Deník 2015

2015.01.01 – Lítání na Nový rok

Za ty roky už v tom silvestrovském juchání umím docela chodit a tak pro mě není problém zajít na novoroční polet. Novoroční migréna se mě netýká.

Doma jsem si pohrál s elektronikou Polarisu – to letadlo mělo zatím nehoráznou smůlu. V podstatě se mi ho do vzduchu nepovedlo dostat tak, abych s tím byl spokojen.

Včera byl na vině nefunkční motor. Ten je ale v pořádku – před pár týdny jsem jej trápil na měřáku. Že by regulátor? Vyměnil jsem kus za kus a stále stejná písnička – serva OK, motor KO. Poslední možností je Rx – že bych ho tím posledním kraťasem upekl (ZDE)?

No – nakonec se ukázalo, že vše je funkční – jen ten přijímač asi posledně dostal nějaký „šlus“ a bylo potřeba ho restartovat – není to PC a tak nepomůže pověstný Windowsí trojhmat (ALT+CTRL+DEL) – přijímač jsem znovu spároval a bylo vše, tak jak má být – jde se na pole.

No a na poli bylo všechno na první dobrou – přidat plyn, rozjet Polarise a přitáhnout. Ve vzduchu jsem vrátil natrimovanou VOP zpět do nuly, trochu upravil křidélka a bylo po záletu.

Polaris lítá krásně na rychlosti a kupodivu i hodně (ale opravdu hoooodně) pomalu. Pokoušel jsem se ho záměrně přetáhnout. Jde to, ale až teprve při takřka nulové rychlosti – pak padne po křídle. Stačí ale tak cca 2m volného pádu k tomu, aby nabral rychlost dostatečnou k tomu, aby zase začal způsobně plachtit.

Při druhé baterce jsem mu už věřil natolik, že jsem na něj lípl Mobiuse a udělal pár letových záběrů a nějaké letové fotky.

2015.01.06 – Lítání – Smrt Polarise

Je zima, jak od Lady – byl by hřích toho nevyužít. Měl jsem jakési zařizování a tak jsem dnes to budování kapitalizmu nechal na ostatní. Cestou pro děti jsem se stavil doma a vzal s sebou Polarise.

Na poli bylo asi tak 30cm prašánku. Silnice byla protažená, ale parkovat se dalo – naštěstí to pluhař vzal občas víc ke kraji.

Děti si blbly ve sněhu a já si blbnul ve vzduchu. V klídku a pohodě jsem dal jednu baterku. Asi po minutě letu s druhou baterkou jsem letěl souběžně s hodkovickou hranou a chtěl točit zpět pod dráty. Koutkem oka jsem zahlídl tu svoji mladší, jak vlezla do prostřed silnice. A co čert nechtěl – koutkem ucha jsem zaslechl i projíždějící auto.
Řval jsem na ni, ať z té silnice zmizí, ale znáte ženský – to bych na ni musel ječet, ať na tu silnici jde co nejrychleji.

Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem dítko čapl za límec a strhl ji do závěje na kraji. Auto projelo – dítě jsem zachránil. Ne tak Polarise… letadlo letí, letadlo nepočká. Polaris se tedy v mezičase, kdy jsem zachraňoval potomka, sklonil čumákem k zemi a pod plným knedlíkem přistál v závěji. Pod závějí je bohužel ale zmrzlá zem – kdo souboj vyhrál je na poslední fotce.

Dobré zprávy:

1. Dítě je na živu, doma nebude tichá domácnost (a já nemusím do kriminálu)
   2. Elektronika to přežila bez nejmenších problémů – ani není hnutá hřídel motoru
   3. Letadlo je rozlámané „kultivovaně“. Jsou to samé ostré lomy, nic není pomuchlané. Díly jsem posbíral všechny – opravit by to šlo…

Špatné zprávy:

Polarise jsem měl na barpultu ve „vyčkávací poloze“. Pořád jsem kolem něj přešlapoval a přemýšlel, jak do toho vlezu – a pak se to stalo… přišla obleva. Takže do těch 30cm sněhu napršelo 30cm vody a všechno to odteklo. To byl poslední hřebíček do Polarisovy rakve. Loni si neštrejch ani jednou, letos tak jeden a půlkrát – nemá cenu s tím ztrácet energii. Polarise jsem odstrojil a už je v popelnici.

Jsem asi jediný, který zrušil letadlo z důvodů počasí…

2015.03.19 – Lítání

Po měsíci jsem potřeboval trochu protáhnout „palce“.

Na poli nebylo přes padáčkáře kam plivnout – foukal sice jen západní pšouk, ale to jim evidentně k radosti stačilo. Já si s kanárem zašel na malou hranu a chvíli brousil svah. Asi po deseti minutách se západní pšouk změnil na severní vítr (krutý – jak jinak). Měl jsem co dělat, abych to nerozšvihal.

Jak prudká to byla změna je vidět na fotce – ten, co si před chvílí zvesela poletoval, byl najednou na stromě.

Na sundávání v chmelovém stylu jsem nepočkal – ta zima lezla nepěkně za nehty.

2015.04.10 – Lítání – Jardova Cesna

Letos je to lítání, jako „noty na buben“ – jednou za měsíc a lepší to určitě nebude… A nejsem v tom sám – na louce nebyl z naší staré party vůbec nikdo. Naštěstí si ale zašel zalítat Jarda – loni jsme se viděli asi jednou. Lítal Radiana a letos si pořídil novou Cesnu.

Dle jeho slov byla ve vzduchu dvakrát – dnes tedy potřetí. Není to ta od Pelikána, je trochu větší. Dle slov pilota je to kompletní setovka. Letadlo, vrtule, elektronika – vše rovnou z krabice a bez jakýchkoli úprav.

Ve videu jsem záměrně nechal první tři pokusy o vzlet na trávě – letadlo bylo rádo, že vůbec popojelo. Naštěstí máme i asfaltovou vzletovou dráhu – z ní se to už odlepilo. Jarda lítá 35MHz a tak jsem konečně na vlastní uši zažil rušení. Při každém průletu v oblasti toho sloupu, kde máme na kotvícím laně větrnou fangli, mu to do motoru kopalo.

Přistání bylo ve větroňářském stylu – tedy vypnout motor, vysunout klapky a zapíchnout čumák. Na videu by se na první pohled mohlo zdát, že to bylo na hadry, ale jen se „vyzula“ botička. Letadu bylo prd a dalo ještě jeden start.

O mém létání se toho moc napsat nedá – jeden 25-ti minutový let s Kanárem a 5 minut se samobrkem. Slunce zalezlo za obzor, vylezla zima, já zalezl do auta a zavezl se domů.

…tak zas za měsíc…

2015.04.23 – Lítání

Po posledním poletu přišly větry. Teda, ne že bych se přecpal fazolí – prostě foukalo tak, že i holuby chodili pěšky. Krom toho byla pěkná kosa – nejlepší bylo zůstat doma.

Dnes nastal první den, kdy to bylo docela solidní – foukalo něco mezi jihem a jihozápadem. Ideální stav na polet s Kanárem na malé hraně. Když to náhodou nefouklo, tak jsem s tím zalítl nad remízek a lovil termiku. Důkazem, že tam fakt něco bylo je to, že jsem oproti normálním 20-ti minutám naplachtil minut 30.

Ani Jarda nechtěl zůstat pozadu a jednu baterku se mnou vylítal na malé hraně. Druhou už dal klasicky – pěkně pod dráty.

Docela mě zaujala jedna informace – zajímalo mě, kolik ho stojí přijímač na 35MHz – šestikanál za 800CZK. To mi přijde na výběhovou technologii docela darda.

2015.06.12 – Lítání – Rozorané pole pod dráty

Zmar, tragédie, katastrofa…..

Lítat jsem nebyl skoro dva měsíce a během nich se to se toho spoustu událo. Krom nelítatelného počasí, kdy buďto fučelo, nebo cedilo, nebo oboje, se mi doneslo pár zpráv. Na našem plácku bylo prý pár „incidentů“.

Prý se někdo s „8-mi kg letadlem motal před vlečnou“, prý něco a prý zase něco jiného. Já o tom vím vlastně prd. Nebyl to nikdo z naší staré party – jediné 8-kg éro má Zdenda a to není žádné jelito – navíc ho to už přestalo pod dráty bavit a „emigroval“ jinam.

Mám jisté podezření, ale to je tak všechno. Výsledkem je to, že zemědělci vzali brány a všechny louky pod letištěm pojezdili. Já teda nejsem žádný expert na agrotechniku – vláčet pole v červnu…

Na poli se nedá lítat – a to ani s větroni. Výsledek je jasný – už tady žádný „incident“ nikdy nebude.

Otázka je jasná – a co teď?

2015.06.12 – Lítání – kopec u Vesce

Základem je mít připravený náhradní plán „B“.

Při svých letošních cyklovýletech po krásách okolí jsem se nejenom kochal, ale zároveň i hledal náhradní plac pro lítání – já tak nějak tušil, že nám pšenka pod hranou dlouho nepokvete. A jeden jsem našel – cca 2km od původního placu. Je to sice jen větroňářská záležitost, ale i to se počítá.

Parkovat se dá na takovém tom jezeďáském přivaděči – vejdou se cca 3 auta. S letadlem se musí pěkně zostra do krpálu, ale pak je zase z kopce dolů pěkný výhled.

Kopec se svažuje na tři strany – „hřeben“ je směrem k silnici. Jedno úbočí pokračuje udolíčkem a dalším krpálem k lesu, protilehlé úbočí přechází do ploché louky.

V neznámém terénu je nejlepší potrápit nejdřív nějaký vozembouch – samobrko Variante. Tomu nemůže ublížit vůbec nic – ani 3x blbé zahození z důvodu zdřevěnělých ručiček.

Zkoušel jsem přistání – po vrstevnici směrem zleva a k silnici. Jé to byla legrace – letadlo letělo 20cm nad terénem a klesalo souběžně s kopcem – ten se pak lomí dolů. A letadlo bylo najednou ve dvou…třech..pěti metrech. Na přistání jsem musel sešplhat trochu dolů. Ještě ten kopec nemám „v ruce“.

Když už jsem byl uprostřed svahu, tak jsem si vyzkoušel svoje oblíbené nízké průlety bez motoru. Nastoupat proti kopci, otočka, vypnout motor a klesat souběžně s kopcem v cca 50cm. To byla paráda – ten svah je dlouhej jak tejden.

Asi takhle – je to tu hezké a členité. Nikde ani noha, žádný dráty, žádní padáčkáři a žádní aeroklubáci. Taky se tady ale blbě přistává – ale dole na loučce by problém určitě nebyl.

Nevýhody ty samozřejmě jsou – tráva nezadržitelně roste. No a na kolečkové stroje to není vůbec. Jde se hledat dál.

2015.06.21 – Lítání – Nový plac

Místa k poletu co jsem našel, sice nejsou špatná, ale mají jednu podstatnou chybu – kromě mě tam nikdo nechodí. Určitě by mi tam bylo samotnému smutno – je třeba najít spolčnost.

Při jednom z cyklovýletů jsem náhodou objevil místo, kam se přesunul Zdenda s Pavlem – je to kousek a tak jsem tam dnes vyrazil.

Samou radostí ze setkání se známými tvářemi (Zdeněk, Pavel, Libor,…) jsem ani nestihl udělat fotky – zato máme nějaké video. To Zdendovo přistání není tak, že by mu přes zimu amputovali prsty – Libor se bál odstartovat sám a tak mu to Zdenda vyvezl. A udělal dobře – v luftu mu vycestovala vrtule i s unašečem a tak s tím Zdenda sedl zcela větroňářsky. Po nalezení vrtule se v pořádku namontovala zpět a mohlo se zvesela pokračovat.

Pavel nám s Gamou předváděl nízké průlety nad hnojem – mimochodem… Na minulém placu byly na všech fotkách dráty. Tady to bude kupka hnoje – dráty byly zdrojem nemalého veselí. Hnůj na tom bude určitě podobně.

Já si skočil jen jednou s Blizzardem a musím říct, že mi to docela šlo. Kupodivu jsem místo standardních 10-ti minut v pohodičce nalítal 19.
Stala se zřejmě krajně nepravděpodobná věc – Blizzard chytil termiku.

2015.06.25 – Lítání – Nový plac podruhé

Snad se počasí začíná moudřit – letos první bezvětří.

Na louce nebyla ani noha a tak jsem si skočil s Guppynou. A musím říct, že je tady naprosto jiný „vzduch“, než pod hranou. Do letadla nic nekope, netahá ocas – z hrůzou jsem zjistil, že se to musí znovu přetrimovat. No prostě jsem to měl nastavené na podmínku „drsné“ – a to tady nefunguje.

Blizzard na tom byl podobně – ikdyž tady jde o kuličky a ty se pořád kroutí.

Konečně jsem se dostal k tomu, že jsem na letadlo nasadil kameru Mobius s tím, že udělám nějaké pořádné letové fotky. To je docela sranda – každé dvě sekundy to sejme snímek. Je to pak cca 300 fotek, 150MB a v důsledku je rozumných fotek pět. Na to, že byly nevalné světelné podmínky, tak jsou ty fotky z Mobiuse docela slušné.

Nečekaně dorazil David – vytasil se se Zlímem od Šadu – v barvách Práška Skočdopole (kdo nemá malé děti, nemůže tušit, že jde o letadlo z legendárního kresleného filmu Letadla).

Těsně před tím než jsem to zabalil, na louku dorazil Petr s Banditem – povedený stroj. Ve vzduchu s tím předvedl normální přemet, obrácený přemet, nožák doleva, nožák doprava, nožák od sebe, nožák k sobě…

P.S.: První a poslední fotka – já posledně říkal, že na každé fotce bude kupka hnoje…..

2015.06.30 – Lítání

Dnes sice docela fučelo, ale musel jsem vyrazit někam do přírody – ty moje děti hrozně lenivěj. Jakoby náhodou jsem si vzal kufr s rádiem a nějaká letadla.

Foukal takový svižný severovýchod. Pod hranou by to bylo tak maximálně na hru „v kostky“ – tady úplně v klídku. Ale samozřejmě s Blizzardem – ten je do větru.

Vítr foukal krásně stabilně, žádné „díry“, ani „tahání ocasu“. Ale protože to bylo stabilní, tak se muselo dávat pozor při otočkách po větru, aby se na malé rychlosti neztratil vztlak. Stačí s tím ale počítat a nalítávat zatáčku ve větší rychlosti, případně v krizové chvíli potlačit. Toto je jediný rozdíl oproti lítání pod hranou – tam do toho kopalo neustále a tak musel být pilot „furt ve střehu“.

Po poletu s Kanárem přišla na řadu plánovaná veleoperace – sundání opěrných koleček z kola a přemlouvání dítka, ať to zkusí bez nich. Dítě chvíli vzdorovalo, držkovalo, ale po pár šlápnutí jsme ji pak z toho kola museli sundávat násilím. Jak se jednou něco naučí, tak je to pak hrozně baví.

Dnes naprostý úspěch…

2015.07.03 – Lítání – Druhý zálet e-Hawka

To jsou změny v počasí – není to tak dávno (duben+květen), co to bylo na kulicha a teď je přes třicet. Logicky se tedy dá polítat až k večeru – půl osmá bude nejlepší.

S sebou jsem vzal Kanára na rozcvičení a e-Hawka. Ten se proletěl jednou – a skončil neslavně.

Rok mi trvalo, než jsem našel morální sílu na opravu a další 3 měsíce jsem sbíral další morální sílu na to, abych ho zahodil podruhé – ten den nastal dnes.

Na louce už byli David, Zdenda a Martin – ideální sestava. Někdo mi Jestřába hodí a někdo natočí video ze záletu.

Po protažení palců s Kanárem přišel na řadu e-Hawk. Na tomto místě je třeba zdůraznit to, že jsem stále do této chvíle nevěděl, jestli byla první rána způsobena rukama, špatnou geometrií letadla, nebo povětrnostními podmínkami pod hranou hodkovického letiště. Pro jistotu jsem tedy natrimoval výškovku do přitažena a zajistil vrhače – Zdenda je na to nejlepší.

No, co bych vykládal… zapnul jsem motor, Zdenda to vrhnul a bylo vymalováno. Nekonala se žádný vzdušná ekvilibristika, žádné prudké klonění dolů jako poprvé. Jestřáb šel nahodu pod stejným úhlem, pod jakým jej Zdenda poslal. Při druhé otočce jsem vrátil trim VOP do nuly a párkrát ťuknul do křidýlek – fertig.

Z prvního (no dobrá druhehého…) letu mám pár postřehů:

1. Letadlo se samo v zatáčkách srovnává – zřejmě to mají za následek ty moje malé winglety, co jsem tam vyrobil. Ani Honzovi a ani Davidovi tohle jejich e-Hawk nedělal.
2. Bude to chtít ještě nějaké laborování s vrtulemi. Ne, že by tahle originální (asi 10×6) nefungovala – funguje, ale brzdí. Pod motorem letí letadlo o poznání pomaleji, než v kluzu.

Výchylky na křidélka jsou docela ostré a na VOP zase malé – asi budou nějaké úpravy.

2015.07.11 – Lítání – Prachárna z EGEho

Už dlouho jsem měl v plánu udělat krom fotek, udělat i nějaké nové video nového placu z Mobiuse.

To se zadařilo dnes – při druhém letu s EGEm jsem na něj lípl kameru a něco natočil. Video je ale neprezentovatelné. Ani by tak nevadilo to, že nebyly úplně ideální světelné podmínky – s tím si Mobius poradí celkem obstojně. Problém je v něčem jiném – „sterilita“ prostředí. Je to tady taková placka – bez jakýchkoli zajímavých prvků v krajině. A sorry – ta hromada hnoje to fakt nezachrání.

Pokračuji se záletem e-Hawka. Dnes přišel na řadu Dive test. Prvním problémem je rychlost stoupání – ta vrtule je tak líná, že než to nastoupá do nějaké rozumné výšky pro tyhle testy, tak je čtvrtka baterie v tahu.

Po testu je jasná jedna věc – těžiště mám ještě vzaději, než u Blizzarda – tedy naprosto krajní zadní poloha. Po ťuknutí do výškovky přešel Jestřáb do naprosto stabilního letu dolů. Bez jakékoli známky o samovolné vybírání, či zvětšování úhlu vůči zemi.

Tohle mi ve své podstatě nevadí, ale je tak nějak jasné, proč chce být VOP lehce natažená. Baterii bohužel už dopřeději nedostanu – zkusím na ni lípnout nějaká závaží a tím zjistím, zda má posun těžiště vliv na natažení VOP.

Zkusil jsem i klapky. Zatím je výsledkem jen to, že je potřeba zvětšit kompenzaci vyplavání větším natažením VOP v mixu.

2015.07.12 – Lítání – Ve vichřici

Včera bylo bezvětří, dnes je fujavice. Vyrazil jsem s dětma na nějaké třešně, ale letadla jsem si vzal – co kdyby… To „co kdyby“ nakonec dopadlo. Vítr se trochu uklidnil a já tam vrhnul EGEho – na víc jsem neměl odvahu.

To byla legrace – EGE vyletěl asi tak 10m a začalo mocně foukat – letadlo začalo mávat křídlama, jako Pterodaktyl. Jako na rovinu – pod drátama bych do takovéhohle vzduchu ani nevlezl. Tady to sice taky není žádný med, ale lítat se dalo. Dokonce jsem si i trochu zasvahoval, takže to tak strašné nebylo.

Podnikl jsem dva lety a (logicky) dvě přistání. První bylo bez klapek a proti větru jsem směrem od hnoje naklesal až skoro na špičku pole. Podruhé s klapkami a bez jakýchkoli problémů na přistávací plochu – „jako do maminky“.

2015.10.31 – Lítání u Baťova kanálu

To je tragédie… to je tragédie….

Tak abych si zalítal, musím jet 400km na jižní Moravu – nějak na to nemám poslední dobou náladu, nebo co… Navíc jsem tak nějak pojal podezření, že mě to modelaření přestalo bavit.
Ale já se nevzdávám a hodlám s tím aktivně bojovat – takže jsem si na cestu do auta krom tisíce naprostých nezbytností přibalil i kufr s rádiem a samobrko Variante. Variante má totiž několik výhod – vejde se na zadní plato, je tenké – tudíž nevadí ve výhledu zpětného zrcátka a nikdo mi ho nevyčte, když se žádný polet nebude konat.

První dva dny to sice vypadalo spíš na stavění sněhuláka, ale nakonec to v sobotu klaplo. S kamarádem Michalem jsme se zajeli podívat na Baťův kanál – mimochodem, moc povedená technická památka. Sem by si měli udělat exkurzi všichni ti pražští šašci, co jsou namočení do tunelového komplexu Blanka. Tady jim určitě žádné kabely nenavlhly (ani ty úplně ponořené).

A u téhle pamětihodnosti je taková pěkná loučka, kde se to dalo „zahodit“. Jako – přiznám se bez mučení, že jsem měl docela hrachy. Nelítal jsem prakticky 2 měsíce – ale obavy byly zbytečné. Svým leteckým uměním jsem kromě celé Michalovy rodiny pobavil hlavně jeho dva čokly – lítali za letadlem, jako pominutí. Schválně jsem je dráždil, lítal co nejníž a testoval tím, jestli vyskočí a zakousnou se do křídla.

Nezakousli, ale měl jsem na mále – hlavně po finálním přistání. Ale to by jim šlo – zaútočit ze zálohy a na bezbranné letadlo… srabi.

Ovšem nejdůležitější informace z poletu je to, že mě to pořád baví a navíc jsem to za tu dobu nezapomněl. Přichází tedy na řadu logická otázka. Když mě to baví a jde mi to, proč tedy .. k sakru .. nechodím lítat?