13 Polaris

2011.12.25 – Polaris – První říznutí

Teď mi vlastně došlo, že už mám všechna letadla hotová – je třeba něco rozdělat. Třeba hydro-sněho-leto-něco. Přesně tohle splňuje Polaris, což je jen lehce upravený Norhstar, ale to nevadí. Polaris nemá prostorové křídlo – je to jen deska – tím lépe. Už na začátku jsem se rozhodl, že půjdu cestou monolitického trupu. O moc těžší to nebude – a i kdyby, mám TGY 3536 – ten tomu udělí tu správnou 3-tí kosmickou rychlost.

Hrozně se mi líbí ta vánoční náladová fotka.

2011.12.26 – Polaris – Polotovary

Pořádně jsem s tím hejbnul. Ale je to tragédie. Řezat 50mm pěnu lámacím nožem – tu drátořezačku budu muset dodělat.

2012.01.04 – Polaris – Slepení polotovarů trupu

Konečně jsem mohl zakoupit to správné lepidlo. Cena 85CZK. Napěňuje v celém objemu, nesmrdí a vytvrzuje do hodiny. Zatím trup hmotí 150g.

2012.01.05 – Polaris – vážení

S lepidlem (+13g), kterým je slepen trup váží 163g. Ocasní partie bez lepidla má 42g, křídlo bez lepidla váží 102g. Drak celkem tedy 307g. Elektronika má 265g – v součtu tedy 572g.

Do ocasu přijde ještě na stojato uhlíkový pásek 3×1. Šikmé výztuhy v křídle a VOP nebudou.

2012.01.05 – Polaris – příprava ovládacích ploch na lepení

Pro lepení polovin je potřeba připravit ovládací plochy. Po odříznutí je třeba seříznout pod úhlem 45°. A v křídle navíc vyrobit drážku pro výztužnou trubku.

2012.01.07 – Polaris – materiál navíc

45g je hmotnost materiálu, který jsem použil navíc z důvodu použití skrytých vnitřních závěsů.

2012.01.07 – Polaris – finální vážení těsně před lepením

Na závěsy používám silnější izolepu s příznačným názvem „aero“.

Křídlo 89g, SOP 8g, VOP 15g. Vše lepeno Soudalem a zatíženo do druhého dne, další lamino deskou.

Na poslední fotce je lepení papírové šablony na dělící rovinu trupu – podle ní se bude brousit trup.

2012.01.08 – Polaris – Trup po obroušení

Broušeno brusnou mřížkou na sádrokarton – výborná věc. Nakonec jsem odolal pokušení to brousit při 1,1°C na balkoně a zalezl do koupelny. Ani z toho nebylo moc „bordelu“ – nakonec jsem umyl vanu, takže žena ani moc nebrblala.

Klasickým problémem je PUR lepidlo v místě lepení. Je totiž tvrdší, než základní materiál a tak při broušení ubývá méně – vzniká hrb. Ten jde dolů jen lámacím nožem.

Tady je vidět, co všechno musí člověk podstoupit, když nepoužije drát. Ale zase jsem spálit nějaké sádlo navíc.

2012.01.08 – Polaris – Vážení po lepení

Křídlo: 89+21=110g, SOP: 8+3=11g, VOP: 15+7=22g. Takže lepidla je celkem 31g, což je 27% navíc.

2012.01.16 – Polaris – Náhrada tuhé VOP

Zde se objevil problém, který jsem si zpočátku nedovedl vysvětlit. Ovládací plocha VOP byla příšerně tuhá – na rozdíl od SOP, nebo křidélek. Jak je to možné – jak je to možné? Vždyť všechny 3 díly jsem lepil stejným PUR Soudalem a zatížil do druhého dne lamino deskou! Ale nebylo vše stejné, jak se na první pohled zdálo. VOP má jako jediná výztuhu z 3×1 uhlíku nastojato a to velmi blízko roviny otáčení kormidel. A tak se stalo, že v tomto místě na sebe desky nedolehly a vytvořila se spára, do které mohl (nízkoexpanzní) Soudal napěnit a tím znehybnit VOP.

Takže jsem znovu vyrobil VOP (a při tom mimoděk přišel na to, že ta stará nebyla symetrická – na fotce je to vidět – levá a pravá strana staré VOP nejsou stejně vysoké) a abych neopakoval chybu, tak jsem po vypreparování výztuhy vše přilepil UHU-PORem.

