Deník 2017

2017.01.01 – Lítání – Novoroční polet

Jak na nový rok, tak po celý rok…

Počasí už týden „kouzlí“ pomocí inverze něco na způsob zimy. Navíc dnes po poledni konečně vylezlo slunce a tak jsem nemohl odolat.

Zkoušel jsem natočit i nějaké video – ale ta Li-Polka v Mobiusu v tom mrazu nepodávala žádné heroické výkony. V podstatě vydržela jen první část – tedy jen slabých 5 minut. Ale nádhera to byla převeliká, jako od Lady…

2017.03.05 – Lítání – Zálet RC Zety

Po posledním poletu nasněžilo tak metr sněhu a tak se čekalo, až všechno to bílý svinstvo zase sleze a trošku vobeschnou meze. Ten okamžik nastal dnes – udělalo se letovo. Krom Mustanga jsem vzal na zálet i RC Zetu – plánuju ji pro dětičky. Třeba je to bude bavit.

Zetu jsem párkrát hodil rukou a párkrát střelil na gumě (samozřejmě bez padáčku). A výsledek je z poloviny očekávaný. RC zeta letí o poznání líp, než bez RC vybavení – ten nárůst hmotnosti je prostě poznat. Líp drží směr a není tolik náchylná na to, když do ní trochu foukne.

Ta méně očekávaná polovina byly ostré výchylky – ale to je chybka, jejíž náprava je jednoduchost sama. Jednak na páce serva můžu Z-ohyb táhla posunout ještě o jednu dírku a druhak dám na páčku vysílače poloviční výchylky.

Zajímavé bylo chování na minimálce – když jsem za SOP vzal víc, než se mělo, tak to krásně spadlo do vývrtky. Naprosto totožné chování, jako u Guppy – ta má taky takové hovadské výchylky na SOP.

Polet s Mustangem ani nemá cenu zmiňovat. Vzal jsem ho s sebou jen a jen z důvodu protažení palců po zimě. Svůj úkol splnil na jedničku s hvězdičkou.

Z poslední fotky je jasné, že nám zase někdo háže „klacky pod nohy“.

2017.03.24 – Lítání – Louka u Bohdánkova

Naše pole pod dráty nám kolchozníci rozorali a i letos je na něm zaseto – místo řepky je v kurzu ozimý ječmen. Další plac u Českého Dubu je super pro kluky s akrobaty – mají tam vysekanou dráhu do T-čka. Ale pro větroňáře je to naprosto nezajímavé. Žádné dráty, které by se daly podlétávat, žádný sloup, do kterého by se dalo narazit. Takže stále hledám nějaké místo, kde by to nebylo tak sterilní – a jedno jsem našel na RC mapách – ZDE.

Je to louka u Bohdánkova, která je skloněná cca jižním směrem. Už jsem se tam byl podívat na kole a vypadá “lahodně“. Navigace mě neomylně vedla směrem nad louku – že prý se tam dá i autem. Prdlačky – první fotka. Ani zespodu to není úplně košer – druhá fotka. Pokud je sucho, tak samozřejmě OK, ale po deštích je z toho voranice (jako teď).

Proto jsem nakonec zajel autem až k poslednímu baráku nad loukou a zaparkoval u něj – snad mi místní nepropíchají gumy…

Louka je docela dlouhá – jižním směrem (třetí fotka). Podle měření na Mapách.cz je to bratru půl kiláku – převýšení 41m – ZDE – čtvrtá fotka.

Šířka, v nejužším místě, je stále velmi slušných 230m – ZDE – šestá fotka.

Fotky z louky jsou směr jih, východ, sever, západ – apropos… sever… od toho to dnes foukalo. Já si bláhově myslel, že to nějak „pobere“ kopec Javorník a bude zde bezvětří – nebylo. Jestli jsme pod dráty byli trochu nespokojení z větru od východu, tak tady je vítr od severu naprosto smrtící. Do vzduchu šel jenom EGE a to jen proto, že vím, že je to vozembouch. Tak strašné lítání jsem snad ještě nezažil – jak se vítr plazil podél kopce, tak směrem dolů (ano startoval jsem po větru) to tahalo ocas tak, že bylo letadlo tak v úhlu 30° čumákem nahoru. Cestou proti větru to zase bylo další peklo – chudák EGE mával křídly, jako vrána.

Ale je zase fakt, že na vítr z jihu to tady musí bát naprostá paráda – ale já se dočkám.

2017.04.09 – Lítání – lítá celá rodina

Tak se nám udělalo hezky, paní Müllerová…

No – sice už to vypadalo, že bude cedit až do podzimu, ale bůh deště si taky někdy musí odpočnout. A když odpočívá on, tak my nemůžeme. Krom všech baterek a všech letadel, jsem s sebou vzal i celou rodinu.

Holky si polítají s dronem z Lidlu, s RC Zetou a tatínek s tím zbytkem. Tvrdím sice, že jsem vzal „všechny letadla“, ale slušelo by se přiznat, že správnější je „všechna nerozflákaná“ – tak zhruba polovina mého letového parku je zatím „v nemocnici“.

Na place byli snad úplně všichni – tedy kromě Davida a Honzy. Pánové mají Á-čko! Ale zase jsem se asi po dvou letech potkal se Zdendou, Liborem, Mírou a Mirkem.

Zdenda měl opět Oriona – nic nového pod sluncem. Libor svoji Lagunu – taky nic nového. A aby toho starého nebylo málo, tak Míra si jako obvykle přivezl jen Mustanga – já ho tedy podezdřívám, že nic jiného nemá… Ale co už… Tak jsem mu to natočil na kameru. A když už jsem s sebou táhl drona s Mobiusem, tak pěkně z výšky. Přiznám se, že to není vůbec žádná sranda – udržet to v jedné letové hladině a ještě stále nasměrované jedním směrem. Ale pár záběrů se povedlo a o to šlo…

Mirek naopak nevzal svůj Schlaicher Ka-8 (ZDE) , ale jako jediný ze staré poddrátové party si přivezl nové letadlo – větroně Kadet od Reicharda – první dvě fotky.

Zaujalo mě řešení VOP u Twisteru od Topmodelu (ZDE) – myslím teď ten výkus do V. Jak je vidět, tak způsobů řešení zabránění kolize VOP-SOP při vzájemném pohybu je mnoholi.

Já jsem protáhl vzduchem Kanára a zjistil, že HXT500 opravdu nesnáší zimu. Při Silverstrovském poletu jsem to zachránil před čumákovkou v poslední nanosekundě. Dnes to lítalo bez sebemenších náznaků zadrhávání serv.

Na úplně posledních 15 minut, jsem tam posla i MiniKanju a opět to bylo diametrálně odlišné od posledního poletu – tentokrát za cedulí Hodkovice (ZDE). Ten polet jsem si vyloženě užíval – ne tak moje rodina. Mě se možná do krve vyplavovaly endorfiny, ale těm mým třem dámám asi nějaké „vzteklofíny“ – příště zůstanou za trest doma.