20 MiniCorado

2013.12.19 – Tajemná krabice

Dnes kolem poledne mi doma cosi přistálo.

Letěl kolem Ježíšek a říkal, že jsem byl celý rok hodný, v tramvaji jsem pouštěl starší lidi sednout, nemluvil jsem sprostě a neplival jsem na zem. Proto si prý – za tu snahu – zasloužím odměnu.

Co je v krabici sice vím, ale abych na Štědrý den správně překvapený, tak to teď nebudu rozbalovat.

Kdysi byl mladý elektronik, mladý chemik a mladý fyzik. Já jsem takový mladý masochista. Mám strašnou chuť to „kuchnout“, ale už jsem velkej a tak to vydržím – krabici jsem si schválně dal naproti postele (ona se stejně nikam jinam nevejde). Bude mě tam správně „dráždit“.

Ženě jsem jen oznámil, že pokud se do úterý v noci probudí a potká mě bloudit po bytě s odlamovákem v ruce a se slinou v koutku, tak ať se nediví.

2013.12.24 – MiniCorado – Rozbalení

….Štěéédréééj večééér nastal, MiniCorado přichystal….MinýýýCorááádóóó přichýýýstááál….

Tak jsem to nakonec vydržel a rozbalil to až pod stromečkem – a dobře jsem udělal. Byl to tak blažený pocit, až mě bylo líto zbytku rodiny – že taky nemají každý své MC.

Co se týče kvality, tak je to takový standard. Jenže ten standard kolegy Vágnera je asi o trilión procent někde jinde, než standard všech ostatních standardů – leskne se to, jako dětská prdelka.

Musím to hned celé omotat izolepou, aby se mi to náhodou nepoškrábalo…

2013.12.25 – MiniCorado – Jak jsem k němu vlastně přišel

Nedá se říct, že bych takhle jednoho dne seděl, neměl co dělat a z ničeho nic mě napadlo – pořídím si MC. Spíš to byl takový proces.

Zdenda si pořídil Oriona, Libor má Lagunu, Honza Kondora a Martin se nechal slyšet, že přemýšlí o Ocelotovi. I já jsem bloudil netem, pročítal RCM a koukal, kam se vrtnu. IONa a Optimu jsem nějak nechtěl – je jich všude kýbl.
Posléze mi do oka padl Slimejš (Slim od LS Model – ZDE), už jsem měl vyhlídnutou jednu bazarovku, ale ta neklapla. A jak tak přemýšlím, tak jsem zauvažoval co vlastně doma nejsem schopen postavit – celokompozita a nejlíp celouhlík. No jo – jenže to je „ranec“.

Líbí se mi Backfire a Speedfire, ale ta cena… – ZDE.

A tím hledáním jsem se dostal až na stránky Michala Vágnera a jeho MiniCorado. Reference byly kladné tak, že to až bylo podezřelé, cena byla velmi slušná a zaujala mě možnost vlastní povrchovky. Není nic horšího, než když se na poli sejde 5 stejných letadel.

Kontaktoval jsem výrobce a začali jsme se kočkovat nad povrchovkou. Měl jsem takový moc pěkný nápad – místo pruhů ze spodu by bylo velké X a k tomu takový pěkný text. Tak tohle nedopadlo – naštěstí, protože to dostal Jestřáb na horní plochu křídla. Nakonec jsme se dohodli na takové pěkné šestiúhelníkové síti v povrchovém uhlíku a barevném přechodu žlutá-červená.

Měl jsem na p. Vágnera jen jednu důležitou podmínky – aby to klaplo do Ježíška. A to se povedlo – takže díky!

2014.01.06 – MiniCorado – Než do toho říznu

Už od začátku vím, že tahle stavba nemůže být stylem „hup na krávu a je tele“. Vše je potřeba pečlivě promyslet. Naštěstí je to moje přirozenost a přípravu jsem provedl už při stavbě e-Hawka.

V základu jsou krytky klapek ploché – pro použití vnitřních náhonů, křidélka jsou vedeny venkem a mají vnější náhony. Překryt křidélek je s ochranným tunelem. Ocas je řešen venkem a bez ochranného tunelu.
Já mám v plánu vést všechna táhla křídla vnitřkem. Určitě budu dodělávat krytky křidélek – budou z pohledového uhlíku. A když už budu v tom laminování, tak udělám i krytky pro klapky. Jak provedu táhla ocasu, si ještě musím ujasnit.
Pro toto je naprosto nezbytné dopředu vědět mechanické (kinematické) závislosti pootočení serv a jejich vliv na výchylky ovládacích ploch. Toto jsem si již nacvičil na e-Hawkovi (záměrně) – bez CADu se neobejdu. Zbytek stavby už bude taková klasika.