2012.01.16 – Polaris – Lepení kormidel

Slepeno ICEMou, kolmosti kontrolovány pravítkem. Dráty jsem musel natáhnout dopředu – pak by to bylo, jako když gynekolog vyměňuje pístní kroužky v motoru. Přes výfuk.

2012.01.17 – Polaris – První sestavení a vážení

První sestavení „na sucho“. Malé plováky budou samozřejmě zespodu.

Zatím jsem na 337g – s elektronikou (265g) jsem zatím na 602g. Lepidlo, pásky a drát mi zatím vycházejí na 30g. Něco ještě naberu lepením křídla a trupu na sebe, něco ubude odebráním materiálu na elektroniku a baterii, něco přibude potahem.

Zatím plánuji potah kloboukovým papírem a lakováním Polyurexem + barvení. S celkovou hmotností bych mohl být někde jako je AXN (665g). No uvidíme……

2012.01.21 – Polaris – kachní plochy a závěsný háček

Drobný pokrok v přední části trupu.

Je třeba doplnit výškově 2 desky před křídlem. A aby můj model nebyl úplně stejný jako na RC Groups, rozhodl jsem se, že si pořídím kachnu. Vliv na let bude zanedbatelný (tedy, alespoň doufám) a když ne, tak je nemilosrdně ufiknu – nejsou v nich žádné výztuhy. Na siluetu letounu to bude však mít vliv zcela zásadní – že?

Na řadu přišel můj klasický závěsný háček v těžišti. Tentokrát jen zalepen PURem.
Původně jsem plánoval, že bude těžiště v místě schodu, ale z důvodu posunutí trupu proti křídlu je to asi o 25mm vepředu – poloha CG je v místě křídla samozřejmě pořád stejná.

Celé to má takto nasucho 350g.

2012.01.21 – Polaris – rovnováha na páce

Poslední vážení bylo velmi důležité. A to z důvodu toho, že jsem mohl zjistit budoucí rozmístnění elektroniky.

A jak jsem k tomu dospěl? Určitě ne stylem: „hele tady je místo na Li-Polku… to, že je to v ocase nevadí!“ Tak takhle ne – přátelé. Protože jsem cifršpijón, tak mám na všechno vzoreček.

V Excelu jsem si vytvořil program, který řeší jednoduchou úlohu rovnováhy na páce. Kdyby měl tenkrát Jiří Kroupa starší Wikipedii, nemusel z ní mít čtyři mínus – ZDE a ZDE.

Výpočty jsou dva – jeden pro 2200mAh 3S1P a jeden pro 1000 mAh 3S1P. Tento výpočet má ještě jednu výhodu. Protože mám všechny svoje díly elektroniky nakresleny v CADU, tak mohu jednoduše zjistit, zda se mi příslušná komponenta vejde do zvoleného místa. Takže bych ani tak nikdy 2200mAh lipolku do ocasu nedal.

2012.01.24 – Polaris – Vypalování kapes pro baterie

Vypalováno trafopájkou a očkem, které jsem obdržel odbužírkováním měděného vodiče. S tímhle už jsem na balkon musel.

Křídlo a kachní plochy přilepeny PUREm.

Posledním dnešním pokrokem bylo slepení desky motoru ze dvou překližek 2mm a přilepení destičky, která přijde pod ocas.

2012.01.26 – Polaris – Důležité drobnosti

Z důvodu monolitičnosti jsem řešil dilema, jak já do ocasu vlastně upevním servo VOP? Nakonec zvítězila jednoduchost, lenost a dobré zkušenosti s upevněním „když to tam nejde narvat velkou silou, musí to tam jít narvat ještě větší silou“. Kapsa vyříznuta s přídavkem 3mm na šířku, trochu zapáčit a už je servo na místě.

Vyvrtány otvory do desky motoru. Zatím nemám přilepeny pojistné matice – ještě je musím pojistit proti pootočení. Dalším nezbytným krokem bylo vystřižení 8-mi podložek z desky do sešitu. Tyto podložky jsou pod páky kormidel, aby rozváděly síly od pák na větší plochu. Lepeno bude UHU-Porem.

