhl winglet. Pak si vzal takovýho hnusnýho větroně s motorem na pylonu z plechovýho pásku. Luxusně mu to rezonovalo. Nakonec s tím přistál do sloupu (crash zachycen na video – fakt to má jen 4 sekundy – trvalo, než se záznam spustil).

Dědula se snažil poslat do vzduchu žluťáka (taky jakejsi větroň). Málem s tím praštil, ale Zdenál ho obstoupil a letadlo mu zachránil.

Dejv proháněl Hawka. Lítá mu hezky. Mnohem líp než ten můj. Dokonce ho ani nerozbil.

Já jsem si vodil Arlin. Na pohodu, až do doby, kdy jsem neodhadl dráty. Štrejchl jsem si podvozkem, ten jsem urazil, ztratil jsem rychlost a letadlo se zřítilo a rozskočilo na asi 6 dílů. Pět jsem jich našel. Lepení tak na dvě hodiny. Vtipnej byl pohon, vrtule, motor, regulátor a baterka byly stále spojeny, asi dva metry od trupu a jen to tam tak pípalo (jak se to rozpojilo z přijímače).

Dávám pár fotek a zkusím přiložit i to video nárazu do sloupu.

Prostě, konečně se něco dělo a tys tam nebyl…

H.

David:

čuzz,

je vidět, že Honza má cit pro zapnutí kamery ve správnej okamžik…. jinak jsme tu čumákovku do sloupu neměli. Každopádně je to asi první zásah ze severní strany..

Honza:

No, cit… Já jsem stál hned vedle toho borce a cejtil jsem z něj jakousi nervozitu, že mu končí baterka. Docela divoce tam s tím kroutil a říkal jsem si, že by to mohlo mít zajímavý vyústění. Pak udělal poslední zatáčku a už se šinul směrem na sloup. Vytáhl jsem telefon, ale než se spustilo nahrávání, tak to dvě, tři sekundy trvalo. Ale to podstatný tam je 🙂

Já:

Úplně to vidím….

Já: „Kolik mu to žere?“

Honza: „Já nevím – očekával bych 20-25A. My to neměříme.“

Zdeněk: „Já to taky neměřím – je to zbytečný. Vezmu letadlo, dám do něj motor, baterku a vrtuli, co se mi válí v šuplíku. Stáhnu plyn na Tx na cca 60%  – to musí vydržet!“

O 2 roky později:

Zdeněk: „Tak já letím kluci – jó?“

Honza s Davidem: „OK – klidně startuj – stejně tam máš rezervu.“

….. 2 otočky …. čmoud z kabiny …

Zdeněk: „Asi je na čase začít měřit ty proudy.“

Ikdyž musím uznat, že to Zdenda přetížený asi neměl. Proud měřil (byl jsem u toho) a REG to přežil. Pak stáhl TA na plynu tak, aby nebyl přetíženej motor (REG měl proudově nad limitem motoru). Podle mě se tam za ty roky něco stalo (třeba se odlepil chladič, nebo odešla nějaká součástka) – kdo ví….

Jakým stylem s tím érem prásknul? Mě přijde, že to jen trochu tvrději přistálo – čumák to bejt nemohl.

M.

Honza:

Zdar

Přetížený to stoprocentně neměl. Jsem mu to letadlo házel, tak vím, jak to táhlo.

I on sám říkal, že mu to žralo tak 40-45, s čímž bych i souhlasil. Regulátor byl 85A. Tam je rezerva velká.

Chladič se neodlepil, ten je přišroubovanej. Myslíme si, že došlo k uklepání kabelu a ten pak vyzkratoval ostatní větve, ale je mi to divný. Spíš to neunesla nějaká součástka, ale těžko říct. Bylo to všechno spálený. Hlavní PCB leží u paty cedule pod hranou – aby ses mohl podívat.

Čumákovka to nebyla. Start směrem od hrany – mírný stoupání – točí levou – srovná proti hraně, stále stoupá, točí pravou, stále stoupá a když směřuje od hrany a už to pomalu rovná, tak najednou řve, že to neovládá. Letadlo přestává stoupat a stále točí pravou. Pak klesá, stále v pravym, pomalu se zvyšujícím náklonu. Udělal velikej oblouk a práskl s tím čumákem směrem k hraně (takže se otočil o 180° od chvíle, kdy to přestal ovládat) v nákonu asi 20°. Nebyla to čumákovka. V podstatě, kdyby se mu to nenaklonilo, tak to normálně samo přistane. Takhle první se zemí přišlo do styku pravý křídlo, tam upadl asi půl metrovej kus na konci, tím to udělalo piruetu a pláclo to s sebou do trávy. Odskočila kabina, bateka, a viděl jsem dva čmoudíky. Byl jsem přesvědčenej, že je v pytli baterka, ale kupodivu nebyla. Zajímavý bylo, že regulátor na sobě neměl vůbec nic. Dráty k motoru všechny tři upadly (jakoby se odpájely), silový dráty k aku to samý. Drát do regulátoru taky. Prostě na PCB nezůstalo vůbec nic. Tam musela bejt dost velká teplota.

Hodně velká klika byly ty dráty na AKU. Protože na konektoru se mu tam bimbaly dva vodiče s odhalenejma koncema. Pokud by se spojily tyhle dva camfrňusy, tak asi hasíme i louku.

————————————————————————————————————————-

A tímto končí přepis odposlechů a následovat bude hlavní líčení…..ježíši, co to melu…… To ta televize – je toho plná….

Zpět k tématu:

David nemá tak úplně pravdu – do sloupu se ze strany od hlavní silnice bourá naprosto běžně – důkazem je moje loňské přistání s EGE, když jsem se vytahoval před tchýní.

Tenhle sloup má kolem sebe nějakou divnou geopatogenní zónu s brutálně zvýšenou přitažlivostí na balzu a umělou hmotu. Letos se do něj trefil ten kluk se žluťákem a Pavel se Spiritem. Já se ho loni pokoušel podetnout s EGE (pochopitelně neúspěšně) a i Libor se chlubil, že mu znenadání vyrostl v přistávací dráze Laguny (oprava provedena výměnou křídla).

Ten den byl celkově takový ničitelský – na RCM se k tomu rozhořela brutální diskuze.

2013.09.07 – Lítání – Javorník a HOD

Dnešní polet byl rozdělen na dvě poloviny. A to jak časově, tak i prostorově.

První půlka se odehrála na kopci Javorník – na jeho severní straně. Bylo to z důvodu rodinného výletu na Obří sud – areál je kupodivu slušně využitelný i v létě (a také slušně využívaný). Atrakcí jak máku – suchá bobová dráha, hřiště, lyžování na trávě – možností pro utrácení je dost. Do auta jsem byl nucen naložit odstrkovadla, helmy a dalších 100 zbytečností. Kupodivu mi tam zbyl prostor pro kufr s rádiem a samobrko.

Děti jsme ukodrcali a tak byla chvíle na jednu baterku. Stoupl jsem si na svah a hodil. Vítr vál na východní stranu kopce a na severní byl krásný úplav – mlátilo to s Variante zleva doprava – nic příjemného.

Po gáblíku děti opět zmrtvěly a tak jsem se stavil doma ještě pro Ptáka. Je to ten, co mi daroval Honza a já ho asi po roce a půl dal konečně do kupy.

Zálet proběhl naprosto bez problémů. Motor na 75% a lehce hodit a Pták se ladně vznesl. Reakce na kormidla slušná (DR na 50%), motorově a vrtulově naprosto v pořádku. Dvakrát jsem ťuknul do trimu výškovky a bylo vymalováno.

3x jsem podletěl dráty tam a zpět, udělal pár koleček pro děti a po 4 minutách přistál.

2013.09.22 – Lítání

A je to tady. Přesně stejně, jak letošní rok začal a pokračoval, tak bude i končit. Už 14 dní je v HOD hnusně. Prší, je zima a slunce asi svítí jen těm, kteří si to zaplatí. Kupodivu se ale dnes odpoledne udělalo „líp“ – aspoň přestalo chcát.

Původně jsem si myslel, že budu na ploše sám – to mě přešlo hned, jak jsem překonal kopeček na Citeře. Kolem silnice parkovalo asi 100 aut. Foukal totiž jih a tak to na Javorníku svahařům „nevonělo“ a zajeli na hranu – jenže jih se líbí padáčkářům. Sice to pro ně není to pravé, ale co mají dělat. Takže 2 party modelářů způsobně čekaly, až „to vypnou“ a padáčkáři si sbalí fidlátka a zmizí – což se naštěstí stalo.
Nakonec to po dvou kolech zabalili i liberečáci a na poli jsme v podstatě zbyli jen já Zdenda a Míra. Vůbec netuším, proč všichni zmizeli – nosilo to jako blázen. S Mini Kanjou jsem na 2 minuty motoru nalítal luxusních 25 minut.

