Deník 2011

2011.04.03 – Lítání

První den co jsem vytáhl AXN.

Hlavně jít daleko ode všech, ať to nikdo nevidí. Prvně zaklouznout… Pak málo hozené – brzo zapíchlé. Nejdůležitější den a při startu nováčka otravuje pes, nemám sluneční brejle ani čepici. Jak tohle asi může dopadnout?

Teď jsem to snad mrskl dost, ale jen vodorovně. Nepřitáhl VOP a na půl plyny začal točit. Jedna pravá zatáčka, na jejímž konci jsem to málem nacpal do břehu, trochu nahoru – proč ten motor netáhne? Celý se to mrská kolem pádovky. Nakonec pád přistáním na čerstvě zorané pole – škody nula.

Před druhým letem krátká porada chytrých hlav (to nad našimi hlavami je Laguna). Potěšen předchozím úspěchem jsem to zase hodil. Zase rovně. Sice jsem nastoupal, ale na vrcholu jsem tomu dal moc pravých křidýlek a po křídle šlo AXN dolů. Na poslední chvíli jsem to zachránil a plácl s tím tak, že se jen poškodil oblouk VOP.

2011.04.11 – Lítání

Tak tohle byl můj suveréně nejhorší start. Jen jsem to tak lehce polechtal na půl plynu a hodil spíš dolů, než nahoru. V poslední tisícině vteřiny jsem to jeden mikron nad zemí vybral a lehce nabral výšku. Pravá křidýlka, trochy víc než měla být a v pádovce po křídle do rodné hroudy. Tam efektní hvězda. Po této ráně už bude čumák navěky poznamenán žraločím ksichtem. Poslední Honzova slova byla příznačně prorocká „no člověče, ňák to nemá ten tah“.

Abych tomu pomohl, tak jsem namixoval výškovku do motoru. Na vysílači je tahle možnost se zajímavou podfunkcí – rozhodí to střed VOP. Moc příjemné to není.

No, jestli jsem si myslel, že při posledním letu jsem to hodil tak blbě, že už to líp nejde, tak jsem byl vedle jak ta jedle. Teď jsem to hodil snad ještě míň. Letadlo šlo přímo dolů a já to vybral v ještě menší výšce, než posledně. Hned pravá zatáčka, a zase na zemi – tentokrát smykem.

2011.04.16 – Lítání

Už vím, proč to nelítalo – měl jsem 50%ETA na plynu! Takže na ½ plynu jsem lítal jen na ¼ – a pak to nemá padat po křídle.

Tak při tomhle letu jsem měl, jak se říká, z prde.e kliku.

Letadlo opět hozeno jak list papíru. Vejškovka nahoru těsně nad zemí. Přidal jsem plyn, trochu nastoupal. Ale všechno tohle ve strašný blízkosti a tudíž i ve stresu. Asi v 15-ti metrech silně utažená pravá zatáčka a hned kontra levá. Na videu to vypadá fakt zkušeně – já měl v té chvíli bláto na hřišti. Doteď mi není jasné, jak jsem to vybral. Trochu nastoupat, vypnout motor a plachtit až za hranu.

U druhého letu jsem si uvědomil svoji chybu a hodil jsem to pěkně prudce a nahoru – no, a pak že to nejde. AXN se majestátně hrnulo tím správným směrem. Nahoru. Dal jsem trochu pravá křidélka, přidal plyn a letadlo šlo po utahující se pravé zatáčce s křídly kolmo k zemi. Tam AXN udělal luxusní hvězdu. Nalomený trup za kabinou.

2011.05.22 – Lítání

Zálet Martinova ušatého větroně + přistání s vražednou vložkou – 3-násobná vražda a 1 sebevražda. Větroň nemá jméno – pracovně jsem ho nazval Oranžový šíp. Proč oranžový je snad jasné. A proč šíp? Po shlédnutí prvního zalétavacího videa bude i tato záhada minulostí.

Zdeněk zalétával AXN s jeho přijímačem. S hořkostí v hlase musím přiznat, že na zalétávání ještě nemám, takže to musí udělat někdo zkušenější. 2 lety a je vytrimováno.

2011.05.23 – Lítání

Tady jsem letěl se Zdendovým vysílačem. On to vyvezl nahoru, já lítal a pak přistál – samozřejmě daleko od sebe.

2011.06.12 – Lítání

Toto je to památné datum, kdy jsem se stal samostatným pilotem RC modelu letadla. Celou dobu co jsem s tím mlátil stylem: „zapnout motor, hodit, v 5-ti metrech točit, krizovka, hvězda a promáčklej čumák“ jsem si říkal, co dělám špatně. Tak jsem poprosil Honzu, ať mi to hodí.

Honza hodil, já řídil, vystoupal, vypnul motor, kroužil dolů a přistál. Toto celkem asi 5x. Ty přistáni byly celkem OK – až na vzdálenost od pilota. A pak, že se při lítaní člověk neproběhne.

2011.06.16 – Lítání

Viděl jsem video, jak jeden maník vypouští letadla. Docela s tím vždycky švihnul – to by mohl byt lék, na moje nepovedený starty.

Morálně posilněn posledním úspěchem jsem vyrazil na letiště sám. Tam nebyl taky nikdo, což mi vyhovovalo. V případě nějakých akrobacií při přistání, nebudu za blba.

Zapnul jsem Tx, zkontroloval výchylky a motor (to dělám vždy) napřáhl se a prudce hodil pod uhlem 40-60°. Letadlo vyletělo, motor se zaškubal, éro ztratilo rychlost, zastavilo se (asi v 15-ti merech) a šup čumákem na hubu.

Krucifix co je zase tohle? Přijdu k letadlu, zkouším serva – ty jsou OK, zkouším motor a ten je taky OK???

Tak jsem vzal éro do ruky, pustím motor a nic. Zatřepu s ním a motor naskočí a pak cuká. První odhad… uklepaný kablík (který to je samozřejmě nevím). Tak a teď babo raď! Můžu to zabalit a nechat to na někdy jindy, nebo se pokusit o rychlou opravu. Ještě nebylo tak pozdě, abych hodil flintu do žita – tak rychle domů a přepájet.

Jo, byl to drátek na jednom přívodu k motoru na regulátoru. Oprava celkem rychlá. A hned na letiště.

takže opakovaný start. Plyn naplno, napřáhnout a hodit. A éro poslušně letělo, sice se musí hned po startu přitáhnout vejškovka, ale času je dost. Podnikl jsem asi 7 letů a celkem v pohodě.

2011.06.29 – Lítání

Tak jsem vzal na letiště celou rodinu. Byl pařák až hrůza – ještě že jsem se namazal (samozřejmě, že krémem na opalování). Jak si tak lítám a plachtím, tak mě Petra poprosila, jestli by si to nemohla zkusit. No, proč ne. Na simulátoru už letěla a docela jí to šlo. Takže rychlá instruktáž ve smyslu: „doleva je doleva, doprava je doprava“ – to platí vždy…..teda samozřejmě pokud letíš od sebe. K sobě je to obráceně (o změně při letu na zádech jsem se taktně nezmínil – to dnes cvičit nebudeme). „Nahoru je k sobě, dolů je od sebe“ … jasný ne?

Vyvezl jsem éro do výšky a předal rádio a… a ona letěla. Sem tam byla drobná krizovka, tak jsem ji do toho vždycky drobně drcnul, ale za chvíli už pod mým dozorem a vedením lítala luxusní osmičky.

Jak je to jednoduché.

2011.07.07 – Lítání

Testováni nového otáčkoměru: AXN Li-Po 3 60% – 14.770RPM, AXN Li-Po 4 100% – 14.580RPM. Výsledky jsou poněkud „rozporuplné“, ale co jsem naměřil, to jsem napsal.

Jinak, lítaní bylo v mezích běžného tréninku.

2011.07.10 – Lítání

Dnes jsme na letiště vyrazili celá rodina a trochu dřív – už v 16:00. Honza měl čas jenom do 18:30. Pak musel pro rodinu na Sychrov.

Protože jsme přišli na letiště dřív, než v běžných 19:00, tak bylo šílené vedro. Mělo to ale jednu pozitivní vlastnost. Pole pod letovým prostorem bylo prohřáté. Nedalo se ani mluvit o termice – spíš celá plocha pšenice sálala. Na kraji pole si to kroužilo káně, tak jsem tam s AXN zamířil. To byla jízda. Letadlo neklesalo, jako obvykle, ale pěkně se drželo ve stejné letové hladině. Je třeba přiznat, že káně bylo za chvíli v uctivé výšce – je to zřejmě tím, že neveze na zádech 2,2mAh Li-Polku. Takto jsem absolvoval asi 3 termické lety.

Nakonec jsme s AXN a F4F (nezávisle) zkoušeli lítat se stuhami z krepáku, na zamyšlený kombat. Výsledkem bylo zjištění, že letadla jsou se 4m stuhou stabilnější, línější a tlačí se víc dolů. Navíc je 4m stuhy pořád málo.

2011.07.12 – Lítání

Na letiště jsem dorazil kolem 19:00. Nikde ani noha, což slibovalo vylítaní maxima z mých třech 2200mAh Li-Polek. Do vzduchu šel první AXN – celkem pohoda. Začal jsem zkoušet přistávaní na plochu přistávací dráhy bez motoru. Už to dělám delší čas. Něco se povede více, něco méně. Při jednom přistáni jsem už byl blízko sloupu telefonního vedení a říkám si: jsem za?, před? a hups – křídlem jsem zavadil o kotvicí kabel. AXN šlo v rychlosti blízké pádovce ve šroubovici do škarpy. Škody nic moc – lehce ťuklá náběžka od drátu.

Honza dorazil asi ve čtvrt. Sestavil F4F a já si začal chystat EGEčko. Hned po startu Kocoura – asi v 10-ti metrech při mírné pravé zatáčce Honzovi sklaplo křídlo. To lepené Purexem. A za roztodivných vzdušných kreací se zřítilo k zemi. Už ve vzduchu se mu taky rozpadla VOP. Podle mě ji zasáhlo ulomené křídlo. Po dopadu se odlomila i druha půlka VOP a visela jen na táhle.

Takže začátek nic moc: AXN má jeblou náběžku a F4F je na zrušení. Prej to Honza slepí – padne na to spousta Purexu a podle mě i nějaké výztuhy.

Po sesbíráni trosek, si chtěl Honza spravit chuť aspoň s Betou. Asi při třetím podlítávání drátů si dal moc brzo VOP na přitaženo a jeb ho! Beta skončila stejně jako předtím AXN – až na to, že poškození náběžky je hlubší, než u AXN a po stranách jsou praskliny. není to tedy jen promáčklé, ale spíš „vsunuté“ do profilu křídla. Našli jsme kabinu a Beta lítala vesele dál.

Já si mezitím sestavil EGE. Při kontrole výchylek jsme zjistili, že jsou obráceně křidýlka (reverz rozhodil výchylky – tak všechno ven a v Rx prohodit 1-ni a 6-ty kanál). Po úpravě a předstartovním testu jsem dal EGE Honzovi, ať mi to hodí. Já dal 100% plynu a Honza hodil. EGE šel hned prudce nahoru a doprava, já to napravil levou a dolů. Jenže už jsem byl v úrovni stromu a hup do něj s celým érem. EGE se zapíchlo do koruny a volně padalo přes větve dolů. Škody víceméně nic – lehce promáčklá náběžka na jednom křídle – nic co by stálo za opravu. Horší je to, že je zlomený jeden list sklopky – musím koupit celý pár. K celému letu udělal Honza video.

Celou další hodinu jsem lítali, jako ďábli a zkoušeli přistání pod malým plynem, bez plynu, přemety, souvraty – já poprvé vyzkoušel obráceny přemet a chvilkový let na zádech.

Po 21:00 už bylo tak špatně vidět, že jsme to oba zabalili.

2011.07.13 – Lítání

Večer před příchodem povodňové fronty. Silný vítr vanoucí z letiště přes hranu a za hranou vytvářející všesměrové náhodné poryvy. Přímo ideální počasí pro večerní polétaní. Asi tak před měsícem bych ani nevylezl z baráku. Můj indikátor věrnosti (topoly naproti našemu domu) jasně signalizoval psí počasí. Lítaní bylo super: co nejrychleji nahoru, tam bojovat proti poryvům (marně), rychle dolu a modlit se, že to s letadlem neflákne při přistáni. Měli jsme oba štěstí – škody nula.

Bylo ale celkem zajímavé řídit stylem „poryv to stočil doleva a dolů – já dam doprava a nahoru a… éro letí ještě víc doleva a dolů“.

2011.07.24 – Lítání

Je neděle po deštích a je čas provětrat AXN.

Rozhodl jsem se pro zásadní upgrade číňana. Osadím ho původním motorem.
Úplně na začátku, když mi AXN přišel a já jej sestavoval, tak se při prvních motorových testech ukázalo, že motor se netočí a jen přerušovaně pípá. Už tenkrát jsem předpokládal chybu motoru, nebo regulátoru – nakonec šlo ven oboje a já tam dal Enermax CF 2812. Dle RiMra je to zaměnitelný motor – jak jsem se mýlil.

Kolem 14:00 jsem začal sestavovat měřák statického tahu a připravovat na upevnění originálního motoru. To jsem zmákl do 17:30 a změřil jej na 2S1P a 3S1P s originální 5x5E a s APC 6×4 z Pe+Ka. oproti Enermaxu je motor o 1/4-1/3 výkonnější (ale také víc žere). Takže okamžitě výměna – v éru byl pohon 18:30 – tak akorát na odjezd na letiště.

Tam už byl Zdenda a Libor se psem a Lagunou. A taky Martin se synátorem – s depro dvouplošníkem a padáčkem. Měl jedno super přistáni s lepením čumáku a výměnou vrtule.

Honza dorazil hned v zápětí. Vytáhl čarodějnici, já zapl kameru, on hodil a kamera chcípla po 5-ti sec.  Čarodějnice letěla takovým zvláštním „kyndavým“ způsobem. Podle mě má pořád malý rozpětí. Přistání bylo Pěkné – zapíchla se koštětem do měkký brázdy. Škody nic moc: utržený motorový lože a dvě výztužný táhla – žádná velká tragédie. Jak Honza s oblibou říká – oprava na 10minut – z toho je 7 minut schnutí lepidla.

Já si připravil AXN, zapl motor a hodil. Tyvo.e! – to byla stíhačka! Na plný plyn kolmo nahoru a rychlost jako krá.a! Teprve teď je to správný žihadlo. Už vím, že mi ty 3 baterky nebudou stačit – ještě že mám čtvrtou.

Při jednom z letů jsem (posilněn vědomím přebytku výkonu) zkoušel výkrut a let na zádech. Výsledky zatím nevalné – výkrut pod úhlem stoupaní 30° celkem ucházející, ale let na zádech jsem skoro hned přerušil – musím potrénovat.

No, asi 5 letů na rozbahněným letišti a za tmy domů.

2011.07.28 – Lítání  – Srážka s Honzovou Betou

Sraz jako vždy pod hranou. Krátký pokec a šup-šup nahoru. Po předchozích zkušenostech jsem chtěl trochu provětrat nový pohon.

Já jsem vybil ze 3/4 nabitou baterku a nandal druhou. Lítali jsme s Honzou v levých kruzích, v jednu chvíli byl Honza s Betou nade mnou a já pod ním. Zvedl jsem to nahoru, Honza lehce doleva a tím jsme se dostali těsně pod sebe. AXN prásklo do Bety zespodu kabinou. Něco vyletělo (kabina z Bety) a u AXN se najednou objevil takovej divnej zvuk od motoru. Rychle jsem stáhl plyn. AXN šel k zemi jako list papíru. Žádná vývrtka, žádnej kluz. Dokonce šel náklon lehce korigovat křidélky. To však neměnilo nic na tom, že šel kolmo dolů. Nakonec sebou plácl do pole s vzrostlou kulturní plodinou. Honza s Betou bez problémů přistál na letišti.

Se strachem co je, jsem šel k letadlu. No pohled to nebyl pěkný. Tím nárazem se vytrhla Li-Polka ze sucháče a na drátech se přehoupla pres pravý křídlo těsně k trupu a tam se „zavěsila“. To vysvětluje tu změnu letových vlastnosti. Čumák byl na první pohled OK, na ten druhý už ne.
Jak se čumák zespodu opřel do Bety, tak na bocích 2x prasknul a pěkně se otevřel. Viselo to jenom na spodní části a kusu skelné pásky. Pak jsem prohlídl samotnou baterku. Modrá smšťovačka byla v jednom místě osekaná od vrtule a  jeden článek měl proražený hliníkový obal – už začala čouhat ta izolace pod ním. Zdálo se mi, že už začíná smrdět po jahodách. Baterku rychle ven, a na kraj silnice – ať není problém

Pak jsme s Honzou asi 15 minut hledali kabinu z Bety. No, nenašli jsme ji. Takže domů a napravovat škody.

2011.08.02 – Lítání  – Skorototálka a večer vše opraveno

Celej den jsem ladil AXN a opravoval škody. Krom baterky, která teď byla „na pozorování“ a prasklýho trupu v prostoru kabiny tomu zase tak moc nebylo. Tak jsem strhl skelnou pásku z čumáku a slepil trup – žádná velká oprava. Když už byl trup přístupný, tak jsem začal rovnat samotnou špičku, která byla po předchozích ranách a hvězdách ve žraločím tvaru. No, docela se podařilo. Špici jsem vyčistil a znova polepil skelnou páskou. Teď už to vypadá jen jako „lehce“ olétané. Ještě jsem musel vyměnit vrtuli – ta „osekaná“ se zmenšila na průměru o 3mm.
Nabít baterku a rychle pod hodkovickou hranu. Já tam přijel až po Honzovi a na letišti už byl ten s tím 3m větroněm s křídly bez povrchovky. Na přistávací dráze padáčkáři rolovali křídlo, lehce pofukovalo. Krátký pokec a šup-šup nahoru. Dle Honzy měl ještě přijet ten jeho kámoš s AXN, co se kupovalo přese mne. Prej abych to hned nerozsekal (jako posledně). No ten má starosti. Proč bych to měl rozsekat?

Tak si tak pěkně lítáme, oba na plnej kotel. Honza tam totiž nandal o palec větší vrtuli. Já pěkně daleko od něj, abysme se zase nepotkali. Asi 3 minuty po zahájení letovýho provozu si to na plnej knedlík mastím šikmo od drátů směrem ke hraně, v lehkým pravým náklonu a trochu dolů. Výška byla tak 10m. Nic co bych normálně nezvládl. Už už si říkám: srovnat éro abych to nenapral do země a hup nahoru. Éro jsem srovnal a když už jsem chtěl přitáhnout, tak se v protisměru kolem mě prohnal Honza s Betou. Já se lehce ohlídl a zase zpět, ale to už bylo těch pár setin vteřiny a AXN mířilo přesně k tomu jedinýmu křoví co je v proluce telefoního vedení. Buch a je tam. Vrtule se ještě chvíli točila na plnej kotel, než mi došlo, co se stalo. Vypl jsem pohon a šel k troskám.

Éro bylo zapíchlý ve větvích. Na první pohled bylo vše OK. Na ten druhý už ne. V plné rychlosti si to namířilo mezi 2 větve, takže hlavní náraz zachytily obě křídla. Levé je celkem v pohodě – Elapor je fakt guma. Pravé na tom je trochu hůř. 2x nabořená náběžka, a překroucením roztržené křídlo. Co bylo horší, tak se nárazem vytrhla originální páka a ztratila se – už jsem ji nenašel. Nárazem se také očesaly převody na servu pravého křidélka. To jsem však zjistil až při pozdější opravě.
Na pohled nejhůře na tom byl trup v místě kabiny. Jak se křídla zastavila o větve, tak předek v tu chvíli byl ve volném prostoru a „pokračoval“ v letu. Celý předek se tak utrhl a zase to viselo jenom na těch drátech. Sice to na první pohled vypadalo jako největší problém, ale nakonec tomu bylo právě naopak.

Takže jsem éro vyndal z křoví, posbíral co se dalo a naložil do auta. Chtěl jsem ještě najit tu páku, tak jsem se tam vrátil. Páku jsem nenašel. Ale aspoň jsem místo ní našel kabinu.

Trup jsem provizorně zalepil izolepou a šup domů, jako zmoklá slepice. Trup jsem slepil záměrně. Jednak se to lépe ponese v jednom kuse a taky nebudu vypadat jako pitomec, co to nese jak mrtvou krysu.

Ještě ten samý den jsem se pustil do opravy. Z důvodu chybějící páky na právem křidélku jsem musel vzít páku ze směrovky (aby měly obě křidélka stejnou geometrii). Na SOP jsem navěsil páku od Honzy. Křídla jsem pofoukal horkovzduškou a zahladil lžící. Levá půlka celkem v pohodě, pravá byla horší. Prvně jsem zalepil praskliny a teprve potom rovnal. Kdybych to udělal obráceně, tak mi Elapor napění a já už neslepím vteřiňákem stejně prasklé plochy. Povolila i šachta pro spojovací trubku. Tak tam šel sekunďák s aktivátorem. Už to bylo slepené a já si tak říkám…utrhla se páka, a co servo? Tak jsem ho dal na servotester. No, bylo KO – očesané převody. Takže vyrvat ven a vyměnit za to servo na VOP (právě z důvodu stejnosti se servem na levém křidélku).
To mělo navíc ještě krátké kabely….kruci – takže ještě ustřihnout ze starého a napájet na původní z VOP. Místo serva z VOP jsem tam dal své poslední HXT900. No, po slepení a polepeni skelnou páskou to nakonec vypadá, že vlastně žádná „skorototálka“ nebyla.

Chvalte Elapor! Až na věky Amen!

To byl zase den.

2011.08.03 – Lítání – po ráně a večer ve Fojtovicích

Druhý den jsem odjížděl na chalupu a AXN bral s sebou. Přece nepotáhnu kus nelítajícího plastu – tak jsem po odjezdu z domu šel na letiště éro zahodit.

Zapl Tx, palubní elektroniku, vyzkoušel serva a motor a hodil. Kruci fix to letělo ale blbě. Chovalo se to úplně stejně jako při prvních záletech – doprava a dolů.

S vypětím všech sil jsem to vyvezl nahoru a vytrimoval. No nakonec to chtělo i víc křidélek. Docela to letělo, já přistál a sbalil vše do auta a vyrazil směr chalupa.

Večer po příjezdu na chalupu jsme s Petrou sedli do Fiesty a jeli hledat to místo za Těchlovicemi, kde je letová plocha. Nakonec jsme ho našli. No nádhera. Je to na horizontu vedle vysílače Buková hora (teda resp., vedle pres údolí). Vylítal jsem asi 1,5 baterky. Petra si taky trochu zalítala, ale měla na můj vkus moc krizovek. Po předchozích ranách jsem byl trochy „připosr.n“, takže jsem lítal katolicky a ne moc vysoko. Směrovka už nešla víc dotrimovat – už byla nadoraz. Tak jsem to raději zabalil, ať to nenesu v igelitce. Nakonec to bylo jediný lítaní – pak už bylo porad hnusně. Chcalo, nebo foukalo…anebo oboje dohromady.

2011.08.11 – Lítání – Ulomená VOP

To bylo zase tejden počasí! V noci 8°a ve dne 12°. Tohle je Srpen? Zima, vítr a chcanec. Až teprve dnes lehce vykoukl Oskar a přestalo foukat. Nakonec jsem před lítaní zařadil 2 jiný záležitosti:

1. Houbaření – což jsem plánoval
2. Sázení lipolky – což jsem neplánoval vůbec

Už jsem byl s košíkem skoro před bytem, ale říkám si – nabořenej článek je v solným nálevu, tak ho vyndám a pak odnesu na sběrné místo. Tak jsem ho vytáhl z nálevu..a oproti minulým „testům“ se mi zdál teplejší. To je divný… Na RCM pánové psali, že by měl mít tak 0,01V. Já ho změřil a měl 1,5V…to je hodně divný! Odložil jsem ho na linku, na chvíli odběhl a vrátil se. Ten článek se začal znatelně zahřívat a to takovou rychlostí, která mě znervóznila. Tak tohle fakt doma bez dozoru nenechám. Nakonec jsem ho na zahrádce zakopal do hlíny. Buďto se nic nestane a bude to OK, nebo zahoří a tak maximálně popálí mravencům nohy. Tiše doufám, že se bude chovat jako brambory. Počkám měsíc a okolo něj se mi urodí tak 4-5 článků 1Ah.

Po Houbaření – který bylo mimo jiné pěkně tragický (nedovedu si to vysvětlit… samý deště, záplavy a slunce žádný, a les je jakoby suchej), jsem vyrazil na letiště.

Tak si tak pěkně sám lítám – no prostě idylka. Poprvý vysvitlo sluníčko, na komáry je ještě zima. Paráda.

Zkusím 1 loping po zádech, jeden po břiše. 3x jsem to vyvezl docela vysoko, zkouším stoupavost ve svislým letu. Z výšky dolu testuju vývrtku a jak AXN z ní ochotně vypadne. Pak zase nějaký to katolický poletovaní. Přistáni bylo trochu smykem, ale v podstatě normálka. Labůžo.

Mrsknu to ještě jednou. Let je pohodička. Po lehce kratším letu si říkám, že už je baterka nějaká vlažná a že ji vyměním. Takže na přistáni. Přistávám pod lehkým motorem přesně na začátek vysekaný přistávací dráhy. Přistání jak do peřinky. Při dosednutí jsem měl pocit, že trup zvedl něco bílýho – jakoby tácek od sekaný. No, nevzpomínám si, že by tam něco takového bylo. Jdu k letadlu a…a urvaná levá půlka VOP.

No prostě už to bylo načnutý z předchozích pádů. Naštěstí to prdlo kultivovaně. To by musela bejt nádhera, kdyby to luplo při tom střemhlavým letu.

Takže provizorně přilepit a domů. Dneska jen 15minut lítaní.

Nějak se mi poslední dobou nedaří.

2011.08.18 – Lítání – Destrukce Z50L

Po týdenním vztekání se na téma „zase je hnusně“ se konečně udělalo „letovo“. Hned z práce jsem k tomu zasedl. Tedy abych byl upřímný, hned ne. Nejdřív jsem si prolistoval 5 ročníků starých Modelářů, co mi moje drahá polovička půjčila z knihovny. Hned v tom prvním z roku 1988 byl zajímavý článek „nechcete také zkusit elektrolet?“. No, a skoro 25 let poté se z neohrabaných, těžkých a nevýkonných pohonů vyklubal takový hezký „mainstream“. Kdo by si tenkrát myslel, že baterie budou mít běžně 6 článků a 5A.

Na AXN jsem poladil výškovku. Z předchozího dne už byla slepená a navíc jsem do ní po celé šířce vlepil uhlíkovou pásnici 3×1 nastojato. Do Elaporu jsem vteřiňákem z aktivátorem vlepil brčka jako pouzdra šroubů. Ty se přesně hodí na šroub M3. Musel jsem bohužel vyměnit ty polyamidové za klasiku (nerez) – ty byly o 5mm delší. Tím mi sice vzrostla hmotnost na ocase, ale stejně jsem to plánoval dovážit.

V 17:00 už mi volal Zdeněk, prej kde jsem a jestli jdu. No to víš, že půjdu. Sliboval, že vezme „pajdu“. Copak já vím co to je?

Uvrtal jsem i Honzu. Nevím sice co vezme, ale uvidíme. Poslední zářez na pažbě má v podobě nového FunCuba, kterému lehce familiérně říká Franta Jákob. Už je po záletu a teď je ve stavu, že se to éro musí naučit kultivovaně přistávat a ne jako koza. Chyba je určitě v letadle.

Na letiště jsem dorazil v 18:30. Už tam byl Zdeněk a ještě 2 jeho známí. Zaparkoval jsem úplně vepředu vedle motorky a hned na pokec a okuk nových modelů. Takže teď už vím, co je to „pajda“ – je to Zlín Z 50 L.

Na ploše pod letištěm si to 2 padáčkáři balili – to není problém a je to celkem obvyklé, že se na ploše takhle prostřídáme. Co bylo horší, byl jeden chytrolín, co tam přišel rozbalit motorový křídlo. Tomu nevadí, že nefouká – ten má pohon. A o to víc nám lezl do „startovacího okna“. Sestavil to, udělal oblet, přistál, složil to a odjel. Sežral nám tím 1,5h času na lítaní. Aby ho kachna ve vzduchu pochcala!

Zdenda lítal letos s „pajdou“ poprvé a moc pěkně. Při třetím letu šel Zdeněk na přistáni. Plácl s tím z docela velké výšky. Podvozek propružil, letadlo poskočilo. Teď jsou dvě možnosti. Buďto se pokusí o přistání, nebo zapne motor, nastoupá a zkusí to znovu. Oboje je OK a není v tom rozdíl. Zvolil opakované přistáni. Zapl tedy motor. Letadlo začalo pomalu stoupat a pak prudce potlačil a už ryl brázdu. Podle jeho slov se lekl drátů a aby se s nimi nepotkal, tak lehce potlačil. Prvně se urval podvozek a letadlo se potom, přes čumák zapíchlo. Na první pohled to vypadalo hrozně. Na ten druhý to zase tak strašné nebylo. Ale Elapor to není.

Honza vytáhl samobrko a předváděl jak pěkně litá kus stavební hmoty. Éro za stovku, vybavení asi za pětikilo. Tohle až se naučí Číňani. Chtěl ještě vytáhnout HellCata, ale při testu elektroniky zjistil, že má nalomený kablík k levému křidýlku. Chvíli si pohrával s myšlenkou, že to „zase tak moc nevadí“. No nakonec uznal, že to nemá cenu a lítal dál jen se  samokřídlem.

Já zahodil AXN a začal znovu trimovat. Při druhém letu už bylo tak šero, že jsem skoro neviděl, v jaké je éro poloze ve vzduchu. Takže jsem raději přistál a hajdy domů (20:30).

Začíná to vypadat, že budeme muset založit kult „hodkovickýho letiště“ a před každým lítáním mu obětovat krvavou oběť, aby se nám při každým lítaní nerozmlátilo nějaký letadlo. Pro tento případ bych každýmu doporučil prohledat skříně, sklepy a jiný úložný prostory a najit nepotřebný modely. Ty pak naplníme Kanagomem a obřadně spálíme za sborového zpěvu naší nové hymny „My letci máme Elaporové ptáky“. Snad to pomůže a my si tím usmíříme boha našeho letiště.

Jdu hledat obětinu.

2011.08.18 – Lítání

Tak jsem na dnešek vyhlásil „letové okno“ na 18:00. A to z důvodu brzkého stmíváni. Není daleko doba, kdy budeme chodit z práce v 12:00, na letišti budeme v jednu. Za 10 minut nám omrznou prsty a pomastíme domů těsně před setměním – tedy ve dvě.

Honza se omluvil – musel doma cosi „žehlit“. Vidím mu až do žaludku – doma dostal čočku, že je furt v luftě a nic jinýho než letadla nedělá. Ach jo, ony si ty naše ženský snad myslej, že když chlap přestane chodit do hospody a začne si lepit, že bude víc doma, nebo že budou mít víc peněz. Prdlajs!

Na letiště jsem dorazil v 18:30. Nebyla tam ani noha, byl „línej volej“ a v místě slunce byl nádhernej mrak – tomu říkám super konstelace. První co mě zaujalo, bylo to že, naši družstevníci dnes dopoledne posekali ten hrachor, do kterýho jsem to plácl po střetu s Honzovou Betou. Někde tam by měla být kabina z Bety!
Bude určitě rozložená na kuličky, rozjetá koly traktoru a sežraná slimáky.

Našel jsem asi po 3 nanosekundách. Nebylo jí nic – ani škrábanec. Nejlepší je na tom to, že přesně na tom místě, kde jsme ji před časem hledali. No jo – ale hledej jehlu v kupce sena.

Pro lepší prostorovou názornost jsem do místa dopadu zapíchl větvičku.

když jsem se vrátil k autu a házel vítězoslavně kabinku do kufru, přiřítil se Zdeněk. Dneska prej bude rozbíjet Sucháče.

Já jsem podnikl 3 lety. Ten první byl poslední zalítávací. No, líp to nepůjde. Bez motoru se AXN chová luxusně. Pod motorem se táhne doprava dolů, což je trochu nepříjemné. Hlavně mě to limituje ve stylu lítání s Číňanem. Už se asi nebudou konat nízký průlety v náklonu na plný rychlosti a pod motorem. To by byla mela, kdybych pustil kniply. Jablůněk je v okolo docela dost.

To mi připomíná, že bych se měl poohlídnout po něčem „hotlajnerovitějším“. Vycucaná jedna baterka, z druhý baterky jeden let a v 20:00 hajdy za rodinou – ať taky něco nemusím „piglovat“.

2011.08.21 – Lítání

Dnes jsme to s Honzou domluvili na trochu dřív. Na letišti jsme se sešli už v 16:00. Já tam teda dorazil asi ve čtvrt – nakonec jsem slib dodržel a připravil Ticholet. Poslední úprava byla to, že jsem musel dodělat šprajc v přední části trupu tak, aby se mi neodlepily závažíčka. Celé je to udělané z nějaké výplně krabice na elektroniku. Desku jsem narazil na sloupky, ořezal a polepil bílou izolepou, aby to alespoň na první pohled nebilo do očí. No, výsledek vizuálně nestojí za moc, ale účel to splní.

Na letišti už to mel Honza rozbalené – tedy HelCata měl – Kubu jsem zahlídl ještě v kufru. První šel do vzduchu Kocour.

Už si ho Honza pěkně vodí – je vidět že ty rány byly k něčemu. Další byl na řadě FunCub.

Lehké přípravy, pojezd po dráze, rozjezd a šup nahoru. Na třetí let to nebylo špatný. Po několika kolečkách šel na přistáni. To sice nebylo na první pokus a přímo na letiště, ale zase beze škod.

Já s AXN vylítal jednu Li-Polku. Zkoušel jsem výkruty. No moc se mu nechce. Zatím mi jdou jen při mírném stoupavém letu.

Po přistáni jsem vytáhl z pytle Ticholet a začal ho sestavovat. Při natahováni poutací gumy křídla jsem zjistil, že je vytržený pant křidélka. Asi jsem do něj při přepravě drcnul. S tím se samozřejmě do vzduchu jít dá, ale určitě ne při záletu. Oprava bude jednoduchá – propíchat špendlíkem, prolit vteřiňákem a vyrobit závěsy z izolepy po celé délce křidélka. Takže závěsy z pásky na dekoraci květin se neosvědčily. Když už se vtom budu vrtat, tak ta křidélka předělám celá. Stejně jsou pokroucená a trimováni by byl očistec.

Honza odjel dřív. Já tam nasadil další Li-Polku a šel to ještě párkrát provětrat. Cvičil jsem přistání na cíl. No, kdyby se ten cíl pohyboval v okruhu 100m, tak bych se trefil pokaždý. V okamžiku kdy bodavý hmyz překročil moji hranici trpělivosti, jsem to zabalil.

2011.08.24 – Lítání

Dnes mi dal Honza nůž na krk. Pokud prej nevytáhnu nějaký nový éro, tak nepůjde jítat. Že prej už má AXN plný zuby. Ticholet je bohužel stále ve stavu utrženého závěsu, takže jsem musel vytáhnout z rukávu něco jiného. Že by „Rychlolep“?

To je takový můj pokus postavit model za jeden den. No, nakonec jsem slevil na stavbu za jeden den a osazení elektronikou za druhý. To první se vcelku zdařilo. To druhé bylo, jak se říká, v cílové rovince, ale „nedoběhlo se“. Z důvodu jiných letních aktivit bylo dokončení Rychlolepu odloženo o několik měsíců.

Takže dnes jsem dodělal uložení palubní elektroniky a napákování kormidel. Navíc jsem ještě polepil spodek trupu skelnou páskou, která se mi velmi osvědčila. A hurá na letiště.

Začíná se stávat pravidlem, že ačkoli to mám takřka „za barákem“, dorazím na plochu jako poslední. Honza už začínal vytahovat Kocoura. Já zaparkoval a vyndal AXN. Přece se na začátku musím trochu rozcvičit ne?

Pár letů na střídačku. Honza zkouší starty ze země. Z trávy se HellCatu moc nechce – má příliš malá kolečka. Takže z asfaltu. V ocase bylo takové malé ostruhové kolečko. To bylo chyceno přes páku ve směrovce. No, jak asi může držet drát zapíchnutý do polystyrénu? Co přistání, to problém. Takže to hnusné kolečko Honza nahradil překrásnou ostruhou. Teď už se to nevytrhává, ale zase to nezatáčí. Při jednom ze startů nejelo letadlo rovně, ale zatáčelo doleva, tak dal Honza kontra, letadlo se v pravém náklonu vzneslo, škrtlo si křídlem o asfalt. Tak zase kontra a směrem ke stromu, kde už před časem parkovalo EGEčko. No, vybral to na poslední chvíli.

Někde na netu jsem našel program WaveOscope. Je to jednoduchý prográmek, do kterého když se nahraje zvuk použitý třeba z videa letícího letadla, tak je schopen zobrazit zvyšování frekvence zvuku letadla při přibližování a snižování při oddalovaní – tzv. Dopplerův efekt. Takže jsme si vzájemě natočili letadla a doma to vyhodnotíme.

Začal jsem si chystat Rychlolep – asi mu ten název už zůstane. Přijdu k autu, vytahuju letadlo, Honza jde na přistání. Jsem otočený zády a najednou JEB HO. Pravé křídlo Kocoura mě praštilo mezi lopatky. Proklínám tě – při příštíl letu to rozsekáš na maděru!

Složil jsem letadlo, reverzoval servo SOP, tak aby byly správné výchylky, posunul baterku tak aby těžiště odpovídalo alespoň zadní poloze a šel na to. Nejdříve jsem to zaklouzl jen tak bez motoru, proti větru a z mírného svahu. No, skoro to letělo. Letadlo mělo snahu točit doleva a houpat. To první je nevím čím. To druhé je jasně těžištěm.

Těžiště prozatím nespravím – baterka je na konci sucháče. Takže alespoň první motorové zkoušky. Plyn na 1/2 a hodit. Letadlo letí, ale kyndá se. Druhý start. Plyn na max, napřáhnout a hodit. Letadlo se vzpíná nahoru (což jsem čekal) a točí doleva. Což jsem sice čekal taky, ale zvyk je železná košile a snažím se to srovnat křidélky na pravé páce vysílače. Letadlo je stále v levé zatáčce, naštěstí ve stabilní. Proč to netočí do prava? No, protože to nemá křidélka, ale jenom motýlkovou SOP! Tak jsem vypl motor a víceméně bez problémů přistál. Škody jsou následující: v pravém křídle je do hloubky 1mm zapíchlá 12m jehlice ze smrku. Spodní část křídla dopadla o poznání hůře. Tam se zapíchla 30mm tříska do hloubky 3mm. Oboje jsem opravil na místě vytažením příslušných zapíchlostí – tmelit to nebudu! Příprava na druhý start. Dám plný, napřáhnu – BZINK – a sklopka i s kuželem a unašečem se vysmekla z hřídele. Drží to prostě na malé délce, příště to více utáhnu a hlavně pomažu hřídel tekutým čističem na vany. Je to jakýsi návod z internetu – ty mikrokuličky to mají pojistit.

Jelikož jsem neměl chuť, ani kleště, tak jsme to oba zabalili. Moje prokletí zafungovalo: O dva dny Honza rozsekal Kocoura – dle jeho slov „drobná pilotní chyba. Škoda skorototální. Oprava tak na hoďku“ Určitě zase někomu křídlem napravoval záda.

2011.08.28 – Lítání – Zálet ASW 28

Video je Honzovo – já dnes nebyl. Nicméně je to památný den a tak by bylo škoda jej nezaznamenat pro budoucí generace. Zdeněk totiž poprvé vzlétl se svým novým větroněm ASW 28. Je to takřka pětimetrový drobek.

2011.09.03 – Lítání

Dneska jsem neměl ani vystrkovat nohy z postele, natož jít lítat.

Při prvním startu jsem AXN hodil tak blbě, že jsem si křídlem zavadil o hlavu. V té chvíli se asi něco pohnulo. Zřejmě se povysunula křídla a změnila úhel vůči podélné ose letadla – místo aby byla do +, tak se ziXovatěla. To mělo za následek, že letadlo táhlo doleva. Radši jsem s tím moc neblbnul a snažil se přistát. Výsledkem byl efektní smyk při přistání. Tím se však geometrie křídel dostala do normálu a já zjistil houby.

Druhý start byl už OK a i let vypadal normálně. Začal jsem si trénovat přistání. Jeden okruh na přistání ještě ve velké výšce. Takže ještě jeden. Vzdálenost od sloupu telefonního vedení je OK. Jsem určitě před těmi poutacími dráty. A…. a prd – nebyl. Pravým křídlem jsem zavadil o boční poutací drát. Letadlo se roztočilo kolem svislé osy a nakonec dopadlo na záda. Výsledkem byl nalomený pylon. Utržená izolepa závěsu křidélka, V tom samém místě roztržený Elaporový závěs křidélka a prasklý trup v místě obvyklé praskliny.

Takže výsledkem dnešního poletu je, že nemám ani jedno letadlo RTF.

2011.09.04 – Lítání – Samobrko Divinity II – první let

Honzův výtvor podle plánu z RC Groups.

2011.09.10 – Lítání

A je tu víkend se super letovým počasím. Ještě v pátek jsem opravil AXN. Vyměnil vrtuli u EGE. Rychlolep jsem nakonec dodělával až v sobotu. Ten chtěl trochu víc pozornosti.

Bylo třeba posunout těžiště dopředu. Tavným lepidlem jsem přilepil sucháče (nesamolepící). Mám vyzkoušené, že toto je jediný způsob, který funguje v kombinaci s Depro-materiály. Nakonec přišla na řadu vrtule. Ve finále jsem sundal sklopku a nacpal tam pevnou APC E 7/4. S tímhle motorem by to dle statického testu mělo žrát kolem 15A a tahat něco k 550g.

Na letišti byli snad všichni z HOD. Celkem 8 aut.

HS přitáhl klasiku – Kocoura a samobrko. Jak sám říká: kočky maj 9 životů a já ji umrtvil jenom 4x. No, tak to jseš ještě před půlkou.
Samokřídlo je super. Po prvních nezdarech díky špatnému těžišti se z toho stává superbrus. Je zajímavé, jak je ten materiál odolný když se správně zpracuje. Samotný je takový pružný, ale jen do chvíle, než se překročí hranice pružnosti. Pak začíná křehkost. Bohužel je ta hranice na můj vkus moc nízko. Ale když se dají ty desky na sebe, řádně se opatlají lepidlem, nacpou se tam nějaké uhlíkové trubky. Rázem se z toho stane nezničitelný stroj. Ty vinglety na bocích se ještě ani jednou neutrhly! A základem je co? Základem je to všechno přehnat s výkonem!
O odolnosti svědčí i dva dnešní nepovedené starty. Při odhodu se brko nakloní do leva a hned je nutné to křidélky vyrovnat – pak už letí způsobně. Jenže při jednom ze startů to „hned“ bylo trochu „později“ a už to sebou fláklo. Tak ještě jednou a lépe! A úplně stejně. Škody nula, další start už v pohodě.
Při jednom letu na maximálce už bylo patrné něco jako flutter. Éro letělo přímo na nás a tak bylo jasně vidět, jak se celé kroutí. No, ale na létající podlahu za 2 stovky to docela jde.

Zdenda už na letiště nevozí nic jiného než svoje nové ASW 28. Viděl jsem video ze záletu. Všichni měli v kaťatech, všemožné přípravy, oddalování startu. Pak na to přišlo. Letadlo šlo do vzduchu a letělo, jako by mělo za sebou 1000 startů. Zdeněk to snad ani netrimoval – jen 2x ťuknul do vejškovky. Ve vzduchu je to majestátní.

Zdeněk si to brousil s ASW a jelikož vylo trochu mokro, tak mu izolepové pojištění kabiny vypovědělo službu. Kabina pryč, přední panel pryč i s podlážkou. Ještěže tam zůstala Bárbína – kdo by to pak řídil. Všechny vycestovalé části byly zdárně nalezeny.

Nový člen party je Mireček. Teda on je nový jenom pro mě. Na plochu přitáhl Radiána a novou Futabu FF7. Zatím je ve stavu učícím (jak s letadlem, tak s Tx).

Poprvé jsem viděl letadlo, které má pěnové jádro s vakuovaným sklem na povrchu. Kočkopes Gladiátora (trup) a Daidalose od Ypsi (křídlo). Toto je bohužel poslední fotka v životě tohoto modelu. Při druhém letu si pilot přepnul letový režim na: „plný kotel a v pravé vývrtce kolmo do rodné hroudy“. Tady má moje FF6 nespornou výhodu. Takové blbosti jako letové režimy, subtrimy a jiné naprosté zbytečnosti nemá. Mě bohatě stačí, že padám na rušení mezi ušima.

Já jsem zkoušel s AXN přistání. Asi 5 letů a nácvik přistání. Furt to nějak není ono.

Na řadu přišel Rychlolep. Zkouška kormidel, motoru a šup tam s ním. No, to těžiště tomu očividně pomohlo. Ale je vidět, že to nějaké podložení motoru bude chtít – minimálně 2 podložky.

2011.09.11 – Lítání

Rychlolep dostal očekávaný modding: přidal jsem 2 podložky, tak abych motor vyosil víc dolů – uvidíme jestli to bude stačit.

Honza dnes ukázal nového krasavce – T-45 Goshawk. Ten už sice letěl, ale jenom do kupky hnoje. Takže má od té chvíle místo původního čumáku červenou špičatou papírovou čepici. Lítalo to moc pěkně. Při druhém letu to však nabralo jiný směr. Teda směr byl pořád stejný. Podle pilota nešlo letadlo řídit a tak šlo pod úhlem 45° pod plným plynem dolů. Pak jsme se všichni dohadovali, čím to mohlo být. Těsně před havárií dělal Honza takové ty svoje akrobatické výkrutopřemety. Z nich vylétl a v podstatě při normálním letu mu vypadl signál. Co bylo příčinou, asi nezjistíme. Na zemi vše fungovalo OK. Čumák je na hadry a do opravy se pilotovi moc nechce.

Takže dál už zkoušel rozbíjet jenom Kocoura. 1 pád tam byl, ale od té doby co letadlo dostalo do křídel výztuhu (která tam podle mě měla být už z výroby), tak i takové miniranky jsou OK. Stačí jenom vytahat trávu z čumáku a frčí se dál.

Já jsem si připravil Rychlolep. Předstartovní příprava a hop tam s ním. No, už je to lepší. Letadlo už musím tlačit podstatně méně. I z tohoto důvodu mu vzrostla dopředná rychlost a zároveň stoupavost. Celkově bylo to stoupání takové klidnější. Ale pořád by to tak 2 podložky chtělo. Bez motoru to lítá OK. Dive test je na hranici použitelnosti – větší zásoba stability – tedy trochu těžší na čumák. Nechám to tak a budu ladit vyosení. Co je ale nepříjemné, je chování při závanech. Celé se to rozkýve. Je to však logické – letadlo má malé plošné zatížení a poměrně velké rozpětí.
V jednu chvíli mi do toho vítr drcnul zepředu, já přidal plyn, nepotlačil a letadlo se na plný kotel postavilo čumákem nahoru a zastavilo se. Naštěstí v dostatečné výšce, kde to šlo vyřešit. Jsem nevěděl, že když stavím větroně, vyjde mi z toho vrtulník.

2011.09.12 – Lítání

Tak mi Honza zase poslal moc pěknýho mejla. Prej jak probíhá vývoj RC pilota:

1. Období simulátorové – RC prenatální
   • Simulátor nefunguje
   • Simulátor funguje (po 3 reinstalacích Woken a vyzkoušení všech možných simulátorů)
   • Letadlo neletí
   • Letadlo letí (ale jenom 3 metry)
   • Letadlo letí dlouho (1 okruh)
   • Už to mám v ruce! (výkruty, přemety, vývrtky)
   • Všechno umím – je na čase to zkusit naostro! (ale pozor: rozdíl mezi simulátorem a realitou je jako mezi nafukovací pannou a 18-ti letou nymfomankou)

1. Období gymnastické
   • letadlo neletí
   • letadlo je blbě vyrobený
   • letadlo je blbě vyvážený
   • letadlo je slabě omotorovaný
   • ve finále se všechny tyhle domněnky ukazujou jako liché, páč je to v pazourech a tímto poznáním končí období gymnastické
2. Období letecké
   • letadlo letí
   • letadlo plachtí
   • letadlo ani moc nepadá
   • letadlo letí rychle – tím končí období letecké
3. Období frajerské
   • člověk lehce podlehne domněnce, že je vzduchu pán (hajný je lesa pán) a začíná blbnout
   • bohužel to nevede k ničemu jinýmu, než že se opět bourá, lepí a stále dokola a lepší to nebude
   • pravej důvod ale je ten, že ti je ten kabát už malej je potřeba se posunout dál, znova si zažít ten adrenalin prvního letu, znova lítat opatrně

Už se zjistilo, proč umřela stíhačka. Při kuchání trupu HS přišel na to, že v šachtici pro REG je vypěněný Elapor.

Když jsem já napravoval čumák a křídla u AXN, tak jsem měl na horkovzdušce nastaveno 130°C – což odpovídá asi  100-110°C na povrchu – pěnilo to pěkně. Takže REG se upek (možná ho vyřadila tepelná pojistka).

Tak tady hoši čínský udělali někde chybu. HS tvrdí, že tam soudruzi původně dávali 40A a teď už 60A. No, já mám spíš obavu, že tam dávaj jen novou 60A samolepku.

2011.09.17 – Lítání

Nevím, proč na letiště tahám tolik letadel. AXN, Rychlolep a EGE. Dnes jsem dostal do vzduchu jenom Rychlolepa. Na víc nějak nezbyl čas.

To vyosení už je lepší, ale ještě to pořád není ono. Asi do toho budu muset říznout.

Honza se nechal slyšet, že z umrtvené stíhačku udělá samokřídlo. To bude vcelku zábavné a i velmi rychlé. Jak letadlo, tak jeho smrt.

Taky se taky pochlubil s novým osvětlením na Kubovi. Bliká mu to moc pěkně – a lítá taky.

Největší taškařice však nastala ve chvíli, když mu DX7 zůstala ležet na ploše vedle Kuby. Zdenda se sehnul, začal láteřit na téma, jaký jsme oba volové, že lítáme MODE2 a on s jedničkou si to nemůže ani pučit. Tak si to pučil. Krom toho, že se ten starý termický guru nedovolil, s tím ještě začal pojíždět. Rozjel to, rychlost nic moc, tak chtěl stáhnout plyn……..eeeee….. avšak místo stažení plynu přitíhnul vejškovku. A se slovy „co mám dělat?“ vyrobil ve 2 metrech na pádovce luxusní souvrat. Poslední akrobaticky prvek, který Kuba ten den udělal, byl luxusní závrt.

Výsledek: Ulomená vrtule, ohlé lože motoru, ohlá hřídel.Následující bylo velmi rychlé. Honza se namíchl, Zdenda se mu omlouval, Honza se sbalil a zmizel i s celou rodinou.

No, a to si Zdeněk dnes jen tak – bez letadel, vyjel na letiště… pokochat se.

2011.09.24 – Lítání

Tak nám přišlo druhé babí léto a já vytáhl celou rodinu do přírody. Teda v přírodě byli oni – já na to neměl čas – musel jsem lítat. Na ploše bylo asi 10 aut a letadel ještě víc.

Do vzduchu šel opět jenom Rychlolep. To odříznutí předku a vyosení motorové přepážky se pozitivně projevilo na letových vlastnostech. Ještě to ale tak 2 podložky bude chtít. Baterky vylítány – je na čase sníst gáblík a zevlovat.

Na ploše je nové letadlo – elaporový FOX… já si ho radši hned vyfotím, než bude pozdě. Chlapci lítají, lítají…my se cpeme pizzou a najednou frrrrrrrrrnk – a fox jde pod plným kolmo dolů. V téhle chvíli měl pilot vlastně štěstí, že přistál sice kolmo dolů, ale zase na svah – takže se letadlo jenom svezlo.

Letadlo má ulomenej pravej konec křídla, pravou část VOP. Všechno se našlo, takže „no problemo“. Dál má Fox ohnutou koncovou část pravýho křídla a ocas. Co se týče předku, tak je bez poskvrnky – jak se to svezlo, tak je jenom zelená spodní část trupu. I sklopka je celá. Jak s oblibou říká Honza: oprava tak na 10 minut – z čehož je 7 minut schnutí lepidla.

Co mě ale dostalo, byla pilotova reakce. Na tyhle drobnosti prohlásil, že je to moc poškozený a nestojí za to to opravovat. Asi ho naučím přistávat do jabloně.

2011.09.25 – Lítání

Dnešní skóre je 11 aut. Není daleko doba, kdy bude nutné pověřit nějakou důvěryhodnou osobu na organizaci parkování. Dle Zdendy bude nejlepší pověřit Mirečka.

HonzaS přitáhl Mantu. To je reinkarnovaná polovina z umrtvené stíhačky. Její smrt bude hrdinská a slavná.

Kupodivu to nebylo tak strašné. První start se Honzovi moc nepovedl. Hodil, křídlo se zakomíhalo a zarylo se asi 1/2 metru od norujícího psa. Škody nejsou nic moc. Je jen ohnutý levý konec křídla….teď  to dělá takový hezký winglet. Pak utržený konec levého elevonu – nic co by bránilo v dalších pokusech.

Druhý start a … a ono to letí. Ale je to strašně vratké. Malé rozpětí=malá příčná stabilita.

Třetí start. Ua…a….e. A letadlo je dole. Škody jsou malé. Vrtule pryč, motoru není nic.

Tady se jasně ukazuje, že nemá smysl kupovat nějaké hnusné čínské kopie (motory). Je třeba kupovat čínské originály.

Takže skóre je 1 (mrvola). Teď je třeba provětrat Kocoura. Ten lítá už tak dobře, že tomu nikdo moc nevěnuje pozornost. Já ano. Asi po 5-ti minutách letí Honza souběžně s dráty směrem od nás. Letadlo se 2x jakoby vzepne, převalí se přes vedení. Lup a už padá do křoví ve svahu. Prej to v poslední fázi letu neřídil. Výsledkem je ulomené křídlo – jinak nic. Takže dnes má HS skóre 2 (mrtvoly).

Teď přišla řada na mě, abych ukázal, jak jsem vylepšil Rychlolepa. Další 2 podložky opět pomohly, ale pořád to není ono. Když to takhle půjde dál, tak motor bude pod úhlem 90°.

Honza měl dotaz, že prý koho jsou ti přítulní pejskové, které při norování letištní plochy málem umlátil letadlem. Je to jednoduché – čoklové jsou Zdeňkovi. On jim totiž nedává nažrat, a když jsou extrémně hodní, tak je vezme s sebou na letiště, aby si tam aspoň nalovili myši. Myslím, že jsem jednoho slyšel mňoukat.

Po otestování Rychlolepu, který už je vcelku létatelný přišel na řadu číňan. Ze začátku jsem si poletoval vcelku bez problémů. Už jsem chtěl točit vlevo od drátů na přistání. Letadlo bylo nízko a ve slunci – lehce jsem ztratil orientaci. AXN vyletělo ze slunce, já musel chvíli čekat, než mi došlo, jak letí. Tak takhle to nepůjde. To slunce je moc nepříjemné. Takže změna. Nastoupat pokusím se přistát proti větru – podlétnutím drátů.

Nevím, kterej blb tohle pravidlo (přistávání proti větru) vymyslel. Už jsem točil do směru a teď to začalo. Fouklo mi do toho, zvedl se čumák a AXN si to zamířilo směrem k zaparkovaným autům. Naštěstí jsem měl ještě rychlost a výšku, zvedl jsem to nad stromy v úplně poslední chvíli. Takže otočka vlevo a zase na přistání. V podstatě na stejném místě mi to zase přifouklo zezdola a ze strany. Jenže to už mělo letadlo menší rychlost i výšku. Už jsem viděl, jak je AXN zapíchlé do jednoho z aut, tak jsem to raději uzemnil. Letadlo sebou pláclo z 1 metru a zaparkovalo 10cm od Honzova auta.

Nakonec to dopadlo na výsost dobře. AXN bez škrábance, já nemusel kupovat nový dveře a Honza zase neměl ten jeho škodolibej škleb.

Škody na mém egu jsou však nenapravitelné. Bebíčko jsem si lehce napravil dalšími 3-mi lety a přistáními Rychlolepu.

Mám ještě jeden nápad. Rychlolep je moc hodný, než se řízeně uvede do vývrtky, tak to chce déle držet kormidla na maximálních výchylkách. Z vývrtky se dostane okamžitě. A nepadá po křídle na pádovce – spíš prostě klesá kolmo dolů jako Harrier. Asi naučím dcerku lítat.

A zde je jedna náladová fotografie, kterou bych nazval „Zátiší s modeláři“.

2011.09.28 – Lítání

Rychlolep je už OK. Při posledním přistání jsem nalomil VOP. AXN OK – zkouším vyndat závaží z ocasu.

2011.10.02 – Lítání

Počasí nám přeje a tak znovu vyrážím pod hranu.

Honza se pochlapil a vytunil Mantu. Přidal jí trup v podobě smrkového nosníku a ocasky, které vzal z VOP stíhačky – SOP již má z minula. Na můj dotaz, jestli tam teď není zbytečná, odvětil že nikoli – drží mu servo. Navíc Mantě Honza vyrobil 2 slušivé winglety – moc pěkné.

Letělo to na první pokus – jasný důkaz, že trup letadla vytváří škodlivé odpory. Když není trup, nejsou odpory a není ani jeho hmotnost.

Já jsem 2x proletěl Rychlolep. Po odebrání jedné podložky létá pod motorem v lehkém stoupání, takže tímto je vyosování hotovo.

Honza vyrobil na kocourovi 2 nehody. Odlomená směrovka je nalezena – důvod neznámý. Já ho podezřívám, že to má od toho machrletu na zádech, kdy při fotografování „jak moc dobře mu to jde“ přistál při nízkém průletu na zádech.

Ohnuté nohy hlavního podvozku jsou vlastně takový pevný podvozek, který s každým přistáním sám zatahuje směrem dozadu. Je to z důvodu toho, že číňani na dráty podvozku použili jejich vysocelegovanou nástrojovou, korozivzdornou a žárupevnou ocel. Podobný typ se u nás strká do betonu.

V domnění, že je v baterce ještě minimálně 80%, jsem připravil Ticholet. Při motorové zkoušce to nějak málo táhlo … no bodejť ne… baterka byla 3,6V/článek. Ticholet má prostě smůlu a už nikdy nepoletí.

Takže alespoň jeden let s AXN a odvést řvoucí rodinu domů.

2011.10.15 – Lítání – Zálet EGE ve Fojtovicích

Tak snad ještě jeden pěkný víkend – a já doufám, že letos ještě ne poslední.

Z rodinných důvodů se sobotní lítání uskutečnilo na ploše nad Těchlovicemi. Celou dobu, co jsem nakládal moje bezedné Mondeo, jsem si pokládal otázku, co vezmu. AXN lítá skoro samo – a po pravdě – už mě trochu nudí. Je to jako se starou láskou. První vzájemné dotyky, první chvíle vzrušení, objevování netušených možností, vzájemná harmonie. A pak stereotyp, manželství, nuda a …..

Rychlolep jsem brát nechtěl. Jednak už je vytrimován, ale hlavně je primárně určen jako otloukánek pro nácvik na Mini Kanju.

Volba padla na ÉGÉčko. No, sám jsem se tomu divil. Zatím má za sebou 2 lety a 2 pády. Takže nic moc.

Na plochu jsem kvůli objížďce musel najet místo 5-ti km asi 25km a tím pádem jsem poznal i netušená zákoutí naší vlasti. Projel jsem se po silnici vedoucí kolem vysílače Buková hora. V několika vesnicích, co jsme projížděli, vzdaly lišky dávání dobré noci.

Na ploše bylo takřka bezvětří, na obloze ani mráček. Já složil letadlo a hajdy na louku.

Kontrola výchylek, DR na 50%, plyn na plno a mrsk s tím. A EGE letělo, jak bájný Fénix. No, sice ten Fénix táhl dost do leva a nahoru, ale pár ťuknutí do trimů to pro začátek napravilo. Je to nějaké tupé – tak DR zpět na 100%. Pár otoček a na přistání. Při přistání jsem počítal s velkým dokluzem, ale stejně mě to překvapilo. Tam, kde by AXN už rylo brázdu, EGE ještě udělá 2 otočky.

Tak hned druhý let. Teď  už je to fajn. Zkusil jsem i Dive test a podle mě je to OK. Po potlačení se EGE rozjede dolú s mírnou tendencí se srovnávat – tak to má být. Přistání opět OK.

Poslední let. Už při odhodu jsem měl pocit, že to netáhne. Na začátku bylo v baterce tak 4,02 na článek, místo 4,20 (když je baterka nově nabitá). Tak to nebudu trápit, vypínám motor a jdu na přistání. Poslední otočka před přiblížením na přistání. Trochu mi do toho fouklo, EGE nabralo tak 6 metrů. Tak ještě jedna otočka. Po svahu dolů, letadlo se trochu rozjelo, zase nabralo výšku. Tak snad naposled – poslední otočka, přiblížení a letadlo je dole.

Mám z toho docela dobrý pocit.

2011.10.16 – Lítání

Po příjezdu a vybalení auta jsem hned začal nabíjet li-polku, tak abych měl k dispozici 2 plně nabité. Připravil jsem EGEho a Ticholet a domluvil s Honzou sraz ve 14:00 na letišti. Před samotným příjezdem na plochu jsem ještě podnikl jednu „uspávací“ otočku. Vždy je lepší, když potomci spí a tatínci lítají, než když je to naopak.

Honza se právě vybaloval a já vytáhl a sestavil EGE a Ticholet pro případ bezvětří a řiditelného draka pro případ hurikánu.

Počasí bylo ucházející. Sluníčko, celkem teplo a vítr jen tak, aby mě namíchl. Když jsem vytáhl letadlo – foukalo moc, když jsem rozbalil draka – bezvětří.

Na Ticholet to není, na draka to není…EGE mě zachrání.

Celkem jsem se s tím nemazal. Zkontrolovat výchylky, plný knedlík a nahoru. Po včerejším trimování to už celkem ujde – vyosování však bude potřeba. Přistání bylo takové trochu „nadržkové“. Nějaká tráva na vrtuli by se taky našla.

Honza se vytasil s podvozkem k Mantě – je to čím dál tím víc hnusnější. Už to ale lítá celkem standartně. Já mu točil na kameru starty a přistání v očekávání nějaké obzvláště vypečené taškařice. A dočkal jsem se. Honza zavelel přistání, já začal točit (na kameru), on začal točit (na to přistání) a vývrtkou to zavrtal v kolmici směrem k zemi. Výsledkem je to, že to na videu není vůbec vidět – a to z důvodu příliš velké vzdálenost kameramana od kolmozapichovadla. Letadlu se zase tak moc nestalo. Vrtule je zlomená, v motoru je bláto a je odlomená přepážka v čele letadla.

Tak FunCub. O tom se už ani nebudu zmiňovat – lítá prostě dobře. Ikdyž… při jednom přistání mi Honza taranoval draka. Drak zvítězil. No a při druhém mi málem zabil dítě v autě – srážce zabránil na poslední chvíli.

Probudila se potomkyně a z tohoto důvodu se moje další dnešní poletování odložilo. Tak jsme aspoň ve dvou sledovali, jak to strejdovi lítá se samobrkem.

Po tom, co dorazila ženuše jsem se mohl vrhnout na další lety EGE. Starty jsou už OK, ale ty přistání. Při druhém jsem to točil za dráty – asi stejně daleko, jako když dnes umřela Manta. Otočím se do směru na přistání, přibližuju se k sobě, furt mi do toho fouká, už jsem skoro ve směru….a u sloupu! Otočka na pětníku nad sloupem a se zpocenými zády přistát.

I to třetí přistání po větru nestálo za nic. Proč mám pocit, že mi to včera na té otevřené planině šlo lépe?

No nic. Utišil se vítr – je na čase zahodit Ticholet. S novým letadlem je to jako první sex. To taky jeden neví, jestli nebude někam uhýbat. Půjde nahoru, nebo bude furt dole? A nikdy dopředu nevíte, jestli to klapne.

Tak Ticholet nakonec letěl. Takřka nešel točit doleva a pořád táhnul doprava. To je mi celkem jasné. Ta Depronová křidélka jsou stavbou zkroucená do polohy „furt doprava“. A z toho jankovitého projevu jsem měl pocit, že je ještě špatně těžiště. První přistání proběhlo nepěkně, avšak „bezeškodně“. Podruhé už to bylo horší. Letadlo se vzneslo, táhlo doprava a pak mi to ještě přifouklo. No, a já to vylepšil plnou levou na směrovce a plnými levými křidélky.  Vývrtka to byla efektní – naštěstí jen asi z 10-ti metrů. Sice kolmo na čumák, ale jedinou škodou bylo to, že se přetrhla zpuchřelá guma poutající křídlo.

Příště to snad bude lepší.

2011.10.23 – Lítání

Tak dnes jen na skok. Počasí nebylo nic moc. Vítr vál přes hranu v poryvech, takže modely spíš srážel dolů. S AXN jsem se povozil 3x, ale nebylo to nic moc – neustálý boj. Vytáhl jsem Ticholet a očekával, že to bude spíše horší a to především z důvodu, že je lehčí než Číňan.

Jak jsem se mýlil. Podnikl jsem asi 5 letů v celkem slušné pohodě. Při jednom letu v pravé zatáčce při obletu stromu mi to z boku trochu přifouklo, letadlo se postavilo na křídlo a já to napravil dokončením křidélky. Luxusní výkrut.

Vyzkoušeli jsme také vystřelovací mikrobumerangový kuličkolet. Celkem zábava – obzvláště, pokud přistane do koruny šípku.

Po nabažení se létání jsem se vrátil domů a vzal na vzduch potomkyni, ať se trochu provětrá a nasaje tu hodnotnou atmosféru debat, na téma kolik C má která lipolka.

2011.10.28 – Lítání – Ticholet KO – EGE ulétl

Prodloužený víkend se blíží a je tedy třeba připravit stroje.

Na Ticholetu jsem potřeboval otestovat vrtule. Mám jednu 6×3 z HC. No nic moc – původní 6×4 APC byla lepší. Zkusil jsem 7×6 APC – ta zase táhla moc. Spíš ještě víc zvýrazňovala špatné vyosení motoru. Takže zpět na 6×4 APC.

Řekl jsem si, že musím vyzkoušet ten výkrut – posledně mi to tak šlo. Takže nastoupat, pravá křidýlka, na konci výkrutu mi ti lehce šlo dolů. Já to vybral směrovkou a…a sklaply mi křídla. Jedna půlka se uthla hned, ta druhá zůstala na trupu – a to především z důvodu, aby po oštěpovém zapíchnutí nadělala na trupu co nejvíc škody.

Na fotce je důkaz, že APC je vlastně převlečená sklopka. Tak hezky to lítalo a teď to půjde do popelnice.

Honza se samozřejmě snažil taky. Na Mantě kompletně utrhl podvozek. Což se – jak sám musel uznat – však s mojí ekvilibristikou s Ticholetem v žádném případě nedalo srovnávat.

Takže dnes to mám 1:1. Je na čase provětrat EGE.

První let byl boží – éro si to majestátně kroužilo vzduchem. Přistání luxusně na plochu a bez čumákovky – no prostě labůžo.

Druhý let – musím vyzkoušet, jak se chová EGE ve vývrtce. Nastoupám výšku, dám „vše do leva“ a po dvou otočkách ve vývrtce prudce přitáhnu – éro se srovná a letí poslušně dál. Nebudu to trápit – jdu na přistání.

Začínám točit levou, nízko nad horizontem. Jsem pod polovičním plynem. EGE na chvíli není vidět. Nepanikařím. Čekám, až se po dokončení levé zatáčky objeví bokem ke mně a já přistanu. Nic se neděje.

Začínám panikařit. Letadlo se na chvíli objevilo – nikoli však levým bokem, ale pravým a dost daleko ode mě a na hranici lesa a horizontu. Teď už panikařím dost. Letadlo je už hodně daleko a já vlastně nevím v jaké poloze. Zakvedlám s pákami, abych ho rozhýbal. Na chvíli se objeví na pozadí tmavého lesa a setsakramentsky daleko. Moje poslední myšlenka je, aby to definitivně neulétlo. Vypínám motor a „řídím sestup“. Letadlo přistálo asi 500m ode mě – to že přistálo, vím jen z krátkého „záblesku“ bílé barvy na pozadí zeleného pole, jak se po přistání přetočilo – že by další totálka?

Výlet byl celkem pěkný. Podzimní sychravé počasí mě pěkně protáhlo plíce. Nohy mě nebolely – hlína byla hezky měkká. Letadlo se z dálky zdálo v pořádku. Vlastně vše OK.

No, nakonec to nebylo tak zlé. Dle díry v zemi EGE přistálo na kužel pod úhlem asi 20°. Škody nula. Předek jen od hlíny, v kuželu plno oranice. Osa hřídele byla samozřejmě hnutá – není kalená je to jen obyč ocel.

Takže dnes mám 100% úspěšnost a z letadel mám letuschopné jen AXN.

2011.10.29 – Lítání

Dnes jsem na letiště vyrazil bez letadel, a to především z důvodu, že jsem dělal chůvu.

K něčemu byl však tento „nelétací“ výlet dobrý. Konečně jsem zachytil onu situaci.

Teď už snad nebude nikdo na pochybách při otázce, kde se vlastně berou ti noví neorganizovaní RC modeláři – druhá fotka.

Jak nelítá Honza, nebo já, tak se žádný model nerozbije – zajímavý poznatek. Asi nějaká zatuchlá aura.

2011.10.30 – Lítání – Plackolet KO – EGE ohnutá hřídel

Tak jsem nakonec reinkarnoval mrtvolu. Při opravě Ticholetu jsem zjistil, že jsem neměl spojený potah křídla na horní straně – zdvojený nosník to prostě nunesl. Navíc jsem do křídla přidal dvě uhlíkové 1.5mm tyčky – jako dlahy na zlomenou ruku – celkem trefné přirovnání. Když už jsem se v tom vrtal, tak jsem přidal podložky na lepší vyosení.

Opravil jsem i EGEho. Hřídel nebyla problém. Navíc jsem zjistil, že se mi komplet odlepily USB konektory v trupu – asi při tom vybrání vývrtky.

A navíc jsem dodělal i plackolet. Součástí dokončení byl i test motoru se všemi mými dostupnými vrtulemi.

Bez 2S1P 1000mAh od Power HD to má 247g – to není špatné. Jen doufám, že budu lepší než Honza, ze svým strojem – ten jeho letěl 8 sec.

Naše letka se úspěšně rozrůstá. Je třeba se nekriticky pochválit, že především mojí a Honzovou zásluhou.

Lety s Ticholetem jsou teď po vyosení prostě paráda. Zkoušel jsem nějaké vrtule. 5×5 táhla málo, tak jsem dal zpět osvědčenou 6×4. S takto pomalým modelem není problém podlétávat dráty a bez problémů přistávat na přistávací plochu. Takže to nebylo rukama.

Je zajímavé, jak je ten model „čistý“ – resp., jaké má plošné zatížení ve vztahu ke vztlaku. Při jednom letu jsem šel pod dráty na přistání. Lehce z boku. Přesně pod dráty, na malé rychlosti mi to poryv lehce přimáčkl dolů. Já to na minimálce zvedl za současného škrtnutí o trávu. Čekal bych vzepnutí, pokles rychlosti a pád. A nic – letadlo nastoupalo a v klidu si doplachtilo na plochu.

Při posledním přistání  mi do toho přifouklo a já skončil na čumáku – výsledkem je, že moje oblíbená APC 6×4 za 90CZK je v pánu. Trochu pocuchaný trup není problém.

Je na čase rozmlátit Plackolet.

Zde je popis videa, které natočil Honza:

Tak ten let byl docela OK. Ale mě to teda spoza kniplů, až tak nepřipadalo. Letělo to celkem slušně, ale v některých momentech je vidět, jak jsem s tím zápasil:

Sec 51 – začínám točit křidýlkama, sec 52 už je to v náklonu, tak se to snažím srovnat. 53 srovnáno – stoupám. Strašně rychle se mi to vzdaluje – snažím se přiblížit a ta svině jde sice ke mě ale dolů – sec 58. 1:02 – moje pověstný vybrání ostrýho klesání za pomoci změny vzepětí křídla z úhlu nula do 45° a zpět do nuly. Letím pěkně k sobě, všechno je OK. Dostavám se nad pole u hrany – 1:10. 1:12 tady jsem se snažil dostat k sobě a místo toho mi to vyklesalo – a od tý doby už se schylovalo k neodvratnému konci.

1:13 – vybral jsem pád a snažím se nastoupat, otočku k sobě musím řešit později. 1:15 pravý křidýlka ve snaze otočit k sobě postaví éro na bok. 1:17 stoupám, abych nebyl na hubě. 1:18 nastoupal jsem nad horizont a letadlo mi splynulo s pozadím. Letadlo se potácí na hranici viditelnosti nad horizontem a já s tím kvedlám, abych ho vůbec viděl. Klesání 1:25.  1:26 jsem to v poslední chvíli vybral. 1:29 mi to zmizelo za stromem. 1:31 čumákovka.

Občas mám pocit, že mi do toho přifukovalo – jak je to lehký, tak je to hned.

Suma sumárum jsem docela slušně letěl tak 50sec a bojoval 8 sec.

Takže druhá dnešní mrtvola.

Spravím si chuť s EGE.

První let byla nádhera. Tohle je prostě letadlo, které nejlíp lítá samo. Čím víc se do toho hrabe, tím je to horší. Další super přistání na plochu letiště.

Tak znovu. Nastoupám a točím si zatáčky. Naklesám… přistávám a nějak jsem to neodhad. Letadlo se dostalo na hranu svahu a lehce si v náklonu škrtlo křídlem. Přetočilo se kolem své svislé osy a lehce si drblo do čumáku. Škody nula. Jen hřídel je klasicky ohlá.

No vcelku tristní odpoledne.

Baterka v Ticholetu je na polovině, že bych tam nacpal 6×3? No tak dobrá – ale s touhle vrtulí to vůbec neletí. Nakonec mi Honza daroval 7×3,5. Je to taková ta „gumová“, o které na RCM zarytí guru maniaci tvrdili, že neexistuje. Celkem to šlo, ale 6×4 je 6×4. Pár pěkných pomalých letů a přistání na plochu a pak domů.

2011.10.31 – Lítání

Byl jsem si koupit svoji oblíbenou APC 6x4E. V LBC stála 89CZK a ve VRAT byla za 79CZK – tomu říkám luxusní cena! Ta čínská 6×4, co o trochu míň táhne a o trochu víc žere je za dolar!!! Aby je rakovina…!!!

Tomu prostě nerozumím. Něco co je o 10% horší je levnější o 80%. Co se týče trvanlivosti v přední části letadla, je to nastejno – po zápichu do oranice je to sklopka oboje. A navíc se ta APC jako první vyštípla.

2011.11.06 – Lítání

Tak dnes jsem udělal tchánovi bebíčko. Vyrušil jsem ho od nedělního kafíčka, donutil ho sundat papuče a posadil do auta. Tchýně mě v tom vydatně podporovala. To mám ale hodnou tchýni, že?

Bylo krásné odpoledne, ale foukalo z letiště přes hranu – takže polítání s blátem na hřišti. Drak nechtěl lítat vůbec a s Ticholetem to mával zleva doprava. Dvakrát mi odpadl kryt baterie, naštěstí jsem ho vždycky našel. Po 3 letech jsme to zabalili – při tohle větru to stejně nemá cenu. A přesunuli se na kopec před letiště – alespoň provětrat draka. Co by taťka neudělal pro obveselení potomka. Obzvlášť, když potomek cestou usne. Pak je celý drak otce!

2011.11.13 – Lítání

A z porodnice rovnou na letiště. Jen Ticholet, ale super polítání. Teplo, bezvětří a nízké podzimní slunce.

Asi nejhezčí podzimní polet. Nízké průlety, přistání na cíl z různých úhlů – prostě nádhera.

2011.11.15 – Lítání

Na první pohled pohled stejné počasí jako minule. Ale několik rozdílů by se našlo:

1. Nebylo tak jasno – celou republiku „sevřela“ inverze.
2. Nebylo bezvětří – foukal čistý severák.
3. Nebylo tak teplo – kombinace teploty kolem nuly a větru je pro obnažené prsty na kniplu zničující

3x let s Ticholetem, 3x přistání a se zmrzlými prsty rozpojit baterku a domů. Celkově byl tento RC výlet dlouhý jen půl hodiny.

2011.11.19 – Lítání

Tento podzim se „letecky“ vydařil. Meteorologové hlásili sněžení už na konec října. Tím jasně potvrdili, že tomu houbeles rozumí. To je tak – meteorolog a makroekonom jsou stejní – oba jsou chytří až druhý den.

Já jsem opět provětrával jen Ticholet a jelikož nikdo na Aukru nechtěl Honzovýho ptáka (ani zadarmo … teda ani za cenu elektroniky), tak mi jej daroval. Takže – teď je Honzův pták můj.

Takže kromě klasiky – Ticholeta a ptáka nic jiného.

Zato Honza si přivezl Mantu, FunCuba a Galaxy. Byl to asi její 3-tí let. Tedy let… ono to ve vzduchu spíš stojí.

Kompletní model z HC za 30USD – no nekupte to

2011.11.27 – Lítání

Je zase hezky jaxviňa a tak jsem vyrazil s celou svojí „letkou“. V pozadí je vidět nový „stroj“.

Honza si s těmi podvozky nedá pokoj.

A povinná havárie na závěr. Chyba pilotní  – z důvodu nízké výšky v přílišné vzdálenosti se popletly strany a páčky a výsledkem je karambol nemalých rozměrů. Vidím to tak na 0,1g Purexu.

Bylo to prakticky ve stejném místě, jako můj karambol s plackoletem. Asi nám v tom místě něco ruší 2,4GHz. Viděl bych to na šedou kůru.

2011.12.23 – Lítání – Ježura

Je třeba otestovat kvalitu Ježíškova dárku. Na fotce jsou vidět 2 pohonné jednotky. Ta zelená je typu „jen tak se loudám“ ta druhá je typu „megasuper-hi-tech“.

Lítá to vcelku obstojně – na to, že je to určeno do rukou 1 a ¾ roku staré čertici. Životnost prorokuji v řádu vteřin.

První motorizace byla vcelku OK. 6 vystřelení. Druhou jsem zkoušel jenom jednou. Natáhnu, pustím a už jsem jenom za sebou slyšel „klap!“. No a teď hledej.

Nakonec se zadařilo – další pokusy jsem oželel – nehodlám to hledat v závěji.