Zajímavá bude motorizace. Už před pořízením modelu jsem měl doma veškerou elektroniku – i to byl jeden z důvodů pro pořízení MC a ne něčeho většího.

MOT: Turnygy SK3 2836, 1500KV, 26-31A
VRT: Aeronaut CC 8×7
SER kř: 2x Corona 939MG, Digi
SER kl: 2x Corona 939MG, Digi
SER VOP+SOP: 2x BlueBird BMS-308DB, Digi
REG: HobbyKing Blue Series 40A, 4A BEC
Rx: Orange 8ch, FASST
BAT: TGY 3S1P 2200mAh 25-30C

Poznámky k setupu:

1. Motor TGY SK3 2836 1500KV už přede mnou použil JindraS – viz RCA. Ten uvádí, že tento motor pohání vrtuli Graupner 9×5. Toto se mi moc nezdá – při (statických) testech mi tato vrtule vycházela něco kolem 37A. Netvrdím, že to ten motor nepřežije – jen mám pocit, že se při tomto provozu z něj stane přímotop.
   Vrtule 8×7 při testech odebírala cca 32A – to je tak akorát na to, aby se dal motor používat nechlazený v „glider režimu“ (na motor 10sec nahoru a pak 3min klouzat dolů) – vyzkoušeno s Blizzardem a motorem TGY SK3 3536 1200KV.
2. S těmi servy do ocasu si ještě nejsem úplně jistý. Papírově mají lepší parametry, než doporučované Dymondy – no, ještě uvidím.
3. Baterii TGY 3S1P 2200 25-30C použiju tak maximálně na testy a možná na zálet. Už má svoje nejlepší roky za sebou a je pěkně nafouklá. Plánuji pořídit 2ks nějakých vysoko C-čkových Nanotechů.

2014.06.11 – MiniCorado – Přípravné práce

No – já myslím, že po půl roce v krabici je už MiniCorado „zralé“. Vypadá to sice, že jsem půl roku nic nedělal, ale není to tak. Předně jsem si musel ujasnit to, jakou zvolím motorizaci – od toho se bude odvíjet zbytek.

Předně jsem musel upustit od použití motoru Turnigy SK3 2836 1500KV. Ono to sice vypadá na první pohled zajímavě, ale není – vysoké otáčky=malé vrtule. Takže jsem se rozhodl ho zase strčit do krabičky a koupil něco jiného – čtyřčlánkovitějšího. Jednak jsem koupil jednoho žluťáka Turnigy D3536 1250KV (je to něco podobného, jako mám Turnigy SK3 3536 1200KV v Blizzardovi) a pokud bude „chuť“, tak můžu testnout i Turnigy D3542 1000KV (ten je plánován do Speedyho #3).

Motorů je dost – a všechny jsou pro 40mm kužel. Ten jsem pořídil opět v Číně. Svého času ty jejich kužele nestály za nic – doba se změnila. Na tohle jsem nenašel jedinou mušku. Ke kuželu jsem si nechal ze sklotextitu 3mm vyfrézovat přepážky. Je jich 10ks – mám do důchodu přepážek dost. Výsledkem bude to, že bude nutné řezat trup.

Další přípravnou operací byl nákup dvou skleněných desek pro laminování krytek. Na MiniCoradu jsou totiž dvoje – jedny jsou ploché a jedny jsou s tunelem pro táhlo. Já jsem se rozhodl táhnout táhlo křídlem a tak potřebuju krytku plochou.

Než odříznu potah z šachet pro serva, tak jsem to celé olepil maskovací páskou – ono se to samozřejmě časem poškrábe, ale proč na to spěchat…..

Porovnal jsem velikosti serv plánovaných do ocasu – Corona i BlueBird jsou na tom prakticky stejně – nakonec tam přijdou dva BlueBirdy, Corony jsou plánované jinam.

2014.06.12 – MiniCorado – Šachty pro serva ocasu

Šachty jsem předřízl Fermkou na „šlahounu“ a pak opatrně dobrousil brusnými kotoučky. Uprostřed jsem ještě musel udělat malé kapsičky tak, aby šly zasunout patky serva. Probrousil jsem také dva otvory pro vedení servokabelů. Dva jsou proto, protože jsem nechtěl sahat na středovou výztuhu v ocase.

Začínám řešit upevnění serv. Co vím určitě je to, že je nebudu matlat taveňákem – servo se prostě nelepí. Já to znám – vždycky je minimálně jedna situace, kdy je potřeba servo z nějakého důvodu vyndat.

Teď mě také čeká výroba nových krytek. Originální jednak nejsou uhlíkové (což až tak nevadí), ale servo Blue Bird BMS-308DB je o milimetřík vyšší, než původní krytka.

2014.07.01 – MiniCorado – Křídlo – Přípravné práce

I křídlo je třeba oblepit, aby se mu nestalo něco nedobrého. Kolem krytek je to celkem jasné. Ale je třeba ještě oblepit konec křídla, aby se mu při manipulaci nic nestalo. Pořídil jsem na to tu žlutější maskovací pásku. Je to ta levnější, co míň lepí. Ale to „míň“ je ještě míň, než by mělo. Doma jsem měl asi jiný vzorek, nebo je ještě na křídle zbytek separátoru (což je možné).

Nachystal jsem si nástroje do Fermky, nasadil ji na stojan, dal ohebnou hřídel, upnul řezací kotouček, zapnul, udělal 5mm řez (ani to nešlo skrz) a … a Fermka chcípla. Něco se potentononc na desce regulace – je tam jedna SMD součástka taková očouzená.

Tím má moje přímá bruska šmitec a já musím koupit novou. Stála mě před 10-ti roky cca 1000CZK. To nemá smysl opravovat. Navíc teď stojí asi 700CZK. Sice jsem přemýšlel o něčem lepším, ale to nemá cenu. Na to moje „domácí broušení“ je ta Fermka až až…

2014.07.07 – MiniCorado – Šachty pro serva křídla

Bruska dorazila a tak jsem konečně mohl dokončit otvory pro šachty serv.

Co k tomu dodat – je to celé od oka a z ruky. A aby to aspoň trochu vypadalo, to chce pevnou ruku, orlí zrak, nervy z ocele a mrštnost leoparda.

Já vím, že se to pak schová pod krytku a vůbec to nebude vidět – ale zase je třeba uznat, že to pak na fotkách vypadá divně – když je to okousané, jak od myší.

2014.07.08 – MiniCorado – Kostičky a planžety serv

Protože se mi ta serva v šachtách příčí lepit, tak je musím šroubovat – ono ani není jiná alternativa. Jeden ze způsobů je ten, že se do šachty nalepí kostičky a přichytí se to planžetou a dvěma vruty.

Tady bohužel nemůže být planžeta plochá – při tomhle způsobu pak hlavy vrutů přečuhují nad profil serva. Je tedy nutné udělat kostičky nižší a planžetu podle toho naohýbat.
Původně jsem chtěl na kostičky použít lištu 10×10, ale je z nějakého b-čkového stromu. Strašně se to sypalo. Tak jsem je musel slepit ze dvou dílů lišty 8×5. A když už jsem to lepil, tak jsem do spoje vložil kousek skla – aspoň se to pak nebude sypat po létech. Kostičky jsou pod úkosem záměrně – aby byla na spodní straně větší styková plocha s laminátem křídla.
Planžety jsou naohýbané z 0.3mm měděného zemního pásku. Na tuhle aplikaci je tuhý tak akorát, ale ještě je stále ohýbatelný v ruce. Ten přesah planžety do úkosu kostičky je zcela záměrně. Kdybych to střihl na hraně úkosu, tak by tam nezbyla žádná přepážka materiálu mezi krajem a otvorem pro vrut.

Upevnění serv křídla je naprosto v pořádku – tady problém nevidím, ale kostičky a planžety serv v ocase asi budu muset udělat znovu – ty vruty s integrovanou podložkou už jsou moc velké a zasahují do okraje šachty. Špatně by se zde lepila krytka.

2014.07.13 – MiniCorado – drobnosti

Původně jsem myslel, že budu muset do ocasu dělat nové kostičky i planžety – ale stačilo to jen přibrousit a přiohnout. Následovalo přilepení do ocasu a křídla – 5-ti minutovým epoxidem.

Druhým krokem byla úprava pák serv na délku jedné dírky – na brusce, aby to k něčemu vypadalo. Musí se jen dát pozor, aby zkrácený konec nedrhnul o podložku – servo bude plochou sedět na laminátu.

