25 CS-101 – Sestavení

2015.07.06 – Sestavení CS-101 – Šachty serv křídla

Polohy rohů řezů jsem naznačil modelářským špendlíkem podle šablony a říznul odlamovákem. Vydlabat balsový špalík chtělo chvíli času, ale žádný zádrhel se nekonal. Ta izolepa na něm opět zapracovala na jedničku.

Nesmím ale zapomenout na to, že dno (no – tedy vlastně „strop“) šachty mi tvoří jen 2 vrstvy skla 48g/m². Budu to muset nějak vylaminovat. Tím se mi sice sníží prostor pro servo, ale ono by bylo vylezlé z profilu křídla i tak – přijdou na řadu nějaké fešné krytky.

A teď přijde na řadu kanál pro kabely serv. Nastala chvíle pravdy – vytáhnu ten středový balsový díl z prostoru mezi šachtami?

Díl jsem měl označený černou lihovkou a tak jsem do „ťuplíku“ zatlačil kusem měděného drátu (měděný proto, aby šel ohýbat do prostoru šachty). Šlo to sice dost ztuha, ale balzový střed se vysouval, já ho po částech odlamoval a nakonec jej vyndal celý – hurá!

2015.08.06 – Sestavení CS-101 – Šrouby křídla

Lítat se v tom hicu fakt nedá – tak se snad bude dát stavět…..

Tak – polotovary jsou hotové. Jde se na sestavení. Trochu jsem počítal hmoty a vyšlo mi, že původně zamýšlený TGY D2826-6 – 2200KV nepůjde použít – je moc lehký. Asi tam budu muset nacpat TGY SK3 2836 1500KV – no, aspoň nebude problém s vrtulemi. Takhle půjde použít sklopka.

Otvory v křídle vyvrtány vrtákem D1 podle papírové šablonky. V trupu vyvrtána jen jedna – levá přední. Pak se může usadit křídlo na trup a pomocí známého špagátového způsobu se ustaví křídlo do správné polohy. Zafixuje se (izolepou) a teprve potom se můžou projet zbylé dva otvory v trupu. Zatím vše jen vrtákem D1.

Teprve pak se můžou všechny otvory zvětšit – v křídle D2.8 a v trupu D4 (pro zapichovací matice).

Ty ocelové imbusy tam samozřejmě ve finále nebudou – sloužily jen pro utažení zapichovacích matic.

2015.08.06 – Sestavení CS-101 – Šrouby VOP

Instalace obdobná, jako u křídla. Jen s tím rozdílem, že v ocase nejsou zapichovací matice, závit je jen v překližkové destičce.

A aby to trochu drželo, prolil jsem všechny otvory zředěnou L285-tkou. Ředěno lihem.

2015.08.07 – Sestavení CS-101 – Laminování šachet pro serva

Dno šachet křídla jsem musel vyztužit obdélníčky skla 220g/m2 s L285-tkou. Jinak by se to hned protrhlo.

2015.08.07 – Sestavení CS-101 – Prořezávání pantu VOP

Prořezávání pantu jsem obšlehl na netu. Prvně se lehce proškrábne strana, kde je vlaminován pant (brusným kotoučkem k dremelce) a pak se prořízne strana opačná a celé se to „zlomí“. Balsa se sbrousí do klínu a je vymalováno.

Já to s tím „vymalováním“ trochu přehnal a jednu stranu pantu jsem si probrousil – izolepa vše napraví, ale u křídla nesmím být tak hrr…

2015.08.08 – Sestavení CS-101 – výroba lemu kabiny #1

Dalším krokem je výroba lemu kabiny – bez něj by tam dost blbě držela.

Podle papírové šablonky jsem nalaminoval dvě vrstvy skla 220g/m2, počkal na vytvrzení a vystřihl nůžkama. Idea byla taková, že to bude tenké, ohebné a já to v pohodě nalepím do trupu – a prd….

Ohnout to sice jde, ale je to tuhé a ani 6 mikrosvěrek to neudrží na místě.

Takže pokus #2.

2015.08.08 – Sestavení CS-101 – výroba lemu kabiny #2

Placatý lem nefungoval – lem musí tedy mít tvar trupu už při laminování. Dovnitř nic laminovat nepůjde – logicky se tedy musí laminovat z venku.

První pokus o separaci probíhal s potravinářskou fólií natahovanou na trup pomocí izolep – no, to bylo dílo…. Takhle jsem si už dlouho nezanadával.

Ještě, že mám dar přítele Primerose. Na trup jsem navlíkl tu svoji oblíbenou XXL šprcku – první fotka. Na trupu je naprosto perfektně – důkazem je to, že na fotce je vlastně vidět jen ten zesílený lem za deskou pro křídlo.

K laminaci není co dodat. Položil jsem jednu vrstvu orientovanou podélně a druhou otočenou o 45° – obě sklo 120g/m². Prosytil pryskyřicí L285 a hotovo. Šprcka není ničím separovaná – zatím mám takovou zkušenost, že to není potřeba. Ne, teda že by to od sebe šlo oddělit, jako při klasické separaci (u mě Diava), ale díky gumovitosti primerosu, se to od sebe oddělí.

Zajímavý poznatek – občas se tvrdí, že primeroska není schopna kopírovat negativní tvary. V tomto případě jde o přechody mezi trupem a deskou křídla. Není to zcela pravda. Vhodným napínáním a povolováním šprcky lze dosáhnout toho, že se okopírují i drobné negativní tvary – alespoň zde mi to fungovalo.

2015.08.10 – Sestavení CS-101 – výroba lemu kabiny #2 – lepení na trup

Stříháno opět nůžkami. Tvar je tentokrát naprosto perfektní – sedlo to tam, jak dvě půlky na hrnec. Lepeno opět L285 s Aerosilem a fixováno šesti mikrosvěrkami.

Přidaná hmotnost je 0 gramů …. tak se mi to líbí …

2016.02.04 – Sestavení CS-101 – Prořezávání křidélek

Po pauze způsobené stavbou Draco 125 je třeba pokračovat na kostlivcích. Trup je ve stavu, kdy se musí nejdřív udělat to ostatní. V tomto případě třeba prořezávání křidélek.

Křidélka jsou zavěšena na skrytém pantu – jsou mezi dvěma vrstvami skla 50g/m2. Způsob proříznutí a rozhýbání je obšlehnut z Trubky – co já bych bez toho YouTube dělal….

Podle šablonky se propíchne roh pantu a žiletkou naznačí začátek proříznutí. Vše se musí olepit maskovací páskou, aby se to někde nedejbože nepoškrábalo. Vždy se na příslušné místo přilepí maskovací páskou „něco“ a podle toho „něčeho“ se naznačí řez.

Boky křidélek se můžou proříznout hlouběji, spodní část pantu taky (ale pozor na hloubku – není po rozpětí křídla stejná). Na vrchní straně je monofilový pant – tam se musí veleopatrně. Takže jen proškrábnout a zbytek narýhovat kotoučkem z dremelky.
U VOP jsem to dělal tím tenčím plátkem a bylo to peklo – strašně to praskalo. Tady jsem se poučil a použil ty tlustší – navíc upnuté na hřídelce. Lépe se to pak drží.

Chybí poslední věc – zlomení pantu. Začal jsem za křidélko s citem tahat a sledoval, co dělá pant. Místo, aby se lámal, tak se ohýbal. Tohle smrdí průšvihem – problém je v tom, že při proškrábnutí kotoučkem jsem přestal ve chvíli, kdy v drážce začala mizet bílá barva a objevilo se sklo – jenže to se musí taky nějak narušit. Nechtělo se mi to škrábat špičkou odlamováku, abych to někde neprořízl a tak jsem na to šel od lesa – křidýlko jsem vyklonil a hřbetem odlamováku přejel po pantu – vrchní vrstva skla „vrzala“, což je jasný indikátor toho, že se narušila. Následné zlomení pantu byla naprostá hračka.

Chudák Terminátor má teď podřízlý krk – snad mu to nebude vadit…..

2016.02.06 – Sestavení CS-101 – Spára křidélek

Z každé strany (ze strany křídla i ze strany křidélka) jsem odřízl po délce křidélka 1mm pás laminátu a balsu podle toho klínově seřízl. Zbytek je dočištěn šmirglpapírem na kostce tak, že je smirek nalepen jen na jedné straně – zbytek je hladký, aby se brala jen vnitřní strana spáry.
Z obou stran je to broušeno, protože pak není při sklopení nikde žádný nehezký schod – který právě vzniká při jednostranném seříznutí.

Křidélka mají vyklopení dolů cca 14mm – to je samozřejmě strašně moc. F5D mají vyklopení v jednotkách mm. Ale míň to udělat snad ani nejde. Na druhou stranu – tohle zase až takové plnokrevné F5D nebude, takže by se větší výchylky mohly hodit.

Z prořezávání křidélek a z výroby této spáry mám jeden nepříjemný poznatek. Spodní (modrá) strana se při nařezávání (skalpelem i žiletkou) velice nepěkně v místě řezu odlupovala. Jakoby ta barva na nalaminovaném skle vůbec nedržela – což je ale divné, protože technologicky je to vyráběno stejně, jako horní strana. Tedy lak, barva, bílá a na tom nalaminované sklo. Časově jsem to dělal zároveň, takže ani zde nemůže být nějaký zádrhel a na VOP jsem taky nic podobného nepozoroval, takže jediné vysvětlení je to, že modrá metalíza je prostě „jiná“.

2016.02.08 – Sestavení CS-101 – Protahování kabelů serv

Už nějaký čas se mořím s tím, jak se budou serva fixovat v šachtě a následně i to, jak budou kabely protaženy kanálem. To druhé je vyřešeno – už v návrhu jsem dal polohu serv tak, aby to ty kabely daly bez úprav – nesnáším prodlužování kabelů serv pájením. Délka sice bude ťip-ťo, ale vyje to.

Protáhnutí je velejednoduché – nejprve se sundá servokonektor a pak se protáhne kanálem v křídle vlasec. Vlasec se „zapošije“ do konektorů tak, aby se tahalo za všechny tři piny a následně se to celé omotá izolepou (aby to nikde nezadrhlo). Protáhnout, vrátit servokonektor na piny a fertig.

A teď, jak vyřešit fixaci serv – v jednoduchosti je síla! Takže jen překližkové kostičky a vrut z boku. Křídlo je totiž dost nízké a i když bude šroubovák při instalaci poněkud pod úhlem, vrtu to vadit nabude (snad… asi … doufám) – jinak budu muset přidat nějaké další elementy a to je jednak nárůst hmotnosti, ale hlavně nárůst otáček mozkových závitů.

V mezičase jsem ještě vyrobil dvě páky ze sklouhlíkové desky a ze dvou 4mm pásků slepil překližkový polotovar pro fixační kostky serv.

2016.02.09 – Sestavení CS-101 – Instalace serv

Kostičky mají otvor pro vrut serva rovnoběžně s léty dřeva – já vím, že je to takhle špatně, ale zase byla jednodušší výroba. Vždy je ale něco, za něco – aby se překližky nerozštíply (což jde velice snadno), tak jsem je musel stáhnout kolmým vrutem. Hlava je zespodu v malé vrtané kapse a tak nebude po přilepení vidět.

Tam, kde by mohl roh vadit, sem to lehce vzal na brusce – proto jsem si taky ty kostičky musel nejdříve očíslovat. Není nic horšího, než na konci zjistit že mám tři „levé“ a jednu “pravou“.

Lepeno pětiminuťákem. Kolem serva je místa tak akorát na páku a na kabel tak, aby se nikde nelámal.

4x překližková kostička – cca 1CZK
4x vrut – cca 2CZK

Celkem 1647CZK

2016.02.11 – Sestavení CS-101 – Pákování

A další novinka – tentokrát zkouším bezvůlové náhony křidélek.

Jde o to, že tyhle kompozity mají jednu vlastnost. Díky integrovanému závěsu mají naprosto přesný chod křidélek a jejich jasně definovanou (a neměnnou) nulovou polohu. Navíc při výchylkách v řádu 5-ti… 6-ti mm na jednu stranu, je vůle v náhonech v řádu několika desetin (na výchylce křidélku) v podstatě deset procent – a to je prostě moc. Proto je snaha tyto vůle co nejvíce eliminovat – třeba použitím táhla se závitem v kolmém směru k táhlu.

Už párkrát jsem to viděl, ale výrobu dělám poprvé. Jen tak zkusmo jsem testnul vyrobit závit na 2mm pletací jehlici v přímém směru a ohnout ho – stalo se očekávané. Díky vrubu (ano – závit je vrub) se to samozřejmě zlomilo v závitu. Takže jinak – ohýbat se musí až za závitem a teprve po ohnutí se ten koneček může závitovým očkem doříznout. Ale i tak se nikdy nedostane závit až těsně k ohybu – milimetřík tam bude vždy. To ale nevadí, protože i mezi táhlem a pákou serva musí být nějaká vůle.
Páka je zkrácena až k první dírce od osy otáčení – je to podle pravidla „na servu co nejblíže“, kdy se jednak využije co největší dráha páky serva a druhak servo překonává menší sílu (resp. moment).

Druhá strana táhla (na straně uhlíkové páky křidélka) je už klasika – přímý závit a vidlička.

Poslední akcí byla výroba drážky pro páku v křidélku. Drážka je kolmo na pant a tudíž lehce mimoběžně k páce serva – ale není to moc. Vyosení bude realizováno na straně serva – ohnutá část táhla nebude mít přesně 90° – navíc je tato strana „gumovější“, než laminátová páka s vidličkou.

Nechtěl jsem to dnes ještě přilepovat – celé „soustrojí“ se musí ještě doladit, namazat závity v páce serva, zkrátit je a finálně doladit délku.

2016.02.12 – Sestavení CS-101 – #1 a #2 Laminování do šprckové formy na dvakrát osazené krytky

Prvně přijde otázka, proč se s tím tak vůbec crcám a krytky si jednoduše nekoupím – no ze dvou důvodů. První z nich je jasný – rozměry. A ten druhý je taky jasný – cena. Prolezl jsem všechny modelářské prodejny a situace na trhu s krytkami je tragická – buďto nejsou vůbec, nebo stojí pár 333CZK.
Když jsem se v obchodě paní prodavačky zeptal, jestli je za tu cenu k těm krytkám zdarma F5B Backfire, nebo jsou jen hustě posypané drahokamy, tak na mě jen hodila jeden velmi nepěkný pohled….
Nikdo mě nemůže přinutit k tomu, abych měl krytku dražší, než je servo které kryje.

Krytky na vystouplá serva ocasu MiniCorada se povedly naprosto luxusně – je třeba otestovat „vyšší level“. Nejdříve jsem provedl dva technologické pokusy – potřeboval jsem si ověřit, jak se bude tahle šprcková technologie chovat při tvorbě poměrně vysokých tvarů s velkými změnami v přechodech tvarů.

První pokus se sklem 50g/m2 a 220g/m2 mi ukázal, že není možné mít všechny části z EPP. Třeba tunel musí být z něčeho pevnějšího, aby se nebortil.
Výrobek má zbytečně velkou tuhost – bylo to poznat i při zatlačování formy do sebe.

Druhý pokus 2x sklo 50g/m2 byl ve všem obráceně. Jelikož jsem chtěl testnout prodloužený tunel, tak se musela upravit i základna na kterou se normálně navlíká prezervativ v celku. Jenže tímto se příliš zeslabila a při navlíkání prezervativu praskla.

Takže jsem šprcku navlíkl na druhý díl formy – co taky jiného, že? Epoxid nečeká a tuhne….
Jenže tím jsem vlastně obrátil rubovou a lícovou stranu – bublin bude mnoho. Pro tentokrát mi to ale nevadí, protože tenhle krok je jen pro ověření rozměrů.

Tuhost je v pořádku – dvě vrstvy skla 50g/m2 jsou naprosto OK. Změna ale určitě přijde – asi se budu muset rozloučit s myšlenkou, že krytky stříknu barvou tak, aby byly stejné, jako spodek křídla. Mám takového tucha, že se nějaké bublině prostě nevyhnu – takže uhlík.

Dalším poznatkem je to že díl formy, který tlačí na lícovou stranu krytky, se při zatížení propíše na krytku svoji strukturu. Bude se zde muset nalepit něco hladkého – viděl bych to na nějakou tenkou fólii. Mám na výběr jednu samolepící, co jsem používal na výrobu křídel místo Durofolu a jednu nesamolepící – určenou pro první list při vázání dokumentů do kroužkové vazby. Vyzkouším obě.

Takže – teď vím, kde a jak změnit konstrukci formy, vím něco o skladbě tkanin a rozměrech – jde se na ostrý pokus.

2016.02.23 – Sestavení CS-101 – #3 Šprcková forma na dvakrát osazené krytky

Rubová strana formy má dvě destičky pro osazení na serva a dvě tvarovky pro tunel táhla. Oboje je z důvodu tuhosti z balsy – základna je z bílého Depronu. Na destičku jsem nalepil UHUPorem kousky průhledné fólie, aby se mi nepropsala struktura dřeva do výrobku.

Lícová strana je z několika vrstev Climaporu – tvar je jasný z fotek. Plochy, které přijdou do styku s lícovou stranou krytky jsem polepil samolepící průhlednou fólií. Podle mě je jedno, která se použije. Drží obě stejně – jen ta samolepící se líp lepí na velké plochy. Fólie není až úplně do kraje, aby mi nedejbože neprořízla šprcku. Sice jsem to párkrát zkoušel a prezervativu to neublížilo, ale jistota je jistota.

Desky Climaporu vzájemě lepeny k sobě UHUPorem.

2016.02.24 – Sestavení CS-101 – #3 Laminování do šprckové formy na dvakrát osazené krytky

Jak jsem si ověřil už před časem – prezervativ se na pozitivní půlku formy neroluje, ale musí se přetáhnout.

Další kroky jsou taková ta normální laminařina. Prosytit tkaniny (sklo 50g/m2 a uhlík 120g/m2) a plácnout je na díl s prezervativem. A znovu prosytit kvůli bublinám.

Vím, že by pevnostně stačil samotný uhlík, ale to sklo tam potřebuju proto, protože má hustou strukturu. Ten uhlík je hrozně řídký – v mezerách by byly díry.

Prosycené tkaniny se musí něčím překrýt, aby se to k sobě nepřilepilo – rozstřižený prezervativ.

Pak už jen přiklopit negativní půlkou formy, pomalu a opatrně zatlačit a dobře zatížit.

Jedna laminovací poznámka. Mám jeden zajímavý poznatek ohledně míchání epoxidu – je nad slunce jasné, že pro takovouhle věc se použije opravdu minimální množství pryskyřice i tvrdící složky. Odměřovat to dle hmotností je naprostá pitomost – tisícinové váhy doma nemám, no a na objem to taky moc nejde (OK, jde … ale já mám lepší způsob).

Epoxid L285 odměřuji naprosto „na hulváta“ – odkapáním potřebného počtu kapek rovnou z plastových lahviček. 30 kapek pryskyřice a 15 kapek tužidla. Už jsem to takto dělal víckrát a nikdy mě to nezklamalo. Jen to má takovou vlastnost, že při poměru přesně 2:1 je výrobek ráno ještě částečně gumový a dotvrdne tak do večera. Pokud se ke každým 10-ti kapkám tužidla přidá jedna navíc, tak je to už ráno znatelněji tuhé.

Ono je to celkem jasné – díky rozdílné viskozitě obou složek není „kapka, jako kapka“.

2016.02.24 – Sestavení CS-101 – Desky elektroniky

Čert vem krytky… Jde se na „podpalubí“.

Z důvodu kruhovitosti trupu se musejí udělat roviny. Jednak pro baterii a druhak pro servo a Rx. Machři to řeší zalepením laminátových desek – mě bude muset stačit dvojka překližka.

Deska pro baterii bude mít několik funkcí. Za prvé bude pro baterii, za druhé se pod ní povedou kabely od motoru a za třetí se pod ní (kolmo ke kabelům) protáhne sucháč pro fixaci baterie. Z toho důvodu má deska v čele půlkruhové vybrání tak, aby se mezi přepážkou protáhly kabely i s konektory. A na bocích má dvě další vybrání pro protažení sucháče. Pro fixaci baterie použiju ten oboustranný – je sice drahý jako čert, ale pro tohle použití je nenahraditelný.

Druhá deska je pro servo a přijímač. Servo se bude zasouvat z boku do vybrání. Přišlo mi to jako elegantnější řešení, než v překližce dlabat obdélníkovou kapsu. Přijímač se plácne hned vedle.

2016.02.25 – Sestavení CS-101 – #3 Odformování šprckové formy na dvakrát osazené krytky

Hodina pravdy nastala.

Sundání prezervativů je sice díky jakékoli separaci obtížnější, ale bez větších problémů. Stačí šprcku natáhnout a sama se začne od laminátu stahovat.

A teď to přijde….

Líc krytek dopadl asi o dva řády lépe, než posledně. Ale ani tak jsem se všech bublin nezbavil. Jsou v těch nejexponovanějších místech přechodů. Zde se prostě oddělí vrstvy tkanin od prezervativu – na tuhle technologii je to prostě už moc. Krytky jsou nicméně použitelné a díky tomu uhlíku ty nedostatky ani moc nebijou do očí.

2016.02.25 – Sestavení CS-101 – Prodlužky serv

Krom čtyř prodlužek jsem vyrobil i malou destičku pro chycení bovdenu k přepážce.

Ty čtyři prodlužky mi trvaly asi hodinu – na jedné straně mají normální tvar konektoru na druhé straně je typ Futaba (Rx má drážky bránící otočení konektoru) – 9g.

Tři z prodlužek jsou určené pro serva čtvrtá je pro Altimeter – už ji do letadel instaluju tak nějak automaticky.

2016.02.28 – Sestavení CS-101 – Suché zipy a pákování VOP

Přijímač nebude v ose – je třeba, aby nevadil konektorům, které vedou z křídla a budou se také lépe vést antény.

Způsob instalace suchého zipu baterie je jasný z fotky. Tentokrát jsem ani jeden nijak nepojišťoval lepidlem. Jsou jen „přicvaknuté“ sponkami ze sponkovačky (dírky jsou samozřejmě vrtané). Uvidíme, jak to bude fungovat.

Výroba a instalace páky a bovdenu VOP bylo víc měření a zkoušení, než modelaření. Při testu pohyblivosti jsem však narazil na jeden zádrhel. Díky kinematickým poměrům není možné, aby byla vnější trubka lanovodu v SOP na pevno. Bod vetknutí táhla do páky se pohybuje po kružnici a toto „kývání“ se nějak musí přenést. Otvor se tedy bude muset roztáhnout.

Obě destičky 11g.

2016.03.03 – Sestavení CS-101 – První sestavení a vážení

Všechny části jsou víceméně po kupě – klidně bych to vše mohl slepit. Nejdřív je ale potřeba zkontrolovat rozložení hmot.

K tomu je ale třeba nejdříve nainstalovat závěsný háček do těžiště. Tentokrát jsem se s tím moc neprděl. Do křídla jsem v místě těžiště (36mm – viz dále) udělal díru D2 a prostrčil jí šroub a podložil podložkou. Závěsné oko je opět z kulového kloubu z HK.

Do trupu jsem nastrkal veškerou elektroniku, nasunul kužel se sklopkou a zvážil – 496g bez baterie. S Nanotech 4S1P 1300mAh váží letadlo 648g, s PowerHD 3S1P je to 578g. To nejsou úplně idiotská čísla – třeba metrovka Stiletto od TopModelu má finálku 600-700g. Další dobrou zprávou je to, velikost baterí má na polohu těžiště mizivý vliv a dá se to vyřešit posunem baterie.

Tím ovšem ty dobré zprávy končí. Napsal jsem, že mají baterie na těžiště minimální vliv – no mají, ale těžiště vychází vzaději, než je výkresových 36mm. Model jsem stavěl podle podkladů k modelu Slipso 400 – poměrově tedy v 24% hloubky křídla. Standard je ale 1/3 (cca 33% hloubky). Na netu se dají dohledat návody na podobné poletuchy od Topmodelu – Stiletto a El Nino. Oba modely mají cca 33-34%. Zajímavá disproporce.

Mám tedy několik možností:

1. Nechat těžiště ve 24% hloubky kořenového profilu. Musel bych buďto použít těžší motor (bateriemi si moc nepomůžu), nebo vyndat ty zbytky izolepy, balsy a XPS z ocasu. Jenže k tomu bych musel udělat servisní otvor v kýlovce, jako kdyby tam mělo být servo VOP – dloubat do ocasu se mi ale fakt nechce.
2. Posunout těžiště více dozadu, ale stále do polohy těžiště běžného. Posun by byl z 36mm na 50mm – tedy o 14mm.

Mám z toho nehezké bolení hlavy – a v tomhle případě mi nepomůžou ani 3 Brufeny.

2016.04.26 – Sestavení CS-101 – Kabinka

Dnešní den měl být původně ve znamení báječného večerního poletu s přibližně deseti mými letadly – měl, ale nebyl. Nebyl, protože je kosa a sněží – ne, nebouchl jsem se do hlavičky a vím, že je za týden květen, ale ono vážně sněží – už od neděle! No a tak jsem aspoň vytáhl Termouše, abych s ním taky trošku pohnul.

Krom drobného zásahu na lemu kabiny – musel jsem ho sbrousit Fermkou, aby se mohly lépe vkládat baterie, jsem se pustil do kabinky. Jednak jsem ji stříkl modrometalízovým Motipem a druhak jsem vyrobil zámek kabinky ala F3K.

Stříkání Motipem je jednoduchost sama – až na to, že se mi opět objevila místa, kam se barva nechytla. Už jsem o tom jednou psal – při stříkání plniče. Mastné to rozhodně nebylo – nejsem mamlas a kabinku jsem před stříkáním lehce přejel šmirglem a navíc odmastil lihem. Navíc v těch místech nevznikaly mastné „mapy“, ale jen takové místní „krátery“ – pokud sem náhodou nějaká barva při stříkání dopadla (a že jsem se snažil), tak se jakoby stáhla směrem ven. Ale já si poradil – stříkl jsem si trochu barvy do víčka a na drsňáka to do těch kráterů nanesl párátkem (přesně podle principu „když to nejde velkou silou, tak tu musí jít ještě větší silou“). Po zavadnutí už na tom další vrstva drží.

Kabina je finálně přestříknuta bezbarvým lakem pro zvýšení otěruvzdornosti (tentokrát to není Motip, ale nějaký jiný autolak).

Zámek kabinky je jednoduchost sama. Uhlíková tyčka s přesahy před a za kabinku, tavka a skelná páska. Délkou zalepení tyčky se dá velice pěkně „štelovat“ síla fixace kabinky k trupu. Ještě budu muset na vrch kabinky přidat nějaké madlo, aby se kabinka lépe sundávala.

S tou modrou kabinou už ani ta VOP nevypadá jako pěst na oko.

2016.04.28 – Sestavení CS-101 – Lepení desek elektroniky

Je vidět, že už se blížím do finále – na řadě jsou další epoxidové orgie.

Motorovou přepážku jsem potřeboval nějak zpevnit – musí stačit to, že ji nacucám L285-tkou. A když už jsem ji tam cpal, tak jsem do koutu vložil uhlíkový roving. Přední stranu přepážky jsem mázl taky – v podstatě mi jde jen o to, aby se moc nevymačkávaly dosedací plochy pod šrouby motoru.

Dosedací plochy pro desky elektroniky jsem bohatýrsky zdrsnil pilníkem, mázl pětiminuťákem a vložil desku serva (na spodní straně jsem tavkou napřed trochu umravnil servoprodlužku). S deskou baterie to bylo jakbysmet. Tu jsem ale musel docela dost zúžit (a tím ji posadit níž) tak, aby se mi tam vlezla 3S1P 2200mAh. Tím jsem ale přišel o tu vlastnost, že bych vedl kabely od motoru pod podlážkou. No tak ty kabely holt povedu bokem – ach, jo.

Poslední operací bylo slibované madlo pro lepší „dekabinaci“. Původně jsem chtěl něco dělat z uhlíkové desky, řezat ji, brousit ji, frézovat drážku, lepit epoxidem, čekat na vytvrzení… brrrrr.

A pak se to stalo…. Z krabičky s RC „bordele.m“ na mě jukla dlouhá koule z kulového čepu.

Jak ty plasty z kuláků používám na závěsné háky v těžišti, tak se mi (logicky) tyhle koule nějak hromadí. Tahle je navíc v té dlouhé variantě – takže se po instalaci vždy nepěkně kroutí – nemám je rád. Pomstil jsem se jí tím, že z ní udělám madlo.

Koule je jen zašroubovaná do otvoru v laminátu. Závit pokračuje až do tavného lepidla a to mi nahrazuje matku. Drží to perfektně a funguje to taky perfektně.

2016.11.13 – Sestavení CS-101 – Kabeláž

Od poslední akce uběhlo mnoho vody a přiznám se, že když jsem vyndával trup tohohle letadla, tak jsem vůbec netušil, kde jsem posledně skončil. No … je to tak – za skoro tři čtvrtě roku se ledacos pozapomene. Ale vzpomněl jsem si celkem rychle – po lepení desek elektroniky přichází logicky instalace oné elektroniky. Takže moje „oblíbené“ drátování.

Směrem od motoru to bylo celkem jasné – hned za motorem musí být kabely přichyceny ke stěně oboustranným sucháčem lepeným tavným lepidlem. Následuje regulátor na samolepícím sucháči a prodlužka pro baterii. Dobře jsem si vzpomněl, jak jsem kdysi separoval Diavou tu izolepu, na kterou se pak trup laminoval – odmaštění obou lepených ploch je naprosto nezbytné.

Pod křídlem jsem instaloval přijímač. Jeho antény jsou vedeny v brčkách – opět lepených k trupu tavným lepidlem. Antény pak nikde neplandají a také se tím pěkně definuje jejich vzájemná kolmá poloha.

Zastrkání kabelů od serva VOP, REG a prodlužek serv křidélek bylo dílem okamžiku.

2017.02.09 – Sestavení CS-101 – Odstraňování zbytků z ocasu

Některá rozhodnutí potřebují čas – potřebují uzrát. Zraje ovoce, víno – zraje taky beton. A uzrát také potřebovalo moje rozhodnutí udělat do ocasu Termouše díru a vyndat z něj ty zbytky po XPS kopytu.

A den „D“ nastal dnes. Kolečkovou šablonkou jsem vyrobil pozici pro budoucí servisní otvor a kotoučkem na šlaušku Fermky jsem to projel. Na fotkách je vidět, že to bylo velice s citem – žádné hrrr a jsme v Austrálii. Vyloupl jsem kolečko a začal dloubat zbytky. Nejdříve balsu – kousíček po kousíčku, pomocí zahnutých kleštiček. Následně na to jsem zatahal za izolepu a světe div se… vytáhl jsem jednak kousek izolepy z ocasu, ale na jeho konci i ten megachrchel, co mi zůstal v přechodu trup-kýlovka. No a když už jsem byl v té radostné euforii, tak jsem vyndal i všechno z pod dosedací desky VOP a taky z odtokovky SOP. Je venku prostě všechno! 18g!!

A proč tolik jásotu? 18g na rameni 440mm je pro vyvážení 66g na rameni 120mm. A to je celkem 84g, co s sebou nemusím vozit. Nebo řečeno jinak – jako bych v letadle vozil navíc tříčlánek 1000mAh a neměl ho zapojený.

Tak proto takové juchání.

2017.02.12-17 – Sestavení CS-101 – Vymezovací XPS pro bovden VOP

Tak – co jsem vyndal, zase nacpu zpět. Věc je totiž jasná – servo VOP bude pod křídlem a náhon bude klasickým bovdenem. A ten je třeba v trupu nějak zafixovat. Pokud se tak nestane, tak to nefunguje – místo vyklápění VOP by se kroutil.

Ze zbytku XPS jsem vyrobil tři špalíky. Jeden přijde někam do oblasti hrany servisního otvoru, druhý natlačím do přechodu trupu a kýlovky a třetí doprostřed mezi tento přechod a poslední překližkovou přepážku. Na ní bude průchodka, která je již nějaký čas hotová – tentokrát z překližky.

Z podložky do sešitu jsem vystřihl kolečko s potřebným přesahem. Vše dohromady má 0g – kéž by to tak bylo vždy.

Postup, jak tam dostat ty vymezovací špalíky je prostý. Nejdříve se vloží servisním otvorem špalík, který se namáčkne do prostoru koutu mezi trup a kýlovku. Pak se do kýlovky vsune bovden a při průchodu servisním otvorem se na něj navleče špalík kýlovky. Bovden se zasune do drážky špalíku v koutě a vsune se, až k servu – tam už na něj „čeká“ ten kruhový kus XPS. Bovden se do něj vsune a otvorem v přepážce se po bovdenu XPS posune, až kam to jde. Dotlačí se nějakou kulatinkou. Jak říkám – jednoduché.

Tak a teď jsem zjistil, že je tak sice bovden ohnutý co nejméně – to je dobré pro pohyb „duše“. Jenže je to úplně špatně z pohledu pohybu VOP – takto je totiž bovden v ostrém úhlu k VOP a místo, aby s ní otáčel, tak za ni tahá/tlačí. Bovden tedy musí vést POD koutovým XPS – nikoli NAD ním. No jo, ale tam žádná drážka není. Himlfix! Takže to zase musím dostat ven.

To je také jednoduché (je to jednoduché říct, když už je to venku). Celý bovden se vytáhne z trupu – tím se může vyndat špalík kýlovky a zůstanou v trupu už jen dva – jeden kruhový – někde mezi koutem a přepážkou a jeden v koutě. Oba dobře zamáčklé. Ale i tak to jde – od předu, dozadu se do trupu vsune ocelová tyčka, která projde otvorem v kruhovém XPSu. Tím se může vystrčit ten kus z koutu v kýlovce. Tyčka se vytáhne, vsune se servisním otvorem a zase se vyšťouchne ten kruhový šprajc – uf.

Opatřit spodní drážkou příslušný špalík a znovu to tam nastrkat už bylo otázkou nanosekundy – teď už ta VOP chodí líp. No, ale zase trochu víc drhne bovden.

2017.02.18 – Sestavení CS-101 – Pákování VOP bovdenem

Ne, ne – NE! Tohle prostě nefunguje – všechny bovdeny světa proklínám do horoucích pekel!

Ani ty čtyři fixační místa v trupu nenepostačí k tomu, aby se poloha bovdenu zafixovala. V krajních polohách servo škube – hlavně tedy do přitažena – když je bovden namáhán „na tlak“.
Pruží to už v části těsně za pákou serva a pruží to v oblasti ohybu – v přechodu trup-kýlovka. Muselo by se to zafixovat v naprosto celé délce. A na tohle nemám nervy – jde to ven a náhon bude pomocí táhel a páky v kýlovce. Takže (opět) všechno ven – aspoň jsem zjistil, kolik gramů mě tak zvedalo mandle – 22g. Takže naprd a ještě ke všemu těžký.

Jediný faktický pokrok je ten, že jsem přilepil uhlíkovou páku do VOP. No… to jsem toho moc neudělal…

2017.02.21 – CS-101 – Pákování VOP táhly

Za ty tři dny jsem už snad dostatečně vychladl. Když to nejde bovdenem – musí to jít táhlem. Možnost dát servo do ocasu ani nezvažuji – ocas by byl přímo cihlózní.

Problém je to, že táhla musejí být dvě, změnu směru zajišťuje páka na otočném čepu. Problémem tohohle řešení jsou vůle v celé sestavě. Je tam prostě moc elemntů – a ty, když se mají pohybovat, tak ty vůle tam mít musí. Někde se to vyřeší ještě celkem obstojně – vidličky jsou takřka bezvůlové (když se to dobře udělá). Problém je v té otočné páce – tam vůle být musí. Anebo nemusí? No nemusí…

Táhlo od serva je stará škola – traverza z balsy, na ní nalepené pletací jehlice se závity (já to mám prozatím jen heftnuté izolepou – kvůli možnosti ladit délku). Na koncích vidličky – zatím žádná věda. U VOP je to taky víceméně standard. Ohnutý drát D1 do L-ka a na jeho druhém konci je nasunuta závitová koncovka.

Už z dob stavby e-Hawka mám na toto spojení docela dobrý grif. Vnitřní díru je třeba zkalibrovat vrtákem D1 (on je o pár stovek menší), konec drátu lehce zahrotit na brusce. Jednak aby tam nebyl grot a druhak aby ten hrot lépe vedl do otvoru. Drát se do koncovky natlačí tak max 1mm – ono to za studena stejně víc nejde. Pak se koncovka nahřeje nad zapalovačem a drát lze pomocí kleštiček po kouskách zasouvat do otvoru – po zchladnutí to drží jako čert.

Tak, to máme ty jasné věci – a teď to „nové moudro“.

Páka je z 1.5mm destičky plastu a krom otvorů pro vidličky (opět D1) je v ní středový otvor – ale se závitem M3. Závit je projet jen závitníky 1 a 2 – trojkou ne. Tím se zajistí těsnost s protizávitem. Jako osa slouží kus ucviklého polyamidového šroubu s délkou přesně mezi laminátovými bočnicemi ocasu. Aby to při lepení lépe drželo, tak jsou na konce šroubu našroubovány dva kousky s plexiskla. Ty slouží jen pro zvětšení stykové plochy, takže tvar je jen tak od oka a na hrubo – na výstavku to nepůjde.

Díky závitu páka nikde necestuje a je skutečně bezvůlová.

A teď to blaho největší – celé to má jen 6g!! Ta „bovdenobestie“ měla o 16g víc!

2017.03.09 – CS-101 – Páka VOP dokončena

První změnou je posunutí polohy na straně serva o jednu dírku blíže k ose. Tím se využije celá dráha serva, výchylky VOP nejsou tak veliké a zároveň nedochází k blokování táhla v krajních polohách VOP.
Má to ale jednu nectnost – Jak se servo otáčí kolem osy, tak byla poloha otvoru pro čep vydličky už „za rohem“ a docházelo k jejímu příčení. Vyřešil jsem to kulovým čepem (a samozřejmě jinou pákou – ta už měla otvor pro závit kulového čepu tam, kde bylo potřeba).

V mezičase jsem poctivě dokončil nastavení délek a poloh koncovek z pletací jehlice. Teprve teď se může odstranit izolepa a táhlo finálně připevnit k balsovému trámci.
Délkovou polohu na balse krásně definuje otlačení. Podle něj se pilníkem vyrobí drážky. Ten zahnutý konec je naprosto nezbytný – zajistí to, že se koncovka při ladění délek neprotáčí. Ve starých návodech se ta zahnutá část zabodla doprostřed balsy – já ji mám takto na povrchu. Na funkci to vliv nemá.

Po přiheftnutí koncovky gelovým vteřiňákem jsem to omotal uhlíkovým rovingem (osnova vytažená z tkaniny) a prosytil řídkým vteřiňákem.

Hmotnost je stále stejná – 6g.

2017.03.15 – CS-101 – Poslední drobnosti

Lepené plochy jsem odmastil lihem a zdrsnil – přece jenom jsou dosedací plochy kyvného mechanizmu dost hladké. Stejné opatření dostaly i vnitřní laminátové plochy kýlovky – jednak zde byl na izolepě separátor a druhak je ta izolepa také dost hladká.
Lepeno dvěmi kapkami pětiminuťáku – jedna kapka sem… druhá kapka tam.

Otvor jsem přelepil připravenou krytkou – opět odmaštěno. Lepeno tenkou oboustrankou. Na vnějšku zatím uzolepa není, ale asi ji tam dám. Zatím se mi nikdy nestalo, že by ta tenká oboustranka lepila delší čas. Navíc se tak začistí ostrý přechod z kýlovky do krytky – nebude mít tendenci se odchlipovat a zlepší se aerodynamika.

Do trupu jsem nastrkal zpět to, co jsem odsud před časem vyndal – takže rychlovka.

Tak a letadlo je v podstatě hotové.

2017.03.15 – CS-101 – Hotovo

Při sestavování jsem pěkně nabarvil tu spáru mezi VOP a klapkou – lihovkou, žádné velké prdění… Serva dostala moje vypečené šprckokrytky – přilepeno izolepou.

Finálka se čtyřčlánkem je 664g a s tříčlánkem 514g. Díky tomu, že jsem vyndal ty zbytky z ocasu, tak je na čtyřčlánek těžiště tam, kde být mělo – super. Se tříčlánkem sice už ne, ale stále je do 1/3 hloubky křídla.

Jak už jsem několikrát zmínil – křídlo (i VOP) ve vakuu je naprosto super technologie. Zato laminování trupu na pozitivní kopyto, to je peklo… Když se chce, aby ten trup k něčemu vypadal, tak je to jen broušení a tmelení a to pořád dokola. Nakonec se to stříkne barvou a zjistí se, že cena je takřka totožná s kupovaným, ale hmotnost je dvakrát větší – a to vůbec nemluvím o časové náročnosti. Tenhle trup mě stál takřka rok života. Celé letadlo pak přes dva roky – brutus. Tohle byla suverénně moje (zatím) nejdelší stavba.

Už je ale dobojováno.