Vrchní část trupu odříznuta, přední díl přilepen a na zadní díl přilepen jazýček z překližky 1mm, který bude zasouván pod destičku pod ocasem. Celé je to bočně fixováno kouskem pletací jehlice se závitem pro závěsný háček v těžišti – apropos těžiště…….

Dva dny předem jsem nějak špatně spal. Celou noc jsem se převaloval a zdály se mi hrozné sny. Chodil jsem po lese, byla tma a za každým druhým stromem stál vlk a ptal se mě: „Máš dobře to těžiště?“
Vzal jsem do ruky pravítko, plánek a kontroloval to s CADem. A výsledkem je zjištění, že vlci mají vždycky pravdu. Nevím, jakým hnutím mysli jsem přišel na názor, že musím posunout trup vůči křídlu. Takže zpět na stromy a závěsný háček znovu do polohy zubu. Držel pěkně – musel jsem ho vykroutit kleštěmi.

Dovolil bych si poopravit jedno rčení.

„Dvakrát měř, jednou řež, ale hlavně to NIKDY NEPŘILEPUJ!!“

2012.01.29 – Polaris – Lepení motorové přepážky

Na zadní stranu přepážky jsem měl připraveny moje oblíbené pojistné matice. Bohužel to není ta správná cesta. Po přilepení přepážky na ocas se již nedá k maticím dostat a hrozí pootočení při upevňování šroubů z důvodu nedostatečné fixace. Již před časem jsem to zkoušel jen přilepit epoxidem a je to takové naprd. Lepidla musí být docela dost a celé se to musí pořádně oblemtat.

Zakoupil jsem tedy zapichovací matice M3. Matice mají průměr 4,5, takže přišlo na zvětšování otvorů. Zalepil jsem je 5min epoxy a celek jsem PURem přilepil na ocas. ICEMA pění „velmi ochotně“, takže jsem ji umravnil izolepou – stejně je to jako Hrnečku vař!

Ty 4 přetoky kolem vyteklého středového otvoru jsou tam schválně. Přijdou tam zalepit 4 uhlíkové tyčky, které to pěkně vyztuží.

2012.02.08 – Polaris – Lepení ocasu – příprava

Jednak jsem otestoval montáž motoru. Není nic příjemnějšího, než při finální instalaci motoru zjistit, že jsou otvory jinde, než je potřeba.

Především jsem však připravil ocas na jeho zalepení do trupu. Je to podle mě nejdůležitější fáze stavby, na které záleží, jak bude Polaris létat.

Problém byl jasný – jak zajistit souososti a kolmosti ocasu vůči trupu a křídlu a také vyosení VOP (a tím i motoru) -2° dolů. Problém jsem vyřešil následovně. Dvě smrkové tyčky 3×6 jsem spojil izolepou na koncích a kousek od středu tak, aby vznikla po rozevření kapsa, kterou se tato sestava nasune na kýlovku. Je jasné, že všechno má své výrobní nepřesnosti – a ani tato „měrka“ není výjimkou. Je tedy třeba zjistit, jak se smrkové nosníky odchylují. To se zjistí tak, že se sestava přiloží bokem kýlovky (ta je asi v 80mm rovná) k nějaké hraně – třeba ke stolu. Tím se zjistí odklon v jednom směru a v druhém směru – rozdíl je právě ta hodnota, o kterou musí být sestava vychýlena od osy trupu.

Další měrka je tyčka 5×5 na VOP, která zajišťuje požadovaný sklon -2°. Kontrolováno měrkou z kladívkové čtvrtky. Kolmost kýlovky vůči křídlu zajistím až při lepení 90° pravítkem.

Na fotkách je vidět ještě jedno opatření. A to trubka chránící kabel k elektromotoru proti přilepení PURem. Je to spirálově navinutý proužek papíru do tiskárny omotaný izolepu. To mi nakonec umožní pohodlnou instalaci a připojení motoru 4mm goldy a následné zatažení kabelů do ocasu – nikde nebude nic čouhat.

2012.02.09 – Polaris – Lepení ocasu

Vše podstatné již bylo řečeno v předchozím příspěvku. Celé to má po slepení 351g.

2012.02.11 – Polaris – Instalace serv

Na řadu přišla ta nejotravnější práce co znám – instalace elektroniky a táhel. Vypadá to jednoduše – vše bude fik-fik a sni prd. Táhne se to, jako tejden před vejplatou.

Šachty pro 2 serva křidélek jsou skrz celé křídlo. Posléze bude otvor zespodu zaslepen plastovou destičkou ze sešitu. Serva omotám izolepou a přilepím na dno k té destičce. Všechno to vypadá složitěji, ale když jsem viděl ovládání, které je na originálu (RC Groups), tak mě přeběhl mráz po zádech. Páka ovládající křidélka je v ose, za křidélkem se lomí do pravého úhlu a na ni otočně navazuje páka od táhla serva – a to celé ještě jednou. Já budu mít jen jedno táhlo ze Z-drátu a blimp pro každé servo – jednoduchost sama.

Náhon SOP jsem vyřešil tak, že servo bude v trupu a aby táhlo nevadilo při přiklápění vrchní části trupu (kterou nechám v celku), tak ho vedu v bovdenu rohem otvoru pro serva a přijímač, nad trubkou zpevňující křídlo a po vrchu křídla až k ocasu.

Náhon VOP bude jen z drátu a blimpu.

2012.02.16 – Polaris – Lepení podložek

Instalace serva SOP a zalepení výztužných destiček. Pod serva křidélek přišla destička z podložky pod sešity A3, na ovládací plochy A4. Ta A3 je použitá z důvodu tloušťky/tuhosti – je asi 2x tlustší, než podložka pro A4. Lepeno UHU Porem.

A tím je drak letadla připraven pro finální povrchovou úpravu – nejdřív však provedu malý test.

2012.02.16 – Polaris – Test potahování Climaporu papírem a Polyurexem

Použitý materiál:

  1. 1kg pixla Polyurexu
    2. starší štětec
    3. role střihového papíru
    4. kuchyňská váha
    5. igelit, abych všechno nezasvinil
    6. desička Climaporu o ploše 30000 mm2, což je 3dm2. Polepená plocha tedy 6dm2.
    7. destička tvrdé pěny o ploše (později polepené) 22000mm2, což je 2,2dm2.

Smočená plocha letadla je 2x 387954mm2 , což je 77,6dm2.

Postup se zdál jednoduchý: přilepit papír pomocí laku na materiál. K cíli ale vedou dvě cesty.

  1. Položit papír na suchou desku a prosytit lakem a tím přilepit k podkladu. To se moc nedařilo – až se papír navlhčil, tak než se přilepil, tak se protrhl (nejřív se namóóóčil….a pak se rozmóóóčil….).
  2. Nanést lepidlo na destičku a položit na to suchý papír a přihladit. Tak teď se papír neprotrhl, ale zase tam zůstaly nechutné vrásky

Zkusil jsem potáhnout i oranžovou destičku. Metodou 2 to celkem šlo.

Výsledek testu? Tristní.

Problémy technologické: Asi bych se to nakonec naučil dělat bez vrásek. Není to nic jednoduchého – chce na to mít ten správný grif. Celkově je to technologie, kterou se nedá potáhnout ani půlka plochy křídla najednou – je třeba vždy čekat na zaschnutí předešlé vrstvy. Je také otázka, jak by se vše chovalo při použití válečku. Mám obavu, že by nastalo nabalování namočeného papíru na váleček. …To by bylo spousta slov s R uprostřed….

Problémy faktické: Kýžený výsledek se moc nedostavil – zpevnění materiálu sice nastalo, ale získaná odolnost není nic moc. Rýha po nehtu sice nezůstane – vlivem pružnosti se materiál vrátí zpět do původního stavu, ale protistéblová odolnost nebude nic moc. Navíc jsem zjistil zajímavý efekt – na straně, kde jsem papír zahnul a pak přilakoval další vrstvu se projevilo stažení vrstev papíru a tím pádem zkroucení celé desky. První mínusový bod – a celkem zásadní. Druhý hřebíček do rakve je hmotnost. Nárůst hmoty na 1dm2 je 1g. Celé letadlo by tedy dostalo cca 78g navíc, s diskutabilním přírůstkem vlastností.

Co se povedlo: Celkem se mi líbí výsledek na oranžové pěně – tam byl nárůst hmotnosti nižší (na fotce, kde je vážena pěna před lepením bylo původně 10g – ta 11-tka tam naskočil až při nafocení). Takže přibližně 0,5g/ dm2. Nedovedu si ale představit, jak touhle technologií potahuju zaoblené části – takže taky nic.

