15 Mustang P51

2012.07.18 – Mustang – Po zakoupení

Dnes jsem si konečně u Honzy převzal svoje výřezy na kombatový speciál, který produkuje známá firma Šad Model.

Výřezy jsou z pěnového polypropylenu. Ocasní partie bude chtít určitě nějaký lifting – skalpel bude nejlepší. Nějak to tam neštymuje.

Co je ovšem ďábelské, tak to je návod. Všichni, kteří proklínají české verze manuálů na Futabu, popřípadě návody k čemukoli z Číny by si měli vzít jako vzor tento – jo, nechce se tomu věřit, ale návod je na druhé straně samolepek. Druhá fotka!

Mohlo by se zdát, že je toho nějak málo, ale je to všechno – nic neschází.

2012.07.21 – Mustang – První říznutí

Prvně je třeba vyztužit to, co vyztužit jde. Poučen ze stavby Blizzarda jsem nasprosťáka obšlehnul způsob jejich výztuh. Co obšlehnul – já jsem je použil přímo – a to včetně materiálu. Po zalepení laminátových tyček těsně pod povrch křídla a trupu získalo oboje v ohybu pevnost surfového prkna.

Peklíčko bylo samotné lepení polovin křídla k sobě. Výrobce doporučuje lepit vteřiňákem (ostatně, tak jako všichni výrobci kuličkoletů). Ten můj nějak nefungoval. Slepil jsem s tím všechno – prsty k sobě, ruku ke stolu, rukáv k nohavici…ale půlky křídla statečně odolávaly – a toho aktivátoru… Škoda mluvit. Zabrala až ICEMA (ala Purex) – proto taky ta nažloutlá spára.

Bude zajímavé sledovat jednotlivé stroje, co se týče odolnosti za letu a při srážce. Tak například David dal do středu křídel uhlíkovou trubku. Mě bylo líto stokoruny.

Honza šel ještě dál – nevyztužil to vůbec.

2012.09.02 – Mustang

Tenhle článek jsem původně plánoval, jako čtyřicetistránkový elaborát na téma „Oprava Mini Kanji po totální destrukci“. Po důkladné kontrole škod po poslední ráně jsem musel uznat, že na téma „3 kapky vteřiňáku“ jsem schopen napsat maximálně tento odstavec. Takže  – jedna kapka na hlavní přepážku, druhá kapka na přepážku v kabině a třetí kapka na přepážku v hlavici – šmitec.

Na Mustangovi jsem přilepil výškovku a začal s jejím táhlem. Bovden není prozatím přilepen – musím nejdřív instalovat servo do správné pozice a bovden tak, aby měl drát minimální vůli. Páku možná přesunu na spodní stranu výškovky – ještě uvidím.

Přilepil jsem také překližkové výztuže motorového lože a vyrobil čelní desku. Prozatím tam dám TGY 2822 A, s přední montáží. Podle Davida je to sice slabota, ale za zkoušku to stojí. Podle měření to na APC 6×4 žere na tříčlánek jen 5A, ale táhne 350g. Tenhle motor však zcela určitě není 5-8A, jak deklarovali Číňani. Já ho při testech dostal na 12A a ani se při tom nezpotil.

Na svoje místo přišel i mikropříjimač. Ten má sice udávaný dosah jen 300m, ale to nevadí. Ve 300 metrech by kombat stejně nikdo nelítal – nebylo by totiž vůbec nic vidět. Práce jsem musel narychlo ukončit – udělalo se totiž letovo.

2012.09.08 – Mustang – Slepený trup

Když fouká, tak lepím.

Byl jsem nařčen, že nepokračuji na Mustangovi a tak jsem se „kousl“. Křídlo je přilepeno k trupu. Na trup je přilepena i SOP. Vyřízl jsem šachty pro serva křidélek – ty jsem udělal na všech stranách o 1mm menší – serva drží jen namáčknutím.

Abych mohl pokračovat dál, musel jsem všechno naskládat na svoje místa a zjistit tím polohu baterie. Ta kupodivu vyšla přesně do těžiště. Hmotnost celé sestavy je příjemných 348g. Ještě to sice napuchne, ale nebude toho moc – cílovou hmotnost bych i s barvením viděl reálně někde kolem 380-390g.

2012.09.13 – Mustang – Pákování

ICEMou jsem přilepil SOP a napákoval všechna kormidla. Na páce je Z-ohyb a na servu je čínský blimp.

Zkontroloval jsem polohu těžiště a baterie tvrdošíjně vychází do něj – tak jsem vyřízl šachtu. Baterie bude pro začátek držet opět jen namáčknutím. Drobné ladění těžiště mohu provádět posunem regulátoru. Ten je teď jen na samolepícím zipu, bez podlepení tavným lepidlem – trup budu ještě barvit a tak to chci mít jednoduše demontovatelné. Při záletu to asi odpadne, ale s tím se počítá.

Mustanga jsem také napípal do vysílače. Jediným mixem jsou v podstatě DR (100%-50%) a expa (30% jen při DR 100%)

Hmotnost 354g.

2012.09.16 – Mustang – Hotovo

Plánoval jsem dnes nějaké to lítání, ale svět se proti mně spiknul. Tak jsem si aspoň zalepil. Nejdříve EGEho – to jsem ještě byl přesvědčený, že to stihnu.

Oprava po pokusu zlomit křídlem betonový sloup VN byla triviální. Nějaké ty kapky vteřiňáku pod uvolněné USB konektory v trupu, docela dost do praskliny v křídle. Ocas jsem navíc vyztužil zabodnutím párátka – alespoň se to nekyndalo při lepení. Oprava na 10 minut, z čehož je tak 4 lepení, 4 schnutí a 2 hledání lepidla.

Dnes jsem konečně pohnul s Mustangem a provedl poslední úpravy.

Nedobrovolně jsem musel vyměnit páky na křidélkách. Jedna z těch originálních se mi do materiálu zamáčkla trochu křivě – zřejmě byly v tomto místě kuličky trochu měkčí, nebo jsem byl při instalaci této páky na okamžik obdařen nadlidskou silou – nevím. Výsledkem však byla vkusná diferenciace. Jedno křidélko způsobně ±18mm a to druhé -10/+26mm. Takže jsem to musel ucvikat a nahradit klasikou.

Ocas dostal ostruhu, která bude zároveň sloužit k připevnění stuhy. Tavným lepidlem jsem přilepil spirálovou bužírku, která fixuje kabely – klasika.

Docela dlouho jsem si lámal hlavu s tím, jak připevnit kabinku. Suchý zip, magnety, oboustranná izolepa…. No, a jak jsem v ruce držel tu pistoli tavného lepidla tak…. 6 malých kapek a je to. Všechny místa lepená taveňákem (lepidlem – ne sýrem) jsou nabodována jen tak lehce, aby se při finálním barvení dala odlepit a nevzala s sebou polovinu trupu.

Výsledná hmotnost: 358g – od posledně to nabylo o 4g víc. Musím se uchlácholit že je to tím, jak jsem nabil baterku…..

2012.10.16 – Mustang – finální barvení

Na chlup přesně po měsíci přišla řada na nátěr barviček. Letadlo je seřízené a tak nic nebrání tomu ho nějak „zmalovat“.

Chtěl jsem to vzít trochu za jiný konec, než Honza. Nerad bych, aby měl někdo přihlouplé poznámky na původ hnědé barvy, jako já u toho Honzova Mustangu.

Na Gúúúglu jsem našel nějaké obrázky a vybral si tu variantu s červenými konci křídel a ocasu. Jednak je červená barva ve vzduchu nejlépe vidět, ale mám v kombatu také přidělenu červenou stuhu – tak to bude barva v barvě. Už před časem jsem sliboval na trup nějakého kostlivce – taky bude.

K maskování jsem použil tu hnusnou stříbrnou izolepu, co drží jen sama na sobě. Až došla, použil jsem klasickou malířskou – maskovací. Barvičky jsou v obou případech na textil. Není se čeho bát – není nutné je zažehlovat.

Vzpomněl jsem si na svoje „plastikové období“ a barvičky jsem tupoval kouskem houbičky na nádobí (nové), sevřené do kolíčku. Rám kabinky je ze samolepící fóle.

Kostlivec má zajímavou historii. Původně jsem jej chtěl malovat ručně – štětcem. Ne, že bych to nezvládl, ale na ten povrch se dá opravdu jen tupovat – štětcem jsem dělal prostory v oblasti pantu na spodku křídel. Jde to s ním tak maximálně „umazat“. Nakonec jsem na radu Honzy a jeho neustálé otravování s Paretovým pravidlem, vytiskl kostlivce na tiskárně, vystřihl a přilepil UHU Porem.

Paretovo pravidlo stručně: 20% námahy musí zapříčinit 80% výsledku – jak je to obráceně, tak je to špatně.

Vrchní část křídel možná dostane nějaký marking. Nic klasického – pohrávám si s myšlenkou označit to výsostným znaky Královského letectva Bhútánu, ale to asi nedopadne.

Pod kabinu, vedle umrlce budou postupně přibývat sestřely – tedy, pokud nějaké budou. Zatím tam nic není – vlastní zásahy se nepočítají.

2012.10.17 – Mustang – Marking

A abych neurazil žádnou vojenskou mocnost – kdo ví, proti komu a s kým budu muset uzavřít vojenský pakt – jsem označil letadlo 12-ti modrými hvězdami v modrém všeobjímajícím kruhu. Takže toto je první letadlo Spojených států evropských – USE.

Šablonka je z klasického coppy papíru. Námět vytvořen v CADu, vytištěno na tiskárně. Sice by to chtělo minimálně kladívkovou čtvrtku, ale na ty 2 znaky to vystačí. Snad se to hned nerozmočí.

Barva na textil opět nanášena houbičkou na nádobí sevřenou v kolíčku na prádlo. Výsledek předčil moje očekávání. Čekal jsem, že barva podteče ty mrňavé hvězdičky, ale nestalo se tak. Chce to mít houbičku namočenou tak akorát.

Výsledná hmotnost i s nátěrem je 388g – barvičky mají cca 10g (dalších 20g rozdílu jde na vrub výměně motoru a regulátoru). Luxus – do 390g jsem se vešel. Co je dobré, je to, že docela dost barvy jsem přidával na ocase a nemusím tudíž dávat olůvko – stejně jsem jej při jednom z posledních letů někde ztratil.