30 Dron z Lidlu

2016.06.15 – Dron z Lidlu – co je v krabici

V Lidlu nakupuju docela rád. Ještě se mi nestalo, abych tam v těch jejich akcích koupil nějakou blbinu, co by byla totální šmejd, nebo by nefungovala. Teď tam měli kvadrokoptéru za bratru 8 stovek – akce začala už asi před dvěma týdny a já jsem celkem úspěšně odolával.
No jo – ale dnes jsem tam byl nakupovat na dovču (půllitrová plechovka Budvárku za 13CZK – no nekup to….) a vzal s sebou dětičky. U koše se „starými zbytky“ jsem se neuváženě zastavil a už to bylo – „A tatíííí, co to je? A tatííí to se nám líbíííí. A tatíííí kup nám to!“ Co by otec neudělal pro svoje potomky, že?

Nejdřív několik postřehů z „unpackingu“:

1. Vnější krabice je docela bytelná, barevná a obsahuje základní údaje o modelu. Uvnitř jsou dvě další. V první je (je pod průhledným krytem té vnější) vanička pro samotnou koptéru. Vedle ní (není z venku vidět) je další pro ovladač. Koptéra je k vaničce chycená drátky (naprosto dostačující), ale ovladač je k vaničce chycen pomocí megapodložky a vrutu! Je vidět, že dopravní paranoia dosáhla maxima – ale zase se tomu fakt nic nestane.
2. V samostatném pytlíku je návod (ke stažení na stránkách Lidlu ZDE) + „bižu“. Návod odpovídá CZ pravidlům – obsahuje češtinu, má CE-čko a další EU loga. Jazyk je celkem slušně přeložený – budí zdání, že to dělal někdo, kdo ví, co dělá. Našlo by se sice pár slovních obratů, co trochu „tahají za uši“, ale není to žádná tragédie. Co mě mile překvapilo, tak je kompletní technický popis – tedy včetně typu, napětí a kapacity akumulátoru. Na to, že je to z Číny je to opravdu precizní.
3. V bižu jsou 3xAAA alkalické baterie baterie (Mitschubischi – takže opět žádná dvojka máslo), šroubováček, vytahovač vrtulí, 3 sady vrtulí (2x černé a jednou bílé) a nabíjecí kabel do USB (PC).

2016.06.15 – Dron z Lidlu – Hardware

Něco o modelu samotném:

Moje verze je z bílého plastu (byla ještě verze černá, ale ta zmizela, jak pára nad hrncem). Plast je docela pevný a pozor – nesmrdí „čínsky“! Ochranný rám je sundávací (každé rameno má 2 boční zoubky), je z nějakého gumovějšího plastu a neváží skoro nic (2g). Na spodu ramen jsou ze stejného gumového materiálu 4 přistávací nožky. Koptéra i s rámem hmotí 37g.

Ovladač je také bílý. Má dvě křížové páky s rozložením ovládacích prvků v MODE 2. Levá páka nemá na plynu zoubkovou aretaci (což je správně), pravá páka má jednu funkci navíc – je „klikací“. Kliknutí přepne drona do módu, kdy je schopen udělat přemet (tzn. – umí to hlavně základová deska v modelu!). Krom zapínacího čudlítka je na ovladači ještě přepínač +/-. Ten slouží pro přepnutí dvou módů jeden je pro začátečníky, druhý je pro pokročilé piloty (je takový rychlejší a ostřejší). Dalo by se tvrdit, že je to obdoba funkce TA 50% (Travel Adjust) na „dospělých“ RC vysílačích.
Mezi gripy jsou ještě další tři čudlíky – v této verzi jsou však nefunkční a ani návod se o nich nezmiňuje.

Vrtule jsou v sadě vždy dvě a dvě – levé a pravé. Asi kvůli jazykové bariéře jsou poznačeny písmeny „A“ a „B“ – stejná písmena jsou i na ramenech koptéry – takže je to „idiotenfest“

Nabíjecí USB kabel má na jedné straně USB koncovku + jakousi elektroniku. Na druhé straně je konektor pro připojení k baterii. A zde se dostávám k celkem zásadní věci – v návodě je (zcela správně) uvedeno, že jde o Li-polku (jednočlánek 3,7V, 350mAh), kterou je nutno nabíjet jen dodaným kabelem a ne nějakou jinou nabíječkou – že hrozí zahřátí, nafouknutí, výbuch, požár, hasiči, policajti, prokurátor a dva knedlíky ve třetí cenový. No jo – ale já jsem modelář a vím, o co jde – navíc mám rád, když mám nad nabíjením úplnou kontrolu.

Takže jsem hned začal zjišťovat, jak hententutenc konektor (vůbec netuším, o co jde a vlastně je to jedno) spojím s mojí modelářskou nabíječkou. A ano – podařilo se. Rozteč i otvory celkem slušně pasují na obyčejný servokonektor! Mám jeden kabílek pro nabíjení Lo-Ionky do vysílače a ten byl přesně to, co bylo potřeba pro propojení – jak jednoduché. Jen je třeba přepečlivě kontrolovat polaritu – naštěstí jsou všechny kabely pěkně barevně odlišené – tak, jak je zvykem (červená je +, černá je -).

Zde je třeba podotknout to, že návod se zmiňuje o nabíjecím proudu 500mAh a době nabíjení cca 40min. 350mAh baterie by se při tomto proudu měla nabíjet něco kolem 15-20min (pokud je vybitá někde do poloviny). Zde je těch 500mAh zcela určitě myšleno jako proud, který „umí“ dodat USB nabíjecí kabel z PC. Já jsem první nabíjení podnikl při 200mAh a nabíjel jsem 40min.

2016.06.15 – Dron z Lidlu – Jak to lítá

V návodu je jasně napsáno, že se nejdřív zapíná vysílač a teprve pak baterie v koptéře. Vypadá to jako zbytečnost, ale my modeláři víme, o co jde.

V návodu je také uvedeno, že se po zapnutí musí nejdříve zkalibrovat plyn (pohybem páky dopředu a dozadu – stejně, jako kalibrace plynu u našich běžných regulátorů) a že se musí také zkalibrovat gyro. Není sice vysloveně napsáno, že po každém zapnutí, ale z logiky věci je to moudré. Kalibrovat by se také mělo pokud dron při letu někam „ujíždí“. To je věc jasná – já pro jistotu kalibruji i po každém „upadnutí“. Přišlo mi, že při pádu dostane řídící elektronika kopanec a kalibrace ji srovná.

V koptéře je také indikace vybití akumulátoru. Tady ale pozor – je nastavená na 3,3V! To je podle mě už moc – je lepší baterii takto moc nevybíjet, aby vydržela déle, než jeden měsíc.

Pomalu se dostávám k tomu, jak to lítá. No – zatím to není nic moc. Dílem je to samozřejmě hardwarem. Přece jenom je to hračkoidní setovka za pár kaček. Druhou omezující vlastností jsou samozřejmě ruce. Kdo bude tvrdit, že to lítá samo, tak je sedmilhář – nelítá. Mám za sebou 2 nabití a z toho jsem to pilotoval tak třetinu času (zbytek času nají na svědomí moje ratolesti). Poctivě musím říct, že první lety stály za starou belu, ale ty poslední už docela šly.

Problémem je paradoxně start. Existují 2 varianty – starovat pomalu a rychle. Pomalu znamená, že se zvedne jedna půlka koptéry a druhá leží na zemi. Když se to odlepí, tak to hned utíká na stranu. Rychle znamená, že to sice letí kolmo vzhůru, ale než ruka zareaguje, tak je to pláclé ke stropu.

Našel jsem třetí způsob, který je ideální pro začátečníka. Startovat s rotací kolem svislé osy (levá páka vlevo/vpravo). Tím se odlepí od země koptéra vodorovně i za malé stoupavé rychlosti. Ve vzduchu se dá pěkně zaviset a přestat rotovat kolem osy.

Testujeme, kdo obletí fíkus a nezpůsobí žádnou škodu – na fíkusu samozřejmě…. koptéře se nestane nic.

Tak a teď ruku na srdce – na velikosti záleží. Pořekadlo mě neochvějně vede k rozhodnutí, že malé je sice milé, ale velké divadlo se daří jen s velkým kašpárkem.

Že bych změnil názor a pořídil dospělou koptéru?