Začal jsem s vymýšlením táhel. Na straně serva je věc v podstatě jasné – drát D1 a Z-ohyb. Pozor! Tady se musí drát píchnout zevnitř směrem ven! Pokud se to udělá obráceně (táhlo je vedeno vně páky), tak dochází ke kolizi Z-ohybu a náboje páky a tím k dost podstatnému omezení pohybu.
Druhá strana se dá udělat v podstatě dvojím způsobem. Jeden z nich je klasika – drát se vlisuje do koncovky M2 od MPjet a ta se zašroubuje do vidličky dodávané k MiniCoradu (M2 MPjet). To je sice osvědčený způsob, ale já bych chtěl vyzkoušet něco jiného – na straně páky klapky podstatně menšího. Jen L-ohyb
Jenže tady je problém. Pokud se drát na jedné straně ohne do Z a na druhé do L, tak přijdu o možnost nastavování délky táhla – vše by zbylo na subtrimy na vysílači. Řešením je táhlo rozdělit a spojit jádrem z čokolády. Tady se jen vymění ty humpolácké šroubky za vkusné červíky (M2,5-3 + imbus). Pevnostně je to naprosto v pořádku a vždy je tady možnost podle nastaveného táhla naohýbat drát v celku.
Tohle řešení má ještě jednu výhodu – vždy jej lze předělat na klasiku s vidličkou.

Sice to vypadalo, že to dnes ještě neklapne, ale povedlo se. Vyměnil jsem hřídel na motoru ze zadní montáže na přední. Ono se to řekne „vyměnil“, ale je to pěkně hnusná záležitost. Číňani ty červíky pojišťují nějakým zlatým Loctitem (modrý jde utrhnout a červený se musí nahřát). Já na těch červících zničil asi 3 imbus klíče, nahříval jsem je trafopájkou a ani prd. Pomohla jen hrubá síla – odvrtat. No a jelikož by tam hřídel jen tak nedržela, musel jsem tam vyrobit nový závit pro červíka M3 – naštěstí je v náboji místa dost.
Při odvrtávání červíků pozor – motor je dobré rozebrat a celý obalit izolepou, aby se nedostaly piliny na magnety – stačí udělat dírku pro osu motoru v široké maskovací pásce a omotat.

Tím jsem se taky mohl dostat k tomu, jaké bude rozložení elektroniky. Už jsem si to spočítal, aby vycházelo těžiště, ale test pravdy je test „zásunu“. Zatím to vypadá, že to bude přesně podle výpočtu. Pod křídlem přijímač a vedle něj regulátor a před nimi (v prostoru kabiny) baterie. Dráty od motoru budou vedeny v nejnižším místě trupu – mohou se překrýt nějakou podlážkou (taky žádná novinka – standardní postup).

Tím jsem se ale konečně dostal k pozici MPX konektoru. Možnosti jsou jen 2. Buďto těsně před zadním šroubem, nebo těsně za předním – a to je ta lepší varianta. Konektory z přijímače míří směrem vpřed a bude lepší si zadek nijak nezacpat, aby se dal přijímač posouvat dozadu kvůli vyvedení antén. A vepředu MPX konektor vadit nebude – tříčlánek tam zaleze a pro čtyřčlánek je to pasé díky tomu, že stejně neproleze pod maticí. Navíc bude mít MPX konektor v tomhle místě víc prostoru v křídle – je zde nejvyšší místo profilu.

2014.07.15 – MiniCorado – Kabely #1

Abych mohl udělat další díru do křídla (pro MPX konektor), musím to nejdřív „zadrátovat“.

Poprvé jsem použil servokabel z HobbyKingu – když už čínský setup, tak se vším všudy. Bohužel tam neprodávají rozumný kroucený kabel, ale z každého plochého lze kroucený kroucením nakroutit.

Přišel jsem na několik rozdílů. Tenhle kabel se nedá trhat – on je totiž jakoby se dvou „sukýnek“. První z nich je barevný plast, který není se sousedním spojený můstkem. Na něm je další vrstva plastu – krycí průhledný. Teprve ten je spojen se sousedním. Oddělit to jde od sebe skalpelem, protože při trhání se ta průhledná část natahuje, trhá a varhánkuje. Ne, že by to mělo nějaký zásadní vliv na funkci (rostlináře), ale nevypadá to hezky.

Další změnou je tuhost bužírky. Dá se taky sloupnout nehtem, ale tady to jde opravdu špatně a jen s vynaložením nemalé síly – ještě teď mám omačkané bříško prostředníčku od nehtu na palci.
Zbytek vlastností (pájecí, teplotní) jsou stejné, jako těch našich servokabelů.

Na konce jsem napájel dutinky a piny a nasunul konektory (všechno čína – pochopitelně) a začal to pájet k (čínskému) MPX.

2014.07.16 – MiniCorado – Kabely #2

Nechutná drátařina – něco jako pyrotechnik – přerušit červený drát, nebo modrý drát….