A bylo na čase provětrat další stroj. Uvedl jsem ho stylem „Tak co? Mám vytáhnout Ptáčka?“. Sice kolem té věty bylo spoustu divení, kroucení hlavou a nejapných poznámek, ale co – Pták do vzduchu musí. Nějak mu ale nebylo dobře – na plný knedlík něco rezonovalo – musím se na to doma mrknout.
Poslední na řadě bylo Variante. To jsem v brutal hard core režimu, prohnal na malé hraně.
Na tu bídu celkem slušné odpoledne.

2013.09.25 – Lítání

….chčije a chčije….

Takže je třeba využít naprosto každé příležitosti – dnes to například byla přestávka v pršení, včasný odchod z roboty a návštěva tchýně, která vhodně zaměstnala celou rodinu – teda kromě mě.

Doma jsem sebral pytel s Mini Kanjou, Guppynou a vzal samobrko, Ptáka a Mustanga. Už předem jsem věděl, že Mini Kanja má smůlu – bylo tak šero, že by prostě nebyla vidět – i s Gyppynou to bylo tak na hraně.

Na poli jsem byl pochopitelně sám a tak jsem tam mohl za slabou hoďku naházet 4 letadla. Pták dostal další gumu na gumičkáč a ty vibrace celkem znatelně polevily. Při výkrutech jsem zjistil, že je to i na plné výchylky, tupé na křidélka. Ale na výškovku to reaguje naopak hodně. S těmi křidélky asi nic neudělám – je to koncepcí letadla, ale tu výchylku na VOP asi stáhnu – kotrmelec na místě Ptákovi prostě nesluší.

S Mustangem jsem cvičil let na zádech a už mi to docela šlo. Cvičí se pochopitelně ve výšce „dvou pilotních chyb“, což se mi i dařilo – až na ten poslední pokus. Ten byl jen ve výšce 0,99 pilotní chyby a tak jsem chudáka Mustanga uzemnil. Problém je v tom, že se na zádech můj Mustang musí tlačit trochu víc – trochu víc znamená, trochu víc, než na plno. No a já už to nestačil převalit „z chrbátu na brucho“. Při pádu se natrhl trup směrem od náběžky křídla do půlky trupu. Naprosto nicotná záležitost – největší čas z opravy sežere hledání vteřiňáku. Navíc to už bylo načnuté z minula – jak jsme se s Honzou snažili kosit ten zapíchlý klacík.

U Gupyny jsem otestoval posunutí těžiště ještě víc dozadu – přiznám se, že tam nějaká změna na Dive testu byla, ale zbytek letu nevím – letadlo nebylo ve vzduchu skoro vidět. Při obratech se i tohle letadlo s tak extrémně viditelnou barvou ztrácelo, takže jsem z „glider“ režimu přešel do „hotliner“ a už to hned bylo lepší – jde jen o to, aby letadlo nebylo v těch „neviditelných“ polohách moc dlouho.

Poslední přišlo na řadu Variante. A to co se nedařilo s Mustangem – nízké pomalé průlety se škrtáním o porost – se dařilo se samobrkem. Je vidět, že už jsem ho dostal pořádně „do krve“. Už nemám problém s těmi jedovatými výchylkami a i jeho neviditelnost z boku a v šeru je zvládnutelná.

Tohle letadlo mě prostě baví. Náklady na stavbu skoro nula, hmotnost mizivá a cena elektroniky malá. Skladnost maximální, letový projev luxusní a rozbitnost žádná.

2013.09.28 – Lítání

Dnes jsem měl jenom kratičkou chvilku na 2 lety. Jeden proběhl s Ptákem – musel jsem se s ním pochlubit Honzovi – když byl jeho, že?

Honza s sebou vzal buggynu. Moc dobře nelítala, ale o to líp jezdila – má k tomu i volantovku. Zkusil jsem si to a musím uznat, že ovládání autíčka palcovkou je sice možné, ale volantovka je takové „inuitivnější“.

Ve vzduchu jsem trochu pozlobil 3 káňata. Hned, jak jsem se vznesl, tak si to postupně namířili k letadlu – až za chvíli jim došlo, že tenhle pták se nedrží ve vzduchu vlivem termiky, ale nějakým kouzlem – vrtulí. Hned, jak to pochopili, zmizeli.

Druhý let proběhl s Mini Kanjou – jako už několikrát – 2 minuty motoru, 25 minut v luftě. Slušné.
V podstatě by se to teď dalo uzavřít jako povedená rychlovka, ale ne-e. Na plochu dorazil další modelář – Vlastik. Z auta vybalil IONa – konečně jsem ho viděl na živo a třímetrového Habichta.

ION lítal tak nějak „normálně“ – žádná střela, ale taky žádný louda – ale Habicht, to bylo něco jiného. Předloha je sice bezmotorová, ale tenhle vrtuli dostal. Už jednou jsem na intrenetu četl o hystorikovi s vrtulí – tenkrát to tam všichni pěkně zdrbli. Za sebe můžu říct, že mi to nevadí – s motorem je letadlo určitě univerzálnější.
Starty obou jsem natočil.

2013.10.05 – Lítání u letiště

Je podzim, padá listí a po strništích fouká severák.

S rodinou jsem tedy vyrazil pouštět draka na louku vedle letiště. Ten můj starý – řiditelný drak je na draka, když nefouká dost, což bylo dnes. Tenhle vítr je spíš na takový ten klasický – kosočtvercový. Původně jsem ho chtěl vyrobit, ale ženuše byla náhodou na nákupech a hlásila, že ho mají v krámě – za pajdu a tak ho koupila.
Na pole jsem tedy vzal draka, Blizzarda a kufr – co kdyby….

S drakem jsme polítali a při nakládání rodiny do auta jsem zaslechl známý zvuk – někde v dálce někdo pouštěl letadýlko. Letadlo sice nešlo vidět, ale o to líp bylo slyšet – AXN, nebo Beta. Popojel jsem tedy na vedlejší louku, zaparkoval u silnice a zjistil, že to není AXN nebo Beta, ale AXN a Beta.

Další 2 novomodeláři. A na to že o sobě tvrdili, že jsou začátečníci, jim to šlo moc dobře. Ve větru to vodili naprosto zkušeně. Sice tam došlo na jednu velice vtipnou začátečnickou situaci: „Ty hele …. mě vodešlo rádio! … Nevodešlo – řiď si svoje letadlo!“. Ale jinak to bylo bez ztráty kytičky.

Nechtělo se mi tam jen tak zevlovat a dělat rozumy a tak jsem z kufru vytáhl Blizzarda a prohnal ho ve vzduchu. A musím přiznat, že mu to v tom větru moc slušelo. Nalítal jsem o 10 minut víc, než normálně.
Tenhle polet měl ještě jeden pozitivní aspekt. Zjistil jsem, že východní směr větru – který pod hranou proklínáme do horoucích pekel – tady funguje. A podle těch dvou kluků zase naopak nefunguje západní směr.
Nakonec se tedy asi budeme podle větru přesouvat z jedné louky na druhou.

2013.10.06 – Lítání

Já nevím, co v tom ČHMÚ dělají – asi chlastají. Celý týden hlásili, že bude víkend sice teplý, ale deštivý. A jak to bylo? No bylo sluníčko…. Já už jsem na to přišel – oni to schválně všechno udávají obráceně – abysme měli ten život takový „pestrý“.

Po poledni jsem vyrazil na pole. Zdenda už tam byl – na place měl i opravenou „pajdu“ – Zlín Z50L. Postupně dorazil Míra s Mustangem a kupodivu i Libor s Lagunou.

Nefoukalo a tak jsem protáhl Guppynu a Mini Kanju – obě shodně po 25-ti minutách. A tahalo to tak, že jsem si ke konci s Mini Kanjou mohl dovolit točit stoupák o průměru 4 metry – na rychlosti a „na uchu“. Celý tento můj akrobatický prvek vybláznil jedno káně tak, že se taky přidalo.

Po Zdendově přistání se Zlínem jsem „zahodil“ i Blizzarda. A moc dobře jsem to s tím pořadím udělal. Otočil se totiž vítr z jižního na severní a začal se dost zvedat. Tím pádem nedošlo na Variante a ani na Rychlolep. Ten jsem opravil – přilepil ucho a chystal se s ním na poslední let.

Rychlolep hodlám totiž zrušit a je mi žinantní jej jen tak rozlámat. Rozhodl jsem se tedy, že s ním nějak efektně fláknu. Chci, aby zemřel jako hrdina – v boji.

2013.10.20 – Lítání

Včera mi to bohužel nevyšlo a stejně to prý nestálo za nic. David večer hlásil, že se po dráty sice stavil, ale prý fučelo tak, že i ptáci chodili pěšky.

Dnes to bylo v pohodě. Sice občas něco fouklo – ze začátku jih, pak se to stočilo na východ, ale celkově OK. Bylo teplo, na louce ani noha – pohodička.

Co jsem dneska přivezl, to jsem poslal do vzduchu. Při jednom občerstvení jsem se málem pocintal kafem – za stromem jsem na sloupu objevil novou ceduli. Otázka je samozřejmě to, jak moc je nová. Jednak jsem byl na poli asi po dvou týdnech a druhak teprve teď začíná ten strom opadávat – ta cedule tam klidně může být půl roku. Pokud nepůjdu po pěšince k hodkovické hraně a nepraštím se jí do hlavy, tak si jí ani nevšimnu. To ale také znamená, že není primárně určena nám (RC modelářům), ale úplně jiné partě. Cedule je určitě reakce na novinky v regulích ohledně létání v okolí letišť (Dodatek X, ). A co si budeme vykládat – padáčkáři opravdu potřebují trochu „srovnat“.

2013.11.16 – Lítání – Zálet Martinova Ocelota

No, tak lítat jsem nebyl skoro měsíc. Nějak mi to poslední dobou nevychází. Buďto nemám čas, nebo je hnusně. No a když mám čas a počasí je OK, tak přijedu domů a už je tma – zase nám totiž hejbli s hodinama…

Loni bylo touhle dobou už nasněženo – dnes 8°C a mírný vítr – cca 1.5m/sec. Já doma pobral v podstatě všechno, co mi přišlo pod ruku a ve 14:00 byl pod dráty. Na louce už byl Zdenda a chlubil se s novým rádiem – palcovkou Jeti DS-16. Byl tam taky Martin – ten se taky chlubil – s novým Ocelotem. Je to 1,5 metrovaka s klapkami – fullkarbon. Dal do toho čtyřčlánek a motor s 1450KV. Jak sám tvrdil, tak už kolem toho 2 měsíce pochoduje se sevřenými půlkami.

Stavili se taky liberečtí svahaři. Na Javorníku prý nic moc, tak se vydali k nám. Jeden na hraně proháněl Scarry, a s druhým jsem si luxusně polítal v termice s Mini Kanjou. Už posledně jsem nabyl dojmu, že je ten ocas nějaký kyndavý – asi je tam někde nová prasklina v ocasní trubce.

Martina jsme ukecávali tak dlouho, až se rozhodl pro zálet Ocelota. On páčkoval, Zdenda jistil ze zadu a já to hodil. Poprosil jsem kolegu o záznam prvního letu – ať má Martin alespoň video, když to rozšvihá. No – nestalo se tak. Martin dal asi tak půlku plynu, já to hodil z malé hrany a Ocelot letěl. Chtěl sice hodně natáhnout (na videu je to vidět hned po odhodu), ale jinak OK. I ten mix klapky – VOP byl docela slušně odhadnutý. Po natrimování, uklidnění nervů a pár kolečkách s tím Martin na klapkách sednul. Vše naprosto OK.

Já si pak ještě provětral Mustanga, Variante a Blizzarda, ale už to nebylo ono. Poskakováním kolem Ocelota jsme strávili dost času a už bylo docela blbě vidět – nevadí přístě….
Velmi povedené odpoledne.

2013.11.23 – Lítání Oldřichov

Na dnešek opět vyšly prodejní trhy v Oldřichově v Hájích. Loni jsme tam suprově polítali s Honzou – dnes tam budu sám – nevadí.

V HOD bylo nádherně. Sluníčko, bezvětří a docela teplo. Vzal jsem tedy s sebou Mustanga a Variante. Naskákali jsme do auta a vyrazili. No jo – jenže hned po nájezdu na dálnici se ukázalo, že ty sluneční brejle jsem si vzal úplně zbytečně. Mlha, zima a fujavice. Je naprosto nepochopitelné, že dvě místa – vzdálená od sebe pár stovek metrů a takové rozdíly.

Na kopečku v Oldřichově to bylo tak půl na půl. Chvíli bylo bezvětří a svítilo sluníčko, chvíly byl uragán a zataženo – bylo jasné, že bude veselo. S Mustangem jsem vylítal jednu baterku. No vylítal – spíš by se slušelo napsat „vystál“ – ono to proti tomu větru moc nelítalo.

Ve výšce to ještě šlo, ale při přiblížení na přistání už moc ne. Tahal jsem za výškovku jako ďas, ale letadlo šlo stejně po čumáku – výsledkem je utržený spodní oblouk SOP.
Variante dopadlo podobně, ale jelikož žádnou SOP nemá, tak se utrhly obě izolepy na křidélkách. Jeden let – jedno přistání – jedna izolepa – naštěstí jsou to jen prkotiny.

Klidně jsem mohl lítat dál – Mustangovi by ten ocas vůbec nevadil a izolepy po přilepení docela držely, ale mě to přestalo bavit – v tomhle počasí se to prostě nedá….

2013.12.08 – Lítání na sněhu

David s Honzou slibovali hory doly, ale skutek utek. Onemocněli rýmičkou a tak jsem na pole musel sám. O hodně přišli.

Plánovaně jsem vzal Ticholet opatřený lyžemi, Polarise a neplánovaně i Marabu.
První šel na řadu Ticholet. Nejdříve takové seznamovací pojíždění. Zjistil jsem, že když se letadlo rozjede po sněhu a jedna z lyží se zařízne, tak to kolem ní začne točit. Nemá smysl to trápit pod motorem – samo se z toho nedostane. Musí se pro to dojít a položit na sníh lépe.

První start proběhl naprosto v pořádku. Pár otoček, nějaké trimování a sestup na přistání. Při něm jsem byl málo natažený a v poslední fázi – při zastavování – se mi to překlopilo na čumák. Při dalších už jsem na to pamatoval a ta přistání byla naprosto v pořádku. Lyže fungovaly naprosto perfektně.

Jako druhý šlo do vzduchu Marabu – moje modelářská prvotina (taky to podle toho vypadá). Silnice byla krásně rovná, tak jsem to zkusil z ní. Bohužel se tomu moc nechtělo – malá vrtule. Bylo to tak maximálně na hod z ruky. Ne, že by to neletělo – letělo, ale pod pádovkou. Což s sebou automaticky nese to, co se dělo dál. Letělo to pod pádovkou a tak to spadlo. Naštěstí jen do sněhu a ten byl dnes obzvláště milosrdný.

Vyměnil jsem vrtuli za 6×5 a dal tomu poslední šanci. Už to sic po odhodu bylo lepší, ale reakce na kormidla byla mizerná – vůbec to nechtělo zatáčet. Na křidélka se to spíš klonilo, než zatáčelo. A tak se stalo to, že v prostoru hrany mi to na bílém pozadí zmizelo a než jsem řekl popel, tak bylo Marabu na čumáku. Sesypalo se prakticky ve stejném místě, jako loni Davidiovo Zero – to bylo taky bílé

a taky byl sníh. Poučení pro příště – bílé letadlo se zalétává na jiném pozadí, než na bílém.
Oprava bude sice triviální, ale nějak mě to letadlo leze na nervy…..
Polaris měl na sněhu větší šance. Bohužel si moc nezajezdil – zjistil jsem, že je ten sníh na něj moc lepivý a brzdí – takže zase ze silnice.

Start proběhl naprosto OK, trochu jsem nastoupal, zakyndal pákami a zjistil, že je to strašně ostré. Tak jsem tedy začal po lehoučku točit levou tak, abych se k sobě vrátil a v tom mi chcípnul motor. Letadlo mělo naštěstí rychlost a tak jsem to přivedl do řízeného pádu – výsledkem byla jen větší díra ve sněhu. Ohledáním druhé „mrtvoly“ jsem zjistil, že to zdechlo díky uklepanému kablíku. To je pech….to je pech….

Dnešní polet byl takový divný. S ticholetem naprostý luxus, Polaris tak nic-moc a Marabu mě vyloženě nakrklo. Doma ho musím uložit někam vysoko – snad mě tak přejde chuť mu šlápnout za krk.

Poznámka: Při letu Ticholetu mi (zase) upadl kryt baterie. Díky bílému sněhu jsem to ani nezaregistroval. Kdyby ho někdo našel, tak se mi ozvěte – bohužel to může být kdekoli v okruhu ±300m od startovací čáry.

2013.12.27 – Lítání

Poslední dobou (poslední roky), je to počasí na začátku zimy naprosto stejné. Poprvé nasněží a hned se oteplí. Od posledního poletu je stabilně nad nulou.

Je sice nad nulou, ale buďto prší, nebo je bláto, nebo je nějaký uragán – tak, jako doteď. No a na zítra hlásí zase vítr.

Už to vypadalo, že bude zase hnusně, ale kolem 15:00 vysvitlo sluníčko a ztišil se vítr – že bych vytáhl Blizzarda?

Nakonec jsem vzal i Mustanga a Marabu.

Na louce samozřejmě nikdo nebyl. S každým letadlem jsem dal po jedné baterce – potomek se válel v trávě – taková zimní pohoda. Stejně byl čas jen na hoďku, než zapadne slunce.
Blizzard a Mustang na línou baterku, byly v podstatě taková klasika, ale nakonec jsem poslal do vzduchu i Marabu – třetí let a konečně to lítalo.

Odstartoval jsem ze silnice, směrem k HOD. Hned po startu bylo jasné, že je to moc doprava na křidélka a nahoru na VOP. Na trimy jsem klikal, jak divej – asi 200x. Po natrimování jsem provedl několik zalétávacích koleček pod dráty a zkonstatoval, že je to pěkně jankovité. Kombinace větrných poryvů, nízké hmotnosti a malého rozpětí byla smrtící. Sedl jsem na plochu a bylo po lítání.

Dnes tedy docela úspěch – jo a ten západ slunce byl naprosto monstrózní….

2013.12.30 – Lítání v LBC u golfáče

Jelikož jsem měl cestu do LBC a svrběly mě prsty, tak jsem vzal s sebou nějaká letadla a s Honzou jsme si dali spicha na poli u golfového hřiště.

Nevím, jestli to byl nejšťastnější nápad – dul tam severák tkovým způsobem, že jsem měl za chvíli omrzliny druhého stupně.

To mi ovšem nezabránilo provětrat Mustanga a Marabu. Na Blizzarda už nedošlo – nebyl cit v prstech.
Honza se kromě svého Mustanga vytasil s kvadroptérou.

Jen taková poznámka – Marabu na dvoučlánek lítalo svižněji, než Mustang na tříčlánek. Ta líná TGY 1000mAh je odsouzena k nějakému pěknému penetračnímu testu – jdu hledat šroubovák.

2013.12.31 – Lítání na Silvestra

Na řadu přišla naše pravidelná silvestrovská akce. Většinou to tedy nemá moc velkou účast – ono se na Silvestra taky není čemu divit. Dnes tedy jen ve třech.

Včera jsem byl s Honzou v LBC u golfáče a David se Zdendou to proháněli pod dráty. David se snažil, co to šlo – procedil Mezka skrz dráty vysokého napětí jako vejce kráječem. Už když jsem sjížděl z kopce, tak jsem viděl bloudit po poli dvě nahrbené postavy. Pánové hledali vrtuli a gumičkáč. Vrtuli našli, gumičkáč ne. Jak je vidět z první fotky, tak nález vrtule zase tolik radosti nepřinesl.

Dnešní polet byl však „do pohody“. Zdenda proháněl akrobata, pak proháněl David Sambu a Zdendu (aportoval mu konec gumicuku). A já se taky snažil – Marabu, Mustang, Blizard a „final kill“ Rychlolepu. Už jsem mu to dlouho sliboval – že ho nechám zemřít hrdinskou smrtí…

V tom mi však chtěla zabránit ta líná baterka. Letadlo se sotva vleklo a energie bylo tak maximálně na jeden (neúspěšný) pokus o trefení sloupu. Ve finále jsem musel mohutně přitáhnout a potlačit – jinak bych to snad ani nezničil. Letadlo je odepsané, vrtule, motor a serva to přežila bez úhony. Takže vlastně 100% úspěch.
Je to dobré – co mělo přežít, to přežilo a co se mělo zlikvidovat, bylo zničeno. Jde se slavit.