Celkem mi došlo, proč je na internetu o této metodě tak málo informací – moc to nefunguje. Co by možná pomohlo, je použití klasického leteckého potahového papíru – ten namočení musí zvládnout. Pořád je tu však problém s kroucením vlivem stahování.

Takže Polaris dostane jen polep samolepící fólií z Lidlu a nepolepené plochy namáznu bílým Balakrylem.

2012.02.18 – Polaris – Suché zipy, 4mm goldy

Poslední kroky těsně před finální povrchovou úpravou. Jedna strana kabelu dostala slušivé 4mm goldy – ta druhá je dostane až při finálním rozmisťování baterií – nerad bych, aby někde chyběl 1mm drátu.

Všechny 3 šachty jsem ještě naposled proškrábl očkem trafopájky tak, aby se mi tam ty baterie vešly. Přední jsem prohluboval tak vehementně, že je skoro vidět skrz dno – tak jsem to vylepšil destičkou z Climaporu a PURem, který vzniklý meziprostor vypění. Prohloubil jsem i prostor pro přijímač. když jsem byl v tom odřezávání, tak jsem trochu ubral i z překrytu trupu.

Do šachet přišel suchý zip pro baterii a navíc ještě jeden pojistný pásek. Nakonec jsem upustil od instalace baterie na stojáka. Hlavně z důvodu toho, že bych do šachet musel ještě vlepovat další pěnu, jako bočnice baterie a tím bych tam vlastně doplnil to, co jsem tak pracně vypálil. Sucháče jsou lepeny tavným lepidlem. Zatím mi na pěnách nic lepšího nedrželo.

Konečně jsem také přilepil boční plováky

Tak a drak letadla je kompletní.

2012.02.19 – Polaris – Příprava na barevnou úpravu

Z plánované barevné úpravy polepení patřičných ploch mojí oblíbenou samolepící fólí z Lidlu zřejmě sejde. Zkusil jsem jen ovládací plochy a byl to boj. Samotná fólie nechtěla držet vůbec. Jediná šance, jak ji přimět zůstat na místě je jen podlepení oboustranou izolepou – vypadá to však hnusně. Někde to drží celkem dost (rovná plocha), někde to nedrží skoro vůbec (zbroušená odtokovka) a v některých rozích se to po čase celé odchlíplo. Samotná instalace byla taky „zážitek“ – nepomáhalo ani podmáznutí Purexem. Je zajímavé, že na Elaporu to drží celkem slušně. Vysvětlení je jednoduché – Elapor je z formy hladký (i přes ty čudlíky od odvětrávacích ventilů) a Climapor – zvláště v místě broušení – po nabarvení pěkně zhrubne. Vystoupnou „chlupy“.

Takže na řadu přijde klasika – barvení. Jen jsem tak zkusmo nanesl na kousek Climaporu pár barev, co máme doma. Žlutá a červená jsou akrylové Hobby barvy z Globusu, svítivá růžová je Revelka a zlatá je hobby barva na textil. Kupodivu jsou všechny OK – plast „nežerou“. Revelka hůř kryje. Z barvy na textil jsem měl obavy – počítal jsem s tím, že se bude pod vodou rozpouštět (je ji nutno fixovat žehlením na „bavlnu“) – i bez tepelné fixace drží.

2012.02.27 – Polaris – Barvení trupu

Postup je jednoduchý. Otevřít pixlu s barvou, namočit štětec a na křídle vyrobit klasické kocoury. Pak to přejet válečkem. A to nikoli kvůli nanášení barvy, ale válečkem suchým. Ten jednak odebere přebytečnou barvu nanesenou štětcem, ale především potom zmizí tahy štětcem a plocha se hezky slije.

Hmotnost po nabarvení je 406g. Barva tedy váží 43g.

2012.02.28 – Polaris – Finální barevná úprava

Barvení celkem v pohodě. Barveno bez šablon – jen dotahováno k čáře. Alespoň jsem si vyzkoušel pevnou ruku. Chybí ještě naznačení překrytu pilotního prostoru. Barvením mi to nabylo o dalších 15g.