Na kabely jsem postupně nasouval bužírky a pájel je k pinům MPX konektoru. Na krajích jsou spojené silové vodiče a uprostřed signální – ty už každý zvlášť. Kdysi jsem si toto nacvičil při pájení kabelů na Blizzardu, takže nic nového pod sluncem.

Poučen z minulosti jsem to taky hned nezasmrštil, ale nejdřív to otestoval na průchod elektronů – je to OK, elektrony putují tam, kam mají.

2014.07.24 – MiniCorado – Laminování krytek křidélek

Dnes byly vhodné podmínky na nějaké to patlání s epoxidem.

Skleněnou desku jsem naseparoval svojí oblíbenou Diavou. Na skle je vidět každý kocour – nepodařilo se mi to rozleštit tak, aby na té skleněné desce nebylo poznat, že tam nějaký separátor je.

První vrstva je klasika – L285 + aerosil. Na to pás uhlíkové tkaniny a pás skla. To sklo je tam z jediného důvodu. Chystám se totiž přečůrat přírodu a vyrobit uhlíkový povrch pomocí skla a epoxidu s práškovým grafitem. Je to asi něco takového, jako když má Babica recept na italské jídlo a místo Tagliatelle tam dá nudle z Kauflandu a místo Parmezánu na to nastrouhá Eidam.

Uhlíkovou část jsem prosytil klasicky – jen L285, ta skleněná je L285+grafit. Poslední vrstva na Uhlíkové půlce je taky s grafitem – krásně to zalepí díry, které v tkanině prosvítají a dodá to povrchu ten správný uhlíkový lesk. Jasně, že by to šlo nastříkat černou barvou, ale já jsem měl v ruce štětec a na něm tu černou matlačku – a jsou to jen krytky, tak co…..

A výsledek? No…. uhlíková část je naprosto luxusní – přesně, jak jsem očekával. Na půlce sklo+grafit je poznat, že to není uhlík. Je vidět rastr tkaniny, ale jaksi se nekoná takové to „prasátkování“ uhlíku. Na nějaké drobné věci – krytky serv, páky a podobné pitomosti je to naprosto v pořádku, ale na křídlo ne-e. Co mě ale překvapilo, tak to je povrch. Měl jsem strach z toho, že se na něm objeví kocouři z rozleštění, ale je to naprosto v pořádku – poslední 2 fotky. Leskne se to, jako psí kulky.

P.S. No a co…..Babicovi to jidlo taky nefunguje….

2014.07.28 – MiniCorado – Laminování krytek ocasu pomocí prezervativu

Tohle jsem dělal už dvakrát a pokaždé to dopadlo špatně. Ať jsem se snažil sebevíc, tak se vždy při výrobě formy na krytky ocasu někde udělal varhánek. Problém je jednak v tom, že je ta zelená fólie málo elastická. Sice je trochu gumová, ale nestačí to. Druhý problém je v tom, že při laminaci formy se musí nalaminovat tlustší vrstva a než se to udělá, tak je první vrstva zavadlá a „nesklouzne se“ po fólii.

První verze byla ta, že jsem na desku lamina nalepil menší distanční kostičku (2mm karton + podložka ze sešitu + zakulacené hrany), na to zelenou krycí laminovací fólii. Na toto nalaminovat sklo + další krycí fólie a destičkou z 2mm kartonu tomu pod zátěží dát tvar (říkám tomu „donucovadlo“).
Druhá verze byla obráceně – dvě donucovadla teď slouží jako forma a kapsy vytvoří kostičky, ale výsledek byl naprosto totožný – vždy se vytáhl nějaký varhánek a tím byla negativní (první případ) i pozitivní (druhá verze) naprosto nepoužitelné. První tři fotky jsou z verze 1, z verze 2 sice fotky mám, ale není na nich nic jiného, než na první verzi – jen je to celé „na ruby“.

Takže jsem na to šel od lesa. Koupil jsem balíček prezervativů, jeden rozstřihl, abych dostal krycí a druhý navlékl na formu krytek.

Forma krytek je velejednoduchá. Dvě desky Depronu 6mm. Jedna v celku, druhá s kapsami. Je dobré si na navlékání přizvat nějakého pomocníka (nejspíš asi pomocnici) – kdo drží depronovou formu a kdo navléká, záleží na konkrétním zvyku daného páru.  Šprcgumu je lepší navlékat stylem „roztáhnout a nasunout“, než „rolovat“, natřel jsem to epoxidem (prezervativ je separovaný lubrikantem – okamžitě se epoxid sbaluje do kuliček, ale to nevadí), položil uhlík a prosytil.

Po prosycení jsem vše překryl krycím prezervativem, umístnil kostičky, které vytvoří kapsu (musí se na to jít od oka a po hmatu – přes uhlík není vidět na to, kde kapsa vlastně je). A zatížil bateriií z UPS. Tady pozor – jak je to celé uzavřené, tak má vzduch snahu udělat bublinu mezi Depronem a nataženým prezervativem. Toto nevadí – vzduch unikne na strany a zátěž pevně přitiskne celou sestavu.

Ráno jsem to rozebral a kochal se naprosto luxusními krytkami – ještě se to zevnitř přejede černou barvou a bude fertig (asi epoxid s práškovým grafitem – nebudu na to kupovat pixlu barvy).

Jen malé upozornění. Příště to načerním před tím, než to sloupnu z prezervativu. Jak je tkanina řídká, tak je tam pár dírek. Takhle to na sebe budu muset znovu nějak naondit a je nebezpečí, že mi to někde podteče (možná jen dírky přelepím izolepou – sice pak v těch místech nebude sklovitý povrch, ale zase jsou to jenom krytky na serva, že?).

Myslím si, že by touhle technologií šla vyrobit jakákoli vystouplá krytka (čtverec, kruh, obdélník, trojůhelník….srdíčko….kytička…). Určitě by šla vyrobit i plochá krytka s tunelem pro táhlo. Co asi nepůjde, je vystouplá krytka s tunelem – tam jsou dva odskoky a to už prezervativ nepobere.

Tahle technologie je výtečná při použití pohledového uhlíku – povrch je na první dobrou, nic se neleští, neseparuje. Asi by to šlo použít i pro krytky ze skla, ale tam by se to po odformování muselo stříknout příslušnou barvou – předem by to asi kvůli té elasticitě latexu moc dobře nefungovalo.

2014.08.12 – MiniCorado – Krytky serv

Tohle je sice akce, kterou lze udělat až úplně naposled, ale já jsem na nic většího momentálně neměl čas.

Z kladívkového kartonu jsem si vystřihl šablonky pro oba typy krytek a podle ní to střihl nůžkama – nic složitého. Jelikož jsem měl zbytek uhlíkové destičky, do které se vešly i ty krytky na klapky, které mají být žluté, tak jsem je udělal taky

Z těch krytek na ocas mám vážně radost – vypadají vysoce profesionálně.

2015.01.24 – MiniCorado – kapsa pro MPX konektor křídla

Asi to vypadá, že jsem na MC zapomněl – nikoliv. Prostě byly jiné priority.

Přicházejí na řadu řezací akce – důležité a zároveň nevratné operace. Jednou z nich je instalace čínského MPX konektoru. Nechtělo se mi jít prošlapanou cestou – to je pevný konektor v křídle a volný konektor v trupu. Hrozně se mi zalíbil systém Blizzardu od Multiplexu – všechno na pevno. Instalace křídla je pak velejednoduchá. No, a když náhodou dojde k ráně a tyhle konektory se někde vytrhnou, tak je to to poslední co by člověka mrzelo – zbytek je stejně na mraky a zralý na popelnici.

Docela dlouho jsem si trápil závity (mozkové) s otázkou polohy. Jsou v podstatě dvě možnosti – v otvoru pod křídlem – buďto co nejblíž odtokovce, nebo co nejblíž náběžce. Protože chci mít konektor utopený, tak je výhodnější jít tou druhou cestou (je zde největší hloubka křídla). Polohu jsem mimoděk trefil naprosto přesně – je v polovině mezi těžištěm a otvorem pro přední šroub. Tím je přední hrana otvoru přesně na příčném výztužném žebru křídla – konektor se o něj pěkně opře.

Proříznuto a vybroušeno Fermkou. Středové (podélné) žebro je směrem k odtokovce odlehčeno – budou zde kabely.

2015.01.26 – MiniCorado – MPX konektor křídla

Instalace je taková gynekologická variace na téma „slon uchem jehly“. Ty dvě omotávky ze smršťovačky – ala „nohavice“ jsem nakonec musel sundat – neprocpal bych je obdélníkovým otvorem. Stejně ale musí být kabely rozděleny na levou a pravou „nohu“, protože středem křídla vede nosník.

MPX konektor je takřka nelepitelný – je to mastný plast, který lze lepit uspokojivě jen vteřiňákem. Já to kvůli mezerám musel lepit PUR Soudalem – takže jsem to řádně omatlal. Ono se to kolem kabelů a konektoru hezky vypění.

Po vypěnění Soudalu jsem lehce oříznul přetoky lepidla, strhnul maskovací pásku a tenkou karbonovou krytkou zakryl mezeru. Ta to jednak opticky hezky začistí, ale druhak tím zafixuju druhou polovinu konektoru a ten se v otvoru nebude mít snahu vyviklat.

