Deník 2012

Autor webmaster · Publikováno 31.12.2011 · Aktualizováno 10.3.2023

2012.01.29 – Lítání – Zahájení sezóny 2012

Na Liberecku je minimálně půl metru sněhu a v Praze trhají melouny. To je daň za to, že máme sjezdovku za barákem – ZDE.

Z tohoto důvodu jsme dnes nemohli polítat na našem obvyklém stanovišti (ZDE). Martin nám prohrábl kousek parkovací plochy – ZDE. Celkem pěkné, že?

Protože bych to asi nenašel, jel jsem v tandemu za Zdeňkem. Ten to vzal přes Citeře, čímž mi poskytl nevšední adrenalinový zážitek. Tou cestou bych nejel ani v létě. Ve zdejší lokalitě silničáři vymřeli a slova jako „posyp“, nebo „sůl“ jsou osmým hříchem.

Zdeněk vytáhl Funcuba a vesele ho proháněl po obloze. Odpadlá kabinka byla jen začátek.

Já vyndal z náprsní kapsy baterku, zapojil a mrskl Ticholet. No to bylo dílo. Bylo sice hezky slunečno, ale vítr v poryvech dosahoval až k 15km/h (měřeno Turnigy anemometrem). Horkotěžko jsem letadlo držel ve vzduchu. Asi po 3 obletech jsem s tím sedl na silnici. Dlužno dodat, že přes zimu netrénované ruce na tom měly také svůj díl viny.

Dorazil i Mireček s Martinem. Ten si přivezl Pitse a honil se po obloze se svahujícím kánětem.

Tak tedy – otevřete láhev božolé, zapalte svíce….. První polétání v roce 2012 se nám vcelku vydařilo. Odpadlá kabinka byla nalezena, nikomu se nic nestalo, nic se nerozbilo – tedy kromě vrtule na Funcubu, která nepřežila mrazivou premiéru. My jsme Zdeňkovi sice radili, aby ji přilepil – neměl lepidlo. Dokonce se objevila i rada ji provrtat a otvory provlíknout drát….. Tyhle rady však nepadly na úrodnou půdu a my jsme po 2 hodinách opustili letový prostor.

2012.03.03 – Lítání – Březen za kniply vlezem, Duben – ještě tam budem

První jarní víkendový slunečný den – toho se musí využít, teplota 9°C, vítr 4km/h. Z důvodu bláta jsme se opět sešli na silnici pod Bílou. Já se byl před tím na našem oblíbeném plácku podívat – jediné, co by se tam dalo pořádat, tak by bylo toto: (ZDE)

Rozhodl jsem se „zahodit“ jen Rychlolep a Ticholet. Na přistání tam není moc místa a tak jsem nechtěl riskovat – jak prozíravé. Zdenda vzal klasicky Drncáka (Fun Cuba), dalším letadlem byl ASW od Pelikána – mimochodem – ve vzduchu vypadá luxusně.

Zdenda šel nahoru jako první a ukazoval nám, jak se lítá nožák bez směrovky. Ono je to celkem zajímavé – myslím ta jeho směrovka. Co já vím, tak už tam má druhé servo a pokaždé mu nějak očeše převody. Dlužno podotknout, že je mu to jedno – dokáže bez směrovky lítat i tak – viz video.

Tím však veškeré příjemnosti (moje) skončily.

Let a přistání č. 1: Nahoru šel jako první Rychlolep. Z HK mi přišly nové TGY 3S1P 1000mAh. Chtěl jsem ke své Power HD ještě nějaké další 1000mAh baterie. Tyhle jsou však trochu těžší. Alespoň vyzkouším obě letadla s těžištěm trochu vpředu. No, Rychlolepu to moc nesvědčilo. Bez tahání za výškovku to nešlo. Dive test to jen potvrdil – po potlačení šel model dolů, bez náznaku vyrovnání.

Raději s tím sednu. Bez motoru to řídím na minimálce k noze. V poslední chvíli se celý manévr nějak zvrtnul a já to nacpal kolegovi do auta. Rána šla spíš do podběhu zadních levých dveří. Škoda na autě (snad) žádná – no, ještě uvidím, co mě to bude stát (omluv, piv, peněz…..) – škoda na letadle zanedbatelná. Utržená bočnice a zlomená China „skoroAPC“. Tady je jasně vidět výhoda gumičkového unašeče – ještě, že jsem tam nenechal tu původní sklopku s kuželem.

Let a přistání č. 2: Vytáhl jsem Ticholet, dal také tu těžší TGY 3S1P 1000mAh a v pohodě si poletoval. Tady ta baterka byla naopak ku prospěchu. Ticholet se přestal vzpínat. Po několika obletech jdu na přistání. Abych to neměl moc od bláta, tak přistáván opět k noze – nikam pro to nebudu chodit, že? Letím těsně nad zemí – skoro krokem. Auta nám pro jistotu za sebou – nic se nemůže stát. Soustředění je maximální – a tak jsem si nějak nevšiml, že se přede mě došoural na odstrkovadle klučina toho kolegy, kterému jsem před chvílí taranoval Oktávku. Kdyby byl tak o půl metru víc dál tak se nic nestalo – takhle jsem ho trefil z boku do kola, až z něj chudák spadl.

Let a přistání č. 3: Na Ticholetu, ani na kole žádné škody – lítám dál. Teď už si dávám pozor i na minicyklisty. Po pár obletech jdu zase dolů. Bez motoru – rychlost opět tak, že by to předešel důchodce. Sedám na silnici vedle aut a …. a v poslední chvíli se mi nějak zamotaly ručičky a já to nacpal pod další auto. Je třeba přiznat, že tentokrát pod svoje. Škody opět žádné – letadlo se napasovalo mezi zem a gumovou lištu pod předním nárazníkem.

Další lety a přistání: Teď už žádné machrování a sedám způsobně do oranice. Letadlo je hnědý, jak z kupky hnoje.

Celkem sebekriticky musím přiznat, že mi to po tom zimním půstu nešlo vůbec. Jedno je jistý – ten kdo tvrdí, že se lítání nezapomíná, tak je lhář a podvodník (a určitě žere děti).

Docela si teď pohrávám s myšlenkou, jestli by nebylo lepší místo tohohle raději začít sbírat známky…

2012.03.17 – Lítání

Meteorologové se tentokrát nesekli. Předpovídaná víkendová teplá fronta dorazila včas a nikde se necourala. Na začátek března je u nás 15° celkem dost, vítr jsem nějak nestihl změřit.

Plánované místo setkání nahoře na letišti se nekonalo. Jednak už oschly meze, ale hlavně je teplo pro všechny – takže i větroňáři začali vytahovat svoje mašiny z hangárů.

Je tak nějak po zimně zvykem, že si každý připraví nějaké to překvapení. Mě to počasí vybláznilo tak, že jsem s sebou vzal hned 4 stroje. Klasiku AXN, Ticholet, opraveného EGE a novinku – Polarise.

U Polarise jsem potřeboval udělat pojížděcí testy. Motor z AXN by mohl fungovat. Nasazená TGY 5x5E už od začátku neměla šanci – to jsem tušil. Polaris na plný plyn jen lehce zvedl zadek. Tak dál – JM 6x4E. To je sice vrtule s horší účinností, než stejně velká APC, ale rozdíl není velký (asi 10%). Odběr 13A – jde se na to. Tak tady se Polaris na plný plyn už hýbe, ale nic moc – ta tráva má snad háčky…. Zkusím tam dát TGY 7×5 – mám však obavu, že tady budu už nad limitem motoru (16A trvale, 20A 30sec). Měření je jasné – na max. plyn to žere 25A. Tohle trápit nemůžu – musím pořídit výkonnější motor.

Honza přitáhl kvadroptéru. Já jí říkám kvadrovětrák – zkráceně květák. Celé je to z dílů z HK, včetně rámu. Tady bohužel soudruzi z Číny někde udělali chybu – ne že by za války stříleli do vzduchu, ale ramena hned za středovou deskou zeslabili a ještě tam udělali takové plošky pro vzájemné sesazení s horním a spodním dílem středu – vrub jako prase. Honza to párkrát vytáhl do vzduchu, povisel a plácl s tím na zem. Při posledním visu (o letu se u tohoto stroje snad ani mluvit nedá) chtěl pravděpodobně otestovat klouzavost kvadroptéry. Zvyk z plošníků je železná košile. Vytáhl to do metru a stáhl plyn. Keclo si to na zem, jak tlustá selka. Výsledek je na fotkách. Jak to tak vidím, tak to chce jiný materiál na rám. Doporučoval bych nějakou kombinaci kevlaru a titanu – a na spodek pružiny.

Nakonec jsem jen 3x zahodil Ticholet – zbytek doby jsem úspěšně prokecal.

Zdenda se vytasil s novým dvouplošníkem koupeným z druhé ruky. Celkem pěkný kousek balzy potažený Solartexem. Ze začátku to vypadalo tragicky. Jak kvedlal s kniply, tak byla VOP jednou nahoře, jednou dole. Nakonec se ukázalo, že je povolené táhlo v pájené koncovce. Zcvaknout kleštěmi a hurá nahoru. To je žihadlo – na první pohled ta motorizace moc modelově neodpovídá tomu, co měli v reálu pánové v první světové pod kapotou.

Až doteď žádná pořádná mrtvola… divné. Ale, jak se říká „dočkej času, jako husa klasu“.
Už se celé odpoledne chýlilo ke konci, kolegové se trousili domů, lehce se šeřilo. A Zdeněk dostal nápad, že do toho FunCuba, který kolegovi pomáhal stavět a dnes i zalétávat by měl nacpat čtyřčlánek. Od myšlenky k činu u něj nikdy není daleko. To bude struhadlo!
Tak to chlapci zapojili, Zdenda naroloval na začátek dráhy a poslal to do vzduchu. No struhadlo to bylo – ne, že ne – ale ne moc dlouho. Ve chvíli, kdy letěl pod plným plynem, podél drátů od sebe, tak mu letadlo v místě remízku zmrtvělo. Stočilo se po levém křídle a v plné rychlosti napálilo kolmo do země, rána a … a pak ticho – čekal jsem něco, jako atomový hřib.
Jak jsme se tak šourali k místu nehody, tak jsme se psychicky připravovali na metrový kráter a Elapor rozesetý v okruhu 100m. A skutečnost? Letadlo bylo v celku, motor běžel, serva se hýbala, křídla ani škrábanec. Celkové škody zanedbatelné – zlomená hřídel v místě drážky pro segerovku, kus čumáku letadla vytržený směrem ven, jak se regulátor snažil procpat z letadla.

Takže hrdina dne je zase Zdenda. Mám jediné štěstí, že se mu moje letadla nelíbí a nechce si je půjčovat.

2012.03.18 – Lítání

Je potřeba pokračovat ve vysokém tempu a dodržovat nadprůměrnou kvalitu – takže dneska znovu ve 14:00!! Počasí bylo opět super, i když tak o stupeň méně než včera. Co se týče větru, tak foukalo v nárazech kolem 8km/h.

Poučil jsem se ze včerejší chyby a už jsem vzal s sebou jen dvě letadla. Ticholet zahodím zcela určitě, na EGE snad přijde taky řada. Když hlídám, tak je to vždy s lítáním takové naprd.

Přijel jsem nakonec o hodinu později a než jsem se rozkoukal, tak měl Honza vylítané baterky a chystal se domů.

Zdenda měl v kufru zase jedno překvapení – další dvouplošník. To je každé liché létání nové éro – loni jsme byli na poli tak 50x – Zdendo máš před sebou ještě 23 strojů!

Ticholet šel do vzduchu 4x. Nastoupat do výšky, obletět startovací plochu, podlétnout dráty, nízký průlet, zase nastoupat, podlétnout dráty a přistát na plochu. Celkem to po té zimě dostávám do ruky. Chce to prostě začít pomalu, zvolna a nespěchat. Je to jako na prvním rande – taky hned holku nezatáhnu do křoví…

Zbytek osazenstva pokračoval v letech s větroni. Oranžový šíp už je ve vzduchu, jako doma a Laguna je naprosto luxusní.

Celkem nic nenasvědčovalo tomu, že se v Hodkovicích schyluje k nelítostnému vzdušnému souboji dvou chrabrých dvouplošníků se zákeřným plackoletem, který narušil letový prostor nad spojeným královstvím Čambuzy. Jeden souboj střídal druhý a v jedné chvíli už bylo těžké poznat, kdo vlastně je ten vepředu a kdo je vzadu.
Vetřelec byl v bitvě pravděpodobně zasažen, sestřelen a zničen. Dvouplošníky po líté bitvě dosedly na plochy domovského letiště a dorolovaly do svých hangárů bez jediného škrábnutí – poslední vypečené video.

My jsme si zalítali, děti si zablbly – tak to má být.

2012.03.20 – Lítání – Při západu slunce

Tak mě Zdenda ukecal na létání „jen tak na skok“. Hodina ve vzduchu bude stačit. Rychlost větru nula, teplota kolem 10°C.

S Ticholetem jsem pilně trénoval podlítávání drátů bez motoru. Jednak to chce dobrý odhad rychlosti, směru letadla a je to taková „citovka“. A navíc to šetří baterku.
Celkem jsem provedl asi 10 obletů, s celkem uspokojivým výsledkem. Při posledním přistání, které bylo úplně OK, se mi částečně vyštípla moje oblíbená APC 6x4E. Nic nevydrží věčně a ani gumičkový unašeč nezachrání vše. Budu tam muset nasadit žravější JM 6×4. Navíc začíná být Ticholet pěkně olétaný – musím se začít psychicky připravovat na „poslední rozloučení“.

Aby té nostalgie a romantiky nebylo málo, tak Zdeněk vytáhl (Jacka?) Sparrowa. Domluvili jsem se, že udělá několik přeletů přes zapadající slunce – no paráda – viz video. Jedno oko nezůstalo suché.

2012.03.23 – Lítání

Dnes jsem vzal s sebou celou rodinu – aby žena neměla divné poznámky typu: „To je dost, žes nás konečně vyvez!“

Další pěkný a celkem teplý den. Vír nula, teplota kolem 13°C. Před plochou parkovaly 2 auta padáčkářů. Ti seděli na hraně a hleděli do dáli – bodejť by ne, nepohnulo se ani stéblo. Nakonec to ale nevydrželi a odstartovali.

Kolik je potřeba policajtů na zašroubování žárovky všichni dobře víme. Kolik je tedy potřeba padáčkářů na vzlet křídla při absolutním bezvětří? Celkem 5! Jeden sedí ve špagátech a usilovně běží z hrany dolů, každou stranu křídla drží další dva, také usilovně běží a navíc si usilovně překážejí. Když tato sestava dosáhne cílové rychlosti, tak 4 běžci padají vysílením a ten, co tahá za drátky, se vznese. Letí asi 2 metry, křídlo splaskne a letec si hrcne na zadnici – a tím to celé končí. Viděno na vlastní oči.

Místo zlomené APC 6x4E jsem na Ticholet nainstaloval JM 6×4. Letový projev mě nezklamal – je to podstatně línější. Při jednom obratu ve vzdálenosti „jsem už pěkně daleko – je třeba se vrátit“ mi zase odpadl kryt baterie. Teprve na místě nálezu jsem si uvědomil, jak daleko lítám – dobrých 200m. Celkem dost na takového prcka, jakým Ticholet je. Co se týče vrtule, tak to chce něco lepšího. Objednám na HK skoroAPC 6x4E a uvidím, jak se tahle vrtule bude na Ticholetu snažit.

2012.04.13 – Lítání

13-tého v pátek to nemůže dopadnout dobře. Ale i přesto jsme se se Zdeňkem domluvili, že to zkusíme. On měl žluťáka a já EGEho. Nakonec dorazil i Martin s Pitsem. Pánové si zalítali každý 1x. Foukal pořádný severák. Já jsem nakonec EGE ani nevytáhl z auta, zato jsem si pěkně pokecal na téma řezání pěnového polystyrenu odporovým drátem. Tohle určitě zúročím.

2012.04.28 – Lítání

Předpověď počasí slibovala celkem slušné podmínky: jasno, teplo a čerstvý vítr. Jasno bylo, teplo taky (24°C), ale ten vítr rozhodně čerstvý nebyl. V nárazech to pofukovalo k 20km/h.

Moc se nám do toho nechtělo – navíc byl ten vítr pořádně nevyzpytatelný. Podmínky v podstatě stejné, jako loni v půlce července před příchodem povodňové fronty. Ale co už…..

Honza lítal s Funcubem, který si s tímhle psím počasím docela rozuměl. Je vidět, že klapky mají na tomhle modelu svoje opodstatnění.

Pochlubil se i s novým Blizzardem – na zálet to však není. Docela se na to těším – proud 65A a tah kilo a půl.

Na letišti byli i další modeláři. Otec se synem a jejich přemotorovaná Cesna. Natočil jsem její poslední start. V pravé zatáčce a v plné rychlosti sebou najednou letadlo začalo škubat a zamířilo si to neřízeně do obilného pole. Dopadlo na čumák a efektně se odrazilo. Škody jsou patrné na fotkách – vrtule pryč, hřídel motoru ohlá, směrovka utržená, celý předek utržený a zdeformovaný. A viník? Zablokované servo pravého křidélka. Dobrá zpráva je, že se našly všechny trosky. Sedmikanálový Rx Futaba sice potřeboval rojnici, ale nakonec byl nalezen i on.

Chlapci byli sice trochu smutní, ale podle žlutých „letokruhů“ na čumáku letadla soudím, že už pár totálek absolvovalo. Zkušenost praví, že tyhle kuličkolety poznají popelnici jen v případě ztráty zájmu ze strany pilota. A to hlavně ve chvíli, kdy se objem Purexu použitého na opravy začne povážlivě blížit objemu základního materiálu.

Já jsem nahoru poslal je AXN. Chudák – už si musel myslet, že ho nemám rád – naposledy jsem s ním byl lítat 23.10.2011. Lítání bylo celkem podle očekávání – neustálý boj s větrem a s nárazy. V jedné chvíli jsem měl plná pravá křidélka, plnou pravou směrovku, motor na max a letadlo stejně letělo doleva. Přistání bylo kupodivu bezproblémové – jako do peřin.

2012.04.30 – Lítání

Jestli jsem si někdy alespoň trochu myslel, že když je něco špatně, tak už nemůže být hůř, tak teď už jsem ztratil veškeré iluze. Mám na mysli počasí. Dnes jsem vyrazil i přesto, že teploměr ukazoval 28°C ve stínu a na letišti fučelo v nárazech ke 40km/h.
Fučelo tak, že ani ptáci nechodili pěšky a byli někde zalezlí. Pokud by přesto nějaký pěvec procházel kolem, tak by si při pohledu na to, jak vytahujeme letadla z kufrů aut, ťukal křídlem na čelo.

Čím víc fouká, tak tím míň lidí lítá. To však mě a Honzu nemůže v žádném případě odradit. Když jsem dorazil já, tak už měl Honza s Funcubem za sebou 1 a 1/2 baterky a čekala ho poslední. Na kameru mi předvedl několik startů na klapkách stylem „metr vodorovně a pak hned svisle“ a přistání ala Harrier. Některá ta přistání byla sice s „hvězdným“ koncem, ale kuličky vydrží všechno.

Já si vzal jen AXN. První start jsem jen zkusil letadlo „položit“ do větru….a ono to celkem fungovalo. Vítr mi to nesl asi 4 metry, pak přišel poryv a letadlo skončilo na zemi. Pád z metru na břicho – žádné škody.

Tak teda klasicky: plný knedlík a pořádně hodit. Letadlo se poslušně vzneslo v úhlu asi 70°, levá zatáčka po větru.
Největší legrace byla s přistáním – to jsem zkoušel hned od té první levé zatáčky, ale prostě to nešlo dolů. Poloviční plyn, letadlo proti větru a klesat, pak do toho foukne, letadlo se vzepne, nakloní a letí po větru. Otočka a vrátit se k sobě a…a tak jsem si tak lítal asi 4minuty. Nakonec mě to přestalo bavit a přistál jsem stylem skokana do vody – tzv. „lomeňákem“. U tohoto akrobatického prvku je důležité včas přitáhnout – jinak je to čumákovka. Prvek se povedl – AXN skončilo na břiše.

Přihlížející cyklista mě pochválil, jak mi to lítání ve větru pěkně šlo a jak jsem bravurně přistál…..kdyby věděl…..

Jak říká omladina „celkem adroš“.

2012.05.02 – Lítání

Musel jsem se pochlubit s dokončenou Mini Kanjou. Sice ještě nepoletí – nejsou nastaveny výchylky kormidel a není napípaný vysílač, ale na jednu fotku to stačí. K letu bylo připraveno jen AXN.

Nejenom já mám nové éro. I Martin se pochlubil novým letadlem – Sbachem. Lítá celkem pomalu a obratně – ideální na nácvik akrobacie.

S AXN jsem podnikl 3 starty, takřka v bezvětří. Ty lety a ten pocit bylo něco úplně jiného, než předešlé 2 dny, kdy fučelo až hrůza.

Z letů mám jeden zajímavý poznatek. Letadlo příšerně táhlo doleva a tak jsem jej musel křidélky dotrimovat. Finální pozice trimu byla v nule. To je celkem divné…ale to trimování, kdy letadlo táhlo doprava – a celkem dost, jsem prováděl po opravě. Loni jsem legendárně přistál do jablůňky a jedno z poškození bylo překroucené pravé křídlo. Toto překroucení jsem sice opravil, ale „něco“ tam asi zbylo a bylo potřeba dotrimovat. Celou zimu mi model visel u stropu v ložnici a já jej tam asi zimním topením „vyžíhal“. Na první pohled bylo poznat, že model lépe klouže.

2012.05.09 – Lítání

Absolutní bezvětří a teplota 26°C a … a hmyz – mraky hmyzu různých rodů, čeledí a druhů. A všichni měli hlad.

Další trimování AXN. Tentokrát je v nule směrovka. Podnikl jsem několik zdařilých letů i s přistáním „pěkně k noze“. A pak že to nejde.

Celkem jsem si to užíval – já si poletoval, jedna dcera se mi hrabala v autě, žena všechno točila a další dcera řvala jako pominutá – takže to video je nepoužitelné.

Na fotografii je důkaz, že dorůstá modelářský potěr.

2012.05.20 – Lítání ve větru

Poslední dobou mám pocit, že se sejdeme, jen když je hurikán. Teplota 26°C a vítr „jak kdy“. Zase to foukalo z východu přes hranu a to nám dole pokaždé vytvoří ideální podmínky na to, aby naše lety byly co nejzajímavější. 2 metry nad zemí je bezvětří, v přistávací hladině (2-15m) se to točí jako vítr v bedně a nad touhle úrovní si vítr v podstatě dělá, co chce. Mě to ve 2m ukazovalo 10km/h, 25km/h, 35km/h, 0 – a tak pořád dokola.

Na letiště dorazil i Jiřík. Původně si to chtěl taky vyzkoušet. Byli jsme dohodnuti, že mu to na chvíli půjčím. V tomhle větru ale ne – já si to rozbiju sám.

Tentokrát nikdo neodešel bez ztráty kytičky.

Zajímavý postřeh je to, že ať foukalo jak chtělo, tak když jsem to házel já, tak při mém startu začalo foukat víc. První start byl celkem OK. AXN se zmítalo, jak v poslední křeči. Snaha o přistání k noze mě opustila okamžitě, takže aspoň přistát. Plácl jsem s tím asi 200m od startu. Nebylo to nějak ukázkové, ale z té dálky to vypadalo celkem dobře. Cestou k letadlu jsem objevil elaporový kryt – že není můj, jsem zjistil hned. Moc velký, málo otřískaný. Letadlo leželo v kopřivách a bylo bez poškození. Takže jedinou újmu jsem díky tomuto letu utrpěl jen díky těm kopřivám.

Druhý let byl ještě výživnější, než první. Jelikož se startuje proti větru, tak jsem to musel házet směrem ke kopci a k drátům podél silnice. Odhoz, rychlé šáhnutí na vysílač, přitáhnout – pozdě. Už se asi nikdy nedozvím, jestli jsem ty dráty podletěl, nebo nadletěl. Okamžitě nastoupat co nejvýš a letět v tom hnusu. A v té chvíli to začalo. Jeden poryv střídal druhý, což bylo samozřejmě velmi zábavné. Vítr tlačil AXN doprava, já dal plná levá křidélka i směrovku a letadlo ani neletělo rovně. V té chvíli poryv přestal a logicky mi to s letadlem prudce uhlo doleva. Takže plná pravá…

Přistání bylo celkem tragické. Vítr mi to snesl po větru až za druhou hranu a já se minutu snažil přiblížit k sobě. Už, už to vypadalo, že pro to nebudu muset chodit moc daleko, když se letadlo vzepjalo a namířilo si to neomylně do stejného místa, jako poprvé. Nevadí – zase se projdu – už to tam znám. Celkem se zdálo, že to bude v pohodě. Asi v 10m klesám a libuju si, jak mi to jde (na vzdálenost 200m toho stejně není moc vidět) A pak se letadlo sklonilo čumákem dolů a pod plným si to namířilo do země. Tak jsem stáhl plyn a přitáhl výškovku, co to šlo. Na poslední chvíli se ten vítr zklidnil a letadlo se začalo srovnávat a přistálo za kopeček. Při ohledání místa dopadu jsem zjistil, že to zas tak do peřin nebylo. Sedlo si to šikmo na předek trupu a lehce ho to zmáčklo. Jediná závada je to, že se mi ulomil jistící háček pro kabinu – žabařina.

Celkem nejlepší je pro toto počasí Honzův FunCub. Podával standardní výkony.

P. Jaderný s AXN a větrem bojoval také celkem srdnatě, avšak marně. I když měl o chlup lepší podmínky, než já – stejně to nebylo nic platné. První let zkoušel podlétnout dráty – škrtl pravým wingletem. Tak to zkusil podél drátů a kolmo na přistávací plochu. Asi po 3 pokusech se dostal se do té klidnější hladiny a přistával. Přistání absolutně bez chyby, až na tu ceduli – v křídle je na náběžce díra šířky 40mm a kloubky 10mm (horkovzduška a lžíce to napraví). Druhý let byl ve stejném duchu, jako první – bojoval, jako lev. Na přistání šel asi 10x, až se to nakonec povedlo. Už byl 0,5m nad zemí všechno bylo OK i vítr se uklidnil. A pak se to stalo. Vítr si řekl dost – neponeseš to domů celé a foukl mu do toho z boku. AXN si škrtlo levým křídlem a skončilo v efektních hvězdách. Elapor sice vydrží vše, ale spoj obou polovin trupu v čumáku ne. Praskl v délce 100mm.

Poslední let podnikl Honza se samobrkem. Odhodil ho vzhledem k podmínkám obstojně. Ihned po odhozu mu to vítr přetočil na záda. Honza se to snažil srovnat, ale co s tím chcete dělat v 5-ti metrech nad zemí. Stočil to jen o půlku a letadlo si pláclo pravým wingletem do země. Ten se zlomil, vytrhaly se nějaké závěsy a baterka odletěla 2m od letadla.

Takže jsem vlastně jediný, který si toho díky nálezu krytu nese domů víc, než si přivezl. Teď je jen otázkou, čí ten kryt je. Mě je k ničemu a majitel teď zajisté někde v koutku své dílny tiše pláče nad tou ztrátou.

Vážený majiteli tohoto krytu – prozatím jej máte u mě schovaný, jako v družstevní záložně. Piju všechno, co teče (kromě asfaltu a medu – oboje teče pomalu).

2012.06.15 – Lítání – Po měsíční přestávce

Tak jsem se dočkal. Nastal večer, vítr se začal utišovat a já si sbalil svoje fidlátka (Ticholet, AXN a kufr).
Ještě nebylo to správné „letovo“, ale já jsem jako správný ohař vycítil, že to bude dobré. Stačilo počkat půl hodiny a bylo to tady.

Nejdřív šel do vzduchu Ticholet. Asi 8 koleček stylem: nastoupat, nadlétnout dráty, v levé klesavé zatáčce vypnout motor, podplachtit dráty, zapnout motor, nastoupat…..labůžo.

Na řadu přišlo i AXNko. Baterku jsem bohužel neměl úplně nabitou, tak jsem podnikl jenom asi 3 lety. Kupodivu jsem to po tom měsíci ani moc nezapomněl, takže spokojenost.

2012.06.16 – Lítání – Blizzard je ve vzduchu, Jirka se učí na AXN

Dneska mi ty letadla lítaly nějak divně. Ticholetu se moc nechtělo – připadlo mi, že je těžký na ocas. Tady jsem si rady věděl. Při včerejší „zahřívačce“ jsem v něm měl 3S1P Turnigy a dnes PowerHD. Obě mají stejnou kapacitu, ale ta Tutnigy je těžší. Vyřešil jsem to tak, že jsem v prostoru pro baterii její polohu změnil z „naplácnutá co nejvíc vzadu“ na „naplácnutá co nejvíc vpředu“. Letové vlastnosti se změnily, jako mávnutím kouzelného proutku.

AXN taky nic moc. Nějak víc to pod plynem táhlo doprava. V kluzu je to OK.

Konečně jsem na světlo Boží vytáhl i EGE. Při sestavování jsem narazil na problém. Tou neustálou přepravou se zlomila páka na pravé klapce. Kdybych měl izolepu, tak to přelepím a půjdu do vzduchu bez funkčních klapek. Bez zafixované klapky to však nemá smysl. Tomu letadlu se nahoru prostě nechce.

Počasí ze začátku vypadalo, že bude cedit měsíc. Já už to tady ale trochu znám a tak jsem se nenechal pobláznit. Chvíli sice fučel vítr, ale s přibývající hodinou se to pěkně uklidňovalo. Nakonec se to uklidnilo tak, že jsem mohl splnit slib, který jsem dal Jirkovi – a to, že mu to na chvíli půjčím.

AXN jsem mu vyvezl nahoru, on si stoupl přede mě a já mu dal Tx. Chvíli jsem mu vodil palce, aby si zvykl na to, jaké jsou výchylky a jak se letadlo ve vzduchu chová ve vztahu na vychýlení pák. No, a za chvíli už po obloze mastil parádní osmičky.

Honza se začal „rozcvičovat“ s Mantou. Základní akrobacie OK – jde se na přelety nad pšenicí. Vyhecovali jsme ho tak, že se rozhodl k průletu se „škrtnutím“. Škrtl si pěkně – ale trochu moc. Je však pravda, že brzdné účinky vzrostlé pšenice jsou parádní.

Jde se na Blizzarda. Ovšem to je ale struhadlo! Další vydařený kousek od Multiplexu. Honza ho má namotorovaný ještě trochu víc, než je verze „super sport“ je to někde mezi verzí „stíhačka“ a „raketa“. Papá mu to 60A a letový projev podle toho vypadá. Nemá problém přejít během pěti metrů z kluzu do kolmého motorového letu bez poklesu rychlosti. Uvidíme, jak moc je to přehnané oproti klasické verzi „super sport“ tam někde by se mohl pohybovat ten můj kus, který je plánován na 40A.

Letové vlastnosti jsou podle mě celkem slušné. Umí i celkem dobře klouzat – i když opadání je větší, než u klasického větroně. Rychlost na přistání samozřejmě musí být trochy vyšší – ale žádná tragédie.

Poslední 3 jsou takové náladové fotky. Na té úplně poslední je zřejmě zachycen výbuch hodkovické jaderné elektrárny. Někdo samozřejmě může namítnout, že tam žádná není… samozřejmě, že ne – není tam, protože vybuchla.

2012.06.17 – Lítání – Zálet Lazy Bee

Dneska jsem vůbec neměl v plánu jít na letiště. Spousta rodinných povinností a tak. Nakonec jsem všechno zvládl nad míru rychle, takže čas by byl. Co však nebylo, tak to je vysílač. Včera jsem jej celkem vybil a nenabil. Nevadí, pojedu bez letadel a natočím alespoň nějaké lepší video Honzova Blizzarda.

Honza přivezl novinku – Lazy Bee. Má to být začátečnický model na naučení. Z videa je vidět, že to zase taková pohoda není – je to nějaké kyndavé. Možná bude stačit vyměnit 3S1P za 2S1P. Přišlo mi totiž, že je to na hranici maximální rychlosti – i Honza si stěžoval na flutter kormidel. Je to podobné, jako s Ticholetem – z něj taky nikdy pyloňák nebude.

Blizzard je parádní. Dnes se mi však zdálo, jako by ho Honza tolik nehonil. Byl nějaký pomalejší. Anebo se mi to jen zdá a po včerejším WOW! efektu už si na tu rychlost začínám zvykat. Ale rychlost to byla. Jasně jsem to poznal na stříhání videa. 2 sekundy záběr na letadlo, bzzzz – pak už měl autofokus problém se zaostřováním….90% natočeného materiálu šlo do binárního nebe – delete a byl pokoj.

Kdo neviděl Blizzarda, nemůže pochopit, co to vlastně znamená „šim svistu“.

2012.06.19 – Lítání

Jak je lepší počasí, tak je nás na letišti hned nějak víc. Ukázal se i Zdenda – po měsíční nepřítomnosti. Musel asi nejdřív strávit hořkou chvilku se žluťákem. Při jednom z posledních poletů s ním prý celkem dost praštil. Křídlo vejpůl, trup vejpůl a navíc měl pilot potrhanou šálu. K jeho chvále musím poznamenat, že opravu provedl tak, že mu tu ránu ani moc nevěřím. Celou dobu pak zkoušel lilmity techniky. Celkem se mu to podařilo. Letadlo bez úhony přežilo i řízenou vývrtkospirálu ze 150m.

Honza byl přivežen na letiště Davidem. Sice už si nějaký pátek píšeme, ale až teprve teď jsme si stiskli pravice. Domlouváme spolu kombat. Po tom co jsem viděl, jak brousí oblohu s Korzárem, je mi jasné, že v soutěži první nebudu. Dalším strojem, který měl s sebou je čínská kopie Merlina – Kinetic. Je to taková malá mrška. Malé, lehké, obratné. Škoda, že se už neprodává.

Honza se rozhodl, že musí zrušit Mantu. Asi byl líný to normálně odstrojit a tak to chtěl ničil při letech.

1. První let – letmé přistání. Letadlo se blížilo nad polem od hrany k nám, Honza se přiblížil k ploše, dotkl se podvozkem země, tomu se roztáhly nohy, vrtule si škrtla, ozval se ječivý zvuk a … a nic.

2. Druhý let – letmé přistání, ale nechtěné. Jednou jsme se hecovali, jestli někdo udělá loping kolem drátů. Už se hecovat nemusíme. Takhle pěkně to nikdo nezvládne. Nejenom, že to Honza udělal, navíc při tom škrtl ocasem o dráty. Z tohoto důvodu se letadlo trochu vychýlilo z původní dráhy a místo průletu si to škrtlo o zem a … a nic – letělo dál.

3. Třetí let – snad to konečně vyjde. Let opět od hrany přes pole pšenice, podlétnout dráty. Teď už to Honza nenechal náhodě a při dotknutí se země tomu trochu pomohl. Letadlu se zase roztáhly nohy, vrtule zaječela a zastavila se. Letadlo se odrazilo směrem vzhůru, ztratilo rychlost a ze 2m se zapíchlo do země. Po ohledání trosek se ukázalo, že to žádné trosky nejsou. Honza narovnal čumák a Manta dál lítala.

Sorry Honzo – jestli se chceš Manty zbavit, tak na tuhle potvoru budeš muset buďto šlápnout, nebo ji prodat. Celkem bych se přimlouval k druhé variantě. K Blizardovi se naopak Honza choval jako k vlastnímu. Žádné vylomeniny.

Já jsem se pokoušel umravnit AXN. Pod levý horní šroub jsem nacpal 2 podložky a testoval účinek. Ještě to pod plynem trochu táhne doprava a dolů, ale ten rozdíl je vidět na první pohled – ještě tam dám jednu, dvě podložky.

Ticholet už moc štelovat nebudu – blíží se jeho konec. Trup je těsně za křídlem nažvejklý a mezi servy a ocasem je to to samé. Kolečka pod dráty mě přestaly bavit a tak jsem zkoušel zaviset. Ticholet se dá zastavit asi pod úhlem 40° a z této pozice se umí rozletět jen tím, že se čumák lehce skloní dolů. Vypadá to moc pěkně – letadlo letí v kluzu, já ho přitáhnu a ve chvíli, kdy už vlastně stojí, pustím motor. Letadlo se ve vzduchu zastaví a 1-2 vteřiny zavisí, pak jej trochu potlačím a Ticholet se rozjíždí rychlostí slimáka. Při posledním „Harrierování“ jsem tento akrobatický prvek prováděl ve výšce 2m – letadlo se poslušně zastavilo, já přidal plyn. Letadlo se zhouplo a já stačil tak na poslední chvíli stáhnout plyn, abych nepřišel alespoň o vrtuli. Výsledkem přistání přímo na motor je to, že trup už je nažvejký natřikrát. Na letové vlastnosti to nemá žádný vliv.

Celkem výživné odpoledne.

2012.05.20 – Lítání ve větru – Samobrko

2012.06.23 – Lítání

EGEmu jsem 5-min epoxidem přilepil ulomenou páku klapky a u AXN jsem přidal další podložky. Ještě tak 2 a motor bude mít osu kolmo k ose letadla. Navíc jsem před ocas nalepil závažíčko – ono tam už dřív bylo a i Dive test mi neúprosně naznačoval, že je to těžké na čumák.

Na poli jsem byl jen se Zdendou. Při přípravné debatě jsem mu ukazoval, jak na AXN fungují brzdy a klapky. Probírali jsme vyosení motoru a tak – takové to předstartovní tlachání. Dvojité výchylky jsem si přepnul na 100% a šup tam s ním. Už hned po odhozu jsem poznal, že je na tom letadlo podstatně lépe. Už nemělo tak moc velkou tendenci jít pod motorem dolů. V podstatě ani nebylo třeba moc přitahovat – to je dobré znamení.

Začal jsem to lehce trimovat – přece jenom jsem hnul s těžištěm. Bohužel se začal zvedat vítr a to je při trimování vždy problém. Pod plným plynem jsem měl pocit, že to ještě trochu prosedá – doma ještě přidám podložky.

Ty dual rates mě byl čert dlužný. Letadlo sebou cukalo, jak pes který se rozběhne za kočkou a zapomene, že je na vodítku. Tak jsem je zpět přepnul na 50%. Přiblížení na přistání – sice jsem byl ještě vysoko, ale to dám. Poslední otočka a pak to přišlo. Letadlo v zatáčce ztratilo rychlost, přetočilo se kolem své podélné osy o 45° a spadlo po křídle. Naštěstí jsem byl ještě dost vysoko na to, abych nabral dostatečnou rychlost a těsně nad zemí letadlo srovnal, přidal plyn a nastoupal do dostatečné výšky k uklidnění. Klasický příklad ztráty vztlaku.

Že bych to tak zmršil tím dovážením ocasu? No uvidíme. Nadletěl jsem dráty a přistával pod nimi. Mám to pěkně nacvičené s Ticholetem. Už jsem byl připravený na to, co se stane. Letadlo jsem uvedl do sestupné zatáčky a to ztratilo vztlak naprosto stejným způsobem, jako před chvílí. Počkal jsem, až se v pádu trochu rozjede, srovnal ho, trochu přidal plyn a sedl hned vedle plochy.

Po přistání bylo hned jasné, proč se to chovalo tak jankovitě. Já pitomec si místo DR ze 100% na 50% zapnul brzdy. Jsem zvědavý na to, co si všechno přepnu, až budu lítat s T12FG – tam je čudlíků jak na klarinetu. Ale zase to má jeden pozitivní efekt – jsem celkem schopný řešit krizové situace s klidem a rozmyslem v relativně krátké době. Škoda – asi už nikdy nepřistanu do jabloně.

Poučen z krizového vývoje jsem si všechno přepnul ještě před letem a pak už na nic nešahal. Let byl OK. Ještě mám pocit, že to nějaké podložky bude chtít, ale protože se začal zvedat vítr, tak z trimování nebylo nic.

Zdenda si chvíli poletěl se žluťákem, ukázal akrobačku klučinovi, co se na kraji pole zastavil se svojí rodinkou. Prostě pohoda.

Na řadu konečně přišel i EGE. Naposled jsem „ho vyvezl“ loni na podzim, kdy mi uletěl 500m do pole a při přistání se mu ohnula hřídel. Já jsem ji vyměnil za kalený kolík 4mm. Ten je však třeba upravit. Hřídele motorů jsou dvě stovky do mínusu (kvůli ložisku) – kolíky jsou naopak do plusu. Tak jsem ho ručně, v soustruhu sbrousil šmirglem – měřeno tisícinovým mikrometrem, pochopitelně. Naschvál jsem nedělal drážku pro segerovku – na oba konce jsem dal kroužek s červíky s HK.

Při letu s tímto řešením nebyl jediný problém. Vítr se ale bohužel zvedl tak, že letadlo stálo na místě – takže kroužení se nekonalo. Po několika nastoupáních jsem jej poslal dolů – díky větru si sedl při nulové rychlosti.

Takže víceméně spokojenost.

2012.06.27 – Lítání

Dnes jsme se sešli v hojném počtu. Jak piloti, tak jejich ratolesti. Co se mi na tomhle koníčku líbí je to, že jsme pěkně všichni spolu. Chlapi si lítají a ženský kecají – ani k tomu nepotřebují připojení na Fejsbůk. Aspoň jsme pak ušetřeni jedovatých otázek typu: „Kdes byl? Cos tam dělal? Kdo tam byl s tebou?“

Asi už se na to ladění vyosení motoru u AXN vyprdnu. Poslední dobou mám pocit, že ať to udělám jakkoli, tak výsledný letový projev je stále stejný. Pořád pod motorem táhne doprava a dolů. No nic vzal jsem stuhu, připíchl ji modelářským špendlíkem k ocasu a šel brousit vzduch.

Dcera vyslovila přání si to taky zkusit. A co by ne – je už dost stará na to, aby se mohla proletět s AXN (2,5 roku). Říkám jí: zkus doleva, nebo doprava tady tou pravou pákou a koukej, co dělá éro. Neomylně chytla do prstíků levou páku, zavřela oči a posunula ji dopředu doprava (MODE 2). Ze 100m výškové převahy byla rázem krizovka pod plným kotlem, ve 20-ti metrech. Byl jsem na to připraven – „Dej to sem a jdi si dělat bábovičky“!

Když už lítá mladá, tak musí i star.. – tedy moje drahá polovička. Loni to už zkoušela a celkem jí to šlo. Neomylně si to ke mě zamířila a že prej si to hodí. No tak to prr – holubičko! Vyvezl jsem jí to do výšky a půjčil vysílač. Za rok snad zapomněla všechno. Říkám jí – lítej osmičky a – a ona přitáhne. AXN se logicky vzepjalo, zastavilo ve vzduchu, sklopilo čumák a začalo nabírat rychlost směrem dolů.

Znám takové ty katastrofické filmy. Letadlo se řítí střemhlav dolů, ručička výškoměru se otáčí tak rychle, že skoro není vidět, umělý horizont je na doraz, v kabině pro cestující začíná ječet nějaká hysterická ženská (ta je ostatně v každém takovém filmu – pak vždycky umře). V kabině začínají selhávat všechny kontrolky a poslední co uvidíme je to, jak si kapitán s druhým pilotem vymění pohledy. Kapitán: „Krucinál himlhergot, co mám s tímhle krámem dělat?“ a druhý pilot „Na mě nekoukej – ty seš tady velitel. Chcípnem tady všichni stejně jenom kvůli tobě!“ A pak? Reklamní přestávka…

Tak tohle mi proběhlo před očima asi ve 2 setinách sekundy. Hrábl jsem jí do kniplů, zklidnil letadlo a vyvezl jej zase nahoru. Celá situace se opakovala ještě 2x. Pak jsem jí to sebral a poslal k dceři, aby jí pomohla s kyblíkem a lopatkou.

Dal jsem si oraz a sledoval co se děje okolo. Honza podával s FunCubem standardní výkony. Je vidět, že pilně trénuje. Lety na minimálce, visení, záda…

Pavel má zatím jen svého AXN a je celkem poznat, že naopak moc netrénuje – vše jasně dokazuje video. Dráty vedou 1:0!

I David se pokoušel o lety s Mustangem a se stuhou. Obratnost a výkon motoru – to je základ. Dalším poletovadlem v jeho stáji je stíhačka. Hází se to jako F3K, ale s výkrutem a půlpřemetem ve smyku. Video jsem si musel posunovat po jednotlivých snímcích, aby bylo poznat, co se vlastně při odhozu s modelem děje. Samotný let už tak zajímavý, jako start nebyl – ale lítá to celkem pěkně. Na akrobata bohužel nedošlo.

Následovala další rychlostní vsuvka – Blizzard. Co je na tomhle letadle zajímavé, je to že jsem ani jako divák nikdy neměl pocit, že během letu ztrácím přehled o poloze letadla. Je prostě dobře „čitelné“.

2012.06.27 – Lítání – Kombat Battle of Čambuzy

2012.06.28 – Lítání

Dnes večer jsem „ukradl“ trochu času. Sbalil si EGE a AXN a vyrazil. Cestou jsem ještě stačil nalákat Zdendu – dorazil chvíli po mě.

Proběhlo několik letů s AXN a EGE. Oba modely jsem cvičně osadil stuhou. Tentokrát bez jakýchkoli vylomenin a zajímavostí. Zdenda proháněl žluťáka – prostě pohodička.

A pak se to stalo – historicky první Hodkovický kombat v dějinách.

Dnes večer jsem „ukradl“ trochu času. Sbalil si EGE a AXN a vyrazil. Cestou jsem ještě stačil nalákat Zdendu – dorazil chvíli po mě. Proběhlo několik letů s AXN a EGE. Oba modely jsem cvičně osadil stuhou. Tentokrát bez jakýchkoli vylomenin a zajímavostí. Zdenda proháněl žluťáka – prostě pohodička.

2012.06.30 – Lítání

Dnešní letecký den byl rozdělen na dvě části.

Ta první se odehrála pod hranou. Já měl EGEho a Honza FunCuba – klasika. Celkem jsme to pojali, jako takovou lehkou rozcvičku. Při finálním balení se na letišti objevil další modelář a začal vytahovat konečně nějaké pořádné letadlo – Rainbow, konstrukční elektro hornoplošník. Podle jeho slov, potřeboval vyzkoušet nově instalovanou osu motoru po předešlé ráně. Vibrace při prudším přidání plynu jsou patrné i z videa. Vůle mezi hřídelí a ložiskem byla jasně poznat při zakvedlání za kužel. Při přistání byl trochu dlouhý a asi o 2 m přejel konec přistávací plochy. Kolečka se zarazila o myší díru a to způsobilo díru ve spodku letadla – nevýhoda dřevěňáků – víc se lepí, než lítá.

Mimochodem – toto je pravý majitel toho elaporového krytu, který jsem onehdá našel v kopřivách. Bohužel Cesna, z které je tento kryt byla upopelnicována, takže kryt ji bude následovat…

Druhá část letového dne probíhala u kamaráda Jiříka v Nové vsi u Chrastavy. Co se týče letového prostoru, tak to bylo velmi zajímavé – loučka do kopce a do eL-ka. Honzův FunCUB by si s tím bez klapek neporadil.

Můj EGE na tom byl podstatně hůř – lítání celkem OK, ale to přistání… Naklesal jsem proti kopci, v 10-ti metrech jsem zatočil tak, abych sledoval osu lomení louky a přistával proti kopci. Bohužel pak EGE chytil nějaký „švunk“ a letěl proti svahu ještě 400m – hezky jsem se prošel. Po této zkušenosti jsem už zůstal na kopci pod dráty, abych měl proti sobě dost prostoru pro přistávání.

Z důvodu malosti přistávacího prostoru jsem začal zkoušet, co udělají klapky a brzdy, co jsem kdysi naprogramoval na svoji T6EX. Celkem jsem se zapotil. Tenkrát když jsem EGEho pípal do rádia (skoro před 2-mi roky) jsem měl brzdy na pravém dolním vypínači směrem nahoru a klapky na levém horním směrem dolů – směr pohybu ovládací plochy je souhlasný se směrem vyklopení – tenkrát se mi to zdálo celkem logické. Teď jsem to zkoušel a bylo to jako hrát na saxofon – samej čudlík.

Tak dlouho jsem si přepínal přepínače, až mi při jednom přistání klesla rychlost tak, že letadlo ztratilo vztlak a čumákem se zapíchlo do oranice. Ještě štěstí, že se to stalo v 1m nad zemí. Výsledkem ovšem bylo to, že se mi povysunuly křídla a hnuly se USB konektory. No a já je při opětovném zasouvání na jedné půlce utrhl. Takže pro dnešek jsem dolítal.

2012.07.10 – Lítání – T12FG

Někdo by si mohl říct, že už jsem s těma fotkam trochu otravnej. Pořád jenom EGE, kufr a rádio. Tentokrát je tam ovšem jedna změna – začínám přecházet na T12FG.

Při posledním lítání jsem dospěl k přesvědčení, že už je na čase. Rádio mám už skoro 2 měsíce a ještě si neškráblo.

Doma jsem tedy EGEmu zalepil USB konektory na původní místa, zasunul křídla a spároval Rx s novým rádiem. Všechno bylo samozřejmě jinak. Křidýlka na Tx hýbaly s výškovkou, klapky se směrovkou… takže celé přeházet. Posléze se ukázalo, že i výchylky nejsou v neutrálech, takže i oprava táhel. Napípal jsem původní velikosti výchylek a přidal DR 50% na všechno. A navíc jsem na jeden 3-polohový čudlík nacvakal na jednu polohu samotné klapky 3mm dolů a na druhou polohu asi 15mm dolů. K tomuto jsem na stejný čudlík přidal křidýlka nahoru (ofsetem) 5mm se zpožděním na obě strany. Dostal jsem tak jednoduchý jednopolohový butterfly. Zkontroloval jsem smysly výchylek a vyrazil na letiště.

Letadlo jsem sestavil, ještě jednou zkontroloval všechny pohyby, zapnul motor a hodil. Po nezbytném trimování jsem se dal do zkoušení klapkostroje. To je parádička – všechno jedním přepínačem. Ve vzduchu byla patrná jedna věc – při přepnutí na klapky se letadlo nepříjemě vzpínalo – bude to chtít mix výškovky. Po přistání jsem ho tam nacpal. V rychlosti jsem mějak nebyl schopen rozchodit přednastavený mix, tak jsem použil jeden z osmi volných.

Teď už to při letu byla lahoda. Při zapnutí klapek letadlo zdánlivě jen mírně zpomalí. Toto zpomalení však pokračuje až takřka do zastavení. Pro přistání je nutné trochu tlačit – prostě proto, aby to letělo. Možná přidám na mixu. Stabilita letadla je absolutně neskutečná – v podstatě se mi ho na klapkách nepodařilo přetáhnout – a že jsem se snažil….

Na internetu jsem se kdysi dočetl, že klapky na EGE nemají smysl – snad jen z tréningových důvodů. Samozřejmě to není pravda. Co se změní, je především to, že letadlo s klapkami přijde o svůj dlouhý a rychlý kluz při zemi. Na klapkách se šourá, jako stará babka a není problém se řízeně trefit do jakéhokoli místa přistávací plochy.

A já se pořád divil, že to Honzovi s tím FunCubem tak pěkně přistává.

Vivat klapky! – no, to jsem zase objevil Ameriku……

2012.07.21 – Lítání

Zima vítr a hnus… Tak tohle je léto! Dnes jsem učinil jedno ze svých nejzásadnějších rozhodnutí. Při sledování chmi.cz jsem stanovil naše letové okno mezi jeden megamrak a druhý megamrak.

Celkem jsem to trefil – stává se ze mě odborník na „krátkodobé předpovědi“. No, ono to zase taková věda není: Stav před půlhodinou a předpověď na půlhodinu (ZDE)

Dnešní lítání bylo ve znamení boje se hmotou. Konkrétně se hmotou s názvem T12FG. To rádio je chytré – někdy až příliš.

Když je v návodu napsáno například „Menu Ble-Ble-Ble. Zde je se nastavují parametry ble-ble-ble“ Tím se myslí, že se mají nastavit VŠECHNY parametry! To se pak jeden může divit, že motýl na Mini Kanje chodil tak, že jedno servo mělo ve všech funkcích 50%, a to druhé 100%. No však! Vždyť jsem to tam tak měl…

Další pecka – můj vypečený jednočudlíkový butterfly. V něm se jedno křidélko vyklopilo nahoru (OK) a druhé dolů (asi ne, co?). Chyba byla opět v nastavení – ale než jsem to našel….. Co se týče lítání, tak to bylo tak nějak všelijak. Pro EGE docela OK – když to s ním taky celkem občas zamávalo. Na zálet Mini Kanji rozhodně ne – ale už ji s sebou beru stabilně – ono se to jednou podaří.

2012.07.23 – Lítání

Dnešek sliboval luxusní podmínky – na první pohled. Na první pohled bezvětří, ale čas od času se zvedl celkem silný závan, chvíli si pofukoval a pak se najednou uklidnil. Po chvíli to samé – avšak z úplně jiného směru. Takže jsme tam všichni postávali a čekali.

Den sliboval nové zážitky – a že jich nakonec bylo…..

Libor se vytasil s funglovkou akrobatického Heliose. Prý už mu to dlouho visí na stěně a je třeba z toho sundat prach.

Podvozek Rainbowa byl zdárně opraven, k čemuž se přidal i Zdenda. Proléval na ploše podvozek svého akrobata, co to šlo. Stalo se mu úplně to samé a ve stejném místě to, co před pár týdny s Rainbow. No prostě – pokud se přistává mimo plochu, tak se podvozku stane, že zajede do díry, kterou vytvořili psi norující myši.

Další novinkou byl Easy Cub, což je takový malý bráška Fun Cubu.

Jako jeden z prvních to šel otestovat Libor s Lagunou. I na takovémto třímetru bylo vidět, jak to s ním mává. Škubala s sebou, jak v posledním tažení. Jak se však blížil večer, tak se to začalo uklidňovat. Přišla moje chvíle.

Nejdříve půjde EGE, zálet Mini Kanji až podle počasí. Vezmu letadlo, vysílač a mastím si to na plochu. Zkouším zakvedlat s kniply – kormidla se hýbou jak mají – butterflay, klapky, brzdy..OK, jde se na to. Páka plynu do krajní polohy a …. a něco je špatně. Vrtule se točí tak na půlku. Co to k sakru je?

Asi baterka – je to ta moje nejstarší a už se nafukuje. Po kontrole jsem zjistil, že je OK. Tak to bude regulátor. Taky ne. No, poslední možností je vysílač. Mrknul jsem do servomonitoru a – a je to jasné plyn má v krajní poloze místo 100% jen 25%. Chvíli jsem přesvědčoval sám sebe, že jsem jenom nastavil nějaký špatný mix. Bohužel ne. Stejné zobrazení se ukázalo i v novém, „panenském“, modelu. Takže v pytli je rádio – to mám radost.

Sbalil jsem letadla a s ocasem mezi nohama zamířil domů.

Ale závada je nějaká divná – jako by se měnila. Čísla na servomonitoru si poblikávají 26…25…24%.

2012.07.27 – Lítání – Zálet Mini Kanji a její zápich

Dnes jsem mimořádně dorazil jako první. A to především z důvodu toho, abych zase neparkoval až na konci štrůdlu. Čím jsem starší, tím jsem línější.

Ještě než všichni postupně dorazili, tak jsem proháněl EGEho. Klapky klapaly o sto šest.

Ty přistání jsem si vyloženě užíval. Vyklopení butterfly je OK tak do poloviny dráhy ovladače (mám to na pravém bočním – rotačním). Asi to bude chtít trochu zmenšit, ať je využitelná celá dráha ovladače. Taky uvažuji o tom, že přimixovanou VOP nebudu řešit ofsetem. Je jasné, že takto to korektně funguje jen pro určitou úroveň vyklopení klapek. Ale všeho do času a pěkně postupně.

Vylítal jsem 2 baterky a nazrál čas na to, abych zkusil Mini Kanju. Vše potřebné je na videu. Plyn jsem dal pocitově – tak na 40% plné výchylky a hodil. Letadlo jsem hodil celkem dobře, při chycení rádia levou rukou jsem trochu stáhl plyn a letadlo začalo hned klesat. Až doteď bylo vše celkem v pořádku. Kdybych stáhl plyn, tak jsem krásně přistál. Bohužel jsem tam nacpal plný plyn. Jak je vidět na videu, letadlo okamžitě poslechlo moment od vrtule a začalo se stáčet doleva, až se na vrcholku dráhy postavilo na křídlo. To už jsem věděl, že je zle. Nastavené výchylky na kormidlech byly příliš malé na to, aby letadlo srovnaly. Tak jsem stáhl plyn a dal plnou pravou a plně přitáhl. Letadlo se začalo pomalu srovnávat. Avšak příliš pomalu na to, aby to dopadlo lépe. Letadlo narazilo do země a ozvalo se křup. Let trval 6! sekund.

Zdenda si neodpustil finální poznámku „Já jsem ti to říkal…..“

Takže hajdy k troskám. A teprve teď nastalo to pravé divení. Letadlu nebylo vůbec nic. Křídlo absolutně bez poškození. Jediné, co se stalo je to, že se odlepila bočnice a dno trupu od hlavní přepážky. Takže oprava doma trvala 10 minut. Největší časovou náročnost opravy spolklo hledání sekunďáku.

Zdenda tvrdí, že to mohlo být i příliš velkou vrtulí. Je jasné, že vyosení, které jsem udělal, bylo moc malé. Takže jsem při opravě vyměnil i vrtuli za Graupner 4,3×2,4, podložil motor 2x dvěmi podložkami a samozřejmě zvedl výchylky ocasu.

Takže pokus č.2!

2012.08.13 – Lítání – pády s Heliosem

Po opětovné přestávce způsobené nepřízní počasí (letos prostě normální) jsem vyrazil na letiště. Jak je však vidět na první fotce, Mini Kanja zůstala ve futrálech. Celkem dost foukalo a ani s přibývajícím večerem neměl vítr tendenci ustávat.

Takže jenom EGE – ale zde je třeba dodat, že s drobným vylepšením. Rozhodl jsem se totiž vyzkoušet použít EGEho, jako nosiče pro Ježuru. Každý určitě viděl sestavu amerického raketoplánu a Boeingu 747 – no, tak toto je něco podobného.

Vypouštěcí zařízení je jednoduchost sama. Modelářská pohonná guma 1×3. Na jednom konci se udělá uzlík a druhý konec se zespodu provlíkne štěrbinou mezi křídlem a klapkou. Klapka se vyklopí dolů, Ježura se položí na křídlo. Gumičku otočím kolem trupu Ježury a volný konec vsunu do štěrbiny klapky. Klapku sklopím do normální polohy a tím se sevře gumička – drží to jako čert.

Bohužel, toto byl poslední pokus o vypuštění čehokoli z modelu letadla. Mohlo by se mi totiž velice lehce stát, že mi něco odpadne. Třeba kabina, nebo kryt baterie a někdo by si to mohl špatně vyložit. No a výsledkem by mohl být dlouhodobý pobyt na Guantanamu s občasnými lekcemi watterboardingu.

Lety s EGE jsem podnikl celkem asi 4. Ty klapky jsou prostě boží – není problém letět krokem rovnoběžně 10m od přistávací plochy, ve 3 metrech udělat zatáčku a přistát na plochu, jako do peřiny.

David jako první dokončil kombatového Mustanga. Tímto mu všichni gratulujeme – může si na vlastní náklady koupit nějakou medaili, nebo pohár vítěze. Lítalo mu to celkem pěkně, leč nezajímavě – vůbec mu to nepadalo. Tak jsem alespoň pořídil nějaké obrázky stroje, abychom se mohli poučit.

Co ovšem padalo celkem dost, tak to byl Liborův Helois. Po tom co jsem viděl, asi přestanu tvrdit, že s dřevěňákem se dá bourat jenom jednou. Liborovi se to podařilo 2x a škody jsou celkem zanedbatelné. S oběma starty mu pomohl Zdeněk – vždy odstartoval a po chvíli akrobacie mu to předal. Oba lety byly ve znamení seznamování se s letadlem a jeho reakcemi na výchylky, které jsou samozřejmě poněkud větší – prostě akrobat.

První přistání a hned stresová situace. Motor přestal táhnout. Trochu se zapomnělo hlídat čas a baterie došla. Už nebyl čas na to, předat řízení Zdeňkovi a tak to Libor risknul sám. Prosvištěl nám asi 20 cm nad hlavami (museli jsme však do pokleku) a přistál těsně vedle plochy do vyšší trávy. Letadlo padlo po křídle a udělalo polohvězdu – škody nula.

Druhé přistání je na videu. Pouštěl jsem si to asi 10x a zpomaleně. Důvody pádu jsou zcela evidentní. Prvotní problém je v tom, že je Libor spíš větroňář. Takže zvyk je železná košile. Nejenom, že akrobata nedržel na rychlosti, jak mu radil Zdenda, ale navíc při malé rychlosti přitahoval až do ztráty vztlaku – naštěstí těsně nad zemí. Odnesl to snad jen podvozek.

Na videu jsou vidět celkem 3 přitažení. První je v zatáčce na přistání – tady by to snad ještě bylo OK. Druhé a celkem výrazné je v okamžiku, kdy bylo letadlo na hranici oblohy a lesa. Podle mě se tady Libor snažil udržet výšku tak, aby doletěl na přistávací plochu. Letadlo však trochu ztratilo rychlost a on instinktivně potlačil – OK. V tomto okamžiku bohužel zjistil, že asi nedoletí a přitáhl naposled. Letadlo okamžitě spadlo po pravém křídle. Na zvukové stopě je poznat, kdy Libor stáhnul plyn – je to těsně po druhém přitažení. Vrtule se ještě dotáčela a zastavila se v okamžiku, kdy potřetí přitáhl – takže vlastně začala brzdit. Celkem tedy 3 chyby v ten nejkritičtější okamžik: malá rychlost+přitažení a navíc brzdění zastavenou vrtulí.

Toto je právě ten důvod, proč si natáčím svoje nepovedené první lety – viz například Mini Kanja a třeba Plackolet. Během těch pár vteřin prostě člověk nezpracuje tolik informací a nemůže se tedy ze svých chyb poučit. Takže Libore: prolej ten podvozek sekunďákem a hup tam s ním znovu!

2012.08.19 – Lítání – Druhý den záletu Mini Kanji

Máme novou ceduli – ta první nebyla zřejmě dost názorná. Padáčkáři nám ustavičně orali náš plácek. Tahle je určitě lepší – uvidíme, jaký bude účinek.

Nejdřív šel nahoru EGE. Je krásně vidět, jak to člověk po jednom týdnu rychle zapomene. První přistání nebylo nic-moc. Další už celkem šla.

Nakonec dorazil i Zdeněk. Sice bez letadel, zato se psy. Asi byli hodní, tak je vzal na večeři. Mám jediné štěstí, že EGE nemá potah z myších kožíšků – okamžitě by ho sežrali.

Protože neměl letadla, tak měl čas se mnou zalétávat M.K. Dnes jsem na to šel úplně jinak. Žádné „plný knedlík a šup tam s ním“. Zdenda házel a já řídil. Nejdříve pár hodů bez motoru, pak pár hodů z 1/4 motorem – takové to klasické zaklouzávání. Těžiště jsme asi po 5-tém startu vyladili a dali se do výchylek.

Tady to bylo však nějak na levačku. Výškovka byla OK – na můj vkus však příliš ostrá. Směrovka se však chovala tak, že při vychýlení letadla doleva a dání kontra na vysílači letělo letadlo ještě více doleva. Smysl výchylek byl v pořádku. Po usilovném namáhání všech našich mozkových závitů jsme se shodli na tom, že je zřejmě špatně poměr výchylek VOP/SOP na motýlu. Toto se dá zjistit jen jedním způsobem. Doma mám Rychlolep, což je koncepčně stejné letadlo. Musím to porovnat s ním.

Doma jsem si vytáhl trup Rychlolepu a M.K. na stůl. Vyndal z krabice T6EX a T12FG a začal porovnávat. Na T6EX je poměr motýla SOP 50% x VOP 50% (nahoru a dolů jsou výchylky stejné – nelze je nastavit jinak). Na T12FG byl poměr 100×100, což je v podstatě také 50×50 – jen jsou výchylky větší. Postupným kvedláním s pákami obou vysílačů jsem dospěl k poznání, že na T12FG musí být motýl napípán tak, že je SOP 100% a VOP 50%. Při tomto nastavení byly výchylky obou letadel poměrově stejné. Tak a teď to jen ověřit v praxi.

Jen mě zaráží ten rozdíl ve filozofii nastavení těch dvou rádií. Jakoby každé dělala jiná Futaba.

A poučení ze záletu?

1. Letadlo je nutné dobře postavit
2. Je nutné zalétávat bez stresu a nervozity
3. Je nutné správně nastavit vysílač
4. Je nutné se dobře připravit na to, že si letadlo během záletu může dělat, co chce
5. Pokud jsou splněny všechny body 1 až 4, tak se stejně stane něco, s čím se vůbec nepočítalo

2012.08.20 – Lítání – Třetí zálet Mini Kanji

David si pořídil nového mazlika. Z druhé ruky zakoupil Pitse. Klasický balzák ze stavebnice. V letu jsem ho bohužel ještě neviděl, Ale podle pilota letěl už 4x a celkem slušně.

Já se opět rozcvičil na EGEm. Zahodil jsem ho asi 5x – prostě klasika.

Po pokecu s kolegy na téma „jak nám tuhne“ (epoxid – pochopitelně), jsem vzal Mini Kanju a začal zkoušet výsledek předchozích úprav. Takže baterka až dozadu na přepážku a motýl 100×50. Letadlo jsem hodil a pozoroval reakce na výchylky kniplu – prostě luxus. Sice by výškovka mohla být lehce ostřejší, ale není to nic tragického. Směrovka je absolutně v pořádku.

S letadlem jsem podnikl asi 8 dlouhých přízemních letů. Zatím vždy jen směrem od sebe. Je to sice otrava, letět 300m, přistát a pak pro to klusat, ale aspoň udělám něco pro svoje zdraví. Projevila se další věc, a to vrtule. Po předchozím zápichu jsem nabyl dojmu, že je vrtule moc těžká a tak jsem tam nasadil Graupnerku 5,5×3,3. Je tak na hraně. Letadlo s ní sice letí, ale přebytek výkonu tam prostě není – musím vyzkoušet svoji novou Aeronaut 6×3. Navíc mi přijde, že je motor příliš vyosený dolů – když už budu měnit vrtuli, tak vyndám i tu jednu podložku. Při posledním letu už byla celkem tma a letadlo bylo takřka nerozeznatelné od pozadí. V nejlepším přestat – vysílač se mnou naprosto souhlasil – začal pípat z důvodu vybité baterie. Takže zatím celkem spokojenost.

2012.08.21 – Lítání – Mini Kanja letí

Takže jsem konečně viděl Pitse v letu – viz video. David prostě umí. Navíc je zajímavé porovnat přistání Pitse s přistáním Heliose.

Já znovu začal s EGEm. Abych si to trochu zpestřil, tak jsem začal zkoušet klapky při startu. Na přepínači mám na první poloze klapky vychýlené asi 5mm. S tímto nastavením se EGE vznese sice poněkud líněji, ale o to víc stabilněji. Zase další důkaz toho, že i na 2m kuličkovětroni nejsou klapky k ničemu.

Na řadu jde Mini Kanja. Doma jsem vyndal motor, dal ho na rameno měřící stanice a změřil sklopku Aeronaut 6×3 (na trámci je opět 7×3). Výsledek mě trochu zamrzel. Naprosto stejné hodnoty, jako u Graupnerky. Vrtule má sice jiný tvar, je ze skla, ale jinak táhne stejně. Takže mám vrtuli, která táhne málo a 2 vrtule, které táhnou moc. Tak jsem z té Aeronautky na každém konci ušmikl 10mm. Konce jsem ořezal do tvaru, udělal náběžku a odtokovku, zeslabil tloušťku konce a celé to zahladil brusnou houbičkou. Proud klesl z 13A na 11,5A.

Párkrát jsem Mini Kanju hodil a pozoroval, jak se chová po vyndání jedné podložky z vyosení dolů a po nasazené těžší vrtule. Letěla při zemi naprosto v pořádku. Poslední přízemní hod jsem trochu přehnal a musel jsem pro letadlo celkem daleko. To mě trochu naštvalo. Byl jsem na kopečku nad naším pláckem a od drátů asi 300m. Tak jsem letadlo hodil směrem z kopce. Mini Kanja nabrala tak 3-4m výšky, tak jsem jí trochu pomohl výškovkou a motorem. Luxusně se vznesla asi do 20-ti metrů. Dal jsem levou, vypnul motor. Letadlo udělalo zatáčku a v kluzu mi přistálo asi 5m ode mě. Jak je to hned lepší, když se pro to nemusí chodit.

Stejným způsobem jsem provedl další 2 lety. Bohužel se proti mně spikly živly. Zase to foukalo. EGEmu to sice nevadí, ale Mini Kanja je něco jiného. Při posledním letu mi to v klesavé zatáčce fouklo tak, jako by to někdo vzal do ruky a mocně s tím zatřásl. Naštěstí jsem už byl pod hladinou, kde fouká (dnes koĺem 6-ti metrů), letadlo jsem uklidnil a luxusně přistál. Dál nebudu pokoušet osud a počkám na úplné bezvětří.

A výsledek? V podstatě se mi nepotvrdila domněnka malého vyosení motoru směrem doprava, z prvního letu. To by to muselo táhnout vlevo i teď. Podle mě byl na vině závan a malé výchylky na kormidlech to nedokázaly srovnat. Dalším poznatkem je to, že tohle letadlo si letos asi moc nezalítá. V podstatě na ně ještě letos nebyly podmínky.

Takže tímto jsem se zařadil po bok těm, kteří postaví vlastnoručně „dřevěnku“ a ta jim navíc i lítá – super!

Doma to musím oslavit lahví Božolé.

2012.08.23 – Lítání – Trimování Mini Kanji

Dnes jsem vzal na pole 3 letadla. Mini Kanju, protože je to teď moje favoritka. Rychlolep, protože jsem ho chtěl vyzkoušet před Mini Kanjou a EGEho, aby mu doma nebylo smutno.

Na letišti už byl Zdeněk s dalším novým modelářem. Nový byl pochopitelně pro mě – Zdeněk jej evidentně zná už ze školních škamen.

Zaujaly mě dvě věci. První bylo jeho letadlo. Evidentně vlastní rukodělná činnost – akrobat ze zlaté éry Modeláře – žádná kupovaná Extra. Letadlo bylo na spalovák. Takže řev, smrad a všude spousta kouře. Při debatě jsme se shodli na tom, že zdání rychlého letu způsobuje řev motoru. Iluze byla dokonalá.

Druhá věc, která mě zaujala, byly všechny ty další věci potřebné k provozování „čmouda“ – a všechno od mastnoty.

Pro Rychlolep jsem, jako základ použil program z Mini Kanji. Nechal jsem motýla 50×100 (%) tak, jako u M.K. a začal ho házet. Ani nebylo potřeba moc trimovat. V zatáčkách se to chovalo na vlas stejně, jako M.K. – po vychýlení kniplu sebou letadlo nepříjemně cukne a zhoupne. Mezi každými hody jsem na vysílači trochu zmenšoval výchylky, až jsem ve finále skončil na původních 50×50. V tomto nastavení se letadlo v zatáčkách docela dost zklidnilo. Sice by to ještě chtělo – odhadem 40×40, ale to nebylo dnešním cílem. Před prvním letem M.K. jsem na vysílači dal motýla na 50×75 a světe div se, letadlo se v zatáčkách umravnilo, jako Rychlolep. Postupnou úpravou V-mixu jsem se dostal přes 65, 55 až na 50%. Takže letadlo je vlastně nastaveno stejně, jako při prvním letu – jen s tím rozdílem, že výchylky VOP i SOP jsou zvětšené.

Na řadu přišel Dive test. Vyvezl jsem M.K. do výšky a z vodorovného letu jsem ji ťuknutím do kniplu přivedl do klesání. V sestupné fázi měla tendenci se srovnávat, avšak ne moc. Takto je to v podstatě správně, ale mohl bych pro větší bezpečnost (mojí dušičky) posunout baterku tak o 5mm dopředu. Prozatím to tak nechám.

Na řadu přišlo trimování. SOP se mi zdá v pořádku. Co se týče VOP, tak tady to pár kliků na trimu chtělo určitě. Letadlo je docela dost rychlé – není se také čemu divit – na křídle je RG14, ale má na můj vkus docela velkou klesavost. Takže jsem začal přidávat trim na výškovku – a že těch ťuknutí bylo. Postupně jsem se propracoval, až k nastavení, kdy je VOP zvednutá o 2,5mm. Teď se letový projev z „rychlá mrcha“ změnil na „přítulný beránek“. Letadlo přestalo padat, viditelně se zpomalilo. Největší rozdíl je vidět na přistání. V letové hladině 5-ti metrů jsem byl chopen (vlastně jsem musel) zaletět 3 utažené zatáčky o průměru cca 20 m tak, aby letadlo vůbec přistálo.

Při posledním letu, za stále více narůstajícího šera, jsem musel řešit nepříjemnou krizovku. Při pokusu o přistání jsem přeletěl plánovaný prostor a ocitl se v úrovni drátů. Žádný problém – dnes už jsem je takto podlétl a následně nadlétl nejmíň 5x. Letadlo jsem po podlétnutí uvedl do pravé zatáčky, zapnul motor a přitáhl. Mini Kanja začala poslušně točit a zvedat se. V oblasti remízku s nízkými smrčky se však dostala do takové pozice, že úplně splynula s pozadím právě zapadlého slunce. Ono se také není čemu divit. Trup v podstatě nemá, ocasky nic moc a křídlo má ke svému tenkému profilu navíc z velké části bezbarvý potah – smrtící kombinace. Stáhl jsem plyn a čekal. Po nekonečné vteřině se letadlo objevilo – v pravé vývrtce. Teď se mi hodily ty hodiny na simulátoru, kde jsem zkoušel i zvládnutí tohoto prvku. Na poslední chvíli jsem dal všechno kontra, letadlo se srovnalo, špičky smrčků se ohnuly, já přidal plyn a levou zatáčkou konečně přelezl dráty. Poslední otočka a letadlo bylo v pořádku na zemi.

1. Za prvé se musím omluvit všem inženýrům z Futaby
2. Pro M.K. je kromě větru smrtící i šero
3. Na spalováky se asi nikdy nedám
4. S dřevěnkou je to jiné, než s kuličkáčem. Člověk musí přestat machrovat podstatně dřív, aby z letadla nebyl táborák – zatím se mi tu hranici daří najít

2012.08.28 – Lítání – Večerní rychlovka

Na dnešek bylo v plánu spousta věcí. Především to bylo natočení M.K. ve vzduchu. S tím mi měla pomoci moje drahá polovička – bohužel to neklaplo a já musel na pole sám. Vzal jsem s sebou stativ a kameru a vše točil. Tento způsob záznamu je však takřka nepoužitelný. Jednak je třeba kameru nasměrovat tak nějak “ na všechno“. To způsobí ve výsledku to, že se na záznamu vlastně nic neděje a když už je nějaká akce, tak je v dálce a díky automatické cloně je obloha přepálená a zem je černá. Video sice mám, ale je neprezentovatelné. Jediná použitelná informace, která je z videa patrná je, že stoupavost je kolem 40°.

Na letišti jsem byl sám. Po vybalení letadla se i ten poslední večerní vánek uklidnil a to slibovalo poměrně slušné letové podmínky. Na slepo jsem zkusil posunout baterii asi o 5mm do předu – uvidíme, jaké budou změny v letovém projevu. Na vysílači jsem měl nastavený časovač – po minulé zkušenosti na 2,5 minuty motorového letu (na kniplu plynu). Nastavil jsem také stopky celkové doby letu, abych měl obě hodnoty k porovnání poměru času motorového letu a doby kluzu. A začal M.K. házet.

Dive test prokázal, že je letadlo lehce přestabilizované. Po potlačení je vidět, jak se letadlo začíná z klesání srovnávat. K tomu samozřejmě patří nové trimování výškovky. Ten drobný posun způsobil to, že je teď natrimovaná jen 1mm do přitažena – víc z toho asi nevymáčknu.

Dohromady jsem měl asi 8 startů. Motorový čas byl 2,5 minuty a celkový čas strávený ve vzduchu byl 9 minut. Příště musím M.K. vyvést více do výšky a zkusit pádovou rychlost – zatím mám pocit, že běžné přetažení zvládá celkem slušně.

Začínáme být s Mini Kanjou kamarádi. Luxusní byly nízké průlety – zažíval jsem při nich takřka orgastické pocity.

2012.08.29 – Lítání – Luxusní polet s oštěpařskou koncovkou

Dnes se konečně zadařilo a ženuše pořídila nějaké video Miní Kanji v letu. Sice tam není žádný start, ale o to více si všímala přistání – to úplně poslední tam však bohudík není.

Zdeněk proháněl akrobata, Martin Sbacha a já, abych se jim moc nepletl do letového okna, jsem si opět vylezl nad dráty. Přijde mi, že je tam více místa. Má to ale také jednu nevýhodu. Pole se směrem k naší přistávací ploše svažuje a to nutně způsobuje potíže při tom, když jsem „dlouhý“ na přistání. Obzvlášť s Mini Kanjou, která má nad zemí výborný kluz. Není problém uletět 100m 1 metr nad zemí. Na jednom přistání je to pěkně vidět. Letěl jsem krokem, a když mi došlo, že k sobě nedoletím, tak jsem mírně přitáhl. Letadlo se vzneslo o metr a nezměněnou rychlostí mě bez problémů přeletělo.

Vylítal jsem jednu baterku – 2,5 minuty na motor. Ve vzduchu celkem 12 minut. A protože ještě nebylo tak pozdě, tak jsem baterku začal znovu nabíjet. Klábosili jsme, děti lezly po zemi, Kačka se dobývala psům do pití – prostě pohoda.

Nabíjení skončilo, když už se začalo šeřit, ale to nevadí – na jeden dva lety je ještě čas. Petra začala stěhovat děti do auta a já měl tak čas na dva skoky. První let byl OK – přistání sice nebylo nic moc, trochu tvrdší. Zvedl jsem letadlo na poslední let, zapnu motor na plný a hodím. Mini Kanja opsala ladnou balistickou křivku a kolmo se čumákem zapíchla do rodné hroudy asi 5 metrů ode mě. Ozvalo se křupnutí a mě bylo jasné, že je cosi špatně.

Jakmile jsem přišel k místu nehody, bylo mě hned jasné co a proč se stalo. Na vině bylo posunuté táhlo v blimpu na levé půlce motýla. Po posledním přistání zůstalo v potlačené pozici. Příčina havárie je pak jasná – chyba pilota, že jednou jedinkrát nezakvedlal pákama kormidel, tak jako vždy.

Škody jsou takřka totožné s první ránou – takže štěstí v neštěstí. Hlavní přepážka se odtrhla přesně v místě lepeném vteřiňákem – což možná v důsledku zabránilo větším škodám. Přepážka je navíc na jedné straně prasklá – žádný velký problém. Kompletně se odtrhla prostřední přepážka v kabině z důvodu cestující baterie – žabařina. Uvolněná je však také její druhá půlka v trupu, jak ji baterka nakopla. Ta se vlivem nárazu posunula od jedné přepážky ke druhé. Je také možná vysunutá segerovka z drážky hřídele motoru. Křídlo a zbytek letadla je OK.

Teď si pohrávám s myšlenkou, že bych díky odtrhlé přepážce změnil úhel nastavení křídla (nikoli úhel náběhu – to je úhel který svírá osa profilu s nabíhajícím proudem vzduchu při letu a mění se s různým režimem letu). Jde o to, že abych zvětšil moment na křídle tak, aby se letadlo zvedalo čumákem nahoru a já tím kompenzoval natažení VOP. Proto musím křídlo na náběžce zvednout. V tomto místě mám ale křídlo vetknuté do přepážky pomocí dvou bambusových kolíků a otvorů v přepážce. Ty musím prodloužit směrem vzhůru o cca 1,75mm a křídlo vepředu podložit. Tak se dostanu z úhlu 2° na 3°. Zkusím tuto úpravu a přepážku jen přiboduji lepidlem, abych ji mohl po testech udělat novou.

No, začínám s tím mlátit, jako s kuličkama.

2012.09.02 – Lítání – Vitamínová bomba

S opravenou Mini Kanjou jsem dnes na jednu baterku nalítal 16 minut – začínám se lepšit. Jednak mi k tomu pomohl mírný severák a také to, že začínám z větší výšky. V podstatě všechna přistání byla „dlouhá“. Po větru mi to letělo 30cm nad zemí bez snahy klesat a pokaždé jsem se dostal pod dráty na svažující se část pole.

Při letech se jasně potvrdilo, že to křídlo chce opravdu na náběžce zvednout. Naštěstí opět povolil spoj na hlavní přepážce. Sekunďák to prostě neurdží – je moc křehký. To mě možná donutí do toho šáhnout trochu víc.

O valnou většinu legrace se dnes staral Martin. Padáček už se mu vypouštět nechce – obzvlášť prý, když pro něj musí chodit sám. A tak vypouštěl jabka. První vitamínová bomba se šťopkou zasekla na gumičce – povolila, až při přistání. Další dva pokusy už byly úspěšné.

2012.09.03 – Lítání – F3K

Honza dnes překvapil a od vylepšování svého staronového hnízdečka si asi po měsíci odskočil. Málem jsem ho nepoznal. Už při mém mocně příjezdu proháněl FunCuba.

I když to celý den vypadalo na bezvětří, tak na louce mocně dul severák. Na EGEho to bylo tak na hraně – na M.K. ani omylem. Složil jsem obě letadla – večer se to určitě uklidní.

David přivezl slibované F3K. Důležité konstrukční uzly jsem nafotil. Za zmínku stojí serva a jejich torzní náhon. Jak je vidět, tak nejsou úplně nutné Dymondy za pětikilo – stačí Modrej pták za stovku. Dle Davida jsou pro rekreační polítání OK. Celkem dobře středí, ale jsou prý pomalejší.

Před prvním hodem jsem ho vyfotil – jak já říkám, aby měl poslední fotku, než s tím flákne. Ubezpečil mě, že je vše OK – že se jde jen rozcvičit. Ani točit to prý nemusím.

To určitě! A dobře jsem udělal – viz video. V hokeji a fotbale je termín „zavěsit“ v podstatě jasný. V F3K tomu až doteď nebylo. Anebo šlo o nový způsob dobíjení NiMihů – koneckonců je celé křídlo díky uhlíku vodivé – ještě se na to Davida budu muset zeptat.

Párkrát jsem si skočil s EGEm. Lety nic moc, přistání byla díky protivětru krátká.

David se Zdendou pokračovali v záletu Pitse. Byly přidány větší výchylky na kormidla, nějaké to trimování. Testování vyosení motoru (na zádech i normálně nesmí uhýbat ani nahoru a ani dolů). Furt na plný knedlík.

S přibývajícím večerem se začal vítr uklidňovat a konečně přišla chvíle na M.K. Začal jsem ji připravovat k letu. K mé škodě zády k zalétávačům. Z důvodu plnoknedlíkovitosti letu Davidova dvouplocha mu došla baterka. Přistál nouzově na poli – beze škod.

S novým úhlem nastavení křídla lítala M.K. o trochu lépe. Dle Zdeňka však byl let o poznání lepší – prý bylo z dálky jasně poznat, že se dost příčně zklidnila. Z mého pohledu byl určitě rozdíl v kluzu – prostě se jí nechtělo dolů. Je možné, že se díky zvětšení vztlaku na křídle odtrhávají proudnice až později a to způsobuje to zklidnění. Že bych za náběžku zkusil nalepit turbulátor? Není nic jednoduššího, než tam přilepit kousek tlustší izolepy.

Každopádně bylo dnešní polítání přínosné. Nikdo nic nerozflákal a díky Davidovi jsme měli o zábavu postaráno.

2012.09.08 – Lítání – luxusní termika

Dnes jsme se s Honzou domluvili na 15:30. Už když jsem viděl topoly před naším domem, tak jsem věděl že přebytek modelářů se dnes konat nebude – a taky že jo.

Na hraně byli snad všichni padáčkáři z okolí. Parkovali pochopitelně, jako vždy – oni číst neumí. Nám nezbylo nic jiného, než čekat až se to uklidní.

Naše chvíle přišla asi po hodině a půl. Padáky začaly padat, jak suchý listí. Honza to nevydržel a zahodil poprvé svého Mustanga. První let je vidět na videu. Neklidný let částečně způsoboval vítr, ale největší podíl měly velké výchylky na křidélkách. Po úpravě se letadlo pěkně zklidnilo a i se stuhou lítalo jako po kolejích – druhé video.

Je na čase zahodit EGEho. Let byl naprosto famózní. 50 sekund motorového letu a 10 minut nahoře – vůbec se mu nechtělo dolů. Přistál jsem vlastně jenom proto, že nastaly ty pravé podmínky pro lítání s Mini Kanjou.

Bohužel co čet nechtěl, začal se opět zvedat vítr. Mini Kanja s tím sice bojovala srdnatě, avšak marně. Mezitím už zase padáky brousily hranu o sto šest.

Honza mi za zády proháněl Mustanga tak vehementně, až s ním pod plným přistál na čumák. Letadlu v podstatě nic není – důležité je to, že nechybí ani jedna kulička. Zlomenina sroste bez trvalých známek poškození.

Vypadá to, že jsem pro náš dnešní „skok“ vystihli nějaké oko hurikánu.

2012.09.09 – Lítání

To byl zase den – jeden z těch, kdy se nevyplatí ani vylézat z postele.

Vytáhl jsem celou svoji rodinu a navíc i tchána s tchýní – ať si taky provětrají faldy. Bylo docela teplo a možná i termika. Tudle ten strom se mocně kýval pod nápory větru a ten hned vedle ani ťuk.

Pokusy s drakem byly na draka a tak došlo na EGEho. Po nastoupání jsem zjistil, že termika sice je, ale my jsme asi v kilometrovém klesáku. Ne že EGE nechtěl letět – on prostě padal. Tak jsem to tak nějak přetrpěl a že přistanu. Nadletěl jsem dráty, stočil se po křídle a mezi sloupy přistávám pod dráty – no a nějak jsem neodhad tu vzdálenost. Nebyl jsem mezi sloupy, ale přesně ve směru sloupu. EGE narazil pravým křídlem a ve spirále se skácel k patě. Výsledkem je natržené křídlo a utržená SOP. Škody na kuličkolet zanedbatelné. Díky velkému průměru sloupu a nízké přistávací rychlosti ani není poznat otlak na náběžce. Z místa dopadu jsem to nesl, jako mrtvou krysu.

Ještě, že mám Mini Kanju. Let s ní byl však jako přes kopírák. Kopalo to do ní zleva doprava, ale hlavně zvrchu. 3 minuty letu mně stačily k poznání, že to takhle nepůjde. Při přistání se letadlo propadlo o dobré dva metry a těžce si drclo čumákem – nic co by mohlo ublížit. Musím však počkat na lepší podmínky.

Právě dorazil David. Všichni jsme obdivovali, jak mu to lítá s Mustangem. F3Káčko poslal taky nahoru – pohoda. Petra kouká na vedlejší pole a s radostí v hlase oznamuje, že spatřila veverku. Aby nám ji lépe popsala, začala couvat – bohužel přesně ve směru, kde parkovala Mini Kanja. Co se dělo dál, jsem vnímal jako ve zpomaleném filmu.

Pravá noha při couvání neomylně zamířila na vnitřní část ucha letadla a došlápla. Já jsem zařval, křídlo zavrzalo a noha se začala zvedat. Bohužel v té samé chvíli začala druhá noha stejně neomylně došlapovat na ocasní trubku a pak takové to ťap-ťap na místě.

Ve skutečnosti to bylo asi takto: Hele veverka – řev – šláp – vrz – šláp – řev.

No a pak z mé strany následoval příval cizích slov s eR uprastřed.

Letadlo jsem začal kontrolovat, až mi adrenalin klesl na snesitelnou úroveň. Křídlu není naprosto nic. Žádné rozdrcené žebro, žádný prasklý potah – prostě nic. Trubku jsem prohlížel docela podrobně, ale taky se zdála OK – ohýbal jsem ji jak jsem mohl, ale nic jsem neobjevil. Zkusil jsem tedy letadlo vypustit. Na první pohled bylo poznat, že není něco v pořádku – Mini Kanja se kyndala ze strany na stranu a větrem to nebylo. Po přistání jsem na to přišel. Trubka je rozpraskaná v polovině tak, že na ohyb není nic poznat, ale na krut je to vidět – několik prasklin v délce takřka 100mm.

Dnes jsem byl, jako Rampa McKvak – ten taky nikdy normálně nepřistál.

P.S. Nesnáším veverky!

2012.09.17 – Lítání

Vypadá to, že dnes byl na delší čas jeden z posledních hezkých dnů. Snad ještě zítra a pak se to má zkazit.

Na pole jsem přijel jako první a než jsem stačil sestavit EGEho, tak dorazil David. Ten měl s sebou Toro a Dx6i. Poslední let je na videu. Po přistání oboje změnilo majitele.

Já jsem poslal do vzduchu Easy Glidera a provedl nezbytné seřízení po opravě. Bylo takřka bezvětří a tak to bylo velmi rychlé. Lehce se i změnilo těžiště – nějaké to lepidlo, nějaké to párátko do ocasu. To je hned. Naštěstí byl EGE celou dobu těžší na čumák, tak to bylo vlastně ku prospěchu věci.

Po přistání jsem začal ladit Mustanga. Kontrola křidélek, porovnání výchylek s Davidovým strojem, porovnání tahu. Ten byl na první pohled menší – vrtule JM 6×4, 7A. Tak jsem začal laborovat.

APC 7×5 už byla moc. Motor evidentně ztrácel tah a odběr byl přes 12A. Takže jogurtovka 7×3 – 9,5A a tah celkem slušný. Nakonec jsem zkusil JXF 7×6 – odběr klesl na 10,5A a tah zůstal pocitově stejný. Při testu visení měl Mustang evidentně snahu vyletět z ruky. Začínám se blížit….

Nakonec mě David ukecal, že ho tam hodíme. Vzal ho do ruky (letadlo), já přidal plyn a Mustang se vznesl pod úhlem vzhůru. Letadlo opsalo oblouk a praštilo čumákem do země. Výsledkem je odlepená motorová přepážka. Doma opraveno během doby, co byl chleba v toustovači. Během opravy jsem přišel na to, že nebyla úplně správně přilepená motorová přepážka. Já ji měl podle dodaných překližkových dílů – ty však byly špatně – motor byl pak vyosen o 1mm doleva. Teď už je to OK.

Onehdá jsem doma plakal nad tím, že nemám na webu o čem psát – že se nic neděje a články jsou takové nemastné, neslané. No, a stačí jít zalétávat Mini Kanju, kosit křídlem betonové sloupy, pozorovat veverky a hned je veselo.

2012.09.23 – Lítání

Stala se věc, pro tento rok naprosto nevídaná. Bezvětří.

Doma jsem opravil ocasní trubku Mini Kanji – praskliny jsem prolil vteřiňákem a přilepil jsem odlomenou páku klapky na EGEm. Tím byly opravy u konce – mohlo se vyrazit.

Na letišti bylo docela plno. Libor, Marin, Zdenda, ale hlavně jeho nový mazlík. Nově pořízený dvojplošník na motor ZDZ 80cm³. Dnes měl za úkol jen provětrat nový motor a provést další testy. Pro jistotu si s sebou nevzal horní křídlo – prý aby ho to nesvádělo.

Martin opět ozvláštňoval odpoledne vypouštěním z letadla čehokoli, co je v jeho dosahu. Tentokrát to byly snopy trávy. Můžeme být rádi, že na blízku nebyla třeba kočka.

Já jsem měl s sebou sice 3 letadla: EGEho, Mini Kanju a Mustanga. Ale z hlídacích důvodů jsem dostal do vzduchu jen první dvě – a to každé jen 1x.

EGE byl ve vzduchu luxusních 10 minut na motorových 50 sec. Mini Kanja létala také moc pěkně. S ní jsem bohužel musel na rychlo dolů – dcera na mě cosi křičela. Není nic stresujícího, když je letadlo ve vzduchu a ratolesti se chce na záchod. Tak jsem s letadlem přistál, běžím k autu a ptám se jí: „Chce se ti čůrat? Ne tati – pěkně ti to lítá“.

No a to bylo dnes vše. Poslední zajímavou událost nám poskytla příroda. Iluze dvou sluncí byla naprosto dokonalá – poslední fotka.

2012.09.30 – Lítání – Zálet Mustanga

Na dnešek byla v Hodkovicích naplánována drakiáda. A co myslíte?

Ano! Bezvětří!

Na poli vedle letiště bylo asi 100 lidí. Někteří zoufalci se v drobných závanech pokoušeli svoje draky udržet na obloze. Se střídavými úspěchy. Lehkodraci to měli jednodušší – já se svým řiditelným si ani neškrtl. Tahle potvora už potřebuje docela slušnou fujavici – jinak nelítá.

Když nelítá drak……

Doma jsem se stavil pro EGEho, Mini Kanju a Mustanga. Narychlo sbalil baterky, kufr a vyrazil.

2 vylítané baterky na EGEm. Ta první byla v klasickém větroňovém stylu. 4 minuty motoru – 15 minut nahoře. Druhou jsem vylítal v trochu agresivnějším stylu, takže mi to vydrželo trochu míň.

Chtěl jsem provětrat M.K., ale bohužel jsem zjistil, že jsem si do ní nevzal dvoučlánek, ale stejně vypadající tříčlánek – navíc vybitý – ach jo.

Nevadí – mám baterku do Mustanga. Doma jsem mu vyměnil serva křidélek za HXT900. Jedno z původních T9e bylo poblázněné. Po připojení baterie jezdilo tak 2x-3x do krajních poloh. Pak najelo do středu, kde drobně kmitalo. Za chvíli se všechno opakovalo. Tato anomálie se opakovala tak dlouho, až napětí baterie nekleslo na úroveň, kdy dalo servo pokoj. Pak servo fungovalo normálně – poletí do popelnice – za dva dolary nebudu ani hledat šroubovák, abych ho kuchnul.

Zkontroloval jsem výchylky, dal plný a letadlo hodil. Po posledních testech jsem byl připraven na to, že Mustang poletí prudce dolů, což se naplno potvrdilo. Z důvodu ostrých křidýlek jsem letadlo jen srovnal a přistál. Po přistání jsem nastavil DR ne na 50%, ale rovnou na 30%. Na VOP jsem nechal 100%. S tímto nastavením jsem byl už schopen zůstat ve vzduchu. Zkusil jsem trimovat VOP. Trim nakonec zůstal až na doraz a stejně to bylo málo. Letadlo klesalo jak pod motorem, tak i v kluzu – vyosením to tedy není.

Z důvodu neustálého tahání za výškovku jsem se často dostával do přetažení. Ono to pod motorem až tak nevadilo – alespoň bylo vidět, že tato motorizace na nějaké kolmé stoupání asi nebude. Ve vodorovném letu na rychlosti se letadlo chovalo naprosto luxusně. I při položení „na ucho“ letělo vodorovně – žádné padání po křídle. Co se týče obratnosti, tak na křidélka je to OK. Po několika přemetech na 2 metrech je jasné, že výchylka VOP je dostatečná – ale možná je až moc.

Na další testy už nezbyla baterka. Ve vzduchu jsem byl jen 3 minuty – nic moc.

2012.10.01 – Lítání

Po několika diskuzích se spoluválečníky jsem u Mustanga vyosil motor směrem nahoru. Přidal jsem jen dvě podložky. Na větroních to většinou moc nepomohlo, ale tohle je něco jiného – nechci to hned na začátku přehnat. Obě křidélka jsem trochu vyklopil dolů. Z původního nastavení, kdy byly zároveň horní plochy profilu (křídlo bylo položeno na stole na horní ploše a potom byl utažen blimp na křidélku) jsem teď křídlo položil na spodní plochu a utáhl blimp. Rozdíl v tomto nastavení jsou jen 2-3 mm. Natažení VOP jsem nechal, jak bylo.

Na poli byl jen Zdenda. Trochu jsme poklábosili a já poprvé zahodil Mustanga. Provedené drobné změny měly na letadlo naprosto zásadní vliv. Žádné padání pod motorem, žádná přetažení. Letělo to jako po kolejích. Tím že jsem nebyl nucen tahat za výškovku, se také podstatně zvedla rychlost letu – další pozitivum. Ke konci letu bohužel začalo drobně krápat. Nevadí, stejně došla baterie. Nahoře jsem byl cca 3 minuty.

Lehkou přeháňku jsme strávili diskuzí na téma šablon pro odporové řezání polystyrénového křídla a jejich konstrukce v CADu. Na mokrou kapotu auta se krásně kreslí.

Druhá baterka byla v podobném stylu, jako ta první. Ale s jednou změnou. Na radu Zdendy jsem na VOP napípal 25% expa tak, aby byl plyn kolem neutrálu méně citlivý a letadlo nereagovalo tak prudce. S přibývajícím šerem se naplno projevily maskovací schopnosti čistě bílého letadla. V jednu chvíli se letadlo stalo naprosto neviditelným – nevím proč se utrácí miliardy za vývoj neviditelných letadel – kdyby je dělali z EPP….

Let jsem ukončil ve chvíli, kdy zcela zřetelně poklesl výkon. Baterie po 2,5 minutách ukzovala 3,8V/článek. Motor byl sice teplý, ale dala se na něm udržet ruka – tedy kolem 50°C – pohoda.

Mezitím, co jsem si poletoval, tak jsem nabil svoji další 1000 3S1P Power HD. Ta je trochu tenčí, než TGY. Tak jsem ji v šachtě vyšprajcoval kouskem kartonu. Vyndal jsem stuhu a navázal ji na sponku, kterou jsem zahákl za háček na SOP. A začal jsem postupně testovat, jak se bude letadlo chovat.

Na letový projev měla stuha naprosto minimální vliv. Co se týče obratnosti, bylo vše naprosto v pořádku. Naopak čitelnost stroje se vylepšila řádově. Díky červené stuze bylo teď letadlo jasně vidět a bylo i jasné odkud a kam letí. Další události až tak pozitivní nebyly.

Už po jedné minutě mi vysadil motor. Naštěstí jsem byl docela vysoko a pod malým úhlem k zemi. Pustil jsem to tedy dolů a normálně přistál. Že by uklepaný kablík? Po příchodu k letadlu jsem zakvedlal za páky – vše OK. Zkusil jsem motor a taky OK. Teplota motoru byla také docela v pořádku. Sice vyšší, ale stále v normě.

Na zemi jsem zkusil motor několikrát protůrovat – bez problémů. Tak jsem to zase hodil. Letadlo vyletělo do 15-ti metrů. Motor se zastavil a já se pokoušel přistát. Mustang bohužel bez motoru na VOP prakticky nereaguje – musí mít alespoň nějakou dopřednou rychlost – a tu z 15-ti metrů nenabere. Ve chvíli, kdy už začala v pádu výškovka trochu fungovat, letadlo dosedlo. Přistání bylo docela tvrdé, ale byly i daleko horší. Po kontrole letadla, kdy trup i kormidla byla OK, se ukázalo že teď je kablík k motoru opravdu definitivně uklepaný. Dle vysílače jsem měl motorový čas jen 1,5 minuty a baterie byla 3,8V/na článek – divné.

To by dle výpočtu znamenalo, že motor si bral u první baterky 10A, u druhé 12A, ale u třetí 20A. Teď už je asi jasné, že díky stuze vzrostl odpor a tím i odběr a 20A regulátor začal při letu vypínat silovou část. I proto to na zemi fungovalo v pořádku. No, nedá se nic dělat. Motor musí ven a půjde tam silnější.

2012.10.03 – Lítání – LBC – Sluneční stráň

Je třeba poladit Mustanga. Doma jsem z důvodu nefunkčnosti motoru TGY 2822-A 1600Kv nasadil TGY SK 2826 1350Kv. To se samozřejmě neobešlo bez zádrhelů. Největším byla pochopitelně délka motoru. Ten se totiž sice vejde do prostoru, mezi přepážky – ale jen na délku. Při zasouvání je nutno ho tam dostat „po přeponě“ a to už nevyšlo. Přední přepážku jsem tedy odřízl, nainstaloval motor a znovu přilepil. Už v tom mám praxi – dělal jsem to potřetí.

Z důvodu neodkladné nutnosti vyrazit do civilizace – moje polovička prostě nutně potřebovala zašopovat – jsem dnešní polet uskutečnil v Liberci na Harcově. Těsně nad „Sluneční strání“ je nádherný prostor na naplňování našich modelářských tužeb. Jsou zde v podstatě dvě louky, kde se dá poletovat.

Já jsem ve finále skončil na té spodnější. Na horní totiž kdosi proháněl kajta. Nahoře tedy bylo větru dost.
Dole to sice bylo o chlup lepší, ale taky nic – moc.

Po testech vrtule 6×4 a 7×5 jsem nakonec skončil u původní 7×6. Na můj vkus to bylo ještě málo. Příště vyzkouším 8×5. Motor to utáhne, regulátor taky (30A) – jen mám obavu o baterie – ty jsou na toto použití opravdu dost měkké.

2012.10.11 – Lítání

Na pole jsem dorazil právě tak akorát, abych stihl vytáhnout foťák a cvaknout západ slunce. To je sice moc hezké, ale také to znamená, že mám tak maximálně půl hodiny, než se zešeří a Mustang splyne s okolím.

Vylítal jsem obě TGY 1000mAh. Každá byla pryč za 2,5 minuty. Měřáček po letu ukazoval 3,8V/článek. S každou další baterkou jsem si vždy trochu přidal na výchylkách a expech. Třetí baterku jsem sice načal, ale nedolítal. Ve vzduchu se mi letadlo ztrácelo. S posledními zbytky světla jsem s tím sednul – 18:30. Půlhodinová rychlovka.

Takže s motorem TGY SK 2826 1350KV je OK skoroAPC 7×6. Zkoušel jsem i 8×4, ale na to je motor slabej. Vrtuli sice utočí, ale nemá to tu sílu. Pocitově je pak motorový let pomalejší a s menší dynamikou.

Nakonec se udělala slušná kosa – už to začíná.

2012.10.13 – Lítání – LBC – Sluneční stráň

Z důvodu pobytu v Liberci jsem se dohodl s Honzou, že si skočíme na Sluneční stráni.

Co čert nechtěl, po vybalení rádia jsem zjistil, že je mrtvola – nechal jsem ho v tom kalupu zapnuté. No nic, aspoň mi to umožní pořádně pozorovat Honzův stroj.

Jednak jsme porovnáním křížků na spodku trupu dospěli k poznání, že jeho těžiště je posunuto dopředu asi o 5mm. Stejně jako u Davida. Možná i proto je ten můj tak jankovitý.

Konečně jsem také viděl to, co myslí David a Honza tím „zmršeným“ přemetem. Letadlo na rychlosti udělá půlpřemet – to je zatím OK, ale jakmile se z polohy na zádech dostane do klesání, tak vybočí ze svého původního směru. To musím otestovat na svém stroji. Jako jediný nemám vyztužená kormidla – třeba to bude mít nějaký vliv.

Změřili jsme také odběr toho Honzova „špindíry“. Na zemi tahá 15A s vrtulí 8×4. Styl letu byl naprosto odlišný od toho mého. Plyn jen na půlku – doba letu 9:08, baterie po přistání 3,8V/článek – tady bude zakopaný pejsek.

Když už jsem u těch čoklů…. Na fotce je jasně vidět, kolik při přistání chybělo, aby to bylo takříkajíc přistání o hov.ě – doslova.

2012.10.14 – Lítání

Takové mohutné přípravy, mejlování, telefonování a nakonec nikdo nedorazí. Nevadí, alespoň budu mít čas na testování všeho, co jsem si dnes připravil.

Předně jsem u Mustanga posunul těžiště dopředu. To jsem udělal jednoduše – o 30mm jsem posunul regulátor. Ten mám teď pojištěný izolepou – ten samolepící sucháč nějak sám přestal samolepit. Další drobnou úpravou bylo olepení konců křídel a trupu před ocasem barevnou izolepu. Vše jen pro tentokrát, kvůli zlepšení viditelnosti. Před finální barevnou úpravou všechno sundám.

Neméně důležitými testy jsou testy vrtulí. Mám 3 baterky, tak jsem si vzal 3 vrtule. Nebudu to honit na plný céres, ale jen tak na pohodu – plyn na půlku.

1. První baterku jsem vylítal s TGY 8×3,5 slow fly. S ní jsem lítal přesně 6 minut. Pocitově byla vrtule až moc slow. Baterie po letu byla 3,55V/čl.

2. Další vrtulí byla skoroAPC 8×6. Už předem jsem věděl, že bude na motor dost těžká. Předpoklad se potvrdil. Letový projev byl takřka totožný, jako s tou 8×3,5. Let byl sice trochu rychlejší, ale celkově nic moc. Časově a voltově to bylo na chlup přesně.

3. Posledním testem byla původní skoroAPC 7×6. Rychlost letu byla naprosto dostatečná, dynamika při přidání plynu luxusní. Na třetí baterku jsem to nakonec dal na 10:45 minuty s koncovým napětím 3,49V/čl. A máme vítěze – a to prosím jen na 1000mAh 3S1P!

Co se týče nastavení křidélek, tak jsem na ně při každé výměně baterie trochu „naložil“. Nakonec jsem se dopracoval na výchylky/expa na 100%/90% a na DR 70%/70%.

Těžiště posunuté dopředu, je naprosto v pořádku. Poslední úpravou budou ještě nějaké podložky pod motor – pořád jsem musel trochu tahat.

Zkoušel jsem taky ten přemet a je to dobré… dělá mi to úplně stejně. Je to taková sudová potvora s překvapením. Letadlo při stoupání letí pěkně ve směru, dostane se na vrchol přemetu a při klesavé zatáčce vybočí. Předem není úplně jasné kam a jak moc – jak říkám – s překvapením.

Takže: Mustang je zalétán. Teď ho odstrojím a dostane finální barevnou podobu.

Mini Kanja byla nahoře 3x a stálo to za starou Belu. Vzduch byl dnes nějak těžkej – asi to bude tím podzimem. Mini Kanja padala jako suchej lupen.

EGE byl nahoře taky jen jednou. Už se docela stmívalo a přestával být na pozadí vidět. To mi však nezabránilo, abych při jednom z průletů pod dráty na klapkách letadlo skoro nezastavil. Stačilo dát jen plný plyn a EGE se pomalu rozjel – velmi efektní.

Dnes tedy naprostý úspěch.

2012.10.15 – Lítání – LBC – Sluneční stráň

S Honzou jsme byli domluveni na 17:00 u něj. Na stráň jsme se pochopitelně doplazili až v 17:30. S sebou jsme měli 3 stroje. Honzovu Špindíru, mého a Pavlova Mustanga. Nakonec ho musel dodělat Honza. Pavel by to dal až na svatého Dyndy.

Letadlo je rozmístěním součástek kopie toho Honzova. Je však zajímavé, že baterie nevyšla před těžiště, ale přesně do něj. Přesně, tak jako u mě.

Předstartovní fotka se docela povedla. Video ze záletu už moc ne – je to nějaké tmavé. Co je však jasné – letělo to „na první dobrou“.

My jsme oba se svými stroji vylítali po jedné baterii. Na víc nebyl čas – po celodenních přípravách se konečně z ocelově šedé oblohy spustil deštík.

Před posledním letem jsem při přistání přišel o konec listu vrtule – na letu to nebylo vůbec poznat. Je vidět, že Mustang je skutečný bojovník.

Je na čase ho odstrojit a opatřit finálním nátěrem.

2012.10.20 – Lítání – v mlze

Dopoledne bylo tak hezky, až to bolelo. Sluníčko, 20°C, bezvětří. Sraz byl stanoven na 15:00. Už, když jsem nakládal do auta, tak mi něco neštymovalo. Nad domy se válelo cosi. Co bylo to cosi, jsem zjistil po výjezdu z města. Padala mlha, že by se dala krájet – Rákosníček by se zaradoval. Nejhorší bylo to, že hustota se s přibývající hodinou zvyšovala.

Honza přivezl novou Extru a provedl jen pojížděcí testy – na let logicky vůbec nedošlo. Já měl v autě s Mustangem i EGEho a Mini Kanju. Ty jsem ani nevyndal z futrálu, prostě to nemělo cenu. Mlha byla tak nízko, že letadlo se v 15-ti metrech naprosto ztratilo. Jediný, kdo se z nás pokoušel v tomto lítat s akrobatem, byl Zdeněk.

Honza předal Pavlovi jeho Mustanga. První let z jeho rukou je na videu. Na videu jsou také Honzovy pokusy proletět s Mustangem tou škvírou mezi kmenem stromu a jeho větví – moc povedené.

Takže jediná letadla, která jsme dostali do vzduchu, byly Mustangy. V rámci počasí to bylo celkem bez problémů, nějaké ty pády samozřejmě byly, ale to jim vůbec nevadí. V závěry jsme se odhodlali k našemu prvnímu oficiálnímu kombatu.

P.S. Všechny letové fotky pořídil Zdenda – díky.

2012.10.23 – Lítání

Udělalo se letovo a já se potají kradu z domu. Žena na mě od nádobí:

„Kam jdeš?“
„Do hospody“
„Nelži – jdeš lítat! Maminka mě před tebou varovala – že já si nevzala Pištu Hufnágla!“

No dobrá, dobrá – ale jak mě tak rychle odhalila? Asi proto, že jsem měl v levé ruce kufr s rádiem a v pravé Mustanga.

Na poli nebyla pochopitelně ani noha, takže bylo spousta prostoru vylítat 3 baterky. Už dlouho jsem si chtěl vyzkoušet ultra nízké průlety a to při větším počtu lidí moc dobře nejde.

Po startu jsem nastoupal, nadletěl dráty kolmé k silnici. Stáhl plyn a podletěl je 1m nad zemí. Po průletu jsem dal levou a nastoupal tak, abych nadletěl ty rovnoběžné se silnicí. Opět jsem klesnul a hezky směrem k sobě je podletěl.

Další kolo následovalo tak, že už jsem dráty nenadítával, ale vše jsem řešil podlety – tedy i otočky.

Zkoušel jsem přitom souvratové zatáčky, ale to je pochopitelně dost obtížné – Mustang nemá řízenou směrovku. Jde to vyřešit tak, že se na vrcholu stoupavé zatáčky stáhne plyn a letadlo se nechá padnout po křídle. Jde to, ale chce to ten správný poměr výšky a rychlosti.

V tomhle stylu jsem během půl hodiny vybil všechny 3 baterky a odjel domů, spokojen s vlastní dokonalostí.
Tam mi ten můj pocit žena zadupala v prach během první věty – asi se dám na chlast, jako všichni ostatní.

Ne-e lemtat se nebude. Příště na letiště vezmu nějaké bambusové tyčky a pomocí krepáku uděláme branky a pak třeba uspořádáme i nějakou soutěž.

20112.10.24 – Lítání

Lítám dva dny po sobě – začíná se to zlepšovat.
Ikdyž… toho lítání už moc nebude – meteorologové na víkend hlásí zimu, jak v Rusku na nádraží – v noci prý i -9°C!

K letu jsem opět připravil zase jen Mustanga a tři obligátní baterie. Lítání bylo takřka na chlup stejné jako včera. Nízké průlety na minimálce, podlítávání drátů – no prostě klasika.

Abych si to ale trochu zpestřil, tak jsem se pokoušel přijít na kloub tomu zmršenému přemetu. Pokoušel jsem ho udělat rychle i pomalu – s výsledkem naprosto stejným. Vždy na vrcholu dojde k vytočení letadla podél jeho podélné osy. No prostě, jako kdybych do toho drcnul křidélky. Pokaždé letadlo vybočilo – při rychlém přemety více a prudčeji, při pomalém jen lehce.

Udělal jsem tedy ještě jeden test – půlpřemet. Tedy jen jeho stoupavou část a ejhle! Z vodorovného letu jsem pomalu přitáhl, až do kolmého stoupání – nic, ale při rychlejším letu a prudším přitažení se letadlo nejdříve dostalo do krásně rovné vertikály. Na jejím vrcholu však došlo k velmi výraznému půlvýkrutu. Jakoby do letadla kopla kobyla. Takže podezřívanou výškovkou to zřejmě nebude – ta již nějakou chvíli byla v nule.

V dalších pokusech mi zabránila jednak zima na ruce, ale také došly baterky – no, nic nevydrží věčně.

Příště snad dojde na ty slibované branky.

2012.11.03 – Lítání

Dnešní polet byl nabitý zážitky, až k prasknutí.

David vzal nového Vlekánka, já slíbený gumicuk. K němu jsem ještě ráno na rychlo dodělával padáček. Na poli byl také poprvé „vyvežen“ Davidův YAK. Nový akrobat z HK. Mělo to prý při stavbě nějaké mušky – taková ta čínská klasika. Tady něco nesedělo, tady něco chybělo, tudle něco přebývalo a jinde se odchlipoval potah. Ale jinak prý za 18 stovek docela OK.

David před časem provedl update firmware své DX8. Má tam teď tu nejnovější verzi. Příroda se mu pomstila a z důvodu updatu se mu rozpárovaly všechny modely. Pánové ve Spectrumu zřejmě museli prodloužit párovací kód z důvodu neočekávané oblíbenosti jejich rádíí. David sice neměl originální párovací propojku, ale zkušeně si poradil – použil servokonektor z jednoho svého nabíjecího kabelu.

Než jsem si stačil vybalit fidlátka, tak byl YAK ve vzduchu. Jak byl rychle nahoře, tak byl rychle dole. Ukázalo se, že náhon VOP má tak brutální vůle, až to bolí. Na zemi jsme to kontrolovali. Vůle byly jak ve vidličce, tak i v servu samotném. Druhé stejné na SOP je bez problémů – špatný kus.

Je na čase si zastřílet. Nebude se střílet na letadla, ale letadlem. Vítr foukal od hrany, tak jsem to natáhli kolmo k silnici. Gumu jsme odmotali celou, ze silonu asi jen 10m. Všechny tři starty byly zaznamenány pro příští generace. První dva starty se to David učil, při třetím to jako zkušený mazák přitáhl. Ozvalo se rup a Vlekánkovi sklaply krovky. Ruplo to přesně v místě největší koncentrace napětí. Blízko středu křídla, kde je zeslabení z důvodu křidélka a drážky pro kabel serva. Bohužel mám pocit, že má toto křídlo šmitec. Je to olaminovaná deska EPP s nalaminovaným rowingem, jako nosníky – klasická F3K stavba.

Dvě letadla ve stavu nelítatelném – je na čase provětrat Mustangy. Zapíchal jsem připravené bambusky, natáhl stuhu a šel na to. Hned první pokus se mi moc povedl. Při přiblížení k brance jsem trefil tu osamocenou tyčku s fanglí. Letadlo si na tyčku skoro lehlo – svezlo se po ní a pokračovalo v letu. Tento akrobatický prvek bohužel letadlu odebral část rychlosti a tak se mi to po 5-ti metrech sesypalo. Škody nula – nová baterka a jde se na další pokus. Letadlo jsem si krásně srovnal do směru a v metru a půl proletěl brankou. Teda skoro proletěl. Levým křídlem jsem zavadil za tyčku – z Mustangu se stal vrtulník a plácl sebou na zem. Chybělo maximálně 50mm!

Davidovy průlety už tak veselé nebyly – ikdyž, jeho přesekávání stuhy během průletu bylo moc efektní.

Dorazil i Martin s Pitsem. S přibývajícím večerem se stále více začal zvedat vítr, takže ta fotka Pitse s luxusními červánky nebyla nafocena v „letu“, nýbrž ve „visu“.

2012.11.20 – Lítání – Zálet Variante 100

Dnes se konečně sešlo několik nutných podmínek pro to, abych zase vyrazil na letiště. Jednak bylo hezky teplo – na druhou půlku listopadu je 10°C celkem luxusních. Po obědě vysvitlo sluníčko a ztišil se vítr. Z fachy jsem dezertoval už v 14:15.

Doma jsem sbalil EGEho, Mustanga a samobrko – nenechám ho zapadat prachem. Vybavil jsem se kafem a starší dcerou – už docela potřebovala prohnat faldy. Nějak nám leniví. Na letiště jsem dorazil 15:30. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to docela brzo. Ne-e – po obligátní změně času z letního na zimní je to skoro pozdě.

Na Mustanga jsem navěsil stuhu a v obvyklém tempu vylítal 2 baterky. Ty baterky jsou na tom čím dál tím hůř. Maximální doba letu je 4:30min. Pak už je Mustang tragicky líný.

Po vylítání druhé baterky a perfektním přistání k noze jsem tak-tak stihl vyfotit západ slunce – 15:58. Nejvyšší čas poprvé zahodit Variante 100. Na první pohled vypadaly podmínky pro zálet perfektně. Konečně přestal foukat vítr a světla bylo stále dost. Já však věděl, že mi zbývá maximálně 15 minut. Pak se smrkne a z bílého letadla bude černé.

Zkontroloval jsem výchylky, protůroval motor a že to hodím. No, nejdřív to zaklouznu – tak jsem se napřáhl a poslal pod mírným úhlem. Letadlo vyklouzlo z ruky a v podstatě bez nejmenších problémů letělo vpřed. Trochu jsem jej vychýlil ze směru, když jsem z letadla přehmátl na knipl vysílače, ale kontra to srovnala a já přistál asi 15m od místa startu. Vrátil jsem se tedy pod dráty, zapnul motor asi na ½ – ¾ a hodil pod úhlem cca 40°. Samokřídlo si to namířilo nahoru bez známky většího vychylování na stranu. Bylo celkem dost natažené – nacvakal jsem trim VOP a bylo to. Podnikl jsem několik okruhů a zjišťoval reakce na výchylky. Kolem neutrálu je to OK – na konci výchylky je to již dost ostré. Mám tam nějaká expa – budu to muset sundat. To co je plná výchylka půjde pryč a dám tam nastavení z poloviční výchylky. Tu pak ještě zmenším o 20%.

Ty ostré elevony se mi málem staly osudné v době, kdy se začalo raketově šeřit. V oblasti Hodkovického bermudského trojúhelníku (remízek u sloupu) mi letadlo zmizelo z dohledu a já se snažil kyndat pákami tak, abych ho zase uviděl. Jedna levá, jedna pravá, záda, přemet, souvrat, výkrut a celý zpocený jsem to srovnal. Sranda nastala ve chvíli, kdy jsem zjistil že netuším, jestli to letí ke mně nebo ode mě. Naštěstí mám vytříbený sluch – prostě jsem to řídil ušima – zvuk motoru se blížil, je to dobré.

Variante jsem vypustil ještě 2x, ale tentokrát bez blbin …ikdyž… podlítávání drátů jsem si neodpustil.

A výsledek?

Minimálku má Variante 100 hodně podobnou, jako Mustang. Maximálka mi přijde vyšší, ale to může být jenom subjektivní pocit způsobený tmou a nervem.
Měl jsem docela obavu z toho praseckého bovdenu, který mám vedený po povrchu křídla těsně za náběžkou – zbytečně – ani jednou jsem neměl pocit, že by to chtělo padnout po křídle.
Zvolený (náhodný) autostabilní profil je super. Nejdřív zjistím, jak vlastně vypadá a pak si ho nechám patentovat
Obratnost je luxusní, rychlost dostatečná, klouzavost na přistání ďábelská a viditelnost z boku nulová – s tímhle érem bude veselo.

A pak, že s každým letadlem při záletu jebnu na čumák…

2012.11.22 – Lítání

Včera hnusně funělo, takže jsem musel polet přesunout na dnešek. Je to peklo – stmívá se už v 16:00 a tak je potřeba být na letišti maximálně v 15:00. Dnes se to zadařilo – z práce jsem zmizel opět v 14:15. S sebou jsem vzal Mustanga a Variante. Na víc letadel ta hodina prostě nedá.

Plánoval jsem natáčení videa. Bohužel bez pomocníka, takže jsem s sebou vzal stativ. Na ten jsem pořídil pár záběrů průletů Mustanga a ty pak sestříhal tak, že to vypadá jako v bitvě o Anglii. Jediná informace, která zde stojí za zmínku je to, že se mi zřejmě podařilo potvrdit předešlou domněnku, že ty zmršené přemety má na svědomí měkká výškovka. Respektive měkkost mezi její levou a pravou půlkou. Na několika průletech, kdy jsem šel záměrně ne úplně rychle dolů a nad zemí to přitáhl je to jasně vidět. Vypadá to, jako kdybych dal pravá křidélka – ne-e. To dělá samo.

Na řadu přišlo samobrko. Prví průlet pod dráty a když jsem točil doleva a dolů, tak se mi to sesypalo ve vývrtce. Na vině není letadlo, ale pazoury v kombinaci s brutálními expy v krajní poloze páky. Normální letadlo by to asi dalo, ale tohle vůbec není vidět. Když Variante začíná přecházet do nějakého nestandardního režimu, tak prostě přestane být vidět – a těch pár mikrosekund stačí na to, aby bylo zaděláno na průšvih.

V tomto okamžiku přijel Martin a začal se vyptávat, co že to bylo za akrobacii. Tak jsem mu to vysvětlil a poprosil jsem ho, jestli by mě nenatočil. Start, nadlétnout dráty, levá klesavá zatáčka a … naprosto stejná vývrtka. Na videu je hezky vidět, jak jsem to metr před dopadem zbrzdil přitáhnutím a pak už to v podstatě pohodově dosedlo. Z obou pádů jsem měl jen umazaný spodek od bláta tak, že to ani nemělo cenu čistit.

Druhý let je také na videu – moc jsem se snažil nedělat kraviny. V některých okamžicích je na videu jasně vidět, že letadlo prostě není vidět. Těch okamžiků je docela dost.

Na konce křídel jsem izolepou přilepil pásky krepáku a letadlo hodil. Variante bez nejmenších problémů nabíralo výšku, dal jsem levou a nic, tak jsem dal víc a nic. Tak jsem dal plnou. To už se letadlo začalo stáčet a pak opět začalo ve vývrtkách padat k zemi. Zakvedlal jsem s tím a sedl trochu tvrději do kedluben vedle silnice. Teď už toho bláta bylo podstatně víc.
Vypadá to, že ty stuhy mají tragicky neblahý vliv na letové vlastnosti – to musím vyzkoušet. Zapnul jsem motor a hodil podruhé. Naprosto stejný letový projev. V přímém letu jako po kolejích a v zatáčce zpočátku žádné reakce a pak vývrtka. Už jsem byl však připraven – dosednutí opět do košťáloviny.

Takže stuhy jdou dolů. Přistání měla ještě jeden efekt. V kedlubnách bylo hodně vody, stuha se nacucala a pustila barvu. Letadlo bylo hnědé od hlíny a červené od krepáku. Vypadalo to jako….no, všichni víme, jak to vypadalo.
Bez stuh jsem podnikl ještě 2 lety v absolutní pohodě.

Výsledkem druhého leteckého dne s Variante je zjištění, že je neskutečně ostré na křidélka v jejich krajní poloze. To bych mohl opět dohnat na DR v Tx, ale tam už mám výchylky na 25%. Problém je v tom, že mám z konstrukčních důvodů táhlo na poslední dírce páky serva. Je to proto, že mám bovden vedený venkem. Pak má páka velmi krátký chod. Nejlepší by bylo dát táhlo co nejblíže k ose otáčení. To bych do toho však musel říznout – asi zvítězí moje příslovečná lenost.

2012.11.24 – Lítání Oldřichov

Žena dnes měla jakousi patchworkovou prodejní akci v Oldřichově v hájích. Měl jsem dvě možnosti – dát jí auto a zůstat imobilní, nebo jet s ní a naložit nějaká poletovadla. Vzal jsem Mustanga a Variante. Už včera jsem si od Davida půjčil jeho mikrokameru pro natáčení videa z paluby letadla.

Na internetu jsem si našel v Oldřichově moc pěkný plácek – ZDE.

Domluvil jsem se s Honzou že tam dorazí taky a bylo. Původně zamýšlený prostor (50°51’2.887″N, 15°4’9.974″E) okupovali vetřelci a tak jsme se museli přesunout na poněkud menší, avšak plně vyhovující kopeček (50°50’50.575″N, 15°3’58.476″E).

Nejdřív jsme chvíli brousili Mustangy. Já vylítal dvě baterky a opět se potvrdilo, že ty TGY stojí za houby. Sotva se to vleklo, ale jakmile jsem tam vrazil Power HD, tak byl Mustang jako po výměně motoru. Honza blbnul, jako malé děcko – snažil se přistávat s Mustangem do ruky.

Na řadu přišlo Variante. První let byl jen pro diváky, a abych si to na novém místě také trochu osahal. Po přistání jsem nainstaloval mikrokameru a hodil. Těch 30g navíc je docela znát. Letadlo bylo trochu línější, ale po chvíli jsem si na to zvykl. Z paluby jsem natočil videa dvě – jedno je sólo let a to druhé je pokus o vzdušný souboj s FunCubem. Obě videa jsou brutálně prostříhaná. V prvním se v podstatě 5 minut nic nedělo a tak z něj zůstal jen start, nízký průlet a přistání. To druhé už je podstatně lepší, ale i tak šlo spousta záběrů pryč. Největším problémem bylo to, že je Variante i na minimálce rychlejší, než FunCub na plný knedlík – vždy jsem ho předletěl.

Třetím pokusem bylo natočení pár záběrů z FunCubu. Zde jsem naopak nechal video takřka celé. Rozdíl je naprosto jasný. Pokud je kamera ve směru letu, tak jsou záběry hrozně rozházené – je to tím, jak letadlo neustále mění směr. Pokud však nasměrujeme záběr na stranu a navíc směrem k pilotovi, tak je video o řád lepší. Všemu samozřejmě pomáhá i to, že je v záběru část křídla.

Tak, a Ježíšek má pro mě další položku na seznamu přání – kamerku.

2012.11.28 – Lítání

To, že je toto na 90% poslední lítání tohoto roku mi meteorologové omílali snad týden. No, oni teda netvrdili, že už nebude letovo – oni tvrdili, že má ve čtvrtek přijít déšť a sníh a vítr a závěje a … a tak pořád dokolečka, až do března.

Nejdřív jsem však musel na zahrádku. Česnek šel do země včera, dnes byla na řadě mrkev a petržel (kdo sleduje Recptář, ví).
V plánu jsem měl to tam naházet, jak Špotáková v Londýně – těch 20 minut na zahrádce se mi však stalo osudnými.

Na pole jsem dorazil 15:30 a už to bylo se světlem na prd – viz fotky. Sestavil jsem EGEho s úmyslem, že na něj izolepou připevním Davidovu mikrokamerku a pořídím nějaké záběry na Hodkovice. Bohužel jsem zjistil, že žádnou izolepu nemám.

Takováto drobnost mě však od mého záměru nemohla v žádném případě odradit. Sundal jsem kabinu – pod ní mám suchý zip pro pojištění baterky. Kamerku jsem plácl na něj a ještě ji pojistil křížem gumičkou, aby se mi cestou nekyndala. Zapojím baterii a zkouším zakvedlat pákami. Ocas OK, levá půlka křídla OK….pravá je mrtvá.

Krucifix!

Ani po důsledném dotlačení křídla se zmrtvělé křídlo nevzpamatovalo. Asi je někde uklepaný kablík. Tohle teď nevyřeším – do vzduchu půjde Mustang.

Rovnou jsem mu nandal Power HD – stejně to bude jen na jednu baterku, tak co se ploužit vzduchem, že? Letadlo jsem hodil a v pohodě nastoupal. Zkusil jsem zaletět trochu dál, ale kombinace tmy a mlhy byla vražedná – nemělo ani smysl letět směrem k hlavní silnici a po otočce se pokoušet o podlet drátů. Tak jsem si tak bezcílně kroužil a už mě to přestalo bavit – dám si jeden výkrut. Výkrut se mi moc povedl, ale v poloze na zádech letadlo zmizelo. Asi nějaká hustší mlha – či co. Když se Mustang znovu vynořil, tak si to ve výkrutech mířil kolmo do hroudy.

Power HD byla rychlejší, než moje reakce. Výsledkem kolmozapichováku je nalomený trup v místě náběžné hrany křídla a vytržené výztužné laminátové tyčky. Lom je kultivovaný – prasklo to inteligentně. Vrtule to kupodivu přežila – a pak, že se v Číně vyrábějí šmejdy. Co je horší je, že tak na 90% je hnutá hřídel motoru.

Himlfix!

Moje sebevědomí se pohybovalo někde na úrovni absolutní nuly. Musím tam dostat ještě Variante a přesvědčit sám sebe, že nemám volšový ruce. Už když jsem strkal baterku do letadla a lepil překryt izolepou jsem tušil, že tohle nemůže dopadnout dobře. Zkontroloval jsem výchylky a letadlo hodil. Variante letělo naprosto nezáludně, krásně si to šinulo nahoru a …. a najednou zmizelo. Už kdysi jsem tvrdil, že barva Elaporu je nejlepší maskování. Variante z Elaporu sice není, ale bílé je stejně. Kombinace barvy letadla, barvy oblohy, mlhy a šera se jasně potvrdila – letadlo prostě zmizelo.

A teď babo raď! V hlavě mi probleskl jeden z posledních loňských poletů, kdy mi skoro ulétl EGE z naprosto stejných příčin. Tak jsem dal mírnou levou a čekal. A čekal…a čekal. Po nekonečných vteřinách se letadlo objevilo tam, kde by se asi objevit mělo. V mírném náklonu a mířilo ke mně. Tak a konec opičáren. Přiletěl jsem k sobě, udělal zatáčku a posledním obratem to poslal na přistávací dráhu. Přistání, jako do peřin – škody nula.

Nebylo to rukama – naštěstí.

Tristním výsledkem dnešního poletu jsou dvě letadla neletuschopná z důvodu technické závady a jedno z důvodu toho, že není vidět. Navíc jsem nesplnil hlavní úlohu dne a tím bylo natočení Hodkovic z ptačí perspektivy.

Ještěže Bára neháže, tak jako já lítám.

2012.12.02 – Lítání – Polaris

Meteorologové se mimořádně nesekli – nasněžilo asi 10cm sněhu (to, že za Turnovem už není ani vločka je věc jiná). Je na čase provětrat Polarise.

Doma jsem vzal dvě TGY 3S1P 2200mAh, letadlo, kufr, dceru a vyrazil. Letadlo jsem potřeboval alespoň zajezdit a dceři jsem nějak kultivovaně potřeboval vysvětlit, že bez rukaviček se na sníh nesahá.

Nejdřív jsem chtěl vyjezdit jednu baterku, která nebyla úplně plná – vyzkoušet reakce letadla při pojíždění, zatáčení, akceleraci a jestli se to vůbec odlepí od země.

Několikrát jsem Polarise poslal z kopečku dolů a nahoru. Zkusil jsem také několik přízemních letů – víc nemělo smysl – baterie byla téměř prázdná.

Výsledkem testů je to, že Polaris bez problémů jede po hladkém sněhu (přistávací plocha). Trochu hůře se rozjíždí v hlubokém sněhu, ale po nabrání rychlosti je opět vše OK (mimo přistávací plochu).
Zajímavě se chová při přechodu z pojíždění do odlepení od sněhu – je třeba jej pořádně rozjet, hned nepřitahovat (to brzdí) a po dosažení vzletové rychlosti naplno přitáhnout. V tomto okamžiku je nutné potlačit, aby se model nepřetáhl. To jsem samozřejmě zjistil až po tom, co jsem to přetáhl. Z metru mi to lehlo na bok a výsledkem je utržená pravá kachní plocha a roztržené pravé křídlo v místě výztuže – je však nutno říct, že to křídlo už bylo načnuté doma.

Toto nejsou žádné velké potíže. Měl jsem v plánu to ještě chvíli trápit na novou baterii, ale řev dcery mě neomylně informoval, že si sundala rukavičky a ruce zanořila až po lokty do závěje.

Kupodivu jsem na poli nebyl sám. V závěru testů dorazil kolega s FunCubem. Udělal asi 3 okruhy, vysunul si klapky, zazmatkoval a pod plným to poslal do země. Letadlo narazilo do hroudy, až mu odskákaly kolečka. No, a jelikož od posledního poletu hlína mrazem poněkud ztvrdla, tak to odnesla hřídel motoru.

Já jezdil 4 minuty, on lítal 15 sekund.

Paradoxně největší škoda na letadle je na spodku trupu. Já ji nemám nijak ošetřenou proti poškrábání a to je chyba. Zmrazky mi to poškrábaly a vytrhaly kusy pěny – buďto to olaminuji, nebo tam Polyurexem napajcuju nějaký papír.

2012.12.25 – Lítání

Konec prosince a my se těšili na nějaké sněžné dobrodružství. V LBC je dle kluků prd a tak jediný sníh, co zbyl, je v HOD.

Já jsem opravil Polarise i Mustanga, vzal Variante a vyrazil na 13:30. Pánové už byli na place. David už měl vylítanou jednu baterku ze svého Mustanga a Honza se právě vybaloval. Vzal s sebou fungl nové Mini Sumo a sněžné sáně.

Mini sumo je klasika – Depronový plackolet s motorem a vrtulí uvnitř trupu. Z důvodu použití větší vrtule musel Honza trochu zvětšit otvory pro vrtuli a zákonitě zeslabit můstky. Tím si samozřejmě koledoval o problém.

Sněžné sáně mají také pohnutou historii. Nejdříve vymýšlel různé konstrukce, katamarany, trimarany a výsledkem jeho totální lenosti byl nákup autíčka. Tomu sundal kola a místo nich namontoval lyže se špalky. Ptal se nás taky, jestli tam má dát nějaké dorazy, nebo brzdy, aby se mu to neprotáčelo. Se škodolibostí nám vlastní jsme mu s Davidem poradili, že ne – díky tomu máme překrásné video.

Vlastní lítání bylo také obzvlášť výživné. Na začátku mělo sice pomalejší rozjezd, ale ten konec…

David proháněl Mustanga a pak chvíli i plackolet. Mezitím Honza vytáhl sáně a pokoušel se s nimi jezdit po runwayi. Na videu jsou jen jeho nepodarky. Samozřejmě, že mu to jezdilo i kultivovaně, ale to jsem vystříhal – jednak je to nezáživné a druhak by někdo mohl nabýt pocitu, že to fungovalo. Nefungovalo – Honza bude muset ještě odchytat pár mušek. Pár pěkně macatých masařek to bude. Jednak je třeba vyřešit to překlápění lyžiček – to by se snad mohlo obšlehnout od letadel – vepředu provázek a vzadu gumička. Druhým problémem bude ochrana vrtule – už od prvního kotrmelce byla naštíplá.

Konec Davidova Mustanga je zaznamenán pro příští generace – nějak mu prý nešla výškovka. To je v letu na zádech docela závažný problém. Za chybu byla potrestána nevinná směrovka.

Zálet Mini Suma dopadl na výbornou. Letadlo je sice trochu malé a obratné, ale je hlavně přemotorované. On to Honza ani jinak neumí. První let i přistání dopadly na výbornou. Druhý už ne. Honza přistál trochu tvrději a rupla přepážka materiálu v oblasti vrtule. Takže třetí mrtvola.

Já jsem vytáhl Variante a loupl si pár letů. Lítalo moc pěkně. Lítalo pěkně, ale nakonec taky dolítalo. Při jednom z přistání jsem sedal k noze. To „k noze“ bylo naprosto a doslova přesně. Letadlo přistálo pode mě, já zavrávoral a šlápl si na konec pravého křídla. Škody jsou nepatrné – naštěstí to bylo do oblasti, kde jsou ty dvě půlky Starlonu přilepené k sobě – jen jsem to pomačkal. Na letový projev to však mělo vliv monstrózní. Po odhodu se to hned stočilo do leva a ani plná pravá tomu nepomohla. Tak, tak jsem to nerozšvihal úplně.

Honza vytáhl svého Mustanga a provedl s ním asi 2 oblety. Chtěl s ním přistát do ruky, ale nějak se mu to nepovedlo. Letěl proti sobě, přitáhl a … a z důvodu vyšší rychlosti se přeletěl. Chtěl to zachránit a přistával. Bohužel mezi auta a tak s tím sedl. Jenže s tím sedl na asfalt a odletěla vrtule. No nebyla to jen vtrule – byl to i gumičkový unašeč. A nebyla to jen vrtule s unašečem, ale byla to hlavně hřídel. Praskla v místě drážky pro segerovku.

Na řadě je Polaris. První pokusy o pojezdopolety dopadly neslavně. Letadlo se vůbec nechtělo odlepit. Vždy se mu zvedl ocas a pak už to bylo, jako ty Honzovy sněžné sáně. Při jednom z pokusů jsem Polarise sice dostal do vzduchu, ale letět se s tím moc nedalo – musel jsem pořád tahat. Tak jsem na zemi natrimoval výškovku do natažena a výsledek se dostavil takřka okamžitě. Letadlo začalo poslušně pojíždět a krásně se samo zvedalo. 2x jsem dostal letadlo do vzduchu a slušně i dolů. Další pokusy jsem musel bohužel vzdát, protože to nevydržel lepený spoj v pravé půlce křídla. Už jsem to tam jednou lepil a budu muset znovu. Ne, že by se s tím nedalo lítat, ale bylo to pak na jedno křidélko moc gumové.

Medajli za největšího krešmena dnes tedy získal Honza se slušnými 3-mi modely. Já se umístnil na hezkém druhém místě se dvěma stroji. David je třetí – rozsekal jen Mustanga. A pak, že nepadá.

Dnešní skóre je šest ku osmi.

2012.12.31 – Lítání na Silvestra

Prosinec – a my se sejdeme častěji, než v dubnu.

Honza si připravil svoji „jitrnici, co svět neviděl“. Použil křídlo z Manty, přidal k tomu motor ze samobraka Divinity II a navěsil to na 1,5m tyčku. Na otázku, proč je to proboha tak dlouhý laxně odpověděl, že to delší nešlo neb by se nevytočil na schodech.

Lítalo nám to moc hezky. Vítr byl sice nepěkný – klasika – opět přes hranu, ale ono to snad letos ani jinak nebylo. Zdenada proháněl žluťáka, já po přežehlení křídla Variante zjistil, že lítá naprosto normálně – prostě idylka. Jen ta zima nám to kazila. Na prosinec bylo třeskutých +5°C.

Na zálet „Jitrnice“ nakonec došlo. Z videa je naprosto zřejmá absolutní stabilita tohoto stroje. Jde o třetí Honzův pokus o reinkarnaci křídla ze stíhačky a ten ocas dává čím dál tím více dozadu.

Deník 2012

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Rubriky

Archivy

Nejnovější komentáře

Deník 2012

Mohlo by se vám líbit...

Deník 2015

Deník 2014

18 e-Hawk 1500

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Rubriky

Archivy

Nejnovější komentáře