Deník 2016

2016.01.01 – Lítání na Nový rok

Silvestrovský polet se nekonal z důvodu nepřízně počasí. A jelikož už mě to silvestrovské kalení moc nebere, tak můžu v klidu podniknout polet novoroční.

Na Honzu prý dolehla jakási viróza (pravděpodobně jakýsi synonym pro odpornou kocovinu….) a tak jsme se sešli jen s Davidem. Ten sice slíbil přivést s sebou můj gumicuk, ale vyprdl se na mě. Zálet RC Zety nebude – to má za to…

Polet se nesl v duchu teploty -3°C. Jednak mi mrznul nos a druhak mi mrzla hydraulická kapalina v servech (HXT500) – jinak si totiž neumím vysvětlit chování serv v Kanárovi a samobrku.

Kanár – start naprosto OK, chvíli to letělo bez problémů a pak jakoby zatuhávala směrovka v poloze doleva. Chvíli reagovala a chvíli nikoli. Přistání v místě hnoje (naštěstí ho agronomové včas odvezli) – trochu přes křídlo a přes čumák, ale beze škod. Už jsem si myslel že je po servu, ale po příchodu k letadlu vše bez nejmenších problémů. Tak to hodím podruhé a za chvíli stejná situace. Tentokrát jsem nezazmatkoval, počkal až se servo chytí a bez ztráty kytičky přistál.

Nemá smysl to trápit – zahodím otloukánka – samobrko. Strat opět naprosto OK. Levá zatáčka ještě OK, ale hned po ní jsem měl pocit, že to nějak divně reaguje. Jak na výškovku, tak na křidélka (resp. elevony). Opět to zatuhlo – přistání trochu tvrdší, ale je to žoužel…žádný problém – nic se tomu nestalo. Kontrola serv OK, ale na první pohled bylo vidět, že toho v té zimě mají dost – nedojížděly do krajů a občas cukaly.

Dalo by se říct, že jsou serva už starší a náhony taky nezáří novotou. David měl ale nové svahové samobrko z HK Ridge Rider – tak jsme ho zalítli. No a po letu to bylo roztrimované, až hrůza. Pravý elevon byl oproti původní poloze skoro 3mm dolů.

Letadlo je to celkem povedené – je vidět, že se žluťáci čím dál tím víc lepší. Jedinou výtku bych měl na ta dvě vybrání na spodku trupu – pro odhod letadla. Jak je to stříkané do formy, tak je to hladké a při každém odhodu to uklouzne – viz to kyndání ve videu. Chce to tam nalepit kousek šmirglpapíru, aby se prsty nesmekaly a pak to bude OK.

Jak na Nový rok, tak po celý rok. No, to se máme na co těšit…

2016.03.26 – Lítání Fojtovice – Zálet Draco 125

Dva a půl měsíce bez lítání a já si hned „naložím“ zálet – jinak to ale bohužel nejde. A jelikož jsem poslední dobou rozlítanej až hrůza, tak se zálet konal na louce nad Fojtovicemi (mezi Děčínem a Ústím).

Na lítání bylo naprosto luxusní počasí – západ slunce, vánek jen tak aby se nedalo říct, že je bezvětří – navíc byla silnice zavřená kvůli opravě mostů – takže provoz nula. Co víc si modelář může přát.

Před záletem jsem se psychicky připravil na to, že tohle letadlo si může ve vzduchu dělat, co chce. Výpočtové těžiště se určitě posune někam dopředu z důvodu přidání kachních ploch a přechodu mezi trupem a náběžkou. Profil CRD (co ruka dala) letovým vlastnostem taky určitě nepřidá. Navíc je to letadlo s negativním šípem – nic, o čem by na netu byly stohy článků.

Nejdřív zákluz. První odhod (viz video) proběhl cekem spořádaně – ikdyž už při něm se mi zdálo, že bude chtít posunout baterii trochu dopředu. Pár dalších hodů to jenom potvrdilo.

Po prvním motorovém letu bylo jasné, že to laborování s těžištěm a nastavením elevonů nebude úplná legrace – další lety už byly ale o poznání lepší.

Video z poletu je bohužel statické – na poli jsem byl sám a tak jsem si musel pomoci stativem. Není to sice úplně ono, ale co se dá dělat – že?

2016.04.29 – Lítání – Poprvé za cedulí

Už loni, když jsem hledal náhradní plácky pro polet, jsem narazil na louku hned za cedulí „Hodkovice nad Mohelkou“. Je to taková dlouhá nudle – na jedné straně je ohraničená lesíkem a kopcem, který se zvedá až k silnici na Český Dub. Z druhé strany je větrolam další louky a pak opět druhá silnice na Český Dub.

Mě se to místo líbilo z několika důvodů – je to hned „za bukem“, ale celkem klidné – no a díky tomu, že je to v ďolíku tady nebude tak blbě foukat, jako nahoře pod hranou – ó, jak hluboce jsem se mýlil.

Už samotný sjezd z hlavní silnice je dost adrenalinový – spodní silnice na Dub je podstatně víc frekventovaná, než ta horní. Na sjezd není moc dobře vidět a kloudně se na něj najede jen směrem z města  – je v dost ostrém úhlu. Co čert nechtěl, tak já směrem z města odbočit nemohl – fronta za mnou, fronta přede mnou a hlavně dronta vedle mě. Tak jsem to musel přejet, otočit se a najíždět v tom horším směru. Samozřejmě s 4,6-ti metrovým Mondeem. Ale ono se to málo ví – Ford Mondeo Combi je takovej zakuklenej teréňák – takže do pohody.

Tím ale ty dobré zprávy končí. Na poli je docela kravál od aut (blízko sjezdu – dál jsem nezajížděl) – snad se to zlepší, až naroste na stromech nějaké lupení. Vadí mi i to, že je pole relativně úzké. Horší je ale, že východní vítr dělá tu louku naprosto nepoužitelnou. Díky kopci pod silnicí si to s letadlem pohrávalo, jako s hadrovou panenkou – let stál za prd a přistání byla tragédie.
Mini Kanju jsem do vzduchu poslal asi tak 5x a vždy to byl boj se hmotou. Letadlo je naštěstí lehké a tráva byla milosrdně vysoká, takže se nic nedobrého nepřihodilo. Ale bylo to pelko…

Cílem bylo mít nějaký plácek hned „vedle baráku“ – což se moc nepovedlo. Jak píšu „Poprvé za cedulí“ a taky asi bohužel naposled.

2016.09.18 – Lítání – Koptéra HK – Zálet

Nebylo kdovíjak hezké počasí, ale to mě zastavit nemůže. Ostatně – koptéra má gyra, která „vypínají“ vítr, tak jaké pak copak – že?

Vyblázněn jankovitým chováním mikrodronu z Lidlu jsem s mikrodušičkou uvedl stroj do (mikro)visu ve výšce 1m nad zemí. Co k tomu říct – visí to pěkně.

Vylítal jsem 2 baterie, zkusil pár startů a přistání a shledal, že na výškovku (posun dopředu-dozadu) se to chová naprosto korektně. Na povely směrem dopeva-doprava a na rotaci je to takové divné. Furt to někam ujíždí a nejde to přinutit k letu žádaným směrem – evidentně mám někde něco špatně.

Takže zálet dopadl tak nějak napůl. Koptéra visí a lítá dopředu a dozadu – zbytek je tak nějak naprd.

Výsledek je sice polovičatý, nicméně nadějný – jak se říká v jednom Murphyho zákoně:

„Selžou-li veškeré pokusy, je třeba si přečíst návod“

Jde se tedy číst návod…

2016.09.19 – Lítání – Dron HK – Zálet u Honzy

Po mejlové diskuzi je na 99,99% jasné, že mám přehozené obě zadní vrtule (a logicky i směry jejich otáčení – jinak by to ani neviselo). Ono to na první pohled není z návodu poznat, ale ty čínské malůvky vedou ke dvojímu výkladu směru otáčení obou zadních vrtulí. Pro znalého problematiky je věc samozřejmě naprosto jasná – ale pro mě .. „dronopanice“ evidentně ne-e.

Honza na problém přišel a vyvedl mě z omylu. Přehodit vrtule a směry otáčení byla hračka. Stavil jsem se s tím pro jistotu u něj na zahradě. Honza ještě upravil „výchylky“ funkcí na desce (CML) a bylo vymalováno. Následně jsme podnikli (oba) pár letů – teď už je chování koptéry naprosto OK.

Fajn – tak teď už mi to visí správně – na řadu přichází úkol „jak s tím přestat viset“.

2016.09.21 – Lítání – s dronem na louce

Snažím se to naučit co nejrychleji a tak jsem vyrazil i dnes. Opět jsem měl s sebou kameru Mobius a mohl tak udělat pár vidí a fotek. Za tři baterie už s koptérou letím tam, kam chci já a ne kam chce vítr – ovládání je asi o miliardu procent lepší, než u mikrodronu z Lidlu. A pak že se s malým kašpárkm dá udělat velké divadlo – kecy v kleci… nedá.

Pro test jsem dnes v Mobiusu vyměnil širokoúhlý objektiv za normální. Sliboval jsem si od toho menší soudečkovitost fotek. Jak to dopadlo je jasně vidět na obou fotkách.

Při testu kamery jsem také dospěl k tomu, že to prostě bude chtít nějaký držák – sucháč prostě nestačí. Takže pro nahrávání a focení budu nucen udělat nějaká technická opatření pro fixaci kamery na antivibrační držák AMP, nebo jít rovnou do servového gimbalu – ovládání je na desce, takže no problemo.

2016.10.28 – Lítání – Dron a Kanár

Dnes došlo na ostrý test držáku kamery Mobius a na polet s opraveným Kanárem (Canary SQ z HobbyKingu).

Co se týče té lišty s APM držákem a kamerou Mobius, tak vše OK. Video žádný „jello“ efekt neobsahuje, což je dobře – viz video. Na jednom ze záznamů jsem našel kraj levého ochranného oblouku. Příště musím dát dobrý pozor při instalaci kamery. Jednak je čočka kamery blíž k této straně, ale hlavně – širokoúhlý objektiv toho prostě zabírá hodně. „Zavisel“ jsem 4 baterky a bylo po testech.

To s Kanárem to byla jiná písnička. Při posledním (novoročním) poletu s Davidem mi v Canary SQ a v samobrku pěkně tuhly serva. S Kanárem jsem to ještě zvládl bez ztráty kytičky, ale s Variante jsem třískl trochu víc. Na Kanárovi jsem jen zkontroloval „podpalubí“ – nic tomu nebylo. To Variante chtělo trochu víc – trochu víc izolepy.

Polet s Canary naprosto na jedničku. Žádné škubání ani tuhnutí serv, proste vše OK. Na Variante prozatím nedošlo. Tady je vidět, jaký je rozdíl mezi HXT500 a HXT900. Ty první v chladu zlobí a ty druhé ne.

Ke konci dorazil na louku kolega modelář s Mezkem – moc pěkně mu lítal.

Dnes bych to zhodnotil asi tak – 8 bodů z deseti. Jeden bod dolů za to, že nedošlo na Variante a druhý bod dolů za počasí – zahřejeme se až za půl roku.

2016.10.29 – Lítání – s Honzou

Tak – posledně vše fungovalo na 1*. Dnes to bylo tak na 3-. A to vše hlavně z důvodu počasí. To že byla kosa a chvílemi lehce mrholilo, jsou věci podružné. Daleko horší byl vítr. Foukalo ze západu a to v docela silných poryvech – tak silných, že ani větrolam za silnicí je nepobral.

Ono to pro koptéru není až tak zásadní problém – má stabilizaci. Jenže když se sejde několik věcí současně, tak je to smrt (smrt pro ochranné oblouky). Jde o to, že ty originální podvozkové nohy mají pružiny. Na první pohled to vypadá jako super nápad – prdlajs. Problém je v tom, že některé (ano některé – ne všechny) pružiny se vytahaly. A když se přistane na takovouhle nohu, tak při styku nohy se zemí pružina vyhákne, noha se zvrtne, vítr foukne… koptéra poskočí a drcne si do oblouku. A následkem drcnutí je ruptura. Takže dvě takováhle přistání a dva oblouky prdly. Přesně podle Murphyho zákona prdly od každé barvy. Při odlamování zbytků jsem zjistil jedno – ten plast oblouků strašně křehký – není divu, že to prdlo.

Nepříjemným zjištěním celé téhle anabáze je to, že jednak nefungují pružinové nohy a druhak je koptéra bez barevných oblouků ve vzduchu těžko rozeznatelná. Čímž se dostávám k jednoznačnému závěru – je třeba zpět nainstalovat ty míčky. Tím se v podstatě vyřeší vše.

Už jsem chtěl jet se staženým ocasem domů, ale dorazil Honza a vytáhl z auta starou (koptéru). Tady je vidět jeden rozdíl – i když měl zapnutý stabilizační mód, tak bylo vidět jak se to v tom větru kyndá. Mě to nedělá a tak je buďto na vině nastavení základové desky, nebo spíš velikost dronu. Ono se sice na KK2 desce toho dá nastavit celkem dost, ale tak jak to přijde z výroby, tak tak je to bez dalších zásahů použitelné.

Já následně vylítal další dvě baterky bez ztráty kytičky – teď mě čeká upgrade podvozku. A už nelze ty míčky jen lepit izolepou – musím přijít na lepší řešení.