Samice MPX konektoru není úplně utopená. Jednak to ani nejde – i když se kabely ohnou přesně pod úhlem 90°, tak to kouká ven cca 2mm (tenhle případ), ale má to i svoji dobrou stránku – protokus je nutné vlepit do trupu trochu utopený a tak se ty dvě posunutí hezky vyrovnají – konektor je pak zasunutý tak, že je lehce nedocvaklý (cca 0.5mm).

2015.01.26 – MiniCorado – MPX konektor trupu

Gynekologie pokračuje – instalace MPX protikusu a jeho desky do trupu.

Deska se skládá z 1mm CF desky (no dobře…. CF jsou jen krajní vrstvy – zbytek je sklo), 2mm překližky, která jen vymezuje oblast lemu MPX konektoru a tenké karbonové destičky, která finguje to, že to není CF monolit. Taky proto jsem nalepil ještě proužek na hranu – když už mystifikace, tak až do krajnosti.

Instalace je kupodivu jednodušší, než by se zdálo. Maskovací páskou jsem olepil plochu křídla i trupu – nechci to mít omatlané.
Namíchal jsem dávku L285-tky, aerosilu a uhlíkového prachu tak, aby to bylo „husté a černé“, máznul destičku a vmáčkl na předpokládané místo v trupu. Potom jsem strčil svůj nejdelší prst do trupu a podržel destičku, aby se neposunula a přiklopit křídlo.
Stačí na sebe nasunout konektory a chytit jeden ze šroubů – tím se dostane destička tam kam má. Druhý šroub už je pohoda. Přitlačit destičku co nejvíc do protikusu konektoru v křídle a je hotovo.

Na poslední fotce (druhý den) je krásně vidět jedna nedokonalost trupu MC – jedna půlka destičky se takřka nepřilepila – je tam tenčí stěna, než na druhé půlce a tak to „visí“ v luftě. Vyřeším to příležitostně, až zase budu rozdělávat nějaký epoxid.

2015.01.27 – MiniCorado – Odříznutí špičky trupu

Za tohle mě určitě někdo prokleje do horoucích pekel – řezat do čumáku Mini Coráda… Ale já si tak nějak nemůžu pomoct.

Vycházím z jednoduché úvahy – pokud se do trupu nevejde nic jiného, než motor řady 28xx, tak pro zvýšení tahu, výkonu, wattů, ampérů a prestiže pilota, je jediná cesta – inrunner. Jenže to automaticky znamená brutální odběr proudu, velkou baterku (nebo baterku normální a krátký čas běhu motoru), velké otáčky a malé vrtule.
Malé vrtule jsou problém – proto je nutné na inrunner navěsit převodovku a tím zvýšit krouťák, snížit otáčky a zvětšit vrtuli (průměr i stoupání). V důsledku naroste hmotnost, cena a vyzařované teplo – nemám rád přímotopy.

No – a jak říkal jeden moudrý profesor….“nejlepší převod, je žádný převod“. A podmínku „žádného převodu“ pro pohon s motorem 28xx, splňuje jen větší motor – 35xx.

Nedá se nic dělat – musím uříznout špici trupu MiniCorada – ostatně…, mám volné jen motory 35xx.

Původně jsem chtěl pro naznačení řezu použít šablonku pro kreslení koleček, ale cesta se ukázala slepou. Pro průměr 40mm jsem měl doma jen takovou tenkou, co se dost kroutila. Průměr D40 byl ke všemu úplně na kraji a tak to bylo takové „živé“ – naznačená čára rovná rozhodně nebyla.

Nakonec jsem si z průhledné fólie smotal trubku o průměru 40mm a nasunul na čumák. Díky čtyřem čárám jsem trubku srovnal podle původní špičky, nalepil nahoru a dolů kousky maskovací pásky a zkontroloval, že jsou zde stejné úseky. Trup polepil maskovací páskou, pomocí šupléry naznačil 4 body, kde se bude řezat a trubku jsem nasadil znovu. Přichytil jsem ji, aby se nepohnula a obkreslil dokola. Řez je těsně kolem naznačené čáry – ještě se to musí lehce zabrousit.

Zkusmo jsem instaloval přepážku, motor a kužel. Mezi kuželem a trupem je pár desetin schod, ale asi to tak nechám. Pohled dovnitř je taky OK – motor má místa dost a kabina půjde taky zavřít.

2015.01.28 – MiniCorado – Lepení motorové přepážky

Motor má pojistnou segerovku, která vystupuje před přední čelo – nesmí se zapomenout vybrousit odlehčení v přepážce (nebo se pak musejí dávat na šrouby podložky mezi přepážku a čelo – párkrát jsem to dělal a není to žádný med).

Destička z DVD-ček zajistí stejnou mezeru po celém obvodu. Nejdřív jsem to ve čtyřech místech lehce nabodoval pětiminutovým epoxidem (na sekunďák jsem neměl odvahu) a po sundání kužele jsem pomocí stříkačky vyrobil zvenku i zevnitř dva kouťáky. Roving nikde není – epoxidu je tam dost.

2015.02.01 – MiniCorado – Příprava na lepení ocasu

Ocas jsem usadil na místo a sevřel přes klín z XPS pomocí svěrky. Ocas se usadí na místo a pečlivě zkontroluje geometrie vůči trupu a křídlu. Teprve potom se může provrtat díra vrtákem D2. Do vzniklé kapsy v ocase se vlepí uhlíkový kolíček – ten slouží při samotném lepení ocasu, jako fixátor jedné strany ocasu, aby nebyl tak „živý“. Obšlehnuto z RCM, ale autor byl poněkud tajemný, co se týče přesného provedení. Ono to však žádné tajemství není. Jak se ocas usadí na trup, tak je jen jedna možnost, jak to provrtat – v zadní části ocasu, směrem zespodu a přesně podle zešikmení konce ocasu.

Na trup se nalepí izolepa, jako ochrana a teprve potom se nasune ocas s vloženou dlouhou CF tyčkou (namázlou epoxidem) – ta se zakrátí až po vytvrzení epoxidu.

Pro instalaci je nutné mít dopředu zhotovené kabely serv. Vyrobeno opět z čínského nekrouceného kabelu. Rozříznuto, zkrouceno, zapájeno, okonektorováno. Když už jsem byl v tom kabelování, tak jsem vyrobil i prodlužku pro Altimetr.

Lepit se ocas ještě nebude – nejdřív je třeba ocas napákovat – bude s tím lepší manipulace.

2015.02.08 – MiniCorado – Pákování křidélka

Původně jsem samozřejmě chtěl pákovat ocas – ale musel jsem uznat, že je to tam dost na těsno. Takže se musím nejdřív rozcvičit na něčem jiném – na křídle.

Největší legrace na téhle práci je to, že je nevratná – všechny díry se dají jen zvětšovat. První zaříznutí tedy musí být metodou pokus-omyl.

Na fotkách to vypadá, že jsem jen párkrát zajel brusným kamenem do zajížděčky, potahu a balsové výztuže křídla, ale trvalo mi to asi 3 hodiny.

Pro křidélko jsou snad výchylky OK. Pro klapku se ještě budu muset podívat na geometrii – klapka by byla málo vyklopená.

2015.08.06 – MiniCorado – pákování křidélka #2

Tohle jsem už jednou lepil – pětiminuťákem. A dopadlo to neslavně – nevytvrdl, takže jsem to musel celé odbrousit. Ale já s tím tak trochu počítal a závit jsem předem namazal Diavou.

Alespoň jsem si mohl na nečisto vyzkoušet instalaci serva s pákou. A musím říct, že to není žádný med. Ono se totiž musí servo do šachty vkládat i s pákou – díky malosti montážního otvoru totiž není šance na nějaké šroubování plastové páky na tisícihran serva. Takže je to takový fešný ježek v kleci – musí se hýbat servem tak, aby L-ohyb zapadl do dírky v páce na křidélku – je to hnus velebnosti…..

Tentokrát lepeno laminovací L285-tkou s Aerosilem a uhlíkovým prachem. Takhle blbě to lepím záměrně – epoxidu rozmíchávám jen to nejmenší možné množství. Jedna kapka tvrdidla a dvě kapky pryskyřice. Když jsem něco podobného dělal s pětiminuťáky, tak byla úspěšnost namíchání maximálně 50% – prostě to jednou vytvrdlo a jednou ne. A použít na to třicetiminuťák je časově takřka stejné – taky den v pytli.

Test vyklopení naštěstí proběhl v pořádku – servo je na obou koncových polohách „jeden zub“ za mechanickými limity pohybu křidélka. Líp to snad ani dopadnout nemohlo.

2015.08.07 – MiniCorado – pákování druhého křidélka

Levé křidélko jsem měl vybroušené fik-fik asi za 1 minutu. Což je oproti měsíční lapálii s pravým křidélkem dost podstatný rozdíl.

Blbé je to, že lepení každé páky je jeden den kvůli tvrdnutí epoxidu. Ale co se dá dělat