25 CS-101 – Trup

2014.10.25 – Trup CS-101 – První říznutí

Mám v plánu přes zimu otestovat křídlo vakuované v pytli. Nebude to nic velkého – rozpětí 1010mm. Ke křídlu budu potřebovat nějaký menší trup. Ten sice mohu koupit – pětikilo není moc, ale s poštovným to vychází na cca 600CZK a to už je moje morální hranice, kde chci spáchat něco sám.

Docela dlouho pokukuju po technologii laminování na pozitivní kopyto z XPS. Na netu toho zase tak moc není – tedy kromě asi 100 příspěvků na RCM, které každého zrazují.
Vždy jsem čůral proti větru a nebude tomu jinak ani teď. A jelikož mám rád těžké výzvy (kvalita souboje roste s kvalitou soupeřů, že…), tak to bude rovnou trup s integrovanými přepážkami a motorovou přepážkou s vyosením. Nic složitějšího neexistuje.

Základem je nějaký zbytek XPS desky tloušťky 50mm (nakonec jsem využil jen ten vpravo dole) a karton 2mm na vytvoření „kříže“ hlavních rovin. Jedna půlka kříže je slepena na rovném (!!!) kuse lamino desky.

P.S. Když jsem tuhle radostnou novinu oznamoval kolegům, tak David vtipně položil otázku: „A ty toho máš rozdělanýho málo?“

2014.10.26 – Trup CS-101 – polotovary XPS

Pomocí horkého drátu jsem nakrájel příslušné kousky na celý trup a jednu půlku s nimi polepil. Je to lepeno UHU-Porem a jen ke kříži. K žebrům záměrně nikoli (vysvětlím dále).

Sestavu jsem nechal proschnout, nalepil druhou bočnici kříže a vlepil druhou půlku XPS dílů – sestava má 123g.

Kdybych nezvolil ty integrované přepážky, tak by se teď mohlo vesele laminovat. Jenže já tam chci mít přepážky po celém obvodu – musí se to rozřezat. Proto jsem ty XPS desky nelepil k přepážkám. Rozřezáno lupínkovou pilkou.

A teď jsem stál před problémem, jak to pak budu dloubat z olaminovaného trupu. Jedinou šancí je to vevnitř vylehčit tak, aby vznikly v jádru takové mezery, které dovolí ten XPS kloudně vytrhat. Nejde mi tedy o snižování hmotnosti, ale o ulehčení vylamování XPS z trupu.

V prvních dvou dílech by to až tak kritické být nemuselo, ale v ocasní části ano – je zde velké nebezpečí, že zde ten XPS bude muset zůstat, tak ať ho je tam co nejméně.

Dalším krokem bylo odstranění svislého kusu kartonu – tím vznikne mezera 2mm mezi těmi vodorovnými. Slibuji si od toho, že to vyndám celé. No uvidíme.

Hmotnost po všech krocích je 52g – tohle v trupu nemůže zůstat ani náhodou.

2014.10.27 – Trup CS-101 – přepážky

Dnes jen zdánlivě malý progres. Z topolovky tl. 3mm jsem vyrobil žebra a z desky překližky 2mm dosedací desku křídla.

Hrany XPS jsem v místě odstraněného kartonu vylepil pásky 2mm balsy – tloušťka musí zůstat zachována.

2014.10.28 – Trup CS-101 – slepení XPS sekcí

Na přepážky jsem nalepil izolepu, jako separátor a UHU-Porem nalepil na trup díly XPSu. Následně přišlo broušení přesahů přepážek do tvaru.

Půlky trupu jsem slepil k sobě UHU-Porem – kolmost slepení je kontrolována šablonou. Slepený trup jsem vytmelil svým oblíbeným akrylátovým tmelem. Sice se musí nechat schnout do druhého dne, ale pak se krásně brousí – jde dolů lépe než XPS, což je jen dobře. Má ale také jednu nevýhodu – je dost těžký. Tady ale půjde všechno z trupu pryč, takže to nevadí.

2014.11.01 – Trup CS-101 – tmelení+broušení, ocas

Trup jsem obrousil – šlo to, jako po másle. Používám na to brusnou mřížku na sádrokarton – i s tím držákem.

Na střed ocasu jsem použil balsu – je lehčí, než 2mm karton. Je totiž vysoká pravděpodobnost (hraničící takřka s jistotou), že výplň ocasu bude muset v trupu zůstat.

Na trup nalepeno UHU-Porem, obroušeno do profilu a následně opět vytmeleno akrylovým tmelem.

2014.11.02 – Trup CS-101 – tmelení+broušení 2

Je to pořád dokola a dokolečka – tmelení-broušení.

Dosedací plocha pro křídlo je lepena 5-ti minutovým epoxidem, kout je vylepen klínem XPS. To samé jsem provedl na ocase s dosedací plochou pro VOP. Oboje je z překližky 2mm a oboje kontrolováno pomocí dvou položených 50cm pravítek – musí to být rovnoběžné.

Přepážky před a za křídlem jsem olepil izolepou, abych je neomatlal tmelem.

A nakonec? Ano – tmeleníčko. Už je to takové neverending story. Navíc mě hněte ta představa, že všechno co jsem na ten trup „nakydal“ je tam vlastně jen k tomu, abych to po olaminování zase vydloubal ven…..

Ale už se to začíná rýsovat…..bude to krasavec….

P.S. Začal jsem měřit tloušťky tkanin a počítat hmotnosti výsledného trupu. Zatím mi vychází, že použiju skladbu 1x48g/m2 (0,05mm), 3x80g/m2 (0,1mm), 1x48g/m2 (0,05mm). To mi dává požadovanou tloušťku trupu 0.4mm  a teoretickou hmotnost trupu kolem 45g (při poměru epoxid-tkanina 1:1). Toto je samozřejmě jen hmotnost laminátu – bez přepážek, bez tmelení a bez barvy. Nakonec to bude mít určitě přes 100g…..ach, jo….

2014.11.03 – Trup CS-101 – tmelení+broušení 3

Zase přebrousit, zase přetmelit….. Ne – tentokrát ne. Tentokrát jsem to přetmelil, přebrousil a utřel trup namočenou papírovou utěrkou, abych z trupu dostal veškerý prach, který bude vadit při polepování izolepou.

A nakonec jsem musel ještě dotmelit ocas.

2014.11.05 – Trup CS-101 – polepení izolepou

Vybrousil jsem ocas a ještě jednou celý trup otřel namočenou papírovou utěrkou od prachu.

Přichází veledůležitý krok – separace izolepou. Dlouho jsem si lámal hlavu nad tím, kterou použít. Typů je mnoho, vlastností jakbysmet… Původně jsem chtěl využít pružných vlastností těch průhledných typů, ale nakonec jsem to udělal tou hnědou. Vůbec ji nemám rád – má strašně silné lepidlo, je tuhá a navíc hnusně smrdí. Vyhrála jen díky tomu, že bude na laminátu vidět a tak se bude (snad) líp loupat dolů.

Olepil jsem přepážky a pak jsem to po proužcích pokrýval. Na středové části je izolepa kladena v pruzích rovnoběžně s osou trupu – ta je víceméně válcová. V přední a zadní části je izolepa pod úhlem tak, aby se ohýbala jen v jednom směru a nedělala varhánky. Největší opruz nastal v rádiusech rohů dosedací desky křídla. Tady to prostě nebude držet nikdy – izolepa končí ostrými růžky a ty se vždy odchlípnou – co se dá dělat…

Ještě to párkrát vezmu Diavou, abych té separaci trochu pomohl, a může se vesele laminovat.

2014.11.16 – Trup CS-101 – Laminování testovací destičky

Teď si musím udělat jednu technologickou odbočku.

Změřit si tloušťky vrstev tkanin, sečíst je a tvrdit že to pak bude tloušťka trupu, je věc sice jednoduchá – leč k ničemu. Rozhodl jsem se tedy nalaminovat si destičku o předpokládané skladbě vrstev.
Laminování na pozitivní kopyto má ještě jednu necnost – nakydá se tam spousta epoxidu, co tam nemá dělat. Jednou z možností je to odsát ručně – já mám ale cucpytel.

Takže test bude mít tyto parametry:

1. Pokládka tkanin tak, jak předpokládám vrstvy na trupu pro dosažení tloušťky cca 0.5mm (48g*m², 3x80g*m², 48g*m²).
2. Z jedné strany polopropustná vrstva z krycí zelené fólie, kterou propíchám špendlíkem + papírový odsávací ubrousek
3. Z druhé strany strhávací tkanina jako polopropustná vrstva+ papírový odsávací ubrousek
4. Nový pytel o rozměrech 1500×600
5. Opět použiju pro utěsnění silikon – musím si něco ověřit

Vysvětlivky:

1. Měřením mi vyšlo, že takto bych mohl dosáhnout tloušťky 0,5mm, ale je mi jasné že měření tkaniny šupléru asi moc vypovídající nebude. Navíc se ty vrstvy ještě splácnou ve vakuu – mám takové tušení, že budu muset na jedné vrstvě přidat
2. Tohle jsem vyčetl někde na netu – že prý je to hrozné blaho. Tak schválně…… Navíc mi to nasimuluje vnitřek trupu, který je polepený izolepou
3. Tohle prý funguje zaručeně. Ve vakuu se přes strhávačku přebytečný epoxid „přecucne“ do papírových utěrek a po vytvrzení by to mělo jít krásně oddělit. Já v tomto kroku otestuju 2 typy strhávaček. Jednak je to klasika – bílá tkanina se zatkanou červenou nití. A druhak klasický Monofil – mělo by to fungovat stejně. Slibuji si od toho to, že se dostanu na kýžený poměr 1:1 (tkanina:epoxid)
4. Nový pytel potřebuju, těsnost musím vyzkoušet tak jako tak. Když bude náhodou děravý, tak to tady zase tak moc vadit nebude
5. Mám jedno podezření a musím si jej ověřit

2014.11.17 – Trup CS-101 – Laminování testovací destičky – Odformování

Druhý den jsem rozdělal pytel a zjistil toto (body jsou teď na přeskáčku):

4. Pytel nedržel vakuum ani 10minut – navíc jsem měl pocit, že čím víckrát jsem to odsával, tak tím kratší dobu to drželo vakuum. Jestli za to může díra v pytli momentálně netuším – dám mu ještě jednu šanci. V testu jsem právě s tímto počítal a tak jsem to nechal vytvrdit pod zátěží.
5. Potvrdilo se mi, že silikon je pro utěsnění naprosto nevhodný – on má totiž takovou zvláštní vlastnost – žere igelit.
Ne, že by do něj vyleptal díru, jako když plivne vetřelec na podlahu – ono se to v místě styku s igelitem jen lehce zvlní – to ale způsobí to, že se pytel od vrstvy silikonu odchlípne a přisaje si falešný vzduch. Navíc ten silikon zpolymeruje v celé odchlíplé vrstvě a pak už nedrží na igelitu vůbec.
2. Propíchaná zelená folie je tak nějak na prd. Na fotce je vidět, že epoxid sice do utěrky zalezl, ale jen přesně v místech, kde byla perforace špendlíkem – pro toto použití je to slepá cesta
3. Naprostý úspěch. Obě tkaniny zafungovaly naprosto stejně – odsály přebytečný epoxid do papírových utěrek. Navíc to šlo naprosto luxusně sloupnout z destičky (ten igelit se hnusně trhal). Pocitově šel dolů líp ten Monofil – je možné, že je to jen díky jeho menší tloušťce.
1. Jak jsem předpokládal – na tloušťku to má míň – budu muset posílit jednu vrstvu. Místo 3x80g*m² dám 2x80g*m²+1x220g*m². Co mě ale zarazilo, je hmotnost. Destička má rozměr 130x130mm – s touto skladbou skla by při poměru sklo:epoxid – 1:1, měla vážit cca 11g. A váží gramů 8! Nedělám si iluze – jednak je to hodně malá plocha – chyba vážení bude velká, ale i tak jsem ten poměr dost slušně „podlezl“.

Navíc tak nějak porovnávám „hrušky s jabkama“ – trup není žádná rovná deska, kde se ten epoxid pěkně v celé ploše odsaje. Rozhodně je to ale ta správná cesta, jak dostat z trupu co nejvíc přebytečného epoxidu. Navíc má to přisátí trupu v pytli jeden nemalý bonus – vrstvy se pěkně přitlačí i na místech, které by se normálně odchlíply a vznikly by zde bubliny.

2014.11.17 – Trup CS-101 – Laminování trupu

Konec pindání – jde se na to!

Připravil jsem si pracoviště, tkaniny, epoxid, papírové utěrky a Monofilovou strhávačku. Z laminování moc fotek nemám – klasika. Mám ale spoustu postřehů:

1. Olaminovat takový trup jedním kusem tkaniny je naprosto OK. Já ale střídal rovnoběžné vrstvy s kříženými (45°) – a to je peklo. Z důvodu úspory tkaniny jsem to motal v pruzích a ty si dělaly, co chtěly. Po trupu to jezdilo, všude samý chlup a vlákno. Tady by to chtělo buď tkaninu s vlákny tkanými křížem, nebo nešetřit a pás šminkout pod úhlem 45°.
2. Nejhorší bylo laminovat přechody mezi trupem a křídlem – což jsem očekával. Je to negativní rádius a hned vedle něj je přechod do ostrého úhlu. Daleko horší je však dosedací deska pro VOP – tady ta tkanina nedržela vůbec.
3. Měl jsem docela strach z manipulace – celý trup je obalený laminátem. Není to vůbec za co držet. Kupodivu ale bohatě stačily dvě mosazné tyčky se závity M3, které jsem zašrouboval do otvorů D3 v motorové přepážce. Nedrželo to tam nijak moc dobře, ale i tak to splnilo funkci bez problémů. Ty dva podkladové špalíky z plexiskla s klínovou drážkou byl super nápad – pak se trup neválí po stole a nematlá se v napadaných vláknech (stačí, že se v tom válel ocas).
4. Strhávačku jsem položil v jednom kuse – jen jsem ji nastřihl v místě rádiusů desky křídla
5. pokrytí papírovou utěrkou, položení do (starého vyzkoušeného) pytle. Objetí obvodu karosářským tmelem, přiklopení, odsátí – fertig.

Poznámky:

Je jasné, že pytel se k trupu nepřicucne naprosto dokonale – ono to ani nejde. Rozdíl zakřivení je moc velký. Pořád je to ale lepší, než kdyby to tvrdlo bez vakua. Snažil jsem se, aby se pytel přilepil hlavně v přechodovém koutě dosedací desky křídla a na ocase. Nějaké varhánky tam jsou, ale lepší to být nemůže.
Pytel drží bez přicucávání naprosto bez problémů i přes noc.

2014.11.18 – Trup CS-101 – Vyndání z pytle

Epoxid je vytvrzený – trup může jít z pytle.

Ani po 24-ech hodinách se do pytle nepřisál žádný vzduch – tohle mi vážně funguje. Je vidět, že oproti silikonu ten karosářský tmel ztvrdne jen tam, kde je v kontaktu se vzduchem – uvnitř je krásně živý a tudíž těsní.

Trup má (i se strhávačkou a s nacucanými papírovými utěrkami) 253g – laminováním nabral 171g – no, to je masakr. Sám jsem teď zvědavý, jestli z toho sloupnu aspoň 50g.

2014.11.19 – Trup CS-101 – Broušení po laminování

Tak tady jsem asi udělal první závažnou technologickou chybu. Když jsem to strkal do pytle, tak jsem měl po prvním odsátí a nacucání papírových utěrek pytel rozebrat a ty nacucané utěrky z trupu sundat a vyměnit za suché (a toto možná i 2x…3x…). Já je tam bohužel nechal a tak to někde šlo strhnout dobře, ale kde byla vrstva epoxidu větší, tak tam to nejde a bude se na to muset použít lidské sádlo.

Naštěstí jsem sloupnul celou špičku až k náběžce a celý ocas – brousit se budou muset jen málo zakřivené části. Nakonec jsem to sundal opatrným broušením kotoučkem v mikrobrusce se šlauškem.

Už je skoro všechno dole – sice někde trochu vylejzají pupíky utěrek, ale dál už nepůjdu – na pár místech už jsem to podbrousil. Z trupu jsem sundal už více než 50g – samotný trup má tedy 120g.

Teď tam nakydám tmel a barvu a zase tam těch 50g přidám – ach jo……

2014.11.27 – Trup CS-101 – Tmelení

Po broušení obvykle následuje tmelení.

Tmelil jsem tentokrát dvousložkovým polyesterovým tmelem. Já se tedy bez mučení přiznám, že ho moc rád nemám – mísící poměr je „mnoho:nic“ (100:2), není nijak extra lehký – spíš naopak, ale hlavně – smrdí, jako když se odkope selka.

Má ale jednu výhodu – na laminátu krásně drží tenká i tlustá vrstva. Nakonec to dopadlo tak, že jsem doma nakydal 3/4 povrchu trupu a pak jsem to hodinu větral. Zbytek jsem dělal na svém detašovaném pracovišti, kde trochu smradu nevadí.

V návodu se uvádí, že je tmel brousitelný za 2 hodiny, ale já to nechávám do druhého dne. Jednak po tom smradu už tak nějak nemám náladu na další práci, ale je to hlavně z důvodu toho mísícího poměru. Já míchám od oka, ale i když svému oku bezmezně věřím, tak to stejně nechám přes noc ležet.

Na trup jsem nakydal 50g tmelu – a už to má zase původních 250g……

2014.12.21 – Trup CS-101 – Broušení

Tahle sekvence (tmelení-broušení) tady teď bude dost často. Mým cílem je všech 50g sundat zase dolů (OK…OK… to asi nepůjde – tak 49,5g….).

Broušeno pomocí brusné mřížky na sádrokarton a k tomu určeného brousítka. Tím docílím toho, že na trupu nebudou žádné velké hrby a ani propadliny. Brousím do prvního prosvitnutí laminátu, pak se věnuji jinému místu. Finální přebroušení celého trupu je brusnou mřížkou v ruce – ruka líp kopíruje obliny trupu.

Následuje broušení smirkem pod vodou – vše jen pomocí lidského sádla…. žádná mechanizace.

Ještě dotmelím a přebrousím nějaké ty hluché fleky a jde se tmelit šprickytem. Dobré je to, že ve finále jsem opravdu těch 50g dolů sundal – tmelu je na trupu jen cca 1g.

2015.01.16 – Trup CS-101 – Geometrie

Tak dlouho jsem si hrál s povrchem trupu, až jsem úplně zapomněl zkontrolovat geometrii – je to klasika….. přesně podle přísloví „pro stromy nevidí les“.

Ne teda, že bych to nekontroloval vůbec – před laminováním jsem usazoval desky pro křídlo a VOP a kontrolu provedl. Položil jsem na plochy dvě 50-ti cm pravítka a okometricky zhodnotil kolmosti a rovnoběžnosti. Ale už jsem to nezkontroloval po olaminování – a to byla chyba.

Na první pohled nebyl ocas kolmý k základně křídla. Stačilo přiložit pravítko. Pro lepší názornost jsem vytáhl ze šuplíku laserový kříž z Lidlu. Není samonivelační – má jen vodováhu se dvěma bublinkama, ale pro tenhle případ to je to lepší – zaměřovací kříž se stejně musí srovnat dle aktuální polohy trupu.

Měřením mi vyšlo, že se deska křídla musí na jedné straně zvednout o 2mm. Vyrobil jsem tedy klínek a epoxidem jej nalepil – zbytek se musí dotmelit.

2015.01.16 – Trup CS-101 – Geometrie 2

Je jasné, že pokud se pohne s geometrií křídla, je nutné doladit i geometrii VOP. Teď se to ale už může udělat tzv. „na hotovo“ – podle zakřivení skutečné VOP.

Trup jsem položil vzhůru nohama na kostku v zadní části tak, aby dosedací deska VOP ležela na ploše (jen na jedné straně – druhá je zvedlá). Pak jsem změřil tloušťku VOP a o to samé jsem podložil kostku – tím mám danou stejnou výšku v obou místech.

Na VOP jsem nalepil izolepu, jako separátor. Na dosedací plochu VOP nakydal tmel, položil a zatížil. Tím je jednak daná geometrie, ale zároveň i profil. Nic se nemusí brousit, celá plocha se obtiskne podle profilu VOP.

Polyesterový tmel – 0,05x135CZK – 7CZK (počítáno za všechna drobná tmelení)

2015.02.03 – Trup CS-101 – Tmelení šprickytem

Trup je snad na hrubo vytmelený – vždycky někde najdu nějakou drobnou dírku, zatmelím ji, přebrousím ji a …. a zase někde jinde najdu drobnou dírku. Neklamná známka toho, že je čas přejít od slov k činům.

Nejdřív jsem si to pěkně zvážil – zatím trup hmotí 202g, plná pixla šprickytu má 135g.

Ve skříni jsem našel staré ramínko a vymotal z něj háček – má krásný závit. Báječně se chytne v díře D3.

K samotnému stříkání není co dodat – našplíchal jsem to na jednou. Tmel nemá snahu stékat, takže to takhle jde.

Po vyschnutí má trup 208g a pixla 95g. Trup napuchl o 6g a plechovka zhubla o 40g – zbylých 34g je z větší části odpařeno do atmosféry (na krycím igelitu toho moc nebylo).

Tak a teď si zase zopakuju broušení – tentokrát vše pod vodou.

2015.02.03 – Trup CS-101 – První sestavení

Trup má jednolitou barvu a tak nebude spolu s křídlem a VOP na fotce vypadat divně. Neodolal jsem a poprvé sestavil díly letadla.

Nevypadá to špatně, že?

2015.02.28 – Trup CS-101 – Broušení šprickytu

Snad se s tím trupem blížím k nějakému cíli. Šprickyt jsem obrousil brusným papírem zrnitosti 600 a pod vodou. Na trupu ho zbyly 2g – 4g zmizely v odpadu.

Jdu sehnat primer – tedy základovku.

2015.03.03 – Trup CS-101 – Stříkání primerem

Pořídil jsem plechovku bílého primeru „Body“ – 0,4l za 152CZK a nějaké šmirglpapíry. Stříkáno stejným stylem, jako šprickyt. Rozdíl je jen v tom, že jsem tentokrát plechovku nespotřeboval celou – odhadem tak zhruba 1/4.

Podle mě v těch dvou tmelech není faktický rozdíl. V návodu je informace, že „plní velmi malé nerovnosti, oděrky a rýhy ploch“. Prdlačky – na trupu je pár míst, kde je díra v povrchu díky neprosycení epoxidem – tohle se nezaplní ani náhodou (předposlední fotka).

Tohle mi dělal i ten stříkací tmel – zřejmě jde o to, že je v okolí těch dírek jiné povrchové napětí a kapičky to odpuzuje. Tím pádem mám čím dál tím větší pocit, že by bylo lepší tyhle tmely nanášet štětcem – nebo ještě lépe válečkem.

2015.03.16 – Trup CS-101 – Finálně obroušeno P1000

Měl jsem v plánu nějak inteligentně zalepit ty mikrodírky v primeru. Vzpomněl jsem si na svoje začátky, kdy jsem dětský zásyp dával (krom dětské zadnice) takřka do všeho. Perfektně fungoval s nitrolaky i epoxidem.

Tak jsem ho smíchal s trochou akrylové barvy, co mi doma zbyla z natírání plotu. Na první pohled to vypadalo, že je to OK, ale hned po nanesení válečkem bylo jasné, že s akrylátem to nefunguje – zásyp vytvořil takové hnusné shluky. Naštěstí je to akrylát a tak to šlo umýt vodou – bez ztráty kytičky. Takže jsem to jen natřel samotnou barvou, která pěkně zalezla do primeru.

Broušení byla taková věčně se opakující klasika. Nejdřív houbičkou P160. Až začal prosvítat primer, tak tisícovkou. Ještě mi tam někde nějaké dírky a fleky zbyly, ale už na to nemám nervy – jde to do barvy.

Udělám teď trochu Sibylu – zatím má trup 210g. Finální barva bude mít tak cca 10g – to je 220g. Jádro má 74g. Z trupu ho nevyndám celé (jednak zůstanou přepážky, ale taky určitě ocas). Mě to vychází na finální hmotáž někde kolem 150g…..hmmmm…. asi to bude chtít čtyřčlánek.

2015.03.19 – Trup CS-101 – Dosedací plocha křídla

Že bych stejně udělal i dosedací plochu pro křídlo? Na jedné straně křídlo dosedá moc hezky, ale na druhé je tam asi dvoumilimetrová fuka.

Křídlo jsem zespodu olepil izolepou – polyesterový tmel se na ni nechytá. Tmelem jsem namazal na dosedací plochu, přitlačil křídlo a počkal.

Po vytvrzení jsem křídlo odloupl, přebrousil přetoky – trup je připraven na stříkání.

2015.03.19 – Trup CS-101 – Stříkání trupu

Udělalo se „jarové“ teplo a tak se může začít stříkat. Nechtěl jsem to stříkat na balkoně, jako křídlo a VOP – už jenom proto, že tahle bílá barva je jiná – je to alkydová pryskyřice. Rozhodl jsem se, že v rámci jarní debordelizace zahrádky spojím nutné zlo s modelařením – stříkat se bude ve foliáku. Tam nějaký gram barvy na zemi nevadí (protože jsem špatný zahradník a černou netkanku jsem na podzim nestihl uklidit), nefouká tam a nepráší se.

Stříkat se bude Baufixem – ano, je to přesně ta pixla, která se prodává v Lidlu a je na ni názor asi takový, že kdyby stála za prd, tak by to ještě bylo dobré. Prý je těžká a špatně schne. Své by o tom mohl vyprávět Honza – stříkal s tím Speedyho. Nesdílím tyto názory – obzvlášť před tím, než si je sám nepotvrdím.

Nanesl jsem 9 ultratenkých vrstev barvy a mezi každou nechal čas cca 30 minut, aby to zaschlo. Poučen Honzovými nezdary jsem to stříkal takhle složitě. Největší chyba je ve chvíli, kdy se nanese tlustá vrstva najednou – na povrchu se vytvoří zaschlá šlupka, přes kterou ta spodní vrstva neodvětrá a je stále měkká.

Výsledkem je to, že jsem na trup nanesl jen 12g barvy (plán byl 10g – trochu jsem to sice přetáhl, ale je to stále v rámci rozumné hmotnosti). Z pixly ubylo 212g – 200g je tedy technologický odpad – docela mazec. Barva se nanáší standardně, kryje stejně, jako akryláty od Motipu, ale je podstatně bělejší. Struktura povrchu není hladká – je vidět takový hrubší „pomeranč“. Je to tím, jak je to stříkáno po více tenkých a zaschlých vrstvách – ale špatně to nevypadá.

Mám zajímavý poznatek – při stříkání se vždy vytvořil mrak aerosolu, který si k zemi sedal tak 5 minut – toto naprosto popírá tvrzení, že je ta barva těžká.

2015.07.05 – Trup CS-101 – Vyndávání výplně trupu

Tak za půl roku už by ta barva mohla být vyzrálá, ne?

Odhodlal jsem se k tomu, že se mrknu dovnitř – vyrobil jsem si z kancelářského papíru souměrnou šablonu pro odříznutí kabiny. Souměrnost je zajištěna přeložením a stříháním v přeloženém stavu – dostaneme tak navíc i kontrolní osu pro správné ustavení na trup – pomocí izolep. Šablonu jsem obtáhl pentelkou a kabinu odřízl.

Řekne se „odřízl“… jak prosté, milý Watsone… Ale na to odříznutí jsem spotřeboval asi tak hodinu času, zlomil jsem na to polovinu žiletkové pilky a spálil asi kilo lidského sádla. Ale je to nutné – musí se zabezpečit co nejmenší spára. Vyříznutí otvoru pod křídlem už jsem mohl svěřit mechanizaci – tady to bylo fik-fik, hotovo.

Vyndávání XPS výplně a izolepy je lahoda sama. XPS jde od izolepy celkem snadno odtrhnout a izolepa jde sloupnout z laminátu taky velice lehce – trup je pod ní hladký, jako dětská prdelka (což bude někdy na škodu).

Zatím jsem vyndal jen přední a střední část. Čeká mě ocasní partie a tam to nebude žádná legrace – tady to bude chtít vyžrat acetonem.

2015.07.11 – Trup CS-101 – Vyžírání trupu acetonem

Nejdříve jsem ještě trochu zvětšil otvor pod křídlem (168g) a pak zkusil takový test – jestli aceton žere tu alkydovou barvu. Žere…

Zkusil jsem tedy nejdříve vyndat ty kartonové výztuhy – bez úspěchu. Navíc se mi asi po 2cm utrhly a ani zahnutými kleštičkami jsem je nebyl schopen uchopit. Dospěl jsem k názoru, že mám tu zadní část „vodotěsnou“ – lépe řečeno acetonotěsnou. Stříkačkou jsem to tam pral pod tlakem – pěkně to pokaždé zašumělo. Nakonec jsem ty papírové zbytky vytáhl i s chuchvalci sežraného XPS.

Vyndal jsem i část izolepy – ta v ocase pochopitelně zůstala. S tím jsem i počítal. Výsledná hmotáž trupu je 149+6=155g. Barva je naštěstí netknutá – výsledek je tedy celkem ucházející.

Pro porovnání.

Laminátový trup na Stingera od Topmodelu váží cca 100g při délce 760mm. Tento můj má 150g a je dlouhý 670mm.