Co je však už teď jasné, je to že Polaris neokusí start ze zasněžené louky. Pro příště: Letadlo na zimu se dělá v létě!

Ještě štěstí, že to může startovat i z trávy (z ruky, z vody…).

2012.03.10 – Ploaris – Paneláž a napákování

Dotvořil jsem naznačení překrytu pilotní kabiny. Lihovky jsem použil záměrně. Kocouří tahy dávají zdání zasklení – plocha není jednolitě modrá. Navíc se mi zdálo letadlo takové fádní, tak jsem lihovkou naznačil paneláž. Více je jí svrchu – zespodu stejně na zemi není nic vidět a mohlo by docházet k jejímu stírání při pojíždění. A ze vzduchu z paneláže samozřejmě nebude vidět už vůbec nic.

Instalace serv. Zatím jen předběžná – nic není zalepeno. Všechna táhla jsou z drátu. Náhon VOP a SOP bude bovdenem. Prvně jsem vyzkoušel Čínské páky a blimpy.

V posledním balíku dorazily také nové TGS Sport 7×4,5E – uvidíme, jak budou s Polarisem cvičit.

2012.03.11 – Ploaris – První test elektroniky

Při testu rozmístění elektroniky vyplynulo, že jsem ten ocas barvou napajcoval asi víc, než by bylo zdrávo. 3S1P 2200mAh vychází přesně mezi první dvě kapsy. Tři zkušené řezy vykošťovákem to vyřešily (modelářské nože jsem měl buď moc krátké, nebo málo ohebné). Z prostorových důvodů jsem musel také posunout Rx. Tím pádem jsem musel dodělat prodlužováky servokabelů. Nic nejde jednoduše. Další drobností jsou 2 čtvercové magnety, jako přichycení kabiny – fungují jak mají.

První test elektroniky proběhl OK, vše se hýbe jak má. Je tu ovšem pár drobností.

  1. Náhony křidélek jsou na houby – z-et dráty co mi zbyly ze stavby EGE jsou moc měkké – vyřeším to vidličkou, táhlem z jehlice a kulovým čepem.
  2. Motor s 1200kv je prostě málo. Do prostoru nedám větší vrtuli, než 7 palců a s touhle to mělo problémy i na plovoučce – ne že by se to nehnulo, ale rychlost nic moc. Vyzkouším motor z AXN, který jsem si prozíravě objednal. Ten má 2150kv.

Takže mě čeká výměna motoru a regulátoru, přichycení bovdenů tavným lepidlem, přepákování křidélek a bude hotovo.

2012.03.17 – Polaris – Hotovo

Hlásím hotovo!

Serva křidélek dostala pořádné pákování – vidlička-táhlo z jehlice-kulový čep. Serva křidélek jsou upevněna v šachtě pěnovou oboustrankou (nepoučen předchozími nezdary jsem prvně zkoušel tenkou – nefunguje). Je nainstalován nový motor z AXN. Z důvodu umístění Rx v prostřední šachtě jsem nakonec musel napájet novou (delší) prodlužku servokabelu VOP. Přijímačové antény mají průchodky z brčka – lepeno tavným lepidlem. Kabey jsou všechny umravněny spirálovou bužírkou a heftnuty tavným lepidlem – princip vyzkoušený na AXN. Funkce je super – drží to jako čert a v případě nouze to jde za použití (větší než malé) síly odtrhnout. Kabely motoru jsou přichyceny suchým zipem. Vrtule pro první testy je TGY 5x5E – je to kopie vrtule z AXN. S tím rozdílem, že tahle je sametová a z AXN je lesklá (TGY má díky sametovému povrchu nepatrně nižší tah)

Hmotnost je 788g – tedy o 12g méně, než s předchozím motorem.

Posledním krokem bylo napípání do Tx:

VOP: ±25,4mm (±1“), 40%EXPO
SOP: ±31,75mm(±1,25“), 25%EXPO
KRI: ±19,05mm(±0,75“), 40%EXPO

Ty výchylky mi přijdou „takové nějaké hovadské“ – takže pro jistotu jsem ještě na přepínač nacvakal 50% DR.

Dnes od 14:00 je plánována motorová zkouška.

Stavba trvala od 2011.12.25 do 2012.03.17 – tedy skoro 3 měsíce.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *