Deník 2014

2014.01.04 – Lítání – Otvírání nebe

Meteorologové na dnes hlásili celkem slušné počasí, ale večer se měl zvedat vítr. No já nevím – počasí předpovídat neumí a hodinky bych si podle nich taky nenařídil. Funět začínalo už od 14:30 – vím to, právě jsem vyrážel na pole.

Letadla jsem poslal do luftu přesně podle síly větru a hmotnosti. První šlo do luftu Marabu. Je zajímavé, jak je to malé a lehké letadlo obratné i v silnějším větru. Je v něm i docela stabilní – zmítá sebou úplně stejně, jako za bezvětří.
Při jednom z mnoha podletů drátů jsem na to šel šikmo na dráty – asi pod úhlem 30°. No a klasicky to nevyšlo. Dráty jsem nepodletěl, ale proletěl – jen jsem štrejchl podvozkem o prostřední drát. Bez toho bych to ani nepoznal.

Mustang si zalítal naprosto v pohodě, ale s Blizzardem jsem musel sednout už po třech minutách – ten vítr byl opravdu nepříjemný. Navíc se ještě sešeřilo a chudáka Blizzarda jsem místo očí sledoval jen ušima.

Zatím vedu nad dráty 1:0!

P.S. Dnes ti chytráci z ČHMÚ předpověděli, že tohle teplo (cca +6°C) bude až do konce ledna.
Jeden horal pak v televizi podle chování zvěře předpovídá příchod mrazů na půlku ledna. Sám jsem zvědavej, jak ten jejich „souboj“ dopadne.

2014.01.18 – Lítání – Zálet Primulky

Ještě před obdarováním jsem musel zalítnout nový stroj – gumáka Primulku.

Na poli byl jeden kolega modelář se setovou koptérou Walkera QRX 350. Je to ta verze s kamerou a GPS, co je schopná se v krizové situaci vrátit na startovní pozici. První let dopadl ještě docela dobře, ale při druhém si se strojem podlétl tak daleko, že už nebylo poznat v jaké je pozici a kam letí – takže mu to ulítlo k silnici a za hranu. Stroji se naštěstí nestalo nic – po dosedu zapnul návrat na „základnu“, koptéra se vznesla asi do 50-ti metrů a poslušně sedla na startovací souřadnici. Tedy „sedla“ – ono to sebou spíš řízeně fláklo. Ale je to evidentně na takovéto zacházení nakonstruované. Koptéra si „osahala“ dosedovou výšku několika poskoky a bylo.

Primulka dopadla neslavně. Díky pružnému uložení křídla na trubce, ale hlavně možnosti protáčení křídla, se to chovalo pokaždé jinak. Asi 3 lety docela ušly, ale zbytek byla bída. Při několika to třeba docela slušně letělo, ale v závěrečné fázi se to zřítilo ve výkrutech. To křídlo musím nějak zafixovat – jinak je to na houby.

Naštěstí jsem měl s sebou Blizzarda a zpravil jsem si s ním chuť. Polet byl naprosto úspěšný – celkově 15 minut. Za zmínku však stojí přistání. Z asi 100m výšky jsem dal plný butterfly a zalomil to kolmo dolů. Letadlo zrychlovalo, ale celkem málo. Asi v 10-ti metrech jsem naplno přitáhl. Vteřinu se nic nedělo, ale asi ve 3-ech metrech se letadlo srovnalo, podletělo dráty a sedlo na plochu letiště.

2014.01.19 – Lítání

To je zima….. +10°C ….

Honza opatřil vrtuauto obousměrným regulátorem – teď mu to konečně směrem dozadu pěkně brzdí. Zajímavý je efekt malého tahu vrtule při opačných otáčkách (odtokovkou napřed). Je to sice jasné a třeba na RCM se k tomu naplkalo stovky megabajtú textu, ale takhle naživo je to zajímavější – z videa je patrný jasný rozdíl rychlostí.

Honza přitáhl na ukázku tréningovou koptéru z PS. Super je ta krabička na svačiny.

My jsme nejdřív potrénovali s Mustangy a já pak protáhl Blizzarda. Přistání jsem si oproti včerejšku dal klasicky větroňářsky – tedy bez motoru a butterfly. Sednul jsem naprosto luxusně.

2014.02.08 – Lítání

Dnes se opět povedlo počasí a tak jsme s Davidem jeli provětrat letadla a děti.

David už na poli střílel Sambu – na mě bylo znovu zalítnout samobrko Variante 100. Při posledním poletu na podzim jsem mu trochu ublížil a díky větru utrhal obě zavěšení křidélek. Doma jsem to opravil a napákoval stejně, jako to bylo původně – to znamená špatně. To jsem bohužel zjistil až po odhodu – strašně to táhlo doprava. Nepomohl ani trim a knipl jsem měl prakticky na doraz. Horko-těžko jsem to obrátil a sednul na zem. Sice asi 20m od sebe, ale přistání bylo OK – být to tak před rokem, tak to určitě rozšvihám.

Nedá se nic dělat – musel jsem to rozhodit, trimy na Tx vrátit do nuly a začít se záletem, jako u panenského letadla. Druhý pokus už byl podstatně lepší – pár kliknutí na trimy a už jsem to brousil pod dráty v 1m nad zemí.

S Blizzardem jsem podnikl naprosto standardní polet – za zmínku snad stojí jen přistání. Díky jižnímu větru jsem sedal dolů směrem od hlavní silnice. Terén se zde svažuje a ten jižní větřík vanul přesně proti kopečku. Tušil jsem, že bude veselo a tak jsem dal plný butterfly. No jo – jenže ten větřík spolu s kopcem zafungovaly a Blizzardovi se nějak nechtělo dolů – sedl až za startovací plochou.

2014.02.18 – Lítání

Cestou z práce jsem potkal Zdendu a slovo dalo slovo – jde se na pole.
Na lítání jsem se sice „utrhl“, ale muselo to být jen na hoďku – víc času mi rodina nedala.

Jak je vidět z fotky, tak už začínám provětrávat Kanára. Dnes to na zálet neklaplo – foukal takový nepříjemný vítr. Nakonec jsem díky času dostal do vzduchu jen Variante – je však nutno podotknout, že naprosto luxusně. Celých 10 minut jsem si užíval podletů drátů v 1m nad zemí. Osmičky sem a tam – došlo i na jednu nepěknou krizovku, kdy se mi v jedné zatáčce dostalo pravé křídlo takřka k zemi. Nezazmatkoval jsem a zkušeně jsem to vytáhl z problému – reakce na pohyby letadla už mám takřka intuitivní. Ostatně – kdybych s tím praštil, tak se prd stane – samobrko vydrží všechno.

Před odjezdem jsem měl ještě tak akorát čas natočit Martinovi jeho druhý (celkově) let s Ocelotem. Koukal jsem na to „live“ a potom i na video a mám takový pocit, že to nějak divně „tahá ocas“. Možná je to díky tomu děravému vzduchu – k Dive testu se Martin nedostal a tak o poloze těžiště víme houby – snad příště.

2014.02.22 – Lítání – Zálet Kanára

Je naprosto boží počasí – na půlku února. Je to prý díky jedné malé tlakové níži – je přes celý Atlantik a někdo ji familiérně nazval „Santova pomsta“ (ZDE). Honza tomu sice říká „Satanova pomsta“, ale to je úplně jedno. Tady je hic a v Americe mrzne – to maj za to, že nevěří v Ježíška.

Než dorazil Zdenda, Martin a Pavel, tak poslal Honza do vzduchu svoji cvičnou kvadroptéru. Já jsem se ho sice snažil přesvědčit, aby s tím udělal pár přemetů, ale nepodařilo se. Ono je to asi tím, že tenhle stroj brzo opustí svého stvořitele – Honza to dává do frcu a (logicky) z toho nechce mít hromadu kuliček. Lítá to, tak nějak normálně.

Já tam postupně naházel všechno, co jsem si přivezl – takže došlo i na zálet Kanára (Canary SQ) z Hobbykingu. Na zálet jsem tam měl vrtuli Graupner 4.7×2.2 – opravdu mrňous. Po odhodu se to sotva vleklo. Letový projev je docela slušný – na mrňouse. Musel jsem mu sice trimem na SOP docela naložit, ale jinak OK.

Zbytek už byla taková ta naše klasika – teda kromě Pavla. Zase přitáhl něco nového. Tentokrát to byl Scorpio A200 – něco jako Easyglider od Multiplexu.

2014.02.23 – Lítání

Co se nepodařilo včera, to se povedlo dnes. A je nutno poznamenat, že včera se povedlo skoro všechno.

Připadá mi, že někteří klimatologové by ke svojí práci místo super výkonných počítačů spíš potřebovali skleněnou kouli – předpověď by alespoň párkrát trefili (omylem). Jeden italskej „strejda“ předpovídal zimu 2009/2010 jako zimu tísíciletou (ZDE)-  no – a jak to dopadlo…. Další „praktik“ strčil v Listopadu ukazováček do hnoje a tvrdil, že zima přijde – nepřišla.

Ale k lítání – asi se ten včerejší polet nějak rozkřikl. Na letišti nás bylo tak 20 a ve vzduchu to bylo dost husté. Naštěstí jsou tam asi tak 3 prostory – jeden před dráty, druhý za dráty a třetí na malé hraně. Tam jsem si na začátek zalezl já s Kanárem. Foukal totiž čistý západ a na tom mikrokopečku to pěkně nosilo. Mikrokopeček, mikroletadlo a mikrovítr byla super kombinace – poprvé v životě jsem si zasvahoval.

Na pole dorazilo spousta nových modelářů se spoustou nových modelů – za zmínku stojí třeba stíhačka Twister na „fén“. Sice toho má už dost za sebou, ale lítá to furt slušně – Elapor a Multiplex je zaručená kombinace. Já se na tohle asi nikdy nedám – nějak mi to nepřijde úsporné. Na jednu baterku (3S1P 2200mAh) to zvládne jen dvě kolečka.

To 2,75m Fox byla jiná zábava. Díky motoru s přidřenými ložisky to nechtělo moc letět – první start jsem natočil a dobře jsem udělal. Po odhodu se letadlo na pádovce vzepjalo a já už myslel, že ho budeme tahat, jako řepu. Pilot nezazmatkoval, potlačil a prosvištěl SUV-éčku za zadkem. Podlet bočních drátů už byla taková třešnička na dortu (no – ono to v té chvíli ani jinudy nešlo). Vypadá to na videu naprosto zkušeně, ale kdo to zná, tak ví že ne-e-e.

Já už měl odlítáno a tak jsem mohl zevlovat. Pavel opět nezklamal – z krabice vytáhl Butterfly od Topmodelu. Cvakal to do vysílače asi hodinu – klapky klapaly tak nějak divně – jako křidýlka. Už – už se zdálo, že to půjde do vzduchu, ale zradila ho jedna zapichovací matice, která je k fixaci křídla. To letadlo mu jasně říkalo, že s ním dnes nepoletí.

Co naopak letělo, tak to byl Davidův Ocelot. První kompozit pod dráty, který je na inrunner s převodovkou – žádné ořezávátko. Žere to naprosto šíleně – 40sec na motor a baterie je z 1/4 vybitá.

2014.02.25 – Lítání – Svahování na Záskalí

Poslední polet na svahu pod dráty mě pěkně namlsal a tak jsem vzal letadla a vyrazil. Tentokrát ovšem ne na náš obvyklý plácek, ale rovnou na „dospělý“ svah – na Javorník nad Záskalí. Předpověď tvrdila cca 8km/h – vzal jsem tedy Kanára a pro případ, že by se (zase) meteorologové sekli i Blizzarda.

Jsem líný, jako veš a tak jsem autem dojel až úplně nahoru k lesu. Ke konci už to auto nedalo rovně po cestě – musel jsem to vzít po poli a po vrstevnicích. Ale nahoru jsem se vyškrábal – málo se to ví, ale Mondeo je teréňák.

Na kopci byl už jeden modelář – s pravým svahákem. Cihla 2,5 kg a s rozpětím skoro 3 metry. Tvrdil o sobě, že to 5 let nedržel v ruce. Určitě kecal.

Vyndal jsem Kanára, ale než jsem se dostal k instalaci baterky, tak jsem si změřil rychlost větru – 8m/sec. No – tak to na lehouše nebude. Kanár šel do kufru a z kufru šel ven Blizzard.

Zaplať Pánbůh, že to má motor. Přiznám se bez mučení – moc mi to nešlo. Dílem to bylo tím, že jsem ve vzduchu nebyl sám a nechtěl jsem kolegovi pocuchat fasádu (malým dílem). Ale hlavně to bylo ručičkama. K nějakému broušení svahu na osmičkách jsem se prakticky nedostal – Blizzard si ve vzduchu dělal, co se mu zrovna zachtělo. Nebyla nouze o situace, kdy letěl model doprava a já to rval na plnou do leva – marně. Navíc se mi zdálo, že je to naprosto necitlivé na ocas. Ale ne pořád – prostě někdy ano a někdy ne.

Přežil jsem ve vzduchu asi 15 minut (nedal jsem si časovač) a hodlal jsem přistát. Kolega už byl dole a tak jsem to měl jednodušší. Zaletěl jsem nad hranu kopce a vyklesal. Zapnul brzdy a přistával proti větru. Bylo to nějaké líné a tak jsem pro jistotu dal půlku plynu.

No – a asi v deseti metrech někdo ten vítr vypnul. Blizzard z horizontálního letu přešel během jednoho mrknutí oka do vertikálního pádu – žádné kyndání, žádný pád po křídle – prostě se to ve vzduchu zlomilo a spadlo dolů. Naštěstí je Elapor guma a hlína byla měkká. Elektronika to přežila bez poskvrnky – jen mi vyskákaly 2 boční výztuhy na trupu. Žabařina.

2014.03.01 – Lítání – e-Hawk na kaši

Dnešní polet by se dal rozdělit do dvou půlek.

Půlka první: Naprostý úspěch

Na pole jsem dorazil po 9:30 – Honza přijel rovnou z fachy a už na poli proháněl Arlina. Já jsem vyházel z auta všechna letadla a po Honzově přistání jsem jej poprosil, aby mi natočil Kanára. Doma jsem si na něj připravil mix MOT->VOP. Ten jsem za letu poladil a tím je zalétávání Canary SQ u konce. Umí to lítat jako šnek a umí to lítat i docela ostře.

Honza vytáhl svoji kvadkoptéru, kterou opatřil čtyřmi vysoce svítivými LEDkami. Dvě bílé a dvě červené – pro orientaci. Svítí tak silně, že mi to málem vypálilo čočku na foťáku. První let proběhl v pořádku. Start – nahoru do tří metrů – dolů.

Půlka druhá: Naprostý zmar

Ale nepřijel jsem na pole proto, abych se vzduchem loudal s Kanárem, nebo abych sledoval, jak to Honzovi visí. Jsem tady proto, abych poprvé prohnal povětřím e-Hawk 1500. Do Jestřába jsem na začátek nainstaloval dvoučlánek 2200mAh a prověřil těžiště – OK. Zkontroloval výchylky a projel naposled program v rádiu – taky OK. Tak a jde se na to.

No – jenomže začalo dost foukat – klasika – z východu. Musím počkat na nějakou bezvětrnou chvilku a navíc se mi nechtělo startovat na rovině. Tak jsme se s Honzou sbalili a šli na malou hranu. Na zálet je tam přece jenom trochu víc prostoru směrem dolů.

Chvíli jsme počkali a pak nastala ta chvíle. Chvíle „ch“, hodina „h“ a sekunda „s“. Zapnul jsem motor a hodil. Jestřáb letěl metr rovně – přesně ve směru odhodu. No, jenže po tom metru sklonil čumák pod ostrým úhlem k zemi. V té chvíli jsem přehmátl z letadla na knipl, srovnal levý náklon a přitáhl. V poslední chvíli se asi 30cm nad zemí letadlo srovnalo a já už doufal, že je vše OK. Nebylo.

Hned, jak jsem pustil páku, tak se letadlo začalo klonit v naprosto stejném úhlu, jako těsně po odhodu. Opět jsem chtěl přitáhnout, ale asi jsem vzal za páku a vychýlil křidélka – letadlo se protočilo kolem podélné osy, škrtlo křídlem o zem a rozprsklo se. Honzovy citoslovce netřeba komentovat.

…..a aby těch půlek nebylo málo…..

Půlka třetí: Světlo na konci tunelu

Nic není černobílé – a i tenhle polet má svoji světlou stránku. Po tom, co jsem na vlastní oči viděl, mě bylo jasné že je jestřáb totálně rozšvihaný. Jak se říká – „na atomy“. Čekal jsem něco jako hromadu balzových štěpin, barevná fólie rozvěšená po stéblech trávy a hořící Li-Polka.

Jaké bylo moje překvapení – křídlo bylo v celku, jen se trochu pocuchaly spodky otvorů pro poutací šrouby – ty se kompletně ustřihly – musím si pogratulovat, že jsem tam nedal ty kovové. Jinak je křídlu houby. Kdybych byl hnidopich (kvalitář z automobilky), tak bych ukázal prstem na 10mm dlouhou a 1mm hlubokou rýhu na náběžce a jedno servo klapky utržené z kostiček. Jinak tomu vážně není nic.

Trup dopadl o poznání hůř, ale zase na druhou stranu…. Je utržená ocasní trubka – respektive – praskl uhlíkový trup v místě, kde bylo osazení pro nasunutí trubky. Nejslabší místo – i tady to Honzovi 2x ruplo.

Elektronika funkční, baterka se při tom kotrmelci ani nepohla. Ocas je bez poskvrnky.

Půlka čtvrtá: A teď, jak na to?

Utržené kostičky serva se přilepí, na rýhu se asi vykašlu – no co – bude to takové „zranění z války“. Otvory pro šrouby bude stačit jen prolít epoxidem a stáhnout – ono se to srovná.

Nejhorší bude slepit trup a trubku. Asi na to půjdu zevnitř – tím nebude zvenku vůbec nic poznat.

Teď ovšem nastává ta hlavní otázka – proč to šlo dolů, jako cihla? Zdenda viděl video a tvrdí, že je špatně úhel nastavení křídla. No jo – ale jak je to možné? Trup je podle originálního – jen jsem mu vylepšil dosedací plochu plastovou destičkou – ta je stejně tlustá pod odtokovkou i pod náběžkou. Úhel ocasní trubky je dán trupem, úhel ocasu zase tím plastovým výliskem. Tady nešlo udělat chybu.

Prostě záhada…..

2014.03.09 – Lítání

Po sobotním poletu jsem si musel trochu „lízat rány“, takže to klaplo až dnes.

Už-už to vypadalo, že to klapne včera, ale prd. Doma bylo sice bezvětří, ale po příjezdu na pole jsem zjistil, že to fouká ze severu – a foukalo to dost. A foukalo to tak, že to jednoho padáčkáře ze stoja vytáhlo do dvaceti metrů – chudák kyndal strachy nožičkama.

Dnes to ovšem byla úplně jiná situace. Pofukovalo tak akorát tak, aby se nám v těch 15° nezpotilo podpaždí – luxus. Pavel s Igorem cosi opravovali. Jejich A200 se nějak nepohodlo s dráty – dobře jsem jim poradil („nablej to tam pořádně!“) a tak letadlo za chvíli svištělo vzduchem. Letadlo svištělo vzduchem a Pavel se opaloval v lehátku – tak říkám, naprostá pohoda.

Zatímco se moje dcera snažila přijít na to, proč ji pokaždé ta stuha z krepáku praskne, když se na ní pokouší tahat kolo – já jsem měl dost času na polet.

Na malé hraně jsem prohnal jak Kanára, tak i Variante. Kanár nalítal 25 minut – jak je to malé a lehké, tak to chytne každý termický prd. Variante se mi zdálo nějaké línější. Příště musím porovnat ten zpropadený Nanotech s původní PowerHD. Ale jestli 0,1C likviduje 45-70C baterku, tak je asi někde něco špatně.

Na řadu přišel i Blizzard. Doma jsem mu zalepil výztuhy, narovnal jednu bouli na trupu a byl připraven. Po odhodu se to chovalo naprosto standardně.

Těsně před odjezdem jsem měl příležitost natočit jeden ze startů Pavlova Butterfly. Lítá to pěkně, ale Igor by si měl ty hody trochu nacvičit, naštěstí bylo síly od motoru dost a tak se to hned vyhrabalo z pádovky – ale moc nechybělo.

2014.03.12 – Lítání – AXN na kaši

Dnes nastala vyjímečná situace. Moje T12FG odputovala na upgrade do servisu – už mě přestalo bavit furt řešit ty ujíždějící středy a tak jsem to poslal do Aše k panu Marhounovi. Ten mi tam vymění kablíky (prapůvod známého Futaba bugu), zkalibruje kniply a nahraje nový soft. Ještě by mi z toho mohl udělat T18MZ, ale to už bych chtěl asi moc.

Díky tomu, že je rádio mimo, tak jsem mohl zprovoznit AXN s mým starým T6EXP. Zprovoznit znamená nabinrovat RX a nabít baterii.

Těšil jsem se, že na poli nikdo nebude – Zdenda na moje lákání dělal obličeje a David s Honzou jsou v práci skoro do tmy. O to větší bylo moje překvapení – na poli byl Zdenada s Mirečkem a proháněli Oriona.

Já tam mrsknul AXN a musím přiznat, že to po těch dvou letech, co to visí na tyčce, bylo docela zajímavé. Vůbec netuším, proč se mi to tenkrát zdálo tak rychlé – loudalo se to vzduchem, jako slimejš.

Několikrát jsem podletěl dráty, udělal pár výkrutů… prostě si v klidu poletoval. Už jsem měl pocit, že bych měl přistát a zkontrolovat napětí na baterii (T6EXP nemá stopky) ale ještě jednou jsem chtěl podletět dráty. Dal jsem tak cca 20% motoru – aby se mi to při otočce náhodou nesesypalo a ve vzdálenosti asi 100m směrem k hlavní silnici potlačil z 20-ti metrů tak, abych naklesal do „podletové“ hladiny. Letadlo sklopilo čumák a pod úhlem 45° klesalo pod motorem dolů. Asi v 10-ti metrech jsem přitáhl a nic. Tak jsem přitáhl podruhé – nic. Poslední operací bylo instinktivní stáhnutí motoru a následoval náraz čumákem do hroudy.

Letadlo má zlomený trup, utržený pylon s motorem a pocuchaný prostor za kabinou – v podstatě tedy žádný problém. Bude to chtít jen větší než malé množství sekunďáku. Co je horší je to, že ránou se strhly převody na servu SOP (měněné HXT900). A doma jsem zjistil, že je zablokované původní servo VOP – pravý viník nehody. Zůstalo to viset v neutrálu a proto jsem mohl přitahovat jako divoch – bez odezvy.

Alespoň jsem mněl čas zevloval. Po ráně přijel David s rodinou a po něm i Honza se svišti – bylo to tam, jako ve školce. Honza měl jen Mustanga a jak dopadl je vidět na fotce.

To David dopadl s káčkem a Ocelotem o poznání lépe. Sice bylo to přistání „o chlup“, ale zvládl to bravurně – na videu to vypadá jako v pořádku, ale já stál u toho… být tam 20cm krtina, tak má dnes taky zářez na pažbě.

2014.03.14 – Lítání

Je pátek a od zítra naše rosničky slibují, že budou padat trakaře. Dnes je ale naprosto luxusně – 15°C. Je tak hezky, že Honza má dovolenou už od včera a David slibuje úprk kolem poledne – to slibuje kvalitní polet.

Rádio dorazilo a tak jsem mohl vzít to, s čím poslední dobou lítám nejraději. Canary SQ protože je nové, Blizzarda protože je rychlý a Variante, protože … no prostě proto….

Na poli jsem Honzu poprosil, aby mi udělal nějaké letové fotky Kanára a Variante. Od každého toho nacvakal cca 30 fotek – ty nejlepší jsou zde. Ona to totiž není žádná sranda. Musí se sladit potřebné světlo, fotograf, foťák, pilot letadla a letadlo samotné – a to je moc náhodných veličin na jedné hromadě. Něco z toho vyšlo samo, něco Honza trochy přifixloval.

Po poli jsme poskakovali asi 3 hodiny – prostě boží odpoledne. Nakonec nás přišel navštívit i Zdenda. Sice neměl žádné letadlo – dorazil rovnou z fachy, ale zato měl spoustu dobrých rad, které si určitě David vezme k srdci.

P.S. musím pochválit Kačenku. Ty 3 hodiny tam poskakovala s námi a ani jí to nevadilo…..ono ji to snad asi i bavilo. Za odměnu jsem ji nechal chvíli řídit Kanára. Na dva a půl roku jí to i docela šlo.

2014.03.29 – Lítání – Kanár na stromě

Doma jsem poladil povrchovku na EGEm a i AXN je v nejlepší kondici – musím jej poprvé vyzkoušet na novém rádiu. Vzal jsem s sebou i dokončenou Primulku – snad to poletí.

Na poli kupodivu nebyla ani noha a tak jsem si vybalil fidlátka. Do Fiesty se mi vešlo 7 letadel  – ano na té fotce je všechno moje….jako na Modelbazaru….

Ze začátku to vůbec nevypadalo dobře, funěl jih –  stabilně 4-5m/sec a v nárazech ještě o dva víc. AXN ani EGE nahoru nemůžou – musím je prvně zalítnout. Variante je na to moc malé…tak co třeba Kanár?

Divná volba, ale Canary SQ s HobbyKingu takovéhle povětří dává levou zadní. Poletoval jsem si s ním úplně v pohodě – svahování na rovině pro něj není problém. Při jedné otočce mi do toho u stromu fouklo a Kanár si ustlal na větvi. Na strom jsem lezl 2x, žďuchal jsem do něho klackem, třepal větvema…. No nakonec jsem ho dolů dostal – ale bez ztráty kytičky to nebylo. Vytržené lízátko v jednom křídle je naprosto OK – ono se dalo čekat, že to při podobné situaci povolí a tak jsem to taky slepil gumovějším epoxidem. Prasklina trupu před náběžkou je horší, ale taky celkem slušně řešitelná. Horší je to však v oblasti kolíčků křídla – ten čínský laminát se tem nehezky vysypal.

Zbytek poletu už byl však naprosto OK. Protáhl jsem EGEho i AXN – to sice ještě pár letů bude potřebovat, ale ono to půjde. Ještě docela funělo a tak na další trimování nebylo to správné počasí.

Dorazil David a jak jsem slíbil, tak jsem udělal – pár letových fotek jeho Ocelota. No – abych řekl pravdu, tak se povedly jenom asi tak dvě.

Zbytek poletu byl už takové lážo-plážo… přestalo funět a tak letělo vše, co jsem si přivezl.

2014.04.02 – Lítání

Doma jsem sestavil Zetu od Pelikána – snad to děti bude trochu bavit (nebavilo).

Dnes jsem dělal indiánského dědečka. Do auta jsem kromě 6-ti letadel nacpal ještě nějaká odrážedla, helmy a i jedno dítě se tam vešlo.

Zase funělo z jihu – hodně podobně, jako posledně – ale něco bylo jinak. První šel na řadu Mustang a dvě líné batreky. No – a lítalo to líně. Lítalo to tak pomalu, že jsem při jednom přeletu drátů nenastoupal dostatečně vysoko a škrtl si. Letadlo naštěstí letělo dál…vrtule se točila… Po přistání jsem zjistil, že se utrhl kousek rožku EPP na spodku motorové přepážky – o drát. No jo – ale před tímhle místem se točí vrtule. Muselo to být asi tak, jako když za první světové války střílely kulomety synchronně skrz vrtulový disk.

Na řadu šel EGE a taky to tahalo ocas – tak to už je podezřelé. Posledně to lítalo docela slušně. Mini Kanja šla nahoru a naprosto stejně – houpala a tahala ocas. Skoro jsem s ní při přistání nabořil do svahu malé hrany.
Tak tohle mě nebaví – ani jsem nevylítal celou baterku – dám ji do samobrka.

No a při instalaci do Variante jsem to ucítil – prasečák z Paceřic. Takže žádný jih, ale východ – proto to nelítá.

Už jsem měl skoro hotovo, když dorazil David s dětmi. Párkrát prohnal Ocelota a pak poslal poprvé do vzduchu svého nového Yaka. Ta haupna tam není záměrně – prý je to z toho letadla to nejdražšší a nejhůře opravitelné.

A měl pravdu. První let byl pěkně na hraně – po vzletu s tím dvakrát nehezky zamával – velké výchylky. Po přistání je stáhl a druhý let už byl celkem OK. Přistání bylo horší. Byl rychlý a dlouhý – přeletěl dráhu a přistál do krtiny. Odnesl to podvozek a je ohlá hřídel motoru. Žabařiny.

P.S. Děti nebavolo se Zetou lítat, ale výborně se hodila k převážení žížaly, kterou vytáhly z hlíny….sladký dětský život…

2014.04.05 – Lítání – Zdenda lítá s Primulkou

Na pole jsem dnes vytáhl celou rodinu.

Terezka tahala s Primulkou stuhu a hrozně se divila, že to nechce lítat. Bodejť by ne – ta stuhá váží stejně, jako házedlo.

Zdendovi se to tak líbilo, že si řekl že to letadlo lítat naučí. Různě natáčel svazek, různě posouval křídlo, různě to házel. A letadlo se chovalo pořád stejně – stejně hnusně. Asi se budu muset smířit s tím, že tohle nikdy nebude lítat nějak extra – zajímavé je to, že je to dětem úplně jedno. Hlavně, že to má na křídlech kytičky.

2014.04.06 – Lítání

Dnes to bylo jen na skok. Zítra mají padat trakaře a je třeba využít každou chvilku.

S Davidem jsme byli domluvení na šestou. Já dojel těsně po něm a po vyházení letadel z kufru jsem narazil na problém. Při opravě Kanára jsem nevyndával celou elektroniku – jen jsem vytáhl z konektorů Rx. Ten jsem tam potom opět gynekologicky nasoukal zpět a připojil mikrokonektory pinzetou – jenže z kanálu 1 a 2 jsem vyrobil 5 a 6 – tak jsem to ve vysílači musel přepípat.

Kanár lítal naprosto standardně. 4 minuty na motor – 25 minut v luftě. Za zmínku snad stojí jen to, že mě to furt táhlo k tomu stromu – asi nějaký divný balzový magnetizmus.

Ke konci přišlo na řadu samobrko. Roupama už nevím, co s ním a tak jsem si nacvičoval „pulzní“ styl letu. Stoupl jsem si pod dráty, rozjel jsem to na jednu stranu, vyletěl do výšky a stáhl plyn. Souvratovou zatáčkou přivedl do strmého klesání a proletěl metr od sebe. Těsně před ztrátou rychlosti zapal motor, nastoupal na druhou stranu drátů, vypnul motor, souvratová zatáčka a průlet těsně nad zemí, metr od sebe.

Zase jsem otestoval jedno z dítek na kniplech – Terka už začíná mít v ruce rozsah pohyb pák a nekyndá s tím, jako zběsilá.

Při finálním uklízení jsem tšsně vedle vzletové dráhy našel kousek Elaporu. Je to asi nějaká konec křídla. Třeba ho někdo postrádá. Uložil jsem jej k patě cedule – naše „výstavka dastižénij“ se nám úspěšně rozrůstá.

P.S. Zdenda mě vyplísnil, že je ke každému článku, jako první ta celková fotka. Že už jsem s tím trochu trapnej…. Má pravdu – dal jsem ji proto na konec.

2014.04.26 – Lítání

Dnešní lítání bylo naprosto neplánované – už asi týden nehezky funí a ještě vošklivěji chčije.

Vracel jsem se z výletu po krásách liberecka a jelikož mi jedno z dětí usnulo a já ho nechtěl budit, tak jsem vzal jen samobrko a vyrazil pod dráty. Absolutně jsem nepředpokládal, že tam někdo bude – omyl. Stepoval tam Zdenda kolem svého nového mazlíka – akrobata MSR-X od Kostkáče – ZDE.

Je to na čmouda a tak to nemůže hned do luftu. Nejdřív je třeba zaběhnout, zajezdit, protáhnout karbec, utáhnout výfuk, ….. přilepit to, co se uklepalo vibracemi…. no prostě, žádný „rychlokurz“.

Ve finále už to docela slušně blafalo, nechcípalo a celkově se chovalo kultivovaně. Teď se čeká na posekání trávy a na tu správnou míru odvahy (snad zítra?).

2014.04.27 – Lítání

Na velikonoční sobotu se v LBC konaly závody v RCEN. Já jsem byl mimo a tak jsem se nemohl zúčastnit – by tam jen Zdeněk a „utrpěl“ třetí místo. Jednou bych se tam taky rád podíval a tak jsem chtěl trochu potrénovat. Vzal jsem na to Kanára, dal si limit 3 minuty plachtění a přistání na cíl – tím cílem byla vysekaná hrana našeho přistávacího plácku a okolní louky.

Nastoupal jsem asi 4x. 2x jsem se trefil do času 1:30, jednou jsem ho přešvihl o 30sec a jednou jsem byl pod asi 15sec. Přistání byly 2x takřka na lajnu a 2x asi tak 3 a 4 metry mimo. No – musím uznat, že to sice vypadá jednoduše, ale není to žádná prča. S Kanárem bych měl šanci tak leda v klidném luftu – a ne v tom válci, co byl dnes (zase funělo od východu). Na soutěži bych určitě skončil někde „na chvostu“. Musím ukecat Honzu s Davidem – tam mám snad jakous-takous šanci nebýt úplně poslední.

Zdenda opět trápil MSR-Xko. Zálet se odložil z důvodu neposekané plochy…. ale jezdí to pěkně. Na videu je vidět, že ten motor bude chtít ještě nějaký čas na štelování – občas se sám chcípne.

2014.05.06 – Lítání

Dubnové počasí dostálo svému jménu a volně se to přesunulo do Května.

Na mém oblíbeném meteorologickém servru www.accuweather.com slibovali jižní vítr. A výsledek? Východ. Asi se poučili u CHMI a od této chvíle sjednocují předpovědi – všechny budou stejně blbě.

Na louce Zdenda opět zabíhal motor MSR-X a Pavel si kosil dráhu pro svého Pitse na čmouda. Nikomu se do luftu nechtělo a dělali dobře. Já tam poslal Kanára i Variante a byl to boj se hmotou.

Kanár ještě lítal jakž-takž, sice tahal ocas, ale aspoň letěl. To Variante byla jiná kávička – vítr to v podstatě řídil za mě. Měl jsem problémy se vůbec vrátit k sobě na dráhu. V podstatě jsem udělal jen jedno „kolečko“ sedl na zem a zhnuseně prchnul domů.

2014.05.10 – Lítání

Dnes jsem ukecal jen Honzu – ostatní se hřáli doma za pecí – brutálně totiž funělo.

Ani mě se ven moc nechtělo, ale musel jsem vyvenčit caparty. Vzal jsem nějaká letadla a vyrazil. Na poli mě překvapil štrůdl aut. Z naší party tam byl jen Honza – zbytek byli záskaláci. Opět foukal jih a to jim to na koci moc netentononc – tak vždy vyrazí do našeho azylu.

Foukalo opravdu hodně – já 2x protáhl Blizzarda a tím jsem skončil. Záskalákům to ale nevadilo – ti jsou na to zvyklí. Jeden z nich měl křidélkovou Guppynu – to letadlo je pěkné, ať se to postaví jakkoli. Tahle třeba měla obdélníkový trup.

Další zajímavostí byl zápich Speedyho. Dle Honzy to ve větru nelítalo nic moc – jednak díky větru samotnému a druhak díky těžišti. První let skončil při otočce na přistání – letadlo se sesypalo asi z 30-ti metrů a zabořilo se do oranice. Nechtěný styk se zemí odnesl naprasklý trup před ocasem. Ale nestojí to za řeč – už na poli jsme si z Honzy dělali srandu, že to stačí jen omotat izolačkou.

Zhodnotil bych to asi tak – co start, to kreš. Vypečené letadélko.

Ale zase je třeba na obranu Speedyho podotknout, že v naprosto stejném místě a stejným stylem Honza uzemnil e-Hawka – 2x. Takže toto je třetí „zářez na pažbě“.

Jo – Honzo….. Speedy je hotline a to znamená:

hot=horký, ostrý
line=přímka, čára

Takže hotliner je volně přeloženo „rychlý přímkař“ – tak se pak nemůžeš divit, když ti to spadne v pomalé zatáčce.

2014.06.03 – Lítání

Skoro měsíc trvalo, než se to dalo. Ale zase to bylo výživné.

Na poli jsem byl sice sám, ale než jsem asi po patnáctém nácviku přistání na cíl s Kanárem sedl definitivně, tak dorazili Zdenada s Romanem.

Roman původně lítal v LBC, ale u nás v HOD je to prý krapet lepší. Přivezl s sebou kuličkového Beavera – na otvírání tam snad byl i poklopec figuríny pilota. Za zmínku stojí zvuk motoru – má tam totiž generátor chrchlání. Dalším jeho strojem byla velice pěkná maketa vrtulníku.

Krom toho, že má pěkná letadla, tak mu to i pěkně lítá – z videa je zřejmá naprosto perfektní souhra pilota a kameramana – musíme se pochválit, nikdo to za nás neudělá.

Já si procvičil prstíky při přistávání s Kanárem „na značku“ – sice jsem díky větru ze severu vždycky skončil 2 metry od nohy, ale dalo se. Blizzard byl tak nějak normálně – za zmínku stojí snad jen samobrko Variante. Při jednom přistání jsem s ním trefil svoje dítko, které se tam motalo. Naštěstí jsou moje ratolesti odolné, rychlost byla mizivá a kuličky „leští“. Osud ho potrestal – při jednom podletu bočních drátů, jsem nějak nezvládl výšku a otestoval brzdící účinky metrové pšenice – jsou luxusní.

Na poslední fotce je destruovaná SOP Zety – mladší dcera ji sprostě utrhla. Celou dobu jsem jí sliboval, že až dorazíme domů, tak ji dám do ručičky sekunďák a spraví si to sama.

Okamžitě mi před očima přeběhly obrazy: ruka přilepená ke stolu, nos přilepený k noze, noha přilepená ke stropu, stůl přilepený k uchu….

Nic – raději to opravím sám.

2014.06.05 – Lítání – Večerní pohoda

Poslední dobou je to hodně podobné – přes den funí, jako blázen, ale kolem sedmé se to uklidní – dnes tomu nebylo jinak. A jedna ještě lepší zpráva – už se dá díky světly vyrážet až v sedm večer.

Na poli jsem byl sám a pofukoval lehký západ – nejvyšší čas mrsknout na malou hranu Kanára. Jak jsem řekl, tak jsem udělal. Na 4 minuty motoru jsem v pohodičce nakroužil půl hodiny.Než jsem sednul, tak dorazil Zdenada, složil Oriona a snažil se s ním nade mnou rušit termiku – marně.

Druhé na řadě bylo samobrko Variante. Posledně jsem s ním přistál do pšenice – samozřejmě bez ztráty kytičky. Ale po nálezu jsem měl pocit, jako by byl přidřený motor. Nějak to nechtělo táhnout – byly jen dvě možnosti. První byla slabá baterka (což taky byla), a druhou možností byla hnutá hřídel motoru.
Doma jsem to rozebral a zjistil, že ani jedna možnost není tou, která by motor obrala o výkon.

Poslední a nejméně pravděpodobná věc se ukázala, jako ta pravá – rozkalibrovaný plyn na regulátoru. Já to vlastně znovu zkalibroval jen tak pro jistotu – abych eliminoval další možnost. Po kalibraci lítalo Variante naprosto spořádaně.

Tady je třeba říct ještě jednu věc – veledůležitou. Do Variante používám dvě baterie 2S1P 1000mAh. Jedna je Power HD (54 cyklů) a druhou je TGY Nanotech (37 cyklů). A ten Nanotech jde do kopru – ikdyž má dvojnásobné C-éčka a odebíraný proud je mizivý. Potvrzuje se to, co říká spousta lidí – Nanotechy jsou pěkné šunty – viz fotky.

Problém je totiž v tom, že koncové napětí po nabíjení se snižuje (klesá celková kapacita, kterou baterie reálně pojme) – jenže já lítám na čas, jako když byla baterie v plné síle. Což automaticky znamená, že ji vybíjím víc, než do poloviny (nové – snížené kapacity). A to způsobuje další pokles a další vyšší vybíjení.

A v konečném důsledku to způsobí ucviknutí goldů a naložení do slaného nálevu.

Poslední na řadu přišla Guppyna. Posledně to lítalo nahouby – ty moje dvě krasomily mi rozštelovaly mix VOP do MOT. Nejhorší bylo najít ten čudlík, kterým se to ovládá. Čudlík jsem našel, nahmatal, hodil, nastavil trim mixu a lítal další půlhodinu. Jak jednoduché.

Na Blizzarda nedošlo – jednak jsem si nechtěl kazil pohodový polet nějakou uječenou potvorou, ale hlavně – zapadlo slunce a okamžitě se udělala strašná kosa.

Důkazem toho byl Zdendův zběsilý úprk z 300m. Koukl na mě a ptá se „Mám s tím přistát z týhle vejšky?“. A já na něj „Jo“.

Tak dal klapky, otočil letadlo kolmo dolů, nad zemí to srovnal a přistál na konci dráhy. Když jsou klapule, tak jde všechno.

2014.06.07 – Lítání

Navnaděn vyvedenou akcičkou na Koprníku jsem sbalil večer letadla a jel pod dráty. Na Louce už byli Zdenda s Davidem.

Dnes jsem si vzal s sebou jen „pomalolety“ a to byla chyba – měl jsem vzít Blizzarda. Zase to foukalo přes hranu a dole pod ní se vítr nehezky točil. Protáhl jsem jen jednou Mini Kanju a Guppynu – Nelítalo to nijak zvlášť pěkně.

Za zmínku stojí jen to, že k večeru se David se Zdendou dohodli na nácviku soutěžních letů dle pravidel poupravených RCEN – 2 minuty ve vzduchu a pak přistání na cíl (natažené lano). Chtějí na příští soutěži zmasakrovat liberečáky a tak musejí potrénovat.

David dal tři soutěžní lety hezky pěkně za 1:59. Přistání už byla horší – 2x asi tak metr od lana a jednou se mu to přetočilo.

Zdenda naopak ve dvou letech lehce čas přetáhl, u dvou přistání se mu letadlo po dojezdu přetočilo, ale posledním přistáním přesně ve 2:00 a 150mm od lana to všechno narovnal.

Zajímavý byl přepočet na body – ve finále zvítězil Zdenada o 100% bodů nad Davidem – jak je vidět, tak čas dosednutí má menší vliv na body, než přesnost přistání.

2014.06.26 – Lítání

Každý otec má radost, když je rodina pohromadě. Daleko větší radost má ale každý otec, když všichni zmizí a je čas si zalítat – a to nastalo dnes.

Na poli jsem byl sám – není se čemu divit, bylo docela brzo – 18:00 a navíc opět funělo přes hranu. Nevadí – Blizzard si s tím hravě poradí.

Což o to – Blizzard si s tím poradil dobře. Ale bylo vidět, že v jednom místě – asi 15-20m nad začátkem přistávací dráhy do toho pěkně kope. Proletěl jsem tím místem asi 4x a bylo to stále to samé. To sice nevadí při průletu, ale při přistání to nebude nic moc. Musím to místo nějak inteligentně – ale hlavně rychle – proletět.

Baterka došla a já se nachystal na přistání. Dvě vyklesávací kolečka a na butterfly dolů. Začalo foukat ze severu – proti směru přistání a tak jsem navíc dal trochu plynu. Proletěl jsem místem, kde byly „díry“, vypnul brzdy i motor a sedl na plochu. Při dosedu si trochu klepl ocas o plochu a výsledek je vidět na fotkách. Nebylo to nic moc – je takové „ťuk“.

Na poslední fotce je jasně vidět, že to na tom spodním plastovém kuse moc přilepené nebylo. Pak stačilo jen to, aby se trochu uvolnily ty uhlíkové tyčky a nějaké to „ťuk“.

Vítr se trochu uklidnil a tak jsem se rozhodl, že si spravím chuť se samobrkem. No ale při instalaci baterie jsem měl větší, než malé množství síly a baterkou jsem uvolnil přepážku mezi prostorem pro baterii a servem. To se uvolnilo z pozice a začalo v šachtě cestovat. A bylo po letu.

Jedno letadlo ve vzduchu a dvě mrtvoly – tristní odpoledne.

2014.06.27 – Lítání

Doma jsem přilepil ocas Blizzarda. Pomohl jsem si dvěma dlahami ze skelných tyček, které jsem zabodl kolmo do praskliny a taky jsem kydnul trochu Soudalu A66 mezi plastový výlisek a elaporovou odlomeninu ocasu. Ono to tam totiž na sobě nesedělo – a proto to bylo slepené jen na koncích.

Variante jsem taky opravil a vyrazil na pole. Tam už skotačili Zdenda s Pavlem. Zdenda měl nového mazlika, kterého zalétl asi hoďku po mém včerejším zbabělém úprku. Mazlik je Extra z HobbyKingu a s nákupem mu vydatně pomáhal David. Ani Pavel nelenil a ke své nové jizvě ala hrabě Žofrej de Pejrak si pořídil Acro Mastera od Multiplexu.

Já jsem si na první hod vybral Kanára – Spolu s Pavlem jsme se pokoušeli lovit termiku, která nikde nebyla. Nalítal jsem podprůměrných 23 minut a sedl. Lepší snad bude zevlovat.

Zdenda protáhl Extru a liboval si, jak se Číňani zlepšují. Opravdu to lítalo moc hezky. Při jednom průletu Zdenda hlásil, že slyšel takové malé „lup“ a tak rychle sednul. Já slyšel prd – sledoval jsem, jak Pavel přistává s Butterflyem.

Udělal dvě kolečka a šel dolů. Ze začátku to vypadalo, že to snad ani nedoletí – sotva se to vleklo. Ale Pavel zkušeně potlačil a dostal to v cca třetině dráhy skoro dolů. V polovině dráhy už Butterfly kosil pampelišky – vše šlo, jako na drátkách. No, ale ve tři čtvrtině dráhy to chytlo nějakej falešnej luft a souběžně s kopečkem letadlo pokračovalo v letu. Minulo moji stojánku s Canary SQ a Blizzardem a stočilo se směrem ke Zdendově s Extrou. Tu to nabralo pravým křídlem – chudák Extra poskočila půl metru. Butterfly se přetočil a konečně zastavil.

Na Zdendově Extře jsou škody nula – je vidět, že číňan není idiot a počítá s tím, že je potřeba podvozek trochu „omastit“. Ne jako ocas, kde poddimenzoval spojku levé a pravé půlky VOP (to bylo to „lup“). Pavlův Butterfly dopadl o poznání hůř – má od Zdendovy Extry dvě vkusné ďahy v náběžce.

Vzduch se nehodou „pročistil“ a tak jsem tam hodil Blizzarda. Oprava dopadla na jedničku – ani jsem to nemusel trimovat. Po Blizzardu šlo na řadu Variante. Tady jsem s trimováním počítal dopředu – ono se to nikdy nepodaří přilepit úplně stejně. A taky, že jo – dokonce jsem s tím musel dolů a posunout táhlo v blimpu. Pak už ale bylo všechno OK a samobrko lítalo, jako mladík.

2014.06.28 – Lítání

Asi poslední polet tohoto měsíce – hlásí, že budou padat trakače. Má to začít asi 20:30.

Nebyl jsem sám, kdo chtěl využít poslední příležitost – aut bylo až za kopec. Po příjezdu se mi David chechtal, že budu stát na konci štrůdlu. To určitě – než bych to od parkovacího místa přinesl na startoviště, tak by se mi lipolka vybila samovybíjením. Stoupl jsem si tedy bokem – tam kde se otáčíme.

Bylo báječně pod mrakem. Sice nebyly potřeba sluneční brýle, ale zato to zase zrušilo termiku. Ale i bez ní jsem s Canary vydržel nahoře luxusních 25 minut. Chvílemi to bylo dost zajímavé. Tři větroňáři si vymezili prostor kolem hrany, motoráci na středu a Honza s kvadkoptérou vzadu za dráty nacvičoval obraty ala Hvězdné války – takové to přistávání s přetočením. Je vidět, že trénoval.

Těsně před deštěm jsem dal ještě jednu baterku s Variante a to bylo asi tak všechno, co se dalo stihnout.

2014.07.06 – Lítání – Zálet Zdendova MSR-X

Dnešní polet by byl v podstatě naprosto nezajímavý. Termika nula – přesto Kanár vydržel v luftě slušných 23 minut. S Guppy to bylo o něco horší, ale zase jsem si vychutnal pár opravdu povedených podletů drátů těsně nad zemí.

Petr měl s sebou opraveného Typhona. David hlásil, že se při jeho záletu cosi potentononc a vycestovala kabina. Krom kabiny vycestovala i baterka – zavisela přes trup, změnila těžiště a letadlo zbuchlo do pšenice.

Tentokrát nebyla pšenice tak milosrdná, jako pro moje Variante – on má taky Tajfun trochu větší hmotnost – 1700g. A tak to odnesla kořenová část pravého křídla. To Petr opravil a místo kabinky naondil vkusný kus šedivé odpadní trubky.

Tajfun ale lítal solidně – na dvoumetr, s motorem o 200W a s hmotností kilo a tři čtvrtě.

Zdenda asi hodinu nahazoval motor akrobata. To se mu povedlo, pěkně to protůroval a ukázal nám, jak mu pěkně funguje kouření – mlha za mnou….mlha přede mnou… Pak to zdechnul a zase to hodinu nahazoval.

Když už se zdálo, že na to vzteky šlápne, tak motor chytil – asi dostal strach. Párkrát si pojezdil po ploše, zůstal stát asi v půlce dráhy a ještě tak nějak šikmo. Ani jsem nevytahoval telefon – z tohohle záletový start nedá.

Omyl! Než jsme se všichni stačili rozkoukat, tak byl v luftě – tak na čtvrt plynu. Povodil to zprava do leva, z leva do prava, vytrimoval, udělal nějaký ten výkrut a šel na přistání. To už jsem naštěstí natočil. Pár nácvičných koleček, aby zjistil, jak se to chová a sednul s tím dolů – asi tak, jako kdyby s tím lítal už 100x.

P.S. Vyděsila mě jedna věc – zemědělci začali kosit pole. Žně na začátku července….masakr…

2014.07.15 – Lítání – Smrt Pavlova FunJETa

Nějak ten modelářský multitasking nezvládám – myslím tím lepit MiniCorado a zároveň chodit lítat. Ale dneska to klaplo a dobře jsem udělal.

Na ploše Mirek sestavoval 3m maketu německého poválečného větroně Schleicher Ka-8. Zatím šlo jen o motorové zkoušky – neúspěšné. Teda – ne, že by se vrtule netočila, ale vzhledem k hmotnosti to tříčlánek neutáhne. Chce to naložit pod kotel (rozuměj – minimálně čtyřčlánek).

Něco o předloze k modelu je ZDE a ZDE. A ZDE jsou fotky z jednoho povedeného leteckého dne. Fotky se dvěma Schleichery začínají asi v jedné třetině stránky.

Pavel si přitáhl kromě Acromastera i novotu – FunJETa. Něco podobného už tady měl David – ale to byla čínská kopie Radjet od HobbyKingu. Tohle je echt Multiplex.

Nejdřív polítal s opraveným Butterflyem (ty dvě ďahy do náběžky jen zatmelil polystyrenovým tmelem). Párkrát se proletěl s Acromasterem a pak se odvážil zahodit FunJETa. No – letělo to pěkně asi 3 sekundy, pak se to přetočilo na záda. Pavel ztratil orientaci, stáhl plyn a kolmákem se snažil rozervat Zeměkouli ve dví. Zeměkoule to kupodivu vydržela – FunJET nikolv. Viz video (video je od poloviny zpomalené na poloviční rychlost – jinak by na něm nebylo vůbec nic vidět).

Zde vyřknu jednu domněnku. Před letem se sešlo konzilium a debatovalo na téma vyhnutého levého kormidla. Já jsem byl zastáncem nakroucení (jedna část seděla s okolním křídlem, druhá byla cca 1mm mimo). Ostatní vědátoři preferovali cestu nejmenšího odporu – úpravu subtrimů a trimů na vysílači. Bohužel jsem byl přehlasován a to byla podle mě chyba.
Na videu je vidět, že po odhodu letí FunJET naprosto perfektně – ve stoupání cca 40° a nikam neuhýbá. Ale hned po přidání plynu je vidět plynulý přechod do vertikály a přetočení na záda. Na vertikále už je to jen marný boj s kniply. Kdyby při přidání plynu Pavel hrábnul do výškovky, tak by ten přechod nebyl za prvé tak hezky plynulý a za druhé by o tom věděl – zase by potlačil. Podle mě nebyly na vině ruce, ale natrimovaná VOP do přitažena.

Pavel si chtěl spravit chuť s Acromasterem. Ale co čert nechtěl….. Už posledně s tím měl trabl. Nevyvážená vrtule mu na plný plyn vibrovala a hrozilo pocuchání čumáku. Na dobré rady dal o palec menší a vše bylo OK. První dnešní let proběhl s tímto setupem – takže pohoda. Jenže na tento druhý let musel dát čtyřčlánek – jenže vrtuli nechal stejnou. Letadlo rolovalo po dráze, přidal plyn, vrtule začala vibrovat a než bys řekl popel, tak se rozkmitala a natrhla čumák.

Ale nebyl konec všem zlým časům Acromasterů. Jednoho si na pole vzal i Petr. Je to už starší stroj – já si z něho utahoval, že místo kila olova do předku použil kilo laminátu. Ale asi ví proč – let jsem neviděl, jen slyšel. Ale i to stačilo – ke konci klesly otáčky a letadlo sbuchlo na onen (monstrózně) vyztužený čumák – to bylo jeho štěstí. Sám Petr tvrdil, že ty jeho staré baterky asi nebudou nic-moc.

2014.07.16 – Lítání – Pavlův Pits

Doma to vypadalo na bezvětří, ale na ploše foukal nechutný severák. Ve vzduchu byl jen Pavel s Butterflyem – Zdenda měl lenóru.

Jediné, co v tomhle vzduchu lítá, je Blizzard. No, ale ten do luftu nešel díky technickým problémům – našel jsem prasklinu na trupu pod křídlem a tak jsem si to nelajzl. Musel ho zastoupit Kanár. O něm vím, že tohle počasí dá docela v pohodě. Je to zajímavé, ale větroň s rozpětím 1200mm a hmotností 400g si s větrem docela dobře poradí. Sice to bylo, jako pouštět draka, ale co…..

Pavel dostál své pověsti (pokaždé má něco nového) a přitáhl Pitse na čmouda. Letadlo koupil z druhé ruky a tvrdil, že při nákupu mu jej předchozí majitel předvedl v letu. Já měl jedovaté poznámky, že mu prodejce asi ukazoval něco jiného (L39 Albatros) – protože tohle snad ani letět nemohlo. Ten Pits měl problém vůbec jezdit po trávě. Po posekané trávě to sice jelo, Pavel mocně tahal za výškovku, ale výsledkem bylo jen zahučené do vysoké trávy, zakopnutí a přes motor a křídlo se to převrátilo na záda – 2x.

Zdenda Pavla ukecal na start ze silnice. OK – vzneslo se to, ale to bylo asi tak všechno. Na pádovce to udělalo pravou zatáčku (naštěstí) a skončil na zemi – naštěstí bez nějaké ruptůry.

Ve čmoudech se nevyznám a tak tady nebudu mudrovat na téma špatného poměru ricínu a metylu, nebo zvětšené vůle mezi pístem a pístním kroužkem. Jedno je ale jisté – poměr hmotnosti a výkonu na vrtuli nebyl nic moc. Letadlo odlehčit asi nepůjde – půjde ale dát větší motor.

2014.07.18 – Lítání

Dnes jsme si krom lítání taky pěkně zajezdili – s Davidovou sekačkou. Já jsem taky přiložil ruku j dílu, ikdyž jen symbolicky.

Libor se vytasil s novinkou – Elaporovou Extrou od Multiplexu. Tady platí jedno pravidlo – co je od Multiplexu, to lítá napoprvé. První start byl naprosto v pořádky, přistání už tak ne. Ale zase je to kuličkolet – nic se tomu nestalo.

Já se rozhodl udělat test samonatáčení. Mobil v levé ruce, v pravé ruce pravý knipl. Ještě by to chtělo nějakou střední ruku na plyn, ale ta mi nějak zapomněla narůst. Díky tomu se toho z videa musí docela dost vyřezat.

David se taky dneska vyznamenal – tedy ne úplně sám – trochu jsem ho k tomu vyhecoval. Ale je nutné poznamenat, že já chtěl jen aby ty dráty obletěl v několika přemetech. Prolítávání v plánu nebylo – poslední video.

2014.07.19 – Lítání – Ráno

Zase je hic, jako v pekle a tak přišlo na řadu ranní vstávání. David s Honzou se večer chvástali, jak přijedou – prd, na poli jsem byl sám.

Krom klasiky – Canary SQ a Blizzarda jsem si tentokrát vzal i Ticholet s lyžemi – když už jsme si to včera tak pěkně posekali.

Jedno z (méně povedených) přistání jsem natočil. Musím přiznat, že se mi s podvozkovým motorákem přistává daleko líp, než s větroněm. Tady aspoň nehrozí to, že mi to bude metr nad zemí plavat až za obzor.

Při posledním přistání jsem sedl trochu tvrději a urazil podvozek – no, to je taková podvozková klasika.

2014.07.20 – Lítání – znovuzálet Honzova Speedyho

Honza opravil Speedyho. Důležitou změnou je větší vyosení motoru dolů.

Start a přistání jsem natočil a je to paráda – první přistání Speedyho v naší partě, kdy se na něm nemusí nic opravovat.

Já jsem večer při prvním přistání zase urazil podvozek na Ticholetu. Bylo to jen slepené epoxidem a asi to moc nedrželo. To mě ovšem přivádí k myšlence, že reinkarnuju jeden ze svých starších projektů – podvozkového akrobata.

2014.08.08 – Lítání – FPV + první test Altimetru

Pořídil jsem si další hračku – Altimeter z HobbyKingu. Už jsem po něm pokukoval hezky dlouho, ale 30USD bylo nad mojí morální hranicí. Ale stalo se něco neočekávaného – megaslevová smršť cenu na den srazila na 23USD – a tak jsem nezaváhal.

Doma jsem ho testnul (seběhl jsem do sklepa) a zjistil jsem, že funguje očekávaně. Potěšil mě software – taky funguje – používám originální FD Altimeter pro převod dat do CSV. Možnosti tohoto programu jsou jinak mizerné. Proto je pro prohlížení vhodnější Altis v3 Flight manager.

V Blizzardovi jsem testnul 2 batrerie – jedna je už trochu unavenější (TGY), druhá je nová (Zippy):

1. TGY 25-30C, 3S1P, 2200mAh

Doba letu 12,85min
h max=183m
V max=15,15m/sec
16x nahoru

2. ZIPPY 45C, 3S1P, 2200mAh

Doba letu 11,30min
h max=225m
V max=17,18m/sec
14x nahoru

Rozdíl 2m/sec u unavené a nové baterky mi zase nepřijde nějak moc výrazný – klidně to může být i „rukama“. Dolů si to Blizzard sviští 27,7m/sec – evidentně je tedy limitující pohon. Rozdíl mezi prvním a posledním vzletem je jen 2m/sec – na rychlosti se tedy vybití moc výrazně nepodepíše. Maximální výšku jsem ani nijak moc netrápil – těch 225m by Blizzard hravě překonal.

Krom tohoto bylo na poli k vidění také FPV. Kolega ho navěsil na Cularise. Je to strašně cool, strašně drahé a strašně složité. Důkazem toho bylo vysazení FPV – v brýlích byl jen pořad pro drůbež. Naštěstí fungovala funkce „domů“ a tak to skončilo jen staženou zadnicí.

2014.08.21 – Lítání – EGE+Guppy – První videa z Mobius ActionCam

Další technologická hračka – videokamera Mobius ActionCam. Zvládl jsem ovládání tak, že nepotřebuju manuál (nejde jen o ovládání samotné kamery, ale i o obslužný soft v PC a i v telefonu). Je na čase to zkusit protáhnout luftem.

Poslední dny to s větrem nebylo nic moc a ani dneska to nebylo o moc lepší – ale EGE to dá…. Kameru jsem lípl jen na sucháč – moc jsem se s tím nemazal. Nacvakl Altimetr a do EGEho dal čtyřčlánek (jinou baterku jsem neměl nabitou – ach jo). Pomocí OTG komunikace (poslední fotka – ten obraz z kamery je na display telefonu špatně vidět, ale je to jen fotkou) jsem nastavil kameru tak, aby zabírala kus kabiny – ve videu je to pak lepší oko se má čeho „chytit“. To OTG sice funguje, ale nikdy to není „na první dobrou“ (musí se takřka pokaždé počkat, až si to „sedne“, pomlet kabely, víc vysunout kartu…). Ale zaplať pánbůh – jsem jeden z mála, kdo s tím nemá větší problémy.

EGEho jsem párkrát poslal nahoru, párkrát podlítl dráty a přistál. Původně jsem to chtěl zabalit, ale měl jsem ještě chvíli čas – ale hlavně…. na hodkovické hraně si jeden modelář brousil svah. Pravděpodobně s Backfirem, nebo Spitfirem – z té dálky to nebylo poznat. Taky se tam štěloval jeden padáčkář…..toho se musí využít.

Měl jsem ještě baterku do Guppyny – ta Mobiuse uveze taky. Vzlet nebyl nic moc – děti mi v mezičase poštelovaly čudlíky a hejbly mi s kompenzací vyosení motoru (já vím – moje chyba. Mám to mít na trimu a ne na otočném čudlíku). Mix jsem srovnal a při pár průletech se snažil zabrat hranu se svahařem a padákem.

Tak – a teď výsledek snažení:

1. U obou letadel byla kamera v těžišti, takže tohle nemělo změnit letové vlastnosti. EGE dostal místo 3S1P 2200mAh, 4S1P 1300mAh a poznat to na letových vlastnostech bylo.
2. Video z EGE se viditelně chvěje i bez motoru. Na Guppyně to nedělalo – zřejmě se ten Elapor za letu pěkně kroutí
3. Video z EGE je 720p 30fps a z Guppy 720p 60fps. To druhé video je lepší – detaily jsou lépe prokreslené (stromy na stráni vedle hodkovické hrany). Příště zkusím FullHD – 1080p.
4. Práce kamery se světlem je perfektní. Pokud kamera zabírá přímí zapadající slunce, nemá problém s mráčkem, který je těsně vedle něj – vše je pěkně ostré, žádné výrazné přepaly ani temná místa.
5. Ostření je taky na jedničku – kabina je rozmazaná, točící se vrtule už je v oblasti rozumné ostrosti. Objekty v dálce (i při průletech kolem pilota) jsou ostré, bez nějakého náznaku fokusace.
6. Trochu je horší barevné podání – je to takové nevýrazné. Ale v dodávaném software se dají všechny obrazové parametry nastavit – je to jen o kalibraci podle nějakého vzoru.
7. Naprosto perfektní je tzv. „švenk“ – nikde se nic nedeformuje, nikde nic nezadrhává – a že natáčení z letadla je vlastně jeden dlouhý švenk.
8. Zvuk je kapitola sama pro sebe – od vrtule bude vždy slyšet „kravál“. Zde jsem to nechal v surovém stavu (záměrně), ale v budoucnu zkusím větrný filtr (kus molitanu), ale asi mě nemine vkládání nějakého free zvuku.

Celkově musím konstatovat, že video je o dost lepší než videa, která se dají pořídit mým telefonem – a že to není žádné ořezávátko.

P.S. Stoupavost EGEho je cca 7m/sec, klesavost něco kolem 0,8m/sec. U Guppy je to trochu horší – 7m/sec ku 1m/sec.

2014.08.23 – Lítání – Lítání se záskaláky

Letos ten podzim začal nějak brzo. Na poli jsem byl jediný v tričku a mezi těmi bundami jsem vypadal, jako mimozemšťan. Všem jsem (lživě) tvrdil, že mě hřeje láska k vlasti – husina mě ale prozradila.

Z naší party se dostavil jen Honza – Martina nepočítám, protože kombajn nelítá (kosil pšenici vedle na poli). Ale o to víc se dostavilo záskaláků – zase foukal jihozápad a na ten nemají svah.

Kolega s Cirusem točil stoupák jak o život a já se s Mini Kanjou přidal – a vytočil jsem tak leda prd. Vítr se zvedl a tak jsem vyměnil letovou úlohu a protáhnul to na malé hraně. Ne, že by Mini Kanja na svahu nelítala, ale Kanárovi to tady jde o dost líp – asi je to výchylkama (jde pochopitelně o výchylky kormidel – nikoli rukou).

Honzovi jsem na jeho koptéru lípl izolepou kameru a zaznamenali jsme tak pro příští generace partu záskaláků. Ukázala se jedna pravda – kamera na koptéře bez stabilizace je k prdu. Při vzletu to ještě jde, ale při visu je to celé strašně rozvibrované a obraz se chvěje.

Kameru jsem přehodil na Blizzarda a zaznamenal i jeho let. Bohužel nešlo pro tentokrát kameru umístnit jinak, než tak že je v obrazu část křídel – ono jich tam není moc, ale díky širokoúhlosti objektivu to vypadá, že má Blizzard eliptické vzepjetí – takže video je nepublikovatelné. Ale potvrdilo se jedno – rychlejší model je ta správná cesta. Horizont se už tak mocně nekymácí a pokud ano tak to budí dojem, že se to tak chtělo.

Před odjezdem jsem si ještě pohrával s myšlenkou, že otestuju kameru na Variante – udělal jsem s ním asi tak 2 kolečka a raději sednul. Vítr už byl na to opravdu moc.

2014.09.08 – Lítání – V dešti

….způsob tohoto léta, zdá se mi poněkud nešťastným….

Buďto je kosa, nebo je hic, nebo chčije – a tak nějak všechno dohromady. Od pátku bylo od rosniček slyšet, že bude hezky minimálně do středy – to už jsem věděl, že to nikdy nemůže dopadnout – a taky, že jo.

Na poslední chvíli jsem naházel letadla do auta a … a zvedl se vítr a začalo poprchávat. No jo – ale já byl jak v tranzu. Ani mě nenapadlo to zase vytahovat – tak jsem jel.

Na poli samozřejmě nebyla ani noha – směrem na Hodkovice ta obloha ještě šlo, ale na druhou stranu to vypadalo, jako když se žení čerti – ty dráty to nějak dělily. Kupodivu ale pršelo ze strany, kde těch mraků bylo míň. Nedbal jsem ani větru, ani deště a vylítal jednu baterku na Mustangovi a jednu na Kanárovi – s ním se mi povedlo udělat jednu obstojnou letovou fotku.

2014.09.13 – Lítání – Honzův T-Rex 500

S Honzou jsme – naprosto neomylně – trefili jediné kloudné počasí, kdy se o víkendu dalo trochu polítat.

Můj dnešní polet byl naprosto nezajímavý – sice dost funělo, ale šlo to od severo západu a tak to ničemu nevadilo. Protáhl jsem Kanára, Blizzarda a EGEho. Opět jsem udělal nějaké video na Mobius a doma zkonstatoval, že další videa z našeho plácku dělat nebudu – je to pořád na jedno brdo. Jak už bylo několikrát na RCM řečeno (a tentokrát s nimi musím 100% souhlasit) Z letadla se dá dělat video, jen když je v záběrech opravdu něco extra zajímavého, anebo druhá možnost – fotit.

O co bylo moje lítání „jalovější“, o to bylo to Honzovo výživnější. Už udělal se svým novým Tyranosaurem pár poskoků a prý je na čase ho protáhnout i na louce. Má na něj výtečný tréninkový kříž. Míčky na softbal pozná každý, ale tyčky k elektrickým ohradníkům asi málo kdo. Fixace je jednoduchá – pomocí EPP základu a čtyř gumiček se to heftne na lyžiny vrtulníku.

S vrtulníkem Honza udělal 2 visy (lety bych to nenazýval) – je vidět, že je ještě na začátku – strach byl tak velký, že by se mu mezi půlky nedala strčit žiletka.

O co větší strach byl s vrtákem, o to menší má se Speedym. Já jsem krom průletového videa vyrobil i serové snímky jednoho z průletů a vyrobil vkusnou koláž (neplést se slovem koláč).

Honza mi na chvíli půjčil svoji tréninkovou koptéru – aby podpořil její prodej (mě). Dolítal jsem jednu baterku – jen tak katolicky, při zemi – vždy čumákem od sebe, aby se mi nepletly strany. Ke konci už to docela šlo a tak jsem si vyžebral druhou baterku.
Jak to dopadlo je vidět na poslední fotce. Narosla mi ramena a brousil jsem to v cca 2-3m. Zkoušel jsem couvat, točit…no prostě machr.

A Pánbůh mě (spravedlivě) potrestal. Jak celý den foukalo, tak mi to vítr zanesl nad vedlejší pole. Snažil jsem se stále vrátit k sobě, ale pochopitelně marně. Jeden poryv větru mi to přetočil na bok a já místo toho, abych vše nechal na gyrech, tak jsem stáhl plyn (zvyklý z letadel) a čekal, že to nějak „dolkouže“. Jak klouže koptéra je zdokumentováno na poslední fotce. Naštěstí je tomu houby. Dva kusy PS se vlepí zpět a bude hotovo.

2014.09.21 – Lítání po dešti

Dnes jsem sjížděl www.chmi. cz, jako narkoman lajnu. Na radaru se blížil mrak a vypadalo to, že nás mine. Neminul.
Ale děti byly v autě a auto pod dráty. Měl jsem dvě možnosti – buďto to otočit a riskovat řev potomků, nebo počkat. Podle radaru nás to mělo jen „štrejchnout“. Cedilo sice mocně, ale v dálce už vykukoval puchejř.

Pršet nakonec přestalo a i sluníčko bylo. Záskaláci provětrali nějaké svoje stroje, já protáhl Kanára a variante.

Na tu bídu, docela úspěch.

2014.09.27 – Lítání ve větru

Předpověď hlásila mírný vítr ze západu až severozápadu. Realita byla taková, že funělo tak cca 10m/sec ze severu.
V tomhle futeři se dá kloudně lítat jen s Blizzardem a kupodivu s Kanárem. Kanár proběhl – Blizzard ne.

Už to vypadalo, že foukat nepřestane. Přijela žena s dětmi a draky. Když je ten podzim a ten vítr po strništích, že? Tak ten jednoduchý drak samozřejmě lítal. Je to takový ten kosočtvercový „kolíkáč“ – vytáhne se do luftu, kolík se zapíchne do země, drak se přiváže ke kolíku a tím celá starost o něj končí.
Ne, tak jako u toho našeho druhého – řiditelného. Ten chce jednak vítr silnější, ale chce to taky mít nějaký cvik. Cvik by byl, ale větru bylo tak akorát na to, aby to „viselo“ ve vzduchu. Na velkou akrobacii to nebylo.

„Radost“ nám dělali padáčkáři. Naprosto bez skrupulí Honzovi vletěli na dráhu a začali si tam balit ty svoje špagáty. Asi si hoši udělají brigádu v sečení plochy – když se jim to tam tak dobře balí.

Někdo nám kopnul do cedule a tím ji v půlce přelomil – chlácholím sám sebe, že do toho kopnul vítr.

2014.09.28 – Lítání  – podzimní paráda

Poslední polety byly takové jalové. Nic moc se nedělo, nikdo nic nerozbil, piloti a stroje podávali standardní (vysoké) výkony.

Včerejší vítr se trochu uklidnil a včerejší zamračená obloha byla jak vymetená. Na louce snad byli všichni, co tam chodí (kromě Davida a Honzy – pánové, máte áčko!).

Chlapci chyběli a přišli o mnoho. Zdenda byl samý humor a šprým – jen ta (ne)termika mu to trochu kazila. Se svým skoropětimetrem ASW-28 nenatočil ani ťuk. Já s Kanárem něco jo, ale nestálo to za řeč – nad běžný limit (20 minut) jsem ve vzduchu vydržel jen dalších 5 minut.

Let s Mini Kanjou by nestál ani za jednu větu – naprostý standard. Krom jednoho – požádal jsem ženuši, ať mi ji zvěční – některé fotky (ze seriového snímání) jsou vážně pěkné.

Na louce se (znovu) objevil ten žlutý větroň s motorem na pylonu. V tomhle případě jde o tu (brutálně) drnčící záležitost. Tentokrát to pilot opatřil vkusnou šikmou výztuhou – která odpadla jako první. Po odpadu výztuhy začal motor zase vibrovat, až nakonec upadly obě (!) půlky vrtule – naštěstí. Naštěstí proto, protože se vlivem vibrací vysunula jedna půlka křídla a visela jen na cca 10mm spojovacích drátů. Křídlo se sice povysunulo, ale drželo až do přistání.
Kolega sice moc často nejezdí, ale vždy zanechá hluboký dojem.

Byli jsme svědky záletu Mirkova žlutého Schleicher Ka-8. Ze začátku to sice vypadalo, že to nepoletí nikdy (problémy s rádiem, s regulátorem, s kanálama, s výškovkou,….. s větrem), ale nakonec zálet proběhl – na 1*. Zdeněk prý za to dostane flašku.

Za další zálet by ji však mohl vracet – Elaporové ASW28 málem sbuchlo (asi tak dvoumetr – dělal jsem si srandu, že vedle toho Zdendova vypadá, jako „polotučné“…). Při prvním letu se to vzduchem sunulo bokem, bylo to tupé na výchylky. Po jednom kolečku a přistání „na ucho“ jsme byli všichni rádi za to, že se nemusí vytahovat vteřiňák.

Ťapali jsme kolem toho asi půl hodiny a zjišťovali kde je ten kostlivec. Žádnou evidentní ránu na křídle to nemělo, na čumáku taky ne, na trupu taky nic – křídla by tedy zkroucená být neměla, vyosení dle výrobce, CG podle návodu – všechno v cajku. A jak tak na to koukám – zespodu je na křídle vylisováno na obou půlkách „CG“ a takový dolíček. Krucifix – proč se v návodu píše, že má být těžiště 53mm od náběžky, když je tam na to pupík? Tak jsem to v těch místech podepřel a letadlo se mi skácelo po ocase – rozdíl skutečného těžiště a toho pupíku tak cca 5-7mm (spíš tedy těch 5mm). Normálně bych tvrdil, že je to jedno, ale po tom letovém projevu už ne – na čumák jsme lípli megaolovo, zvětšili výchylky křidýlek na dvojnásobek a zahodili podruhé. Letělo to jako bájný Fénix.

Dneska je to samá novinka a samý zálet – Pavel nemohl zůstat pozadu. Proháněl své nové MSR-X (stejné, jako má Zdenda – jen jiná povrchovka). Lítalo to slušně – Číňani už se ty balzáky naučili.

K záletu si připravil stíhačku – nejdříve s kolečky, které hned utrhl – tak bez koleček. Je to moc povedené letadélko – je poznat jenom, kam míří špička letadla – ta jde poznat, zbytek nikoliv. Ale dal to a po nějaké akrobačce, nějakém plachtění a nějakých rychlých průletech s tím (luxusně) přistál.

Pavel si nedá pokoj – další stíhačka Goshawk T-45 (stejný, jako měl kdysi Honza). Lítalo to slušně – jen jsem Pavla upozornil, že ho Honza uzemnil, když mu blafnul regulátor. Po jednom letu nenechal elektroniku zchladnout a hned dal druhou baterii – regulátor vypálil do trupu zevnitř pěknou džuznu. Třeba už to teď mají líp dimenzované, ale kdo ví…..

Dnes naprostý luxus.

2014.10.05 – Lítání

Na veletrhu jsem zakoupil ratolestem poletovadla – musejí se vyzkoušet.

A musím konstatovat, že děti tyhle dvě potvůrky (Fénix 30 a Fénix 80) bavily víc, než Zeta od Pelikána. To, že bude lítat líp to větší, to jsem tak nějak tušil, ale i ta zelená mrška lítá ve finále líp.

O co líp to šlo dětem s házedly, o to horší to bylo se mnou. Mám sice omluvu (výmluvu) – vyrazili jsme docela pozdě a už se začalo šeřit a to se mi stalo osudným.

S Mustangem jsem podlítával dráty – naprosto standardně. Po jednom z podletů drátů kolmo k silnici a následně rovnoběžně se silnicí jsem to otočil o 180° a chtěl to vzít „myší dírou“. To je to místo, kde kdysi byl stroma a pak záhadně zmizel.
No jo – jenže jsem se netrefil do díry, ale trefil jsem sloup koncem křídla. Letadlo se roztočilo kolem svislé osy a přistálo do trávy na kraji silnice. Zase taková pecka to nebyla – ani baterka nevylítla. Ale ne tak vrtule – ony ty gumičky už nebyly nic moc a tak je po vrtuli – je někde v trávě. Asi už ji nikdy nenajdu.

Chtěl jsem si spravit náladu s Variante. Letadlo jsem odstartoval směrem od drátů, provedl otočku a chtěl podlítnout. A jak jsem byl pod dráty, tak jsem si myslel, že už jsem za a přitáhl … no a nebyl. Letadlo si škrtlo a opět se sesunulo v rotaci kolem svislé osy k zemi. Škody nula – jen se posunulo jedno servo – musím to doma přilepit.

Dva starty a dvě (polo)mrtvoly – to je situace….to je situace….

2014.10.19 – Lítání

Doma jsem slepil Mustanga a u Variante jsem servo vrátil na vytržené místo – opravy tak na deset vteřin.
Dnes na poli nebyla ani noha. Na rozdíl od včerejška, kdy tam prý byli úplně všichni.

Mustang dostal novou vrtuli – JF 8×6. Dalo by se předpokládat, že potáhne stejně, jako ta kopie APC od HK – ale prd. I vyvážená vrtule drnčela a netáhla.

Variante podalo naprosto standardní výkon. Sice jsem ho musel znovu přetrimovat (což je logické), ale jinak naprosto bez problémů.

Doteď se v podstatě nedělo nic zvláštního – foukalo stabilně od jihu… pohodička. Ale jakmile jsem si nachystal EGEho, tak se vítr otočil o 180°. Přijel kolega s Cularisem a už když parkoval, tak mohl vidět důsledky – EGEho jsem po odhodu vybral asi tak 15cm nad zemí.

Pak už to byla taková klasika – vítr se stočil na východní a všechna naše letadla začala svorně tahat ocasy.

2014.10.28 – Lítání – Smrt Canary SQ

Z LBC jsem si přivezl dítko a když už jsem to měl všechno v autě, tak jsem si řekl, že by se mohlo polítat. Doma jsem vzal Mustanga a Kanára – nic víc stejně do oběda nestihnu.

Doma foukal nepěkný vítr, ale na louce to celkem šlo. Nejdřív šel nahoru Mustang. Při zemi to docela šlo, ale ve výšce cca 50-ti metrů do toho docela nepříjemně kopalo – no a co, tak budu jen podlítávat dráty.
Let probíhal naprosto standardně – až na jednu vracečku pod dráty – vysmekla se mi tam baterka a zavisela jen na kabelu. Letadlu se změnilo těžiště, táhlo ocas a mělo snahu jít do vertikály. Tak jsem trochu potlačil, ubral plyn a lehce korigoval směrem k sobě. Přistál jsem od sebe tak cca 3m – takže vlastně k noze. Důkazem toho, jak jsem to bravurně zvládl je to, že vypadnutý „šprajc“, který mi fixuje tenčí baterku v šachtě po celou dobu zůstal ležet na křídle. Šprajc i baterku jsem zase zasunul zpět a lítalo se dál.

Zatím to šlo celkem v klidu. Po Mustangovi jde na start Kanár. Vystartoval jsem tak nějak skoro rovnoběžně se silnicí směrem na Citeře. Dle grafu z Altíka je vidět, že start zabral cca 17sec a nastoupal jsem 81m – rychlost stoupání 4,7m/sec (cca 17km/h). Vypnul jsem motor a nahoře se chvíli plácal (cca 5sec). A pak se mi to najednou „zlomilo“ dolů. Zkoušel jsem to řídit, ale naprosto bez úspěchu. Letadlo vyklesalo ve vývrtce cca 25m a pak se to najednou „chytlo“. Sice se to chytlo, ale jen na chvíli – stále jsem neměl pocit, že to mám úplně pod kontrolou – navíc se letadlo neustále ode mne vzdalovalo.

No a pak to přišlo – zase sestupná vývrtka, všechna kormidla kontra, ale bez kýženého efektu. Těsně nad horizontem jsem to vzdal – za chvíli se ozvalo tupé „buch“ a bylo vymalováno. 60m pád trval 5sec – 11,6m/sec (40km/hod). Tak a jde se pro igelitku.

Po 200m pochodu (změřeno strýčkem Gůůůglem) jsem našel Kanára, jak propichuje Zeměkouli. Regulátor i baterka byly narvané v čumáku a REG přerušovaně pípal. Přijímač byl vyškubnutý ze všech konektorů (kromě toho s Altíkem – i když taky k prdu, protože se při dopadu vyškublo napájení.

Křídla mají obě natržená kořenová žebra v místě kolíků, spojovací trubka je rozdrcená a jedno křídlo má utržené lízátko fixačního šroubu – jo na trupu jsem našel (jen) jednu novou prasklinu v oblasti kabiny.

Suma sumárum je tomu houbeles (vrtuli a kužel od bláta nepočítám) – když jsem to sundával z toho stromu, tak ten trup dopadl daleko hůř.

Doma jsem to rozdělal, vyčistil, zapojil a otestoval. Všechno šlapalo jako švícarský hodinky. Nikde žádný stržený převod, žádná utržená páka. Výchylky kormidel jsou tak, jako by žádná rána nebyla.

Tak a teď čím to bylo? Fatální závadu na elektronice můžu vyloučit. Pak už to může být jen větrem, rukama, nebo ztrátou signálu. To poslední bych taky nepodezdříval – zkoušel jsem fail safe a ten mám nastavený na „hold last“ – drží tedy poslední polohu kormidel – jenže ty byly při dopadu v nule – viz fotka. Motor byl taky „v nule“, protože kdyby nebyl, tak by asi shořel.

Takže zbývá jen vítr, nebo pazoury….anebo oboje.

2014.11.02 – Lítní v mlze

Dušičkový polet. Jako obvykle v tuhle dobu bylo hnusně – mlha, že by se ani krájet nedala.

Mustang dostal vrtuli APC 8×5 a lítal, jako mladík (už vím, proč ta JF tak hrozně vibrovala – já jelito tam nedal vymezovací podložku).
Po dvou baterkách s Mustangem jsem jednou protáhl samobrko – v té mlze to byla hrozná zábava. Nejhustší to bylo směrem na hodkovickou hranu v cca 50-ti metrech. Schválně jsem se tudy vždycky vracel a měl strašnou srandu z toho, jak mi to vždycky zmizelo. Normální polet na jednu baterku trvá 10 minut – Nanotech dala jen 6 – vážně jsou to šunty.

Dnešní polet ale nebyl o mých úspěších, ale o úspěších mých ratolestí – vrhaly Fénixe, jako o život. Ostatně musely – jinak by v té zimě asi umrzly. To že letadlo jakž-takž hodí ta starší je docela uvěřitelné – ostatně má na to věk. Ale i Kačka se docela snažila a jeden povedenější odhod jsem zachytil na fotku. To bylo doma juchání, když jsem jim to ukazoval.

Dorazil Honza a hlásil, že všude je jasno, puchejř pálí, že se liberečáci nestačí mazat, ale jen tady je mlha a zima…..Bůh nás nenávidí…

2014.11.17 – Lítání – Reinkarnace Canary SQ

Dnes jsem se stavil jen na skok – musel jsem otestovat opraveného Kanára.

Na poli sice trochu funělo, ale naštěstí ze západu. Letadlo jsem vypustil a sledoval krásný klidný let pod motorem, jako by žádná rána nebyla. Vystoupal jsem do 90-ti metrů a poslal to pod motorem dolů – 21m/sec.

Druhý start do 60-ti metrů a pod plným motorem dolů – 16m/sec. Tím jsem si ověřil jedno – rána byla v poloviční rychlosti, než je volný pád letadla a navíc ještě pomaleji, než je rychlost klesání pod motorem – musel mi to tedy strhnout vítr.

Na grafu z Altimetru je po druhém sestupu krásně vidět, jak jsem se chvíli plácal v cca 10-ti metrech a nešlo to dolů – to se totiž vítr stáčel ze západu na jih a zafungovala malá hrana.

No, ale pak se to stočilo na velice „oblíbený“ východ a bylo po příjemném poletu. Nevadí – cíle poletu byly dosaženy – Kanár opět lítá jako mladík a rána nebyla na pazoury a ani na elektroniku.

2014.12.07 – Lítání – Svahování na hraně

Letos je snad tepleji, než loni – sníh byl jen jednou a bylo to asi tak, že než jsem stačil „vytáhnout foťák“, tak roztál – takže zima začíná slibně.

Před poletem jsem se stavil v putyce na oběd, no a jelikož to byla porce asi pro 5 dřevorubců, nebylo jiné cesty, než to „vyklusat“. Foukal takový lehký západní pšouk. Padáčkáři nikde – jde se na kopec.

Meteorologové slibovali vítr 5km/h – no, něco sice foukalo, ale nevylo toho dost ani k tomu, aby se na kopci udržel Kanár. Kdybych neměl motor, tak bych se slušně naběhal. A jelikož jsem motor měl, tak jsem tam na tom kopci šaškoval asi hodinku.

Chvíli jsem tam pokecal s kolegou svahařem – jeho Scary od Bačínského udělal po odhodu asi 6 osmiček a to bylo tak všechno.

Jediná světlá chvilka tohohle mého svahování byla na konci – ve vzduchu jsem se udržel asi 5 minut bez ztráty výšky a zároveň bez motoru.

2014.12.31 – Lítání na Silvestra

Konečně nasněžilo a hned to neslezlo – příležitost se musí pořádně chytnout za pačesy.

Do vzduchu jsem dostal jen Ticholet s lyžemi – Polarisu dnes nějak netentononc motor. Doma se na to musím podívat.

Honza sice dorazil, ale bez letadel – tak jsme si jen potřásli pravicí, popřáli si všechno nejlepší… hodně zdraví, ztvrdlá játra – no, jako obvykle. A jelikož neměl s čím lítat, tak jsem jej výhodně využil jako kameramana.

Na sněhu jsou na tom lítání stejně nejlepší jen ty starty a přistání a tak jsem je točil pořád dokola. Některá se povedla více, jiná méně. Některá se nepovedla vůbec, ale to je přece jedno.

Tak a hajdy slavit  – zítra si dají novoroční polet jen ty nejsilnější kusy!