06 Mini Kanja

2010.10.26 – Mini Kanja – Ocasky

Nevím, co mě to popadlo, ale začal jsem stavět dalšího balzáka.

Do oka mi padl plán z časopisu RC Revue 10.2009 MiniKanja. Model je velejednocuchý – trup je vlastně jen jednoduchá balsová „bedničková“ hlavice. Trup je pak z uhlíkové trubky. Modelaření se tedy smrskne jen na stavbu křídla.

Já jsem měl hlavně možnost si sám vyfrézovat žebra a další díly. Konstrukci jsem měl hotovou ve 2D CADu – žebra a přepážky tedy nebyly problém. CAM programy jsou také moje práce.

Nejdříve ale ocasky a pár dílů trupu. Zatím jen vyříznuto a neslepeno.

2010.10.27 – Mini Kanja – CNC řezání

Žebra dopadla vcelku uspokojivě, ale překližkové přepážky nic – moc. Po vyfrézování všech vnitřních otvorů a najetí desky křídla se fréza ulomila. Zbytek jsem dokončil ručně. Hlavní desku se mi nechtělo děla novou, tak jsem ji opravil

2010.10.28 – Mini Kanja – Kabina a centroplán

Hlavice trupu má rovné stěny, není problém ji lepit na desce. Vše je opět lepeno gelovým vteřiňákem. Měl jsem obavy z tloušťky stěny. Je použita jen 1.5mm balza – jak ukázala budoucnost, zbytečně.

Křídla lepena na desce s plánem – já používám desku lamina. Do něj jdou špendlíky zapíchnout opravdu špatně, ale jdou. Pokud jich je víc a přes nějaký díl, tak to drží dobře. Největší výhodou je zaručená rovinnost a hladkost desky.

Správnou hloubku zářezů pro žebra zajistí jednoduchý přípravek z listu do žiletkové pilky a kousku nosníku.

Žebra jsem potáhl pásky tenké uhlíkové pásnice. Zvětší se tím styková plocha při žehlení potahu, letadlo pak vypadá lépe a zahladí se tím drobné nedostatky na povrchu žeber.

Nejdříve se na pracovní desku chytí odtokovka, pak potah náběžky. Na něj se přilepí spodní nosník. Potah náběžky se vypodloží tak, aby kopíroval profil žeber – rozměry podložek a umístění jsou zakresleny na plánu (poslední fotka). Teď můžeme začít lepit žebra – Kanagomem. Přilepíme horní nosník a můžeme uzavřít torzní skříň náběžné lišty. Na toto používám takový trik. Styčné plochy natřu Kanagomem a těsně před přiložením pláty potahu na několik míst kápnu pár kapek gelového vteřiňáku – je dobré tato místa vynechat při nanášení Kanagomu. Tento „sendvičový“ lepený spoj zajistí to, že se to nemusí tak dlouho držet a potah se nám nepohne. Zatížit a nechat proschnout.

2010.10.29 – Mini Kanja – Kabina a centroplán 2

Po dokončení má centroplán 28g, hlavice trupu 30g a ocasky 11g.

2010.10.30 – Mini Kanja – uši

Do každého spoje křídla přišla spojka z překližky 1mm. Vidět jsou na první fotce.

2010.10.31 – Mini Kanja – slepení uší

Levé ucho dokončeno.

2010.11.01 – Mini Kanja – slepení křídla

Křídlo má po slepení 68g – to vážně nebude „cihla“.

2010.11.02 – Mini Kanja – náběžka a lepení ocasek

Na řadu přišlo lepení ocasu do V. K tomu jsem si vyrobil velejednoduchý přípravek ze zbytků balsy – díky plánu v CADu není žádná šablona problém.

Je obroušená náběžka.

2010.11.03 – Mini Kanja – první sesazení kostry

První možnost nafotit model v kompletní kostře.

Na prostřední fotce je polotovar háčku na gumicuk – prozatím je to jen ohnutý šroub M3.

2010.11.06 – Mini Kanja – diagonální výztuhy

Diagonální výztuhy z uhlíkového drátu D1.

2010.11.07 – Mini Kanja – střed a výztuha kormidel

Centroplán křídla jsem opatřil maticemi pro šrouby křídla. Toto řešení jsem použil, protože jsem měl matice po ruce – uvidím, jaké to přinese blaho.

Ocas dostal výstužné pásky z uhlíku – spoj tak bude lépe držet pohromadě.

2010.11.07 – Mini Kanja – finální sestavení kostry

Centroplán dostal i vrchní potah z balsy tloušťky 1mm. Hlavice prozatím nemá zadní desku – lépe se tak sesazuje s křídlem.

Hrubá kostra má jen 133h – je to lehouš!

2011.03.20 – Mini Kanja – příprava na laminování

Po velmi dlouhé přestávce způsobené čekáním na dokončení Guppy do stejného stádia tak, aby se daly laminovat oba modely dohromady.

Laminovat se budou jen spoje jednotlivých dílů křídla a středy křídel. Tvar pro laminování je vymezen izolepou – prostor mezi, je zakryt igelitem.

2011.03.26 – Mini Kanja – laminování

První pokus byl proveden s polyesterovou pryskyřicí – kvůli ceně. A to bylo naposledy, co jsem ji měl v ruce! To že smrdí, by snad ani tolik nevadilo – dá se laminovat venku, dá se laminovat při otevřeném okně… na nos se dá dát kolíček…

Vadila mi jiná věc – díly skelné tkaniny jakoby vůbec nechtěly na balse držet. Při prosycování ale naopak velice dobře držely na štětci. Asi 20 minut jsem s tím bojoval – a nakonec to všechno zpolymerovalo asi během tří minut. Naprosté peklo…

Výsledkem bylo nalaminování výztuh na jednu půlku křídla, ztvrdlý štětec a chuť to rozšlápnout. „Rozchodil“ jsem to cestou pro epoxidovou pryskyřici – s tou je práce diametrálně odlišná. Doba zpracovatelnosti je asi tak o polovinu delší a polymerace probíhá znatelně cca od půlky – ale ne skokově, ale pozvolna. Nesmrdí to a tkanina drží na balse a ne na štětci.

Čert vem spořivost – polyester mi od teď nesmí do baráku!

2011.05.08 – Mini Kanja – vážení po laminování

Druhý den jsem sundal krycí igelity a začistil laminované spoje. Hmotnost vzrostla nepatrně.

2011.09.18 – Mini Kanja – tmelení a broušení hlavice

Hlavice vytmelena a vybroušena. Po konečném broušení jsem z hlavice odřízl kryt.

Jen taková poznámka: 52+9=63….to je mi ale divná matematika. To mi připadá ten fyzikální vtip: „Kolik je 2+2? No samozřejmě 5. Ale pouze za předpokladu maximálních hodnot obou dvojek.“

Trup je připraven na potažení fólií. Nějak mi došly velké kusy, takže to bude spíš takový „kanárek“.

Hmotnosti trupu po tmelení a broušení a po zalepení lože serv.

2011.11. 06-09 – Mini Kanja – potahování křídla

Začínám potahovat křídlo. Prostor mezi žebry bude z bezbarvé průhledné nažehlovací fólie. Sháněl jsem ji docela dlouho – není to úplně obvyklé zboží.

Má jednu výhodu – je nejlehčí. Má ale také jednu nevýhodu. A to dost podstatnou – po sloupnutí krycí vrstvy není vůbec poznat, na které straně je lepidlo. Nejlepší je si to nějak poznačit lihovkou.

Fólii jsem vypínal jen žehličkou – horkovzdušnou pistoli nemám. Žehlička je taková ta obstarožní komunistická. Nerezové tělo a černá rukojeť. Kupodivu je docela lehká. To je sice pro žehlení spoďárů naprosto špatně, ale naopak – pro žehlení křídel je to úplně super.

Barevné prvky jsou opět stříhány podle šablon z CADu – jinak by to snad ani nešlo.

Lehouš nám nějak těžkne – 150g. Potah fólií činí cca 1/3 hmotnosti křídla.

2011.11.26 – Mini Kanja – Uříznutí špičky, broušení úkosu kormidel

Přišlo zásadní rozhodnutí. Bude to motorový větroň! Místa je na elektroniku dost. Hlavně je dlouhý čumák. Co je však nepříjemné, tak je prostor ve špičce trupu. Ty 4 smrkové lišty to ještě zmenšují. Jediný rozměr motoru, který se dá použít je oběžka o průměru 22mm. Inrunner by samozřejmě mohl být větší, ale 5000kV je fakt moc. Já si vybral ADH300L Brushless Outrunner 1100kv. Ten je v HK sice BK, ale já to zkusím. V krajním případě ho vyměním za ADH300S.

Hlavici jsem si narýsoval tak, aby bylo vyosení dle Rychlolepu.

Další zásadní rozhodnutí – vyzkouším panty z nažehlovačky. To s sebou nese jeden problém. Na MK jsem už na začátku nabrousil symetrický dvojúkos. Takže jeden dolepit balzou a obrousit.

2011.11.27-28 – Mini Kanja – Motorová přepážka

Jednou jsem netrefil rozteč a podruhé kolmost os kříže otvorů. Kdybych já trubka rovnou použil osvědčenou metodu. Všechno dělám v CADu… měřím, dělám šablonky, ale teď – nevím proč jsem z jakéhosi důvodu použil metodu „nějak to nabastlím a ono to vyjde“ – nevyšlo.

Takže pokus #3.

Tak takhle je to správně (druhá fotka). Především proto, že jsem měl pomocnici. Na třetí fotce jsou: éro (Mini Kanja), éro (Guppy), míko (mlíko) a vhhúúú (akuvrtačka). Ke slovu „překližka“ jsme se zatím nedostali.

2011.11.27-28 – Mini Kanja – Potahování trupu

Trup má po odříznutí špičky a po nalepení motorové přepážky 49g – ušetřil jsem 3g.

Trup jsem potáhl Solarfilmem, překryt kabiny je Oracover. Ten je oproti Solarfilmu podstatně tužší a tak se s ním hůře potahují zakřivené plochy. Tímto jsem se chtěl elegantně vylhat z těch vrásek, co jsem tam nadělal a už nešly rozžehlit. Trup nabral 6g, překryt dokonce jen 2g.

2011.11.30 – Mini Kanja – Potahování ocasek

Ocasní partie nabrala potažením 6g. Ta oranžová barva není tak oranžová, jak se oranžově jeví.

2011.12. 01 – Mini Kanja – Finální sestavení draku letadla

247g na 1600 rozpětí mi přijde slušné. Z Excelu, kde mám výpočet poloh jednotlivých komponent a jejich hmotností – pak mi celková hmotnost vychází 450g.

2012.05.01 – Mini Kanja – Těsně před cílem

Takže instalace elektroniky a pákování ocasu.

Serva budou umístěna pod křídlem – to je celkem jasné. Jedno servo musí být výš než druhé, aby se dráty nepotkávaly. Vyřešil jsem to drobným podložením zadního serva.

Druhým krokem byly statické testy motoru ADH 300S. Ty ukázaly, že motor je sice deklarován jako 2-3S, ale povolený proud se na 3S překročí už při velmi malých vrtulích s malým tahem. Letadlo bude muset mít jen dvoučlánek a vrtuli Graupner sklopku 6×3. Na ni pozor! Graupner možná umí dělat vrtule, ale už je neumí správně popisovat. Píše sice 6×3, ale myslí tím 7×3 (s trámcem).
Možná je to tím trámcem… s nulovou délkou však nikde neprodávají. No prostě mají ty listy stejné rozměry, jako Aeronaut CC 7×6 (ten průměr samozřejmě).

Toto pochopitelně citelně zasáhlo do rozmístění komponent – baterie a regulátor musí být vedle sebe před servy. Příjmač přijde vedle serv. Upevnění je na sucháče nalepené tavným lepidlem na balzovou destičku, která se Kanagomem přilepí do kapes mezi přepážky a nosníky – je to i celkem jednoduché a vzhledné.

Upevnění kabiny je na 2 čtvercové magnety zadlabané do nosníku trupu. Ten jsem potom vyztužil páskem tlustší dýhy – lepeno 5-ti min epoxi. Proti bočnímu posunu kabiny jsou zalepeny 2 destičky z 1mm překližky.

Páky na ocase jsou z HK, blimpy taky.

Poslední prací bylo umravnění servokabelů. Jak už se u mě stalo tradicí, tak ty jsem jen omotal 15mm kousky spirálové bužírky, udělal smyčku a tu nacpal dozadu do trupu, do kapsy kde jsou upevňovací matice křídla. Žádné další pojištění není třeba.

Přijímač má antény orientované směrem dopředu a ty jsou vyvedeny skrz trojúhelnikovou část před přepážkou směrem dozadu. Fixovány jsou izolepou.

Tak letadlo je hotovo, těžiště je OK a výsledná hmotnost je luxusních 427g.

2012.05.02 – Mini Kanja – Ochranné obaly

Letadlo je třeba chránit při přepravě proti poškození. K tomu mi slouží tepelná parozábrana Sunflex za 55 CZK/m2. Je to vlastně Mirelon s jednou stranou potaženou Alu fólií. Při tvorbě obalů na EGEho jsem ty díly k sobě žehlil (materiál se nataví a spojí). Celkem to jde, ale tento způsob – tedy jen nařezat a slepit stříbrnou izolepou, je rychlejší. Velikost dílů je taková, že na každé straně je o 10mm větší než křídlo. Tím se dosáhne žádané vůle v obalu, a přesto obal na křídle dobře drží. Řešil jsem jen to, jak oba díly budu k sobě poutat v oblasti centroplánu. Stačí jeden díl udělat delší, tak aby se dal do něj druhý zasunout a přidat 15mm tak, aby se otvor zvětšil. Drží to bezvadně.

Takže: model je hotov, teď už „jen“ nastavit výchylky a napípat vysílač.

2012.07.12 – Mini Kanja – Poslední drobnosti

Musel jsem vyřešit jeden problém. Motor ADH300S se choval velmi podivně. Doma při měření bylo všechno OK. Namontoval jsem jej do letadla a 2012.05.02 chtěl na letišti provést alespoň motorovou zkoušku. Zapnu vysílač, zahýbu kormidly – OK. Pustím motor a – a ten cuká. Klasický případ uklepaného kablíku. Tak jsem letadlo zase sbalil. Doma jsem to zkoušel ještě jednou a bylo to tak půl na půl. V letadle motor cukal – mimo ně ne. Vyzkoušel jsem v letadle snad všechny svoje regulátory nad 20A. Všechny stejný problém. Jasný důkaz, že problém je v motoru. Vyndal jsem ho z letadla a dal na měřák. Fungoval na 100%. Nebudu mudrovat a objednám původně plánovaný motor ADH300L.

Jaké mě však čekalo překvapení, když dorazil. Jednak jsou 2 závity (ty menší M2) stejné, jako ty větší (M2.5), ale jsou hlavně o 3mm dál od osy. Ani toto by nebyl problém. Problém je to, že pánové v Číně vyvedli kabely z motoru na jiném místě. Jsou pootočeny o 90°. V tomto místě nemám v trupu vybrání na kabely – musel bych ho dodělávat „gynekologicky“. Další nutnou úpravou by musela být nová drážka pro segerovku na motoru pro přední montáž. Samé starosti.

Že bych přece jenom dal ještě šanci ADH300S? Některé problémy se vyřeší jen tím, že se dlouho neřeší. 2 měsíce stačily na to, abych se začal zabývat tím, proč ten motor cuká jen v letadle. Zkusmo jsem zašrouboval upevňovací šrouby tak, aby mezi hranou hlavy šroubu a čelem motoru byly 2mm, což je tloušťka motorové přepážky. No a v této poloze už jsou šrouby tak hluboko v motoru, že by mohly kolidovat s vinutím – špatně se to zjišťuje – není tam moc vidět. Na čelo motoru jsem tedy v místě závitů sekunďákem přilepil 4 matice M3 a přišrouboval motor. Motorová zkouška dopadla na výbornou. Na dvoučlánek mi to trup trhá z ruky.

Další modifikací bylo přidání dvou magnetů. Ne, že by ty 2 původní kabinu neudržely. Na odtažení to bylo OK, ale pokud by se kabina trochu sesmekla, tak to hned povolí. Magnety jsem nepřilepil, ale jen přicvakl. Díky boční výztuži jsou trochu šejdrem, ale to nevadí. Díky tomu že nejsou přilepeny, tak při zacvaknutí kabiny pěkně dosednou na ocelovou destičku.

Spodek trupu jsem pro jistotu přelepil skelnou páskou. Úpravou také prošly moje obaly na křídlo a trup. Během dvouměsíčního ležení na polici se ta vypečená stříbrná izolepa odlepila. Ona snad dobře drží jen originálně namotaná na špulce. Její problém je v tom, že se při odvíjení trochu natahuje a po přilepení na místo začne pracovat. Strhal jsem ji a nahradil samolepící hliníkovou fólií.

V rádiu jsem napípal motýla i s DR a teď už jen budu čekat na to správné „letovo“.

2012.09.03 – Mini Kanja – Zvětšení úhlu nastavení křídla

Při záletu jsem nabyl dojmu, že je třeba zvětšit úhel nastavení křídla a tak jsem se odhodlal k tomu, že zvednu náběžku Mini Kanji. Pro začátek jen o jeden stupeň, což je 1,75mm výškově. S úpravou jsem zároveň nalepil „dlahy“ do místa, kde praskla hlavní přepážka. Vše lepeno 5-ti min epoxidem z Lidlu. Jak je vidět, tak jsem ani nevyndával elektroniku – nebylo potřeba.

Po zpětném zažehlení odlouplého potahu není ani poznat, že se něco na trupu opravovalo. Bohužel se tímto také zvedla kabina. Je tam pak sice spára, ale prozatím mi to nevadí. Abych ji dostal zpět na svoji pozici, tak bych musel udělat novou zadní přepážku, nebo vložit kousek klínové balsy na spodní hranu kabiny – a to se mi